Písnička na víkend: LOUČENÍ (Marien - Magison)

pátek 17. leden, 2014 | 2 komentáře | zobrazeno 8677×Toulavej hráč

Ze všech víkendů zbyl nám nakonec jen Dým…
Písničku Loučení považuji za jednu z nejlepších písní, kterou v roce 1998 pro Magison složil její kapelník Vladimír Konopas - Šaolín (uznávám, že je to asi dost odvážné tvrzení, protože Šaolín je bezesporu jedním z nejlepších novodobých trampských autorů a skvělých písní měl celou řadu, bohužel se však již odmlčel) a zároveň ji dávám za příklad písně, kde je v textu velké množství jinotajů.
O tom, co Magison znamenal během své krátké, ale hvězdné dráhy a co mohl znamenat, kdyby se nerozpadl, jsem již na TM psal zde (kdo má zájem, může si to přečíst), ale dnes chci psát o Loučení, kterou Šaolín věnoval Stanislavu Zárybnickému – Houlovi, brdskému trampovi, který se nesmazatelně zapsal do nejen trampského povědomí jako autor povídek, básní, pořadatel, publicista a vydavatel prvních samizdatových zpěvníků Kryla, Nohavici a dalších písničkářů a taktéž jako vydavatel samizdatového trampského časopisu Dým, který i přes problémy s tehdejší vládnoucí mocí vycházel v letech normalizace v několikasetkusovém nákladu, přepisovaný na psacích strojích množstvím obětavých kamarádek a kamarádů pomocí průklepáků a inspiroval mnoho dalších psavců k vydávání trampských časopisů a sbírek. Například i současný Puchejř a Brdská vločka se netají tím, že vznikly i díky tomu, že „kdysi“ na Brdech vycházel Dým…
Studna, která byla Houlou vykopána, aby jiní z ní mohli pít, byla vykopána dobře a hluboko…
Unaven mnoha okolnostmi zanechal Houla jednoho nedělního večera v roce 1989 na brdském campu Boothill své trampské vybavení se vzkazem „kamarádi, rozeberte si to, já už to nebudu potřebovat“ a odešel údolím k železniční trati, aby tam ve tmě počkal na kolejích na svůj poslední vlak…
Jen Houla básník usnul v kolejích, má čas…

Videoklip, který byl nahrán několik let po rozpadu Magisonu na koncertě pardubické skupiny Marien, je skoro originálem, protože píseň Loučení zpívá na tomto koncertě hostující „magisoní“ zpěvačka Mirka a na foukačku v ní hraje další člen kapely Zubřík.
Tony

A na závěr jedna ukázka u dobového tisku:
V dobré pohodě jsem netušil, že pro mě největší překvapení ještě přijde v podobě skupiny MAGISON, o které jsem rovněž dosud neslyšel. Ta kapela hrála totiž takovou typickou moderní trampiádu. Tedy muziku, nad kterou dnes kdekdo ohrnuje nos a na druhé straně je mnoho těch, kteří na ní čekají jako na spásu. Patřím určitě k těm druhým, a tak jsem měl při poslechu MAGISONu téměř biblická vidění o záchraně trampského zpívání… představte si, jaká by to byla krása, kdyby se takových Magisonů objevilo třeba deset… v ústeckém letním kině by se ještě ve větší míře objevili kluci a holky s báglama, jako za starejch časů a Kapitán Kid by mohl s klidným srdcem odejít do důchodu. Já bezpochyby také…
Tony Linhart (psáno do Trampského Portýra v roce 1998)

Foto: Kameňák