Výstava SVOBODA, ROMANTIKA, KAMARÁDSTVÍ …

Do 2. února 2025 je možné v Severočeském muzeu v Liberci navštívit výstavu Svoboda, romantika, kamarádství… 90 let trampingu v Jizerských horách. Ve středu 16. října se konala vernisáž, při které návštěvníci zcela zaplnili dvoranu muzea.

Zahájení výstavy

„To jsem nevěděla, že je povinný dresscode,“ rozhlíží se pobaveně kolem jedna z kamarádek. Všude se hemží zelené parkery, košile, také šátky a klobouky… Je jasné, že trampové vzali akci za svou a že jich na Liberecku není málo. Věk převažuje 40 plus. Že je tu mladých pomálu, na to mám osobní vysvětlení: Když před dvaceti lety vyšlo první vydání (respektive druhé, počítáme-li brožuru z roku 1994) Kroniky trampingu v Jizerských horách, bylo mi necelých 30 a zajímala mne současnost, ne historie. Dnes ke mně promlouvají dávné časy s větší intenzitou. Když si čtu nebo poslouchám o trampech vlastně z jakéhokoliv období od první republiky po dnešek, uvědomuji si, že byli stejní jako já/my a že vzpomínky nemusí být jen laciný sentiment. Pokud podobný pocit sdílí i ostatní, je zřejmé, proč je tu plno. Respektive, proč dnešní třicátníci přijdou až za dalších dvacet let.
Kronika trampingu v Jizerských horách je přímou inspirací výstavy. Tenhle opus magnum Déčka – Pavla Vinkláta je vynikající kniha, strhující svou autentičností a množstvím detailů. Je shrnutím nejen trampského života, ale i společenské atmosféry v regionu, osvěžuje vlastní paměť a nabízí nečekané souvislosti.
Kurátory výstavy jsou etnoložka Jana Rous Stěhulková a Déčko, kteří se rozhodli založit v muzeu sbírkový fond trampingu. Vzájemně se povzbuzovali, aby výstavu otevřeli ještě v roce 2024, tedy v roce 90. výročí založení osady Severní Ryves, první osady přímo v Jizerských horách.
Výstavu zahajovali kromě dvou zmíněných i ředitel muzea Jiří Křížek a čestný host Náčelník – Miloslav Nevrlý. Déčko provázel celé zahájení s kytarou na krku a společně s blízkými kamarády z osady Z lesů, potažmo kapely Hlas hor, okomentoval a poté zahrál a zazpíval trampské evergreeny spojené s Jizerskými horami. Úvodní Rikatádo, nadšeně zpívané ve dvoraně historické budovy mnoha desítkami hlasů, byl opravdu veselý, povznášející zážitek. Dále zazněly písně Krinolína Kapitána Kida, Wabiho Island a Mikiho Trail TO Island, Déčkova vlastní skladba z osmdesátých let Kam chce zapadat slunce a Trhánkův Velkej chlap, věnovaná jeho otci, co v šedesátkách jezdil na jizerskohorský Fort Adamson.
Vernisáž byla především společenskou událostí, došlo na mnohá setkání po letech a zřejmě i nové známosti, bylo možno si koupit zmíněnou knihu, velmi nápaditý byl raut – kotlík buřtguláše. Samotná výstava se nachází v mezipatře v malém sále. Přítomní neměli šanci se tam pohodlně vejít, a tak řada zájemců nechala samotnou prohlídku na jindy.
Výstava opravdu není velká. Panel s trampským slangem nebo množství placek a camrátek je dobré doplnění pro běžné návštěvníky muzea. Znalci se pravděpodobně začtou do informačních panelů ve středu místnosti – každé desetiletí tu má svou textovou část a několik fotografií. Ve vitrínách je výběr z kronik a cancáků, lze se náhodně začíst, i když lákavější by bylo jimi listovat v ruce. V zadní části místnosti se nachází dva významné artefakty – předně totem Islandu s podobiznou boha Ódina, vytesaný Kapitánem Kidem ze smrku – dřeva tak typického pro Jizerské hory a tak nevhodného pro řezbářství… Převezen byl přímo z Kidovy pracovny v Libouchci a jeho ženou Sembou – Vlaďkou Velinskou byl muzeu darován. A dále půlmetrová dřevěná nota, putovní hlavní cena festivalu Jizerská nota, kterou v roce 1982 vytvořil Ivan Jelínek, Déčkův bratr. Nelze přehlédnout ani Plachťákovu kytaru s deskou vyzdobenou Bobem Hurikánem.
Problematickou částí výstavy je pokus o zmalebnění prostoru trampským zátiším – torzem kánoe, stanem, dokonce malým ohništěm – pyramidou s elektrickou září v útrobách. Každé kašírování lesa v budovách nutně vede k nezdaru a zmíněné instalace oprávněně budí pohrdlivý úsměv či pocit nepatřičnosti.
Co se naopak velmi povedlo, je aktuální číslo čtvrtletníku MUZA, které je celé věnované tématu výstavy. Kromě dvojice kurátorů, kteří přinášejí historický a sociologický pohled, zde mají skvělé články či vzpomínky ochranář Jiří Hušek, archeolog Beton – Petr Brestovanský a víceoborový badatel Ivan Rous.
Výstava rozhodně stojí za vidění, ale protože je malá, je dobré ji spojit s prohlídkou celého muzea, respektive celého Liberce a Jizerských hor. Pokud budete mít už něco načteno z Kroniky, můžete se třeba porozhlédnout po místech, kde stály legendární osady a kempy.

Skukum

Totem Islandu s podobiznou boha Ódina

Foto: Ivan Rous