HISTORIE TRAMPSKÉ PÍSNĚ 3 - Operetní léta trampské písně

Tak trochu by se dala nazvat trampská tvorba od konce dvacátých let, zhruba do začátku 2. světové války. Tramping po prvních průkopnických časech vstoupil do další etapy. Stal se totiž obrovskou módou, o překot se vydávaly písně, ty se pak v zahraničí natáčely na gramofonové desky, začaly se točit i filmy a těžké kanadské kabáty byly vyměňovány za „golfky“, pulovry a kanady na nohou nahradily kedsky. Chaty se počínaly civilizovat a dívky, jak vystřižené z módních žurnálů, korzovaly ve Svatojánských proudech.
Trampská píseň se stala velice žádaným zbožím. Kdo měl ruce a nohy psal trampské písně a vydavatelé vydali vše, co se jim dostalo do ruky. Za všechno pár příkladů. Třeba sešítkové vydání písně „Ahoj trampko rozmilá“. Jeden unikát za všechny! K tomu přidávám výtisk písně „Znáš onen malý domek u jezera“. Tady se o kýč podělili profesionálové. Do třetice ještě jedno písňové vydání, kde stačí podívat se jen na obal.
Samozřejmě, že nabídce podlehli i renomovaní trampští autoři. Na operetních šlágrech se nezřídka objevuje Jarka Mottl a Jenda Korda, který na obálce písně „Modré dálavy“, spolu se Settlers Clubem, nezůstává o mnoho pozadu. Píseň „Mám v lese bílou cestičku“ opravdu reprezentuje dobu:
Mám v lese bílou cestičku,
tam chodím o lásce snít,
dám já jí, dám jen tvému srdíčku,
tou chci jedenkrát s tebou jít.
Příležitost snadno si vydělat se jen tak nezahazuje za hlavu. A kdo říká, že ano, nemá tak docela pravdu.
Do sepisování trampských písní se pustili i skladatelé z jiných žánrů. Třeba známý Karel Vacek nebo F. A. Tichý. No, a vidíte? Dodnes se tu a tam zpívá „Taboráku plápolej, táboráku jásej“ a nikdo nepřemýšlí o tom, jak to vypadá, když táborák jásá.
Divadla uváděly operetní kusy plné trampských písní a psaly se i revue a kdoví, co dalšího. V revui „Trampské milování“ se zpívala i Niagara Eduarda Ingriše na text známého textaře Chlumeckého. Ta se hraje a zpívá dodnes. Přesto má citlivý člověk daleko blíž k Ingrišově písni „Až přijde ta chvíle“, kterou i s textem napsal studentce benešovského gymnázia. V té písni je totiž přesně to, co u „vymyšlené“ Niagary chybí.
Píseň „Zakazuje se“ z revue Trampské milování použili trampové dokonce dvakrát. V revui to bylo jako odezva na Kubátovy zákony a v padesátých letech minulého století jako protest proti represím v tehdejší době.
Celé to operetní řádění se dá shrnout slovy Jarky Mottla.
„V dodržování těch velkých počátečních zásadních rozhodnutí – nedělit se o plody svých radostí s širší veřejností – jsme byli později krajně nedůslední. Slunce popularity bylo až příliš lákavé. Tak se nakonec stalo, co se, měřeno lidskými vlastnostmi, stát muselo. Trampští písničkáři s osadními interprety zanechali dobrovolné izolace a začali zkoušet na profesionálních pódiích. Trampská písnička dostala nechtěně křídla. Přičinil se o to nejen tisk, gramofony a rozhlas, ale i zvukový film. Roduvěrní trapéři začali bědovat, kam to všechno povede. Vývoj trampského hnutí vyvrcholil. Osadní písnička se kajícně vrátila z tanečních parketů do původních rezervací“
Jarka Mottl celý problém stoprocentně vystihl. Přesto na onu velkou část trampské produkce platí téměř doslova píseň Kocourkovských učitelů s názvem „Recept na trampskou píseň“, kterou jsme si dovolili uvést kompletně a mohli si tak společně vychutnat skvělý text.

Pojďme nyní oddělit zrno od plev. V třicátých letech minulého století samozřejmě vznikala řada písní, které bychom ani dnes neměli opomenout, a když píšeme a mluvíme o historii trampské písně, tak právě tam by se měli objevit i autoři dodnes oblíbených songů.
Géza Včelička – dlouholetý šéfredaktor časopisu Tramp a také roduvěrný komunista, spisovatel a světoběžník, napsal řadu skvělých písní. Tu nejzajímavější, která byla u levicových trampů pokládána za hymnu, napsal Včelička již v roce 1922. Jmenuje se „Srdce trampů“ a za ni ji pokládali i kamarádi v padesátých letech minulého století. Na Slovensku bylo „Srdce trampů“ uznávanou hymnou až do šedesátých let.
K dispozici máme pouze civilní foto. Podle posledních zpráv o Gézovi víme, že v roce 1949 navštívil v chatě Mohawa šerifa Krkánky Bogana a oba prý mohutně zapíjeli svůj žal. Bogan z výstavby Křižanovské přehrady a Včelička z toho, jak se ten socialismus nepovedl. Dodnes se od Gézy Včeličky zpívá píseň: „Jedenkrát až v noci temné“.
Eman Sally Prkno – autor, který vložil do své publikace „Meziválečný tramping na Rakovnicku“ přiloženou fotografii, možná ani netušil, že na snímku je půvabně zachycen známý autor písní: „Ascalona“ a „Kačák“. Emanovy písně nemají s komercí nic společného a jsou jednoznačně trvalou ukázkou trampského kumštu.

Eman Sally Prkno
Fotografie přebrána z knihy Meziválečná tramping na Rakovniku / Jan Krško

Áda Vodrážka – karlínský cukrář, který ve svém oboru pracoval na zámořských lodích a později se usadil v Kalifornii. Áda je autorem jedné písně, která je, vzhledem k době jejího vzniku, avantgardní. Kdo by neznal „Šilhavého mariňáka“. Ádu nám mohou připomenout pouze fotografie z jeho „vejletu“ do americké divočiny.
Franta Belza – letec, který zemřel v dobách první republiky při leteckém neštěstí. Zůstaly po něm dvě nádherné písně: „Stíny na prérii“ a „Večer nad chatou“. Franta účinkoval se skupinou Westmeni a nebýt jeho předčasného odchodu, dočkali bychom se dalších pokladů.
Bob Hurikán – dala by se o něm napsat docela objemná publikace. V naší historii se musíme spokojit s jeho muzikantskou stránkou. Jmenujme tedy slavné „Rikatado“ a třeba ještě „Kabaléry z El.Torra“ a „Přes hořící savanu“. Bob vystupoval společně se svojí manželkou. Někde je měli rádi, jinde je nemohli vystát. Bob si při svých cestách špatně poznamenal název spojených osad: Yves – Kamarád – Tabu – Dobromil. Jím napsaná chyba v písni Rikatado se táhne dodnes.
Klub Bardů – zajímavá, ryze trampská parta. Památkou na ně je krásný srub pod Slapskou přehradou. Ve srubu pobýval Bob Hurikán, když pracoval na stavbě přehrady a tam také v krbu spálil svůj román Přehrada. Stalo se to po návštěvě vodního díla delegací Československého spisovatele, kterou vedla Marie Majerová. Hurikán měl delegaci říct, aby si oblíkli holínky a dali se do práce. Tím prý nejlépe poznají, co je to socialistický realismus. Marie Majerová na to Hurikánovi pohrozila prstíkem a dodala: „Ty nás ale zlobíš, Bobíčku?“
Do klubu Bardů patřil i otec Rudy Koblice z Kadaně, známého ze skupiny Verumka. Děd Ruda napsal několik písní. Jedna z nich se jmenuje „Ukolébavka“.
Jaroslav Jan Paulík – levicově orientovaný učitel, autor prvního trampského románu Arizona a talentovaný textař zahraničních melodií. Písně: Miss Gordon“ (Pacifické nádraží) a „Balada o vzpouře na Jižním kříži“.
Karel Brokenický – člen Settlers Clubu, kytarista a písničkář. Jeho píseň „Soumrak“ patří k těm nejlepším.
Rudolf Harnish – nesmrtelná píseň: „Zlatokop Tom“ a další. Šerif osady Kansas se zřejmě s Harnishem znal a uměl řadu velmi zajímavých písní. Třeba o tom, jak v lijáku najde paďour se svou dámou přístřeší na osadě a jak se tam dámě líbí. Nebo také o tom, že až bude stát Štěchovická přehrada, tak se bude zpívat, že místo golfek na vandr budem nosit skafandr. „Pustou savanou, kde větry vanou mocným orkánem, šmajdá trampů pět, za nesčetných běd“. Tak to byla ta nejoblíbenější píseň a bylo jich jistě mnoho. Tehdy bohužel neexistovaly magnetofony, tak v hlavě zůstaly jen střepy a kousky.
Eddy Fořt – ve Švábově malostranském nakladatelství vyšla Fořtova nejzajímavější píseň Kanoe (viz obal písničky). Písničky „Sosna“ a „Indiánská láska“ jsou dodnes trampskými evergreeny.
Nakonec se tedy trampská tvorba třicátých let vydařila i přes ty stohy kabaretních kýčů. Dneska nejsou operety, jsou muzikály. A myslíte, že v nich má všechno vysokou úroveň? Zaplaťpánbu, že už tam neprahnou po trampských písničkách.
Na závěr třetího dílu trampské historie velké AHOJ, spolu s vyobrazením nejslavnější trampské písně třicátých let: "Maminko, mámo".

Tony Linhart

Videoukázkou je vystoupení SETTLERŮ s písní Mé děvče mexické ve filmu Výdělečné ženy z roku 1937:

Předchozí díly HISTORIE TRAMPSKÉ PÍSNĚ:

1. Poněkud opožděné pátrání po první trampské písni

2. Jarka Mottl a čtveřice velikánů trampské písně