TRUDI - legenda tajemství zbavená?

Znáte drazí trampové tajemství ikonické trampské pánve Trudi?

Trudi s mlsotou...
Foto: Kameňák

Již nějakou dobu jezdím trampovat a nedílnou součástí nejen mé lesní trampské výstroje je i pánev na přípravu různých dobrot. Je stará a vcelku nenápadná, vyrobená z obyčejného plechu. Vyskytují se v různých velikostech a přestože jich mám několik, nejraději jezdím s tou, která má na průměr asi 20 cm. Ptáte se, co že je na ní tolik zajímavého? Je svým způsobem kouzelná, protože steaky z ní jsou lepší než z pánve teflonové, navíc působí velmi archaicky a na její plechové rukojeti je vylisován nápis TRUDI a vedle něj nalezneme logo s malou kotvičkou a iniciály C.A.S.
Tato dnes velmi oblíbená pánev však není výmyslem novodobých trampů, je to jen součást jejich lesní kuchyně a již dávno se o ní jako o ikoně zmiňuje i Fred Schubert ve své knize Stopou toulavou. Kde se tady vzala tahle obyčejná, ale tolik oblíbená pánev? Pojďme společné nahlédnout za oponu historie a odkrýt tak kousíček jejího věhlasu.

Trudi je pro některé kamarády natolik velkou srdeční záležitostí, že si pořídili i její domovenky...
Foto: Long

Za oponu historie
Nedávno se před mé oči dostal obrázek staré smaltované polní láhve. Protože kamarádi vědí, jak moc miluji logo pánvičky s kotvou, jak usilovně pátrám po její historii, dostal se ke mně od kamaráda Karla složitou oklikou obrázek láhve ve smaltovaném provedení se stejným logem kotvy a iniciály C.A.S., jaké známe z pánve, navíc i se jménem Scholtz. V tom okamžiku se mé srdce rozbuší. Jméno Scholtz jsem nikdy u loga kotvy nezahlédl a tento detail najednou obrací směr mého původního pátrání po historii jiným směrem. Stačí nyní několik chvilek u chytrého Googlu a mozaika pátrání se začíná skládat. Několika větami převyprávím stručně historii, která na mě najednou z hlubin internetu sahá...
V roce 1845 zakládá Carl August Scholtz v rodných Matejovcích dílnu, ve které vyrábí pár dělníků hřebíky, koňské česáky a kravské zvony. Nikdo zatím netuší, jakým směrem se tato drobná manufaktura bude ubírat a jaký vývoj ji očekává. Výrobky značky Scholtz postupně zlepšují svojí kvalitu a na domácím trhu se stávají čím dál víc oblíbenými. Po nějaké době pod vedením technicky vzdělaného Carlova syna Johanna E. Scholtze, který vede toho času rodinnou firmu, se spouští produkce shrabovačů, šrotovníků a vyorávačů ve vysoké kvalitě a zakrátko se tak společnost stává významným výrobcem hospodářských strojů. V roku 1901 se podnik rozrůstá a vzniká nová smaltovna, rozšiřuje se výrobní program, staví se obytné domy pro zaměstnance a přijímají se stovky nových pracovníků. Rozmach firmy je takový, že v roce 1903 pracuje u Scholtze již 18 úředníků a 800 dělníků.

Z malé dílny se tak stává moderní fabrika se širokým spektrem výroby od výrobků pro zemědělství až po smaltované kuchyňské potřeby. Firma je tak dominantním výrobcem v tamějším slovenském průmyslu a patří mezi špičkové výrobce v rámci Rakouska - Uherska.
Po první světové válce má firma C. A. Scholtz již pestrý výrobní program. Vyrábí se zde hrnce, struhadla, shrabovače, vyorávače, šrotovníky, speciální pluhy, ale také vojenské helmy, polní láhve a komponenty do granátů. Mezi dobře zvládnuté technologické procesy se řadí i smaltování výrobků. Smalt z Matejovců má v té době mimořádnou kvalitu. Na velmi vysoké úrovni je i dobová grafická prezentace firmy, jak je patrné z ukázek katalogu, který na internetu nalezneme.
Během druhé světové války se firma povinně zapojuje do výroby pro vojenské potřeby. Za války vznikají ale i další zajímavé výrobky do domácnosti jako například oblíbená kuchyňská kamna Kriváň. V této době se pod tradičním logem objevuje i velký nápis TATRA, který dává základ pozdějšímu názvu společnosti Tatrasmalt a Tatramat. Ke konci války majitelé firmy opouští Slovensko a vyhýbají se tak hrozící perzekuci. Továrna je říjnu 1945 dekretem prezidenta Beneše znárodněná a dochází k její obnově, protože část výrobního zařízení byla na konci války odvezena. V roce 1946 je podnik A. C. Scholtz přejmenován na Kovosmalt a o 3 roky později na Spojené smaltovne, n. p., Matejovce a až v roce 1950 dostává podnik svůj nový název Tatrasmalt. Výrobní program je zpočátku omezený na produkci smaltovaného nádobí a plechových sudů, postupně se začíná rozšiřovat a v roce 1952 a později se k národnímu podniku přičleňují další menší závody. K stávající produkci se pak přidává nově i výroba ohřívačů vody z Boletic o různých objemech. V roce 1969 se do spektra výrobků přidává i výroba automatických praček Tatramat, výrobků, které již většinou všichni důvěrně známe.
A tak to je drazí trampové v kostce sepsaná historie firmy, která vyráběla kdysi dávno pro nás dnes tolik ikonické a oblíbené pánvičky Trudi. Je úžasné, že tento výrobek slouží své potřebě stejně kvalitně jako kdysi a to i přes pokročilý věk a přejme si proto, aby nám pánev Trudi přinášela i nadále radost při trampování, když se uvnitř pánve připravuje na ohni chutný pokrm, který neodmyslitelně k trampování patří stejně jako výše citovaná pánev.
Jo a jestli si myslíte, že s legendou zbavené mýtů vše končí, tak jste na omylu. Zahlédli jste už v lese nad ohněm pánev KDR nebo JKS?

Volně zpracováno podle materiálů z webových stránek Tatramat, dále pak ze stránek Slovenského muzea dizajnu z článku od pana Maroše Schmidta.

Pro kamarády sepsal Kartagoo

-----------------------------------

Dobrou chuť!

Foto: Kartagoo

Foto: Tony

S kamarádkama od konkurence ...
Foto: Kameňák

A na ilustraci Mikiho Ryvoly
Z knihy Stopou toulavou

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
41813319
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Kartagoo
Ahoj Poníku, byly doby, kdy se pánev válela o železných sobotách venku se šrotem, kdy z ní zobaly na vsi slepice, protože lid byl nadšen teflonkami. Před třemi čtyřmi lety byla v bazaru bratru za sedm pětek, poptávka, protože je "retro" hezky vypadající a i praktická, ji vyhnala nyní vysoko. No my, co ji máme za nic, nám to nevadí, trh to zase časem srovná třeba na normální úroveň a třeba i díky tomu, že dlabeme z vík od Tatramatek. Já si splnil přání vypátrat její původ, pro kamarády udělat pánvičce rodný list, někomu se jí zase podaří sehnat levně, protože nepůjde nejlehčí cestou, tj. po Aukrech a budeme spokojení všichni. Ahoooj
Poník
Legenda je to, bohužel zbavená i lidové ceny vhodné pro trampa. Když vidím, že se prodává za víc jak 3000 ( aktuálně na Aukru za 4500)korun tak to dle mého už nemá nic společného s vybavením na vandr, ale spíš se symbolem. Běžná nová plechová pánev stejného designu, jen neznačková, totiž stojí kolem 300korun.
Michael Antony
Aukro není jediná cesta jak získat Trudinu. Já jí mám ze sběrného dvora. Lidi prostě starý krámy vyhazují... A tenhle krám nemá ani teflonovou vrstvu:)