Na svých toulkách červencovou zimní Austrálií jsem zažíval pocity ne nepodobné dřívější cestě po Státech – denně se mi vybavovaly písničky, které rád poslouchám, setkával jsem se s tím, o čem zpíváme u ohňů (a co jsem si často představoval úplně jinak). Přestože jsem procestoval Queensland a většina u nás známých písniček se odehrává jižněji (viz mapku), mnoho věcí je typických pro celou Austrálii.
Fotografie uváděné v textu najdeš ve fotogalerii pod článkem.
Místa, o nichž si zpíváme:
1. řeka Mooki (hadí řeka)
2. Eaglehawk
3. Kempsey
4. oblast Maranoa
5. Castlemaine
6. Winton – místo vzniku Waltzing Matilda
7. Gundagai
Mnohé australské písně, které si zpíváme - včetně těch z Ohně z dříví eukalyptu (1)-, nejsou ve skutečnosti „lidovky“, ale písně od Andrew Barton „Banjo“ Patersona (1864–1941). Tento muž, patřící v Austrálii do kategorie „bush poets (2)“ je autorem i neoficiální australské hymny Waltzing Matilda, která je u Australáků neuvěřitelně oblíbená i proto, že zachycuje typickou australskou touhu po svobodě: tulák (který ukradl jehně) raději ukončí svůj život skokem do vody, než by se nechat chytit a zavřít. Hned úvodní sloka je krásnou ukázkou australského slangu:
Once a jolly swagman camped by a billabong
under the shade of a coolibah tree
and he sang as he watched and waited ’til his billy boiled:
„Who’ll come a-Waltzing Matilda, with me?“
... a s překladem Johnyho Cashe z australštiny do američtiny.
Swagman je muž, který cestuje (toulá se – je waltzing) a hledá práci, přes rameno nosí stočenou deku swag, zvanou též matilda. Billabong je většinou něco mezi rybníčkem a louží, druhý název „water hole“ je, myslím, docela trefný. Coolibah tree je jeden z mnoha názvů eukalyptu (viz níže) a billy je kotlík, v němž se vaří australský billy tea, podobný anglickému „morning tea“.
A. B. Paterson se dostal i na desetidolarovou bankovku. Australské bankovky jsou vůbec zajímavé – nejsou z papíru, ale z polymeru a je na nich průhledné okénko. Kromě Patersona se na bankovky dostal ještě další básník a autor písní – Henry Lawson.
Po dlouhé cestě autem přes Outback jsme dojeli do Wintonu, městečka uprostřed Queenslandu, v jehož okolí se údajně odehrál příběh inspirující Patersona k napsání textu Walzing Matilda (jako melodii Paterson zřejmě použil a upravil starou skotskou píseň). A protože ve Wintonu byla píseň poprvé veřejně zahrána, stalo se z této „díry“ turistické středisko, kam všichni směřují za historií písně. Městečko je docela stylové (připomíná trochu americký divoký Západ) a s písní se tu potkáte na každém kroku: je tu velké Matilda Centre s muzeem a umělým billabongem, před muzeem je jak socha A. B. Patersona, tak pomník veselému tuláku z písně. (Píšou tam, že je to jediný pomník postavě z písně na světě, ale například v Dublinu mají pomník dívce Molly Malone, která v irské písni prodává na trhu škeble a mušle.)
Další wintonský pomník je docela originální – pískovcové kvádry, z nichž vyčnívá tu hlava jehněte, tu pistole četníků – prostě celý příběh písně. A opodál pochopitelně stojí nezbytný volský vůz.
Tak jen zabal deky svý, rychle ať jsme venku už,
já na venkov tě vezmu a ukážu ti buš.
Lepšího co můžeš chtít, šanci ber a jen to zkus,
pojď a začni kočírovat ten můj dobrej volskej vůz.
(So it’s roll up your blankets, and let’s make a push;
I’ll take you up the country, and show you the bush.
I’ll be bound you won’t get such a chance another day,
So come and take possession of my old bullock dray.)
V australské verzi (podle níž to zpívá např. Hop Trop) i s volským vozem (byť nevím proč taženým koňmi)...
...v české verzi v podání Paběrků v jedné podkrkonošské chalupě...
Představoval jsem si volský vůz jako nějaký žebřiňák tažený párem volů a proto spatření tohoto vozidla v muzeu mě docela šokovalo: Slovo dray znamená spíš valník než vůz. Australský „volský valník“ je ohromné monstrum s koly vyššími než člověk a s ložnou plochou, na kterou by se – pro představu – dal postavit pár týpí. Před tuhle „maličkost“ se zapřáhlo až padesát volů, na vůz se naložily tuny vlny a vůz mohl vyjet na dlouhou cestu z outbacku do přístavu. Zpátky pak vozil potraviny a další zboží.
Tradice volských vozů v Austrálii dnes pokračuje neuvěřitelnými obludami zvanými road train, proti nimž jsou americké trucky (když to přeženu) dětskou hračkou: Náklaďáky až s pěti přívěsy jsou dlouhé i padesát metrů, řítí se australským vnitrozemím a s masivní mříží vpředu nezpomalí ani, když na silnici skočí klokan (velmi často) nebo vleze kráva (občas). Potkat road train v protisměru znamená na užších silnicích zajet ke kraji, zastavit a počkat, až skrz oblaka prachu bude zase vidět.
A mimochodem: Pokud znáte píseň s trochu jinou melodií od Hop-Tropů, vězte, že Hop-Trop zpívá Volskej vůz tak, jak se zpívá v Austrálii dnes, zatímco Paběrky sáhly po původní předloze z konce 19. století.
Ač dobrých cest je málo, jsi šťasten jako král, když od kol křemen létá a duní koňský cval a cval a cval a poklus, jdem výmol nevýmol, kde zeleň splývá s oblohou, tam pádí Kob a spol.
(The roads are rare to travel, and life seems all complete;
The grind of wheels on gravel, the trop of horses’ feet,
The trot, trot, trot and canter, as down the spur we go –
The green sweeps to horizons blue that call for Cobb and Co.)
Dostavníková společnost Cobb & Co. (čti „kobenkou“) je legendou od roku 1854, kdy vyjel první dostavník. O této společnosti se zpívají písničky (jako je ta výše uvedená „The Lights of Cobb & Co.“ od Henryho Lawsona), přepřahací stanice daly základ dnešním městům a mnoho silnic vzniklo z dostavníkových tras. Fenoménu Cobb & Co. je věnováno několik muzeí.
V kůrových chajdách se v 19. století v buši žilo, ale typičtější byly určitě chýše z vlnitého plechu. Vlnitý plech je prý australský vynález, v prodejnách suvenýrů dokonce běžně nabízejí kousky vlnitého plechu, na nichž je nakreslena třebas mapa Austrálie. Typickou honáckou chýši u muzea v Longreach vidíte na snímku. (Až budete v tomto honáckém muzeu, nenechte se za příplatek zlákat na honáckou šou; plakáty slibovaly rodeo a lasa, ve skutečnosti tenhle děda jen přihnal stádo ovcí, půl hodiny nesrozumitelně něco povídal a pak předvedl vrcholný kousek – jak jeho pes umí „sedni“ a „lehni“.)
Chajda kůrová v podání Zelenáčů...
... a poněkud odlišný australský originál. Inu, původní melodie nebyly u nás v 80. letech vždy k mání.
Nejtypičtější australský živočich? Každý asi řekne „klokan“. Klokany jsme potkávali, často bohužel i na silnicích – jsou to neuvěřitelní sebevrazi. Je zajímavé, že v angličtině neexistuje jedno slovo pro klokana (3): velký klokan je kangaroo, malý klokan wallaby a v originálu písničky „Vazoun Bill a bicykl“ se dokonce do skal drápou „the very wallaroos“ – tedy velikostí něco mezi kangaroo a wallaby.
Pro nás ovšem nejtypičtějším představitelem fauny byla Kookaburra, zvaná též Laughing Kookaburra, česky ledňák obrovský – rozčepýřený pták, který každé ráno za svítání vydává velmi hlasité zvuky připomínající něco mezi burianovským smíchem, křikem a pláčem. Na tento budíček v buši jsme se vždy velmi těšili. Tak jako všichni australští ptáci je i tento velmi oprsklý, přiletí až k vám, někdy vám sedne i na hlavu…
O kookabaře zpívají Greenhorni ve svých novějších australských písních s Vyčítalovými texty. Na CD „Potkal klokan klokana“ a „Greenhorns hlavou dolů“ najdete pár opravdu perel z australské pokladnice; je škoda, že tyto písně se už tak nerozšířily jako ty z Ohně z dříví eukalyptu.
V písničkách objevíme i papoušky, mouchy (na ty jsme se vybavili moskytiérami i repelenty, ale nakonec nás vůbec neotravovaly, protože bylo zimní období), hady, jedovaté pavouky, goanny (tak se tu říká čemukoliv plazivému od ještěrky po varana), koaly – a též podivné vombaty. V přírodě jsme viděli různá podivná zvířata, ale vombaty ne, protože ti tráví většinu dne ve svých norách. Viděli jsme je až v koalí zoo u Brisbane. Takový vombat je cosi mezi křečkem a prasetem, ale spíš není podobný vůbec ničemu.
A takhle se řehtá Kookaburra
70 % australských stromů tvoří eukalypty. Většina buše (kromě nejsušších oblastí) je tvořena osamělými a roztroušenými stromy ve stepi. Eukalyptů je asi 700 druhů, některé voní silicemi, některé moc ne, některé jsou mohutné stromy, jiné spíše keře. Pro Austrálii jsou velmi typické, setkáte se s nimi prakticky všude. Pokud nebudete v Austrálii zrovna v období horka a sucha, kdy je vyhlašován zákaz dělat ohně kdekoliv, určitě si svůj oheň z dříví eukalyptu zapálíte. A budete-li mít s sebou kytaru jako my, bude posezení u ohně pod Jižním křížem patřit určitě k vašim největším životním zážitkům.
Eukalyptus (eukalypt) se správně česky jmenuje blahovičník. V písních se můžete setkat i s různými dalšími jmény těchto stromů: Gum tree – gumovník; bloodwood (bladvúd); coolibah tree; mallet; marlock; …
I další rostliny jsou úplně jiné, než u nás. Většina jich ani nemá česká jména a tak se v našich australských písních moc nevyskytují.
Byl chlapík, co říkal si pan Bluy Brink,
ten vovcím svejm rozuměl a nebyl flink,
von vostříhal denně jich dvě stě jak nic
a třicet piv spořádal, někdy i víc.
(There once was a shearer, bename Bluey Brink
a devil for work and a devil for drink.
he could shear his hundred a day without fear
and drink without winking, four gallon of beer.)
Bluey Brink v originále...
... a od Zelenáčů.
Je to tak; čtyři galony je asi 30 piv. Dnes se ovšem v Austrálii už důsledně používá metrický systém, zatímco anglické ježdění vlevo se udrželo.
Australské bary a pivo – to je fenomén. Pivo je docela dobré, určitě mnohem lepší než americký „Bud“. Čepuje se velmi chlazené, má poměrně málo pěny. Většině z nás nejvíc chutnal queenslandský XXXX (čti „forex“) Bitter. Když jsme to ovšem řekli lidem z Melbourne, s nimiž jsme se potkali u ohně, to jsme si dali! Jako správní patrioti nám důrazně vysvětlili, že pít se dá jedině VB (Victoria Bitter) a v Queenslandu že mají břečky. My jsme však tato piva hodnotili jako dost podobná.
Bary jsou velmi příjemné, už proto, že v Austrálii jakožto v civilizované zemi se v hospodách a barech nikde nekouří. Některé restaurace, označené na vývěsním štítě B. Y. O. (Bring Your Own), ovšem nemají na alkohol licenci. Tam si můžete k jídlu přinést své pivo a víno, oni vám ho zdarma nebo za dolar ošetří a nalijí.
Kapely, které hrají australské lidovky (a znějí velmi příjemně country), se nazývají Bush bands. Měl jsem silnou touhu je slyšet – ovšem ani kamarádům, za nimiž jsme do Austrálie jeli, se nepodařilo zjistit, kde hrají. Bohužel doba jejich popularity už je pryč a tak hrají spíš jen nepravidelně, někde na pozvání. Dnes je možno si pouze koupit jejich výborná CD v prodejnách suvenýrů.
Austrálie je krásná země, která každého „chytne“ a z které se člověk jen nerad vrací zpátky. Ale tomu, kdo chce slyšet australské písně na živo, doporučuji jet raději na západ Irska a vlézt v sobotu večer do první hospody. Tam tahle muzika ještě žije, a protože spoustu písní považují za svoje jak Australáci, tak Irové, budete si tam moci zazpívat s kapelou třeba Vostrýho Australáka, pokud vám nebude vadit, že většina verzí originálu jsou „tříčtvrťáky“ (u nás se přece jen některé písně trochu upravily):
There was a wild colonial youth, Jack Doolan was his name
of poor but honest parents, he was born in Castlemaine
He was his father’s only hope, his mother’s only joy
the pride of both his parents was the wild colonial boy.
(Jo byl to vostrej Australák, Jack Dulen pokřtěnej,
syn chudejch řádnejch rodičů, co žili v Kaslmejn.
Že bude loupit, nevěděl z nich žádnej nikterak
a v lásce otce, matky svý žil vostrej Australák.)
Vostrej Australák je populární písní nejen v Austrálii, ale i v Irsku. V irských hospodách jsem jej slyšel vždy 3/4, ale tady je 4/4 verze.
Čiksika
Pozn. pod čarou:
(1) Tím myslím v první řadě knížku „Oheň z dříví eukalyptu – výběr z australské lidové poezie“, Karel Ulbert, Mladá fronta 1977, a až potom podstatně známější desku Greenhornů.
(2) „Básníci buše“; pojmem „buš“ se v Austrálii označuje prakticky vše, co není město. Vnitrozemí, které bychom my nejspíš teprve nazvali buší, se nazývá Outback (též Never never, Back of beyond atd.).
(3) Čeština je snad jediný jazyk, v němž se toto zvíře označuje jinak než „kangaru“. Za to vděčíme našim národním buditelům, kteří zkombinovali slova „kangaru“ a „skokan“ do českého novotvaru.
. Zdarec Fery.
Pro odběr novinek zadej tvoji emailovou adresu.
