Ve středu, 6.listopadu 2013, se v brněnském Semilassu konal již čtvrtý ročník VOLÁNÍ VĚTRU
úterý 12. listopad, 2013 | 0 komentářů | zobrazeno 4583×LindaJiž od rána se i počasí v Brně připravovalo na večerní koncert – větrno bylo slušně a to teprve to pravé Volání větru mělo přijít. Tento ročník byl zajímavý i tím, že na něm mělo být pokřtěné CD Nekončící cesta – písně Wabiho Ryvoly. Písně vybrané z několika trampských večerů a festivalových přehlídek s dvojitým bonusem v podání samotného Wabiho.
Koncertu sice předcházelo lehce nervózní pojednání o vstupenkách, kdy kamarádi, v nejednom případě ostřílení matadoři brněnské trampské scény, museli přešlapovat před pokladnou a čekat, jestli opravdu budou moci zaplatit a zúčastnit se. Všichni se nakonec šťastně dostali do sálu, kde už pan Kopřiva z vydavatelství F.T. Records společně s Frantou Trnčákem z rádia Čas zahajovali večer.
První se představila chrudimská Chrpa. Tato kapela, která se pohybuje na scéně už 40 let, zahájila trampskou klasikou Bílá kanoe, pokračovala vlastní tvorbou od tradicionálu přes Ruskou bajku, až po stařičký flák od Gézy Včeličky. Zařadili také dvě písně, které jsou na zmiňovaném CD – Břehy mé duše a Bejt starej chlap.
Přišel na řadu první křest – čtvrté vydání Velkého slovníku brněnského hantecu, kdy pan Kopřiva se spoluautorem Žankem Hlaváčkem přizvali jako kmotra Jima Drengubáka, kovaného Jihočecha.
Jako druhá byla na řadě brněnská kapela Přístav. Toto kytarově zdatné těleso, jdoucí cestou moderního pojetí trampské hudby, zahrálo přes stručný průřez vlastní tvorbou i obě písně, které mají na CD –Smutnou neděli a netradičně pojaté, s výraznými vokály, jinak syrové Letokruhy.
Dalšími, kdo přispěl ku zdárnosti koncertu, byli Stráníci. Dvojice, dokonce manželská, má ve svém repertoáru také pár ryvolovek a zkušenost z hraní s Miki Ryvolou, na koncertě představila vlastní tvorbu. Jako jediný z účinkujících nejsou na CD Nekončící cesta zastoupeni.
Poté si vzal slovo opět pan Kopřiva, aby společně s Ňufem (Fedor Skotal, novinářská kapacita) a Čičou (Pavel Jelínek, autor výběru písní na CD) přistoupili k samotnému křtu. Jako sudičky se připojili Miki Ryvola s přáteli – Jimem Drengubákem a Zajdou z Nezmarů. Křtilo se 15-ti letou slivovicí a je záhodno na tomto místě hudebnímu nosiči popřát hodně zdaru a spokojených posluchačů.
Večer se přehoupl do druhé poloviny. Nástrojů se chopili Miki a spol. a začali, a vlastně celý svůj blok hráli to, na co všichni čekali – klasiku, která v Mikiho podání zní tak lehce a samozřejmě a zároveň je poctivá a ryzí – prostě opravdová. Čistá krása od Poslední míle, přes Tunel jménem čas, Zemi tří sluncí, Nedohranou, až po Co zbývá, při kteréž Miki zavzpomínal, že tuhle píseň věnoval Wabimu k jeho 50-ti nám. Myslím, že u jeho vzpomínek se kapička nostalgie přenesla na všechny v sále. Ale Miki samozřejmě i vtipkoval, tentokrát třeba o železničářích, přidal popěvek jeho partičky drsných dědků a při poslední písni Osamělý město (Tereza) s ním už zpívali všichni. Po zaslouženém potlesku vestoje přidal ještě Bednu vod whisky a Poslední píseň.
Ještě dodám, že Miki s přáteli má na CD 2 klasické ryvolovky, které obě zazněly v průběhu večera – již zmiňované Osamělé město a Tak už mi má holka mává.
Pokud až doteď byla nálada poklidná a křehká, právě teď koncert začal nabírat na živelnosti a barevnosti. T.E.Band začal jedním z nejlepších počinů zmiňovaného CD – Ranním příbojem. Tuto píseň psal Wabi zřejmě přímo pro brněnský Příboj, který ji ale nikdy nehrál. (Dnes již legendární Příboj spolu s brněnskou Karabinou a pardubickou Stopou patřili v té době k těm nejlepším, kdo měl co do činění s Ryvolovými písněmi).
Pedrův fenomenální hlas nenechal nikoho na pochybách, že právě ryvolovky jsou jeho parketa a dokázal to v syrových Hroznech hněvu v Posledním mindráku. Musím zmínit i kapelou krásně vystřiženou, doslova baladickou, Bye, bye podzimu od Bédi Šedifky a následně doslovnou vzpomínkou na Wabiho, co by tomu asi řekl - od stejného autora. Pedro přidal svoji pecku Čas bohatýrů a nutno říct, že T.E. Bandu to prostě ladí, ve složení kapelník Vašek, Pedro, Žhavón a Kamil, mají na CD Nekončící cesta 4 kusy. Zmíněný Ranní příboj, poetickou Píseň o trávě a noci, Pozdní jaro a optimistickou Šťastný tulák.
Poslední písní kapela přivítala a pomyslně předala štafetu poslední kapele, písní jim věnovanou a stejnojmennou – Karabina.
Pedro zůstal sedět na své židli a jen plynně pokračoval ve svém čarování se strunami. Kamarádi z T.O.Karabina, která letos oslavila 45 let své existence, hrála ve složení kapelník Čiča, Fargo, Pedro a Blok. Začali poeticky, Vandrovníky, pokračovali Strachem a krásně zazpívanou Padá láska. Ta je spolu s Made in Pade, Odcházet za svítání a Tak ahoj součástí křtěného CD.
Že jsou hoši veselé kopy, dokázali svou spontánní scénkou s výměnou baterek a vtipným pojednáním o tom, jak je celé Brno dnes na Karabině, a to už šel do kolen celý sál. Koncert nabral další obrátky při Mexické svatbě, Starém šerifovi a Zlodějích koní. Své slovo dostal i nejlepší banjista v širokém okolí Merlin, kterému byl věnován předposlední kus. Rozloučili se písní, stejně jako na CD – Tak ahoj!
Věřím, že to tak cítila většina, že to byl koncert opravdu podařený, vždyť brněnská trampská scéna je ryvolovkami přímo prosycená, hrají se hojně na spoustě slezin. Proto také brněnské kapely dostaly na CD Nekončící cesta největší prostor – z Brna jsou ještě zastoupení 2 písněmi F.T.Prim (žertovná Stará kobyla a klasika Hobo), Kati (Bílá,bílá a méně známá Heny) a po jednom kusu Monsun (nostalgické Hejno vran) a jihočeský zástupce, typicky Žalmanovsky podaná, nádherná ryvolovka 17 dnů. Jak jsem již zmínila, kompilace obsahuje i 2 bonusy, písně nazpívané samotným Wabi Ryvolou, nikde oficiálně nevydané Cesty písčitý a Prokletá vůně hor.
Na závěr snad jen zbývá říct, že zpívání a objevování kouzla Wabiho písniček je opravdu Cesta Nekončící. Tak nejpozději na příštím setkání na Volání větru za rok AHOJ!!
Linda
Další fotografie z akce jsou k vidění ZDE (Vlastík Franta) a ZDE (Mladá partyja)
A písnička na závěr článku - ZEMĚ TŘÍ SLUNCÍ