VILDA JAKŠ - tramp, boxer a válečný hrdina

Až se jednou dostanu domů, nechci vidět víc vody pohromadě, než teče v Sázavě pod Medníkem, kde jsem míval chajdu …

Narodil se 25. dubna 1910 v Bratčicích u Brna jako nemanželský syn Růženy Chmelíkové a rolníka Josefa Jakše, který ho však ihned legitimizoval. Dostal jméno Vilém, ale nikdo mu neřekl jinak, než Vilda. Když mu bylo šest let, jeho otec padl v boji při Brusilově ofenzívě u města Luck na ukrajinské Volyni. První krůčky a údery v ringu si vyzkoušel ještě v rodných Bratčicích, kde byl členem místního Sokola. Později, v době dospívání odešel do Prahy ke svému strýci Janu Chmelíkovi, u kterého se společně se svým mladším bratrem Josefem vyučil čalouníkem.
V Praze se jako mnozí další seznamuje s trampingem. V roce 1928 při stavbě chaty Harward na Údolí děsu dochází k události, která navždy ovlivnila jeho život.Do země zatlučené kůly rozestavěné chaty inspirovaly chlapce k vytvoření improvizovaného ringu a následnému vyhlášení boxerského turnaje. Soupeřem tehdy stále ještě boxerského eléva Vildy Jakše se stal metrákový chlap, povoláním řezník, ale mrštný Jakš, již tehdy výborně zvládající boxerské „práci nohou“, kolem něho neustále kroužil a zasazoval údery. Nakonec to dopadlo tak, že naštvaný řezník použil zakázaný úder shora do hlavy a Jakše omráčil.

Vilda Jakš.
Foto: Oldřich Straka (archív Zuzany Kostiukové)

Tato bolestná epizoda však Vildu Jakše neodradila. Naopak přihlásil se do boxerského klubu Ursus Nusle a díky svému talentu se začal v ringu nepřehlédnutelně prosazovat.
První utkání mezi amatérskými boxery absolvoval 17. ledna 1930 a o pouhý rok později se poprvé stává mistrem republiky. V Brně se zapojuje do zápasu Čech proti Moravě, ve kterém přispívá k nerozhodnému výsledku dvěma body. Po těchto úspěších přestupuje k profesionálům. V roce 1933 ho neminula základní vojenská služba u 81. letky 5. leteckého pluku v Praze-Kbelích. Armáda však Vildovi Jakšovi vyšla vstříc a umožnila mu trénovat i boxovat. Během této čtrnáctiměsíční základní vojenské služby absolvoval jedenáct soubojů, a to včetně dvou duelů o titul mistra republiky.

Jakšův tréning na osadě.
Foto: Oldřich Straka (archív Zuzany Kostiukové)

Ve svých úspěších pokračuje a v letech 1933–1936 se stává mistrem Československa ve střední váze. V roce 1934 vyhrává na body v pražské Lucerně „utkání desetiletí“ proti Františkovi Nekolnému a v profesionálním ringu následně dalších 28 vítězných utkání v řadě.
Vilda Jakš je v tehdejší První republice známou osobností, jeho tvář figuruje na titulních stránkách tehdejších časopisů, převážně pro ženy. Kaňonu Sázavy však zůstává věrný, kupuje zde chatu Kansas, na kterou jezdí se svými přáteli a u které má postavený i venkovní boxerský ring.
V únoru 1935 se v Paříži postavil skvělému boxerovi ze Španělska, Alvaru Santosovi, o právo vyzvat mistra světa. Zpočátku se Vildovi nedařilo, v prvním kole byl třikrát počítán. Nakonec ale svou nezdolnou náturou souboj zvládl a Santose porazil.
Konečně přichází 4. květen 1935 a Vilda Jakš jako první československý boxer bojuje v Paříži o titul proti úřadujícímu mistru světa ve střední váze Marcelu Thilovi. Zápas v Paláci sportu sledovalo 20 000 diváků a v přímém přenosu ho vysílal i Československý rozhlas. Vilda Jakš zápas vzdal až v předposledním, čtrnáctém kole ručníkem hozeným do ringu poté, co na body jasně vedl Thil a Jakš šel třikrát k zemi.
Zápas s Thilem byl sice vrcholem jeho sportovní kariéry, ale zároveň znamenal její pozvolný konec. Vilda Jakš už se nikdy zpátky do vrcholné formy nedostal. Určitou roli v tom hrály i spory s Československou boxerskou unií, ale definitivní tečku za sportovní kariérou ovšem udělala dopravní nehoda, při níž se zranil. Ačkoliv zprvu některé noviny psaly o tom, že je těžce zraněn, zranění vážná nebyla a po několika dnech byl z nemocnice propuštěn do domácího léčení. Nemohl však tři měsíce trénovat. Ačkoliv i potom měl nabídky vrátit se do ringu a sám možnost zvažoval, nikdy se tak nestalo.
V té době začal žít ve Francii a obchodovat s českým broušeným sklem. Jeho stálou partnerkou byla herečka maďarského původu Käthe von Nagy. Přátelil se i s dalšími hvězdami francouzské kinematografie, například s Jeanem Gabinem nebo Georgesem Biscotem.

Válka
Když Československo v roce 1938 vyhlásilo mobilizaci, Vilda se i přes přání své přítelkyně, aby s ní zůstal na Francouzské riviéře, vrátil zpět do republiky. Po mnichovském diktátu byl ale společně s ostatními mobilizovanými vojáky postaven mimo službu. A definitivní zklamání přišlo 15. března 1939, kdy nacistické Německo obsadilo i zbytek republiky.
Na počátku roku 1940 získal Vilda Jakš falešné potvrzení o neexistujícím boxerském zápase a s jeho pomocí se přes Itálii dostal do Francie, kde byl 28. března v Marseille odveden a 30. března 1940 se hlásil u letecké skupiny v Agde.
Později si zapsal do deníku, že cesta z Prahy do odboje v Marseille trvala 49 dní.
Po porážce Francie se dostává do Velké Británie, kde je zařazen jako zadní střelec u slavné 311. československé bombardovací perutě. Létal ve Wellingtonu legendární posádky Václava Kordy, která jako první z Čechoslováků v noci na 10. září 1940 odstartovala k náletu proti Německu. Měli bombardovat seřaďovací nádraží v Bruselu, kde Němci v té době shromažďovali materiál k plánované invazi do Británie.

Vojenská přehlídka v Anglii v roce 1943, Vilda Jakš je druhý zleva

Vilda Jakš se v té době zároveň vrací zpět do ringu, a to v pozici reprezentanta Třistajedenáctky. Zpravodajský týdeník Čechoslovák, vydávaný ve Velké Británii, o tom tehdy napsal: „Jakmile se angličtí letci dověděli, že slavný sportovec je mezi nimi, uspořádali na svých leteckých základnách celou řadu boxerských zápasů, na které Jakše pozvali. A tak v hangárech anglického královského letectva dobývá československý champion dalších vítězství.“
Vilda Jakš odlétal ve Wellingtonech celý operační turnus, a po 15 bojových letech v červenci 1941 je proto převelen do zázemí, kde si doléčoval zranění, která při soubojích s německými nočními stíhači utrpěl. Po doléčení se z něj stal zbraňový instruktor v pokračovací pilotní škole v Brize Nortonu. Byl povýšen na rotmistra a vyznamenán medailí Za chrabrost a Čs. válečným křížem 1939.
V bezpečí týlu však dlouho nevydrží – údajně i kvůli hlasům, které ho obviňovaly ze zbabělosti a z toho, že dal přednost teplému mírovému místečku – se znovu dobrovolně hlásí do bojových akcí. Jeho peruť byla mezitím převelena k Pobřežní stráži, tedy k honům na ponorky. V té době napíše do dopisu nalezeném v jeho pozůstalosti i větu, která je citována v úvodu tohoto medailonku.
Bohužel přichází 21. srpen 1943.
Vilda Jakš toho rána odstartoval v posádce velitele 311. perutě Jindřicha Breitcetla v létající pevnosti B-24 Liberator ze základny Beaulieu s úkolem hlídkovat nad Biskajským zálivem a útočit na ponorky, které se jim podaří objevit. Je samotné však objevila větší skupina dálkových stíhacích letounů Luftwaffe. Až po válce bylo objasněno, že Češi bojovali s přesilou statečně – sestřelen byl i jeden z německých útočníků. V nerovném boji nakonec zahynulo všech osm členů posádky: velitel peruti Jindřich Breitcetl, J. Felkl, F. Fencl, J. Halada, E. Mrázek, E. Pavelka, M. Pizúr a zadní střelec, boxer a tramp Vilda Jakš. Jejich jména jsou vytesána na panelu č. 134 v památníku letců v Runnymede jako připomenutí padlých vojáků, jejichž hrobem jsou vody Atlantského oceánu.

V roce 1986 inspiroval Jakšův životní příběh režiséra Jaroslava Soukupa k natočení celovečerního filmu Pěsti ve tmě, jehož hlavní hrdina se jmenoval Vilda Jakub a kterého výborně zahrál Marek Vašut.

Roku 1991 byl Vilda Jakš povýšen do hodnosti podplukovníka in memoriam a v roce 2016 je uveden do boxerské síně slávy.

Na zdi rodného domu v Bratčicích u Brna visí pamětní deska se třemi jmény. Kromě jména Vildy Jakše jsou zde i jména jeho bratra Jožky, člena ilegální odbojové skupiny umučeného v Mauthausenu, a otce Josefa Jakše, padlého v první světové válce.

Maminka Vildy Jakše dlouhá léta uchovávala smutný a stručný dopis, který obdržela až po skončení války.

Milá maminko, když tento dopis dostanete, tak mě už doma nečekejte. Loučím se s Vámi a všechny doma zdravím.

Michael Antony - Tony

-----------------------------------------

Od 6. září do 16. listopadu 2025 se v Regionálním muzeu v Jílovém u Prahy uskuteční výstava BOXER S KŘÍDLY, věnovaná Vildovi Jakšovi, která je pořádána ve spolupráci s jeho rodnou obcí Bratčice u Brna.