Kdo byl Generál Jerry Packard?

Jerry PackardPři těžbě dřeva byl 17. února 2014 poničen brdský camp Zlaté dno. Ti co camp zničili, asi nikdy neslyšeli, že mohyly na tomto campu připomínají trampy padlé za naši svobodu ve II. světové válce. Na stránkách Dějin trampingu od Boba Hurikána se dočtete, že camp Zlaté dno byl založen na jaře roku 1929. Jeho zakladateli bylo několik kamarádů z legendární Brdské zimní brigády. Tento nádherný camp byl opravdu dobře ukryt v tehdejší brdské divočině. Co ale dnes víme o jeho zakladatelích? Rád bych připomněl alespoň jednoho z nich.

Jerry Packard – se narodil 12.1. 1909 pod jménem Jaroslav Krsek v Mostaru v Hercegovině, v rodině českého důstojníka rakousko - uherské armády. Tehdy se Rakousko - Uhersko, do něhož patřily i Čechy, Morava a Slezsko, rozprostíralo od Krkonoš až po Středozemní moře, od Bodamského jezera až po Podkarpatskou Rus. Státní zaměstnanci, tedy i armádní důstojníci, byli často překládáni, proto Packard se svoji o rok mladší sestrou Vlastimilou začali chodit do školy až ve Vídni.
Po skončení I. světové války žil Jerry Packard již v Čechách – u dědečka a babičky Krskových ve Vamberku. Teprve později celá rodina Krskova žila pohromadě v Praze. Rodiče ho zapsali do gymnázia, kde sice dobře prospíval, avšak dle profesorského sboru byl poněkud „rozpustilým“ žákem, a proto jej rodiče ve II. třídě gymnázia odhlásili. Již jako kluk miloval dobrodružství a hlavně literaturu s příběhy z Divokého západu či Dalekého severu. Mezi jeho nejoblíbenější autory patřil Bret Harte, Jack London a Zane Grey. Možná i proto se začal po odchodu z gymnázia učit knihařem. Nastoupil do známého pražského nakladatelství Sfinx Bohumila Jandy, kde se vyučil knihkupeckým účetním.

O Velikonocích putovali Packardovci až k Padrťským rybníkům, kde na břehu zatábořili. Packard vlevo.

Tam se skamarádil s o dva roky starším učněm – Bohuslavem Čepelákem – Irčanem. Tehdy Jerry Packard, zřejmě pod vlivem Irčana, podlehl volání modravých dálek a kouzlu táborových ohňů a krásám přírody. Od roku 1925 začal jezdit s Bohoušem Vosáhlem a Slávou Soukupem na Okoř, do Svatojánských proudů i jiných campů na Velkou řeku (Vltavu) a na Zlatou řeku (Sázavu). Později tábořil s Jiřím Šiškou U dvou bambitek na ve Strnadech naproti Jarovské pláni. Jen krátce osadničil na Zlaté řece v osadě Dakota, kde poznal i rub osadnického života. Když poznal dalšího trampa, elektromontéra Vladimíra Střelce – Old Jacka Hobarta raději se spolu s ním vrátil k malým ohníčkům a skrytým campům na Brdech. S ním a dalšími ostrými hochy – pistolníky a zároveň všestrannými sportovci vytvořil v roce 1929 osadu Hobart camp, která tábořila v Libřickém údolí Librajdě, v povodí Vltavy a Sázavy, kde pěstovala nejrůznější druhy sportu – především střelbu, box a plavání. Základním rysem Hobart Campu bylo, že tito trampové nebyli chataři, ale „ohníčkáři.“ Šerifem byl Old Jack Hobart, deputy šerifem Jerry Packard, dále byly jejími zakladateli Allan, Tony Vocílek, Franti&s caron;ek Semecký a Eda Hurrican, později jejich řady rozšířili další kamarádi, ale to už Hobart camp přenesl své aktivity na Brdy.
Na Brdy v té době přišel i Ladislav Brožek – Bill Broches z Dickey Clubu ve společnosti Karla Lavanta – Biče nebo Lashe, Joeho a Laddy Ramsea. Později Broches založili společně s Eddy Fořtem Dickey Club Trio, kde s nimi zpíval i Karel Lavante – Lash a později přibyl i kytarista František Macháček – Machajzl.

Libřice 1928 po vodáckých závodech Štěchovice - Libřice. Packard uprostřed s dýmkou (nad prostředním kytaristou)

Vznik Brdské zimní armády popisuje v Dějinách trampingu Bob Hurikán takto: „…na palouku, nedaleko Bílé skály neboli El Passa táboříval Bill Broches se svou partou Dickey clubem... Zde se o velikonocích roku 1928 setkala slavná tlupa trampů; Rudla Brandejs (Rudý Brandy – Zlaté údolí), Slimák, Pavínuc (Song Club), Malý Lash, Packard a parta skautů táborníků, aby u ohňů prožili drsnou, ale krásnou měsíční noc; takovou, jakých je málo... &n bsp; V Packardově hlavě uzrával nápad, který uskutečnil na podzim roku 1928, po odchodu Hobartovy tlupy na vojnu. Založil Brdskou zimní armádu.“
Jerry Packard, zřejmě inspirován románem Jacka Londona Cesta (česky vyšla v letech 1922 a 1923), ve kterém je popsáno tažení „armád“ nezaměstnaných na hlavní město USA Washington v roce 1894, převzal přezdívku jednoho z popisovaných vůdců nezaměstnaných Charlese Kellyho – Generál Kelly. Dík svým organizátorským schopnostem dal dohromady velkou partu trampů z mnoha osad a ta si dala název Brdská zimní armáda a prochodila Brdské hřebeny křížem krážem za každého počasí. Na svých toulkách nevynechala ani hospody, a tak si posléze vysloužila název Brdská ; pivní brigáda. Zakládající členové Brdské zimní armády (Packard, Fox, Davy, Swenny Krupička, Tuďar a Pataschon) na sklonku 20. let dokázali v přírodě přežít i ty nejkrutější povětrnostní podmínky. Potvrdil to jejich slavný přechod Brd v kruté zimě roku 1929, kdy teploty klesly na minus třicet.
Jedním z prvních campů Brdské zimní armády byl Camp Pstruhů, později vznikly další, Camp 100 Piv a Velitelský Pahorek. Armáda čítající v té době 157 členů, jezdila na lyžích až do Kytína nebo Voznice. Přitom se tábořilo na Aljaška campu. Krátce po únorových plískanicích roku 1929, v době, kdy na řece plula tříšť, byl v hustých lesích poblíž Voznice založen Dice camp, přejmenovaný později na Zlaté dno. Jeho zakladateli byli Packard, Fox, Swenny Krupička, Dawe, Václav Kunc a Johny.
Jerrymu Packardovi stejně jako mnoha jiným trampům učarovala tehdy divočina Podkarpatské Rusi, kterou několikrát procestoval – poprvé v roce 1929 podruhé v roce 1931 s kamarády Wodkou a Batexem. Se stoupající nezaměstnaností a obavami o existenci našeho státu ubývala trampská romantika velkých part, jako byla Brdská zimní armáda a zůstalo jen tvrdé jádro – Brdští Supové. Jejich hlavními postavami byli Generál Packard, Wodka, Batex, Primátor (Ditrich), Stanislav Jasina, Václav Kunc, Václav Ogden a jeho bratr Vojta Konečný.

Text ze zadní strany fotky: Karpatští dobrodruzi. Vodka - trottér a Jerry Packard v Jasině 1931, na cestě od Rosenthalu ke Koruně.

V pětadvaceti letech, v roce 1934, se Jerry Packard oženil s trampkou Marií Žaludovou. Vynikl též ve svém knihkupeckém oboru a stal se vedoucím propagačního oddělení Mazáčova nakladatelství v Praze.
Na sklonku třicátých let jeho kamarádi jako Arnošt Mrkvička – Číňan neboli Hrabě Wů, Old Jack Hobart a mnozí jiní odešli do světa, kde vstoupili do boje proti fašistům. Ať již ve Španělsku v roce 1936, nebo na různých bojištích II. světové války.
V roce 1938 uspořádala osada Hobart camp dálkový plavecký závod na pět kilometrů se startem ve Štěchovicích a cílem u trampy i voraři oblíbené Adlerovy hospody na Libřici. Závod vyhrál Jerry Packard, jako první, před mnoha zdatnými plavci.
Díky Packardovi dosahovalo kamarádství, tak samozřejmé mezi trempy, v Brdské zimní armádě širších rozměrů. Její členové se lišili od jiných trempů i ustrojením, nosili stejnokroj připomínající uniformu kanadské jízdní policie – klobouk jako kanadská jízdní, manšestrové kalhoty, pokud možno stejné „Milton“ svetry a kabáty " policajty". Vystupováním a chováním si získali respekt i obdiv jiných trampských osad, ale brali je vážně i "civilové" a starostové v místech jejich působení. Smysl pro čest a spravedlnost zákonitě přivedl tyto trampy hned na začátku okupace do protinacistického odboje. Jerry Packard byl vzdělaný muž s rozhledem i smyslem pro organizaci. Jak píše Bob Hurikán ve svých Dějinách trampingu: „Generál Packard se ukázal jako velmi prozíravý „vojenský“ stratég. Stříbrná Lhotka byla na hranicích několika četnických stanic, které spoléhaly jedna na druhou, že koná na zmíněném místě obchůzky, což mělo za následek, že armáda nebyla nikým rušena…“ Jejich důkladná znalost terénu včetně přilehlého brdského vojenského prostoru, který za vál ky sloužil wehrmachtu a vojskům SS, umožňovala získávat cenné informace a předávat je dál.
V Plameni č. 8 z roku 1966 Bohuslav Čepelák – Irčan píše: „…zuřila občanská válka ve Španělsku a stovky trampů směřovaly do země dona Quijota; mnozí padli u Guadalajary, u Ebra i u Madridu. I na jejich počest byl vybudován památníček na Zlatém dně v brdských lesích. Hroby trampů jsou rozesety po všech bojištích druhé světové války, od Tobruku až po Narvik, od Balkánu až po polární kruh. Nejeden byl sestřelen nad kanálem v letecké bitvě o Anglii, nejeden padl na Dukle. Stovky trampů skončily v mučírnách gestapa, v koncentrácích, na popravištích. A pro památku těch, které nikdy neviděli, putují trampové z celé republiky na Zlaté dno, aby tu u pomníčku zavěsili výsostný znak své osady.“
Irčan zavzpomínal i v roce 1967 v trampském Campu č. 9 - 10: „…čirou náhodou jsme při příjezdu okupantů stáli vedle sebe na Příkopech. Packard byl potom mezi prvními, kteří šli do ilegální práce. Jakou důležitost přikládalo gestapo právě jemu, dokazuje, že si pro něho přijelo ven, do lesa, a nečekalo, až se v neděli večer vrátí. Generál Packard nezklamal. Mlčel. Svým mlčením zachránil desítky kamarádů, které by jinak čekal stejný osud …“
V roce 1940 se Jerrymu Packardovi narodila dcera Eva, která bohužel svého otce mnoho nepoznala. V červenci 1942 byl Packard zatčen gestapem ve Volyni na Šumavě. Byl uvězněn v Praze na Pankráci a odtud dopraven do koncentračního tábora v Osvětimi. Tam byl začátkem roku 1943 stižen prudkým zápalem plic a místo ošetření byl dozorci polit studenou vodou. Zemřel ve vysokých horečkách 20. února 1943.
Obdobný osud stihl i jeho kamaráda Ladislava Brožka zvaného Bill Broches. „Pozdravuj moje lesy, moje milá, a všechny kamarády trampy, všem posílám kus svého srdce, měl jsem je tak rád. Schází mi moje kytara a naše písně, Tvoje dlaň a můj malý ... Buďte stateční a nikdy nezapomínejte na svoji cestu mužů, svoji čest, boj za vlast je to nejpřednější, nikdy ji nezraďte.“ napsal Bill Broches své ženě Pavle Brožkové - Saxoně několik hodin před svou popravou dne 11. 1. 1943 ve věznici Plötzensee u Berlína
Camp Zlaté dno se stal po druhé světové válce dějištěm tryzen pořádaných na počest trampů padlých v boji proti fašismu a za svobodu a lidská práva v letech 1936 – 1945. Každoročně trampové vzpomínají na své hrdiny, bojovníky proti nacismu – Jaroslava Krska – Generála Jerryho Packarda, Ladislava Brožka – Billa Brochese, Josefa Honzla a mnoho dalších kamarádů. „Smutečky“ se konají na památku smrti Jeryho Packarda vždy o víkendu, který je nejblíž 20. únoru.

Petr Náhlík – Vokoun T. O. Suché studánky

Další články týkající se ZLATÉHO DNA:

Legendární brdský camp ZLATÉ DNO byl zničen

Trampské setkání a úklid na Zlatém dně

Skácené dějiny českých trampů (vyšlo na Mf Dnes)

Fotografie uvedené v článku a v galerii pocházejí z rodinného alba rodiny Krskových, které k ofocení zapůjčila dcera Jerryho Packarda.

Na voru při průjezdu Novomlýnskou šlajsnou. Packard (vlevo) se svojí vodáckou ženou Mařenkou.

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
6228814
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Johny
Nic nového a opsáno z Hurikána a pozdějších časopisů
Jan Krsek
Ahoj Vokoune,krásný článek,díky za něj!
Vokoun
Ahoj a díky všem za slova uznání. Některé osobnosti trampského hnutí je nutné znovu připomenout, aby i trampové dalších generací věděli za jaké ideály jejich předchůdci umírali, aby věděli co jsme a odkud a kam jdeme. Hledám po archivech a pamětnících dál. Díky článku o Jerry Packardovi jsem získal jsem kontakt na syna (cca 80 let) a další příbuzné Ladislava Brožka - Billa Brochese. Držte mi palce, aby se mi podařilo dopátrat i podrobnosti z jeho života a vztahu k trampingu.:-)
jack aspirin
Ahoj Vokoune, konečně jsem se dozvěděl, jak to celé bylo. Pátrám po tom už drahně let, ale jsem od všech pramenů daleko. Loni jsem se rozjel do Vojenského ústředního archivu do Prahy, abych zjistil, jak to bylo s Trampskou zimní brigádou. Vrátil jsem se s asi 90 fotografiemi ve svém digitálu a teď to dávám dohromady. Je to moc zajímavý.
Ahoj, Jack Aspirin
Fíla
Ahoj a velký dík za poučné čtení, Vokoune.
Opět jsem se dozvěděl hodně nového. Škoda, že současnost uznává jen peníze, opravdu.
Však si zkuste všimnout, kdy se v běžném životě, třeba v médiích - nikoli v lese u ohýnku, objeví slova jako čest, zrada, vlast.
Awe
Moc pěkné připomenutí. Vokoune, díky.
Logan
Vokoune díky za krásný článek! Moc zajímavé a místy dojemné čtení - dojemné vroucností pocitů a opravdovostí těch lidí! Jak se ten svět změnil!
Logan
Petr Navrátil sen.
Krásně a s citem napsané.Díky i za poučení.Zničení takového místa je vandalizmus.O neůctě k lidem ani nehovořím.DRŽÍM PALCE ABY BYLO TOTO MÍSTO OBNOVENO.Petr (vlčák):-)
Janek (Zdeněk Janeček)
Vokoune to už je pomalu materiál na žádost o založení pietního místa a vyvlastnění soukromého pozemku ve státním zájmu s vysazením lípy pro placky nebo nových smrků. Dnes se dá vysadit znovu i vzrostlý strom. Komentář ber za jednu z trampských pohádek, protože u nás se staví klidně na bývalých hřbitovech, když to je v něčím zájmu.
Karel König
Dobry,ctivy !
Petr
Vokoune, dík za tohle gruntovní připomenutí. Smrky na Zlatém dnu brutálně vytěžil lesní hospodář, ironií života ve výroční čas; neměli bychom si však nechat vytěžit paměť - přišli bychom nevědomky o budoucnost ...
Tisknu levou, Petr od Teutonu
Eduard Štěpař Střep
:-)Vokoune víc takovýchto článků
Ahoj Střep
radek kořízek
Dobrý den, děkuji za velice pěkné, zajímavé a hlavně poučné čtení. Dnešní generace by si ze života a hlavně životních zásad trampů měla vzít příklad. Slova jako přátelství, hrdost, vlastenectví a čest většině dnešní mladé generace bohužel nic moc neříkají. Přeji krásný den
Biminiji
Vokoune, díky, moc pěkný. Při četbě si uvědomuji tu provázanost. Píšeš, že JP měl rád knihy Breta Harta. Většinu ne-li všechny české překlady Harta u nás vyšlé ve 20. letech přeložil Miloš Maixner (1873-1937), s M. Seifertem spoluzakladatel první českého kmene lesní moudrosti Děti Živěny (1913). A vztah z druhé strany: Maixner vydával některé své knihy a překlady ve 20. letech právě v nakladatelství Sfinx, kde se Jerry vyučil.
Zdravím Tě. Biminiji
Willy
Vokoune, díky za ten článek, stálo to za to - znova si trochu zopakovat tuhle část Brdské trampské historie.
S modoru oblohou!
Willy