VLADIMÍR alias REJŽA – POSLEDNÍ AHOJ

Teď jsem se dočetl, že šestnáctého května zemřel Rejža. Měl 94 let. Nikdy jsem se s ním nesetkal, ale bezmezně jsem jej obdivoval. Tak poslední - Ahoj!

(z dopisu kamaráda)

V sobotu 16. května nás opustil kamarád Vladimír Horák – Rejža. Osadník Paběrek, účastník Old Boys Expedition a Čtvrtkařů. Nejstarší aktivní brdský tramp, který i ve svém vysokém věku pořád jezdil na vandry do lesa, i když již v poslední době musel používat hůl a batoh si vozil za sebou na dvoukolovém vozíčku.
Byl nám velkou inspirací, že když se opravdu chce, tak se dá trampovat i do hodně vysokého věku. Nezapomenu na mrazivé ráno, kdy jsme se probudili do nového sněhu a ze svého spacáku jsem koukal na Vladimíra, jak se spokojeně souká z přístřechu a ze spacáku a oprašuje svojí mandolínu od navátého sněhu. Tehdy jsem si říkal, že to snad není možný, tomuhle frajerovi přece nemůže být 89 let!
Část kamarádů mu říkalo Rejžo. Byl totiž režisérem a scénáristou u České televize a před tím u Armádního filmu, než byl z něho vyhozen, když odmítl podepsat souhlas se vstupem spřátelených vojsk v roce 1968. Na svém kontě má přes 300 krátkých filmů, z toho i známou TRAMPSKOU TRILOGII. A právě natáčení této trilogie bylo příčinou, že se ve svých 65 letech stal trampem. Do té doby byl „pouhým“ vodákem, zdatným sportovcem a v mládí skautem. Kousek od Zlatého dna si postavil ve smrkové houštině malý camp, kterému jsme začali říkat Rejžův camp a svoje trampství vzal velmi vážně a považoval si ho. Bylo ho možné potkat skoro všude, nejen na Brdech a s Paběrky.
Když nám vyprávěl jak skautoval na Poloninách Podkarpatské Rusi, kde se v roce 1925 narodil v Užhorodu v rodině českého legionáře, tak jsme tehdy měli pocit závanu dávné historie, neboť o tom se dnes už učí v dějepisu.
Dalo by se toho o Vladimírovi napsat hodně. Třeba jak na prvním setkání s Paběrky přišel s obrovským červeným báglem, nebo když v průběhu natáčení posadil Tonyho Linharta a Pacifik do otevřeného jeppu a nechal je - k jejich naprostému překvapení - projet myčkou. Nementoroval, neměl potřebu poučovat „ty mladé“ a nestěžoval si, prostě optimisticky přijímal život tak jak jde, v dobrém i v tom horším.

Jestli jsem u někoho ve svém okolí věřil, že se hravě dožije sta let, tak to bylo u Vladimíra.
Moc se těšil na letošní léto, až popluje s osadou Berounku. Bohužel, nemoc o které se teď tolik píše a mluví rozhodla jinak.

Vladimíre - Rejžo, bylo nám všem ctí.

........................

Na vánoce ráno ...

Z oslavy Vladimírových 90tin

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
171241113
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Alena Jáchymová
Potkali jsme se v roce 1994 na ,,zájezdu“ S Alfou napříč Amerikou. Od té doby náš kamarád a člověk, na kterého vzpomínáme několikrát do roka.
Jeho památné: ,,Jak to děláš“ a ,,Making paper pytlik every day“ nám bude v myšlenkách znít navěky.
Byli jsme si jisti, že tu ,,stovku“ dá s přehledem, a nebýt té nemoci, která teď hýbe světem, byl by zcela jistě na vandru v tom zasněženém spacáku.
Kamarádi, nevíte náhodou, kde je Vladimírovo místo posledního odpočinku? Rádi bychom jej uctili a společně na něj zavzpomínali.
HLAVÁČ KAREL
POTKAL JSEM SE S NÍM DVAKRÁT JEDNOU PŘED ASI 18 ROKY JEL S NÁMI SOUČASNĚ ŘEKU VLTAVU A STRÁVILI JSME JEDEN VEČER V CAMPU NA BRANÝ ON BRNKAL MANDOLKU A JÁ BANJO A KYTARU . VZÁCNEJ KAMARÁD PODRUHÝ U K.S.Ř. KLOBOUČNÍK
Čiksika
Vladimír byl boží člověk. Nejen náruživý tramp, ale i náruživý milovník nových technologií. V 90 letech vyráběl fotomontáže v Photoshopu (například Vladimír pod přístřeškem, obklopený spoře oděnými kráskami), které rozesílal kamarádům. V době, kdy mobily ještě neměly GPS, chodil s navigaci od Garmina s databází všech nejen brdských kempů. Když jsem před 14 lety jel na vandr do Grónska, prodal mi svou starou navigaci, že potřebuje modernější a vymakanější. V Grónsku mě pak v navigaci oblažovaly hlášky jako „Paběrky 5000 km“ nebo „Island 4900 km“ (za což jsem pak Vladimírovi vyčinil, neb skutečný Island byl mnohem blíž).
Petr Bobeš Jahoda
Vladimir tady mohl a MĚL BEJT ještě nejmíň 10 let. A kdyby to svinstvo nepotkal, tak by tady i byl!!! Není to dlouho, co jsem s nim byl na Vandru a přesně si pamatuji co ráno řekl: „Jejda, nasněžilo mi do spacáku“. Strašně se tomu smál a měl z toho radost… Ahoj Vladimíre, na Tebe nezapomeneme, protože na TEBE SE NEDÁ ZAPOMENOUT!!! Dík, že jsem Tě mohl poznat a dík za to, že jsi tu chvíli pobyl... Přeji Ti, aby ten Tvůj nekonečnej vandr byl stejně pěknej, jako ty, co sis prožil tady. Ahoj, smutnej Bobeš :-(
Jenda Pliml alias Johny
:-(Ahoj Tony, zdravi Te Johny - tak jsem si precetl zpravu ze odesel skvely tramp a vyborny kamarad na posledni nejdelsi vandr Vladimir Horak - Rejza tato zprava mne velmi zarmoutila jekoz odesel skvely tramp a muzikant a hlavne legenda trampskeho zivota. Byl to muj vzor ja se ma zit tramskym zivotem JE to velka skoda a proto Rejzo poilam posledni Velke Ahoooj pro vsecnny kamarady - dky tam nahoru zaT.O. Podchlumaci Plzen. Vepsal kamarad Johny za sherifa Fetise a osadniky , Ahoooj.:-(
.