TREMPING NA PRODEJ

Vlastně jsem se s nima ani nemusel bavit. Jsem velkej šéf a tyhle formální hovadinky zařizuje sekretářka. Jenomže ta zrovna v kanceláři nebyla. Anglicky jsem odpověděl na pozdrav a začal si ty dva otypovávat. Páreček tak něco kolem čtyřicítky. On zrzavej jak liška, ona trochu obtloustlejší bruneta. Nejspíš Norové, nebo Finové. Valili oči na stěnu s fotkama a reklamníma letákama, zkoumali vyřezávaný dřevěný židle, s nadšením si prohlíželi figuríny dvou trempů. I mě obdařili pohledama plnejma obdivu a očekávání. Se ví, že něco podobnýho ještě neviděli. Tremping je ryze česká specialita a trempskejch cestovních kanceláří je poskrovnu. Mimochodem - všechny vlastním já. Rozhodl jsem se, že jim trochu zvednu cenu. Jsou tak natěšený, že si toho ani nevšimnou. Zazubil jsem se na ně od stolu, odložil si dýmku a začal konverzaci. Nenucenej, neformální, téměř kamarádskej přístup k zákazníkovi, dokonale navozená atmosféra dobrodružství a souznění s přírodou, stejně jako perfektně vyškolenej personál je tajemstvím mýho úspěchu. Od roku 2005, kdy jsme vstoupili do EU, se mi podařilo rozjet 15 cestovních kanceláří po různejch koutech republiky. Spolupracuji s dvaceti dalšíma cestovkama a můj roční obrat je něco kolem osmnácti milionů. Nechci se chlubit, ale jsem nejlíp placenej tremp na světě. Jó, před šesti rokama se mi o něčem podobným ani nesnilo. Byl jsem zdeptanej třicetiletej chlap znechucenej dobou a životním stylem s podprůměrnejma vyhlídkama do budoucnosti. Prakticky jediný, co jsem uměl, bylo jezdit na vandry - perfektně zabalenej bágl; stoprocentní orientace v terénu; kytky, houby, ptáky, brouky... - v malíku; reprezentativní lasování a hra na kytaru... S touhle kvalifikací bych mohl tak akorát dělat skautskýho vedoucího. Co bych si nasyslil na dotacích, to bych měl. Bohužel mám vrozenou alergii na stejnokroje a organizace všeho druhu. Víkend co víkend, ať už jsem se potuloval po brdskejch monokulturách, křivoklátskejch listnáčích, nebo po kopcích Českýho středohoří, jsem se zoufale snažil vymyslet, jak se dostat ze smrtícího stereotypu. Jak to udělat, aby člověk nemusel dělat a mohl si dělat, co chce. Tenhle základní životní problém trápí nejspíš většinu trempů. Jenomže já byl první, kdo vymyslel řešení. Ležel jsem zrovna na louce u Nežárky, díval jsem se na hvězdnatý srpnový nebe a v duchu přemlouval svoje pasivní můzy k polibku. Jedna si konečně dala říct. Pozvolna mě začaly napadat otázky, vzápětí přicházely odpovědi a řešení bylo na světě. Jaká práce by mě bavila? - Žádná, případně jezdit na vandr a brát za to peníze. Na čem se dá v dnešní době nejvíc vydělat? - Na cizincích - otevíráme se Evropě. O co by měli cizinci největší zájem? - O něco, co sami nemají. Čeho by se dalo využít? - Trendu - návrat k přírodě. Co cizince zaručeně přitáhne? - Neokoukaný dobrodružství. I zrodila se první Trempská cestovní kancelář s.r.o. Netvrdím, že šlo všechno hladce. Zápasil jsem s angličtinou, narážel na nepochopení u ostatních cestovních kanceláří, který jsem potřeboval přemluvit ke spolupráci. Nikdo se na mým projektu nechtěl podílet, sponzoři vymřeli. Všichni mě měli za pitomce z okraje společnosti. "Jak může to zelený lesní zvířátko očekávat, že zaujme náročný prachatý zápaďáky?"
Nevzdal jsem to. První vandry se zákazníkama nebyly, pravda, nejprofesionálnější. Pořád se vynořovaly problémy a doslova "za pochodu" se musely řešit. Všiml jsem si, že v krizovejch situacích mi vydatně pomáhaj moje psychologický dovednosti. Když mu i tu největší krizi dokážete naservírovat jako úžasnej zážitek, s kterým se může doma vytáhnout a kterej byl vlastně v plánu, dá vám ještě dýško. Každej další vandr byl vydařenější a vydařenější. Poptávka začala převyšovat nabídku a já s radostí přibral nový zaměstnance. Svoje podnikání jsem postavil na propracovaným jednání s lidma a vyplatilo se mi to. Přizpůsobil jsem se národnosti, temperamentu, náladě, situaci... Často se stává, že se na vandru se zákazníkem natolik sžijeme, obzvlášť když zařídím pikantní zatčení vojenskou policií, že naše přátelství pokračuje ještě dlouho po vandru.
Zdarma jsem nabídl svoje služby redaktorům několika významnejch časopisů z různejch evropskejch zemí. To mi zajistilo skvělou mezinárodní reklamu. V Praze se objevila moje první moderní kancelář v trempským stylu, pak další a další i mimo Prahu.
Oba chrochtali nadšením, když jsem jim dovyprávěl, co naše kancelář nabízí a jak vypadají námi pořádané akce. Dojednali jsme termín, předběžnou cenu a sepsali smlouvu. Konečně se ve dveřích objevila sekretářka. Oslňující úsměv, brilantní angličtina, profesionální jednání, k tomu dva copánky, hnědý šortky, batikovaný zelený tričko, trekový sandále... - to vše báječně zapadající do prostředí naší netradiční kanceláře. Ujala se zákazníků a odvedla je do podzemní místnosti, kde se jim bude věnovat další pracovník - expert na vybavení. Pomůže vybrat oblečení, batoh, ešus... a podá základní informace. "Je libo vypadat jako tramp z divokýho západu? Nebo dáváte přednost krajánkům? Ach tak, vy nevíte, co to je, milerádi vysvětlíme" - mám skvělé zaměstnance. Za několik minut se Vimpi (sekretářka) vrátila s úsměvem na tváři. "Chtěj vypadat jako skauti, to zas bude mít Rejdy radost. Minule ho nějaký dvě americký "sestry" zkoušely celej víkend z historie skautingu." Musím uznat, že občas to nemáme lehký. Kromě světovejch jazyků, psychologie, společenskýho přehledu a trempskejch znalostí, musíme mít našprtanou historii a specifika všech trempům příbuznejch skupin, a to i těch, který nejsou naší povaze zrovna blízký. "Tak je přiděl Myšákovi. Ten na skauty nedá dopustit."
Vimpi jenom bezradně pokrčila rameny. "To jsem původně chtěla, jenomže Myšák má teď čtrnáct dní volno. Vyfasoval bandu pěti mladejch Němců. Ohákli se jako amíci a už mezi dveřma diskutovali o budíčku a plánovali vojenskej režim. Ty bys je náhodou nechtěl - ty Finy?" "Tak to ne, holka, to na mě nechtěj. Už jsem dva měsíce neviděl kus pořádnýho betonu, jsem v jednom kuse v lese a příští pondělí vyjíždim na další tah na celej měsíc. Nechtě mě oddechnout." Usoudil jsem, že bych se měl někam vytratit, nebo zase podlehnu osobnímu kouzlu Vimpi a z dovolený nebude nic. Ta holka má úžasnej talent prosadit všechno, co si vezme do hlavy. Stejně už jsem v kanceláři vyřídil, co bylo potřeba. Elegantně jsem náš rozhovor zakončil a vyrazil do ulic vzdát hold konzumnímu způsobu života. Kina, divadla, obchody, bazény, kurty, počítače, televize, teplá voda, elektřina - ó radosti života!

Káča

Pouze ilustrační foto, z výše uvedenou nabídkou nemá nic společného...

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
1323202
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Pinďa
Jestli je někdo ochotný zaplatit takový peníze za trempský pobyt v přírodě, je to nakonec jeho věc. Stejně, až se vrátí, nebude vědět, která bije. A pokud dotyčný podnikatel nebude jezdit po campech a ukazovat trempy, jako exoty, je mi to celkem šumák.
Nakonec, spousta lidí zaplatí mraky peněz, aby je zavřeli za plot, několik týdnů je honili a nedali jim ani pořádně nažrat. A nikdo se tomu nediví. Stačí tomu dát jen správný název. Třeba hubnoucí pobyt. A to nemluvím o agroturistice, kde zaplatíte za pobyt a potom zadara makáte celý den na poli, nebo kydáte hnůj. Prostě, jde jenom o úhel pohledu. Vodácké půjčovny se také dneska berou, jako něco normálního. Tím nechci říct, že bych byl rád, kdyby to na Brdech vypadalo jako na Vltavě.
Ještě mně napadlo, za příplatek obohatit trempský víkend o troch nostalgie. To znamená tak třikrát denně kontrolu občanek, včetně zápisu a minimálně jednou, nejlépe těsně před odjezdem vlaku, rozbalit před pověřeným komisařem, svůj ranec.

A ta povídka se mně opravdu líbila. Stala se inspirací mého příspěvku.:-)
Tony
Willy, díky za upozornění. Hned uděláme aktualizaci tohoto článku, když už je po všem...
Willy
Tak jsem se teď 29. 1. 2016 večer na ty stránky koukl a už tam je jen nabídka běhání a jízdy na kole.
Zdá se, že mailová masáž splnila svůj účel.
Jinak moc děkuji za hezký článek hodný ocenění na Trapsavci ;-)!
Kajk
Ahoj,nevím zda se podobným "zádveřovým "aktivitám smát či se jich děsit.Velmi pikantní, v nabídce , se mi jeví,že dvoudenní trampský pobyt v divočině Brd je otaxován téměř dvěmi tácy.(1990 Kč).Tak dosti veselí a teď ta hrůzná a děsůplná vize. Co by si dotyčný "trampský" podnikatel (podnikavec)účtoval za Velký vandr?No,fuj.:-( Kajk
Miki
Genius autora převyšuje dohled mého zraku (sice nosím brejle, alevidím dobře) .. děkuji autoru za dobrou náladu, která mne jistě dnes již neopustí.... Né.. fakt dobře napsaný a moc jsem se pobavil.. děkuji Miki