Trampská alej alejí roku

Hned po uzavření celostátní internetové ankety Alej roku 2017 byly 5. prosince vyhlášeny výsledky. Pro někoho možná překvapivě byla největším počtem hlasů poctěna teprve nedávno vysazená alej na Staré Husí cestě u Dřevčic na Kokořínsku. Alej přitom vymysleli a „odmakali“ trampové, kteří jezdí do zdejších pískovcových skal.

Před osmi lety vyšel v trampském občasníku Roverská Sosna článek o zašlé slávě Husí cesty. Takto označená komunikace dneska vede jako turistická magistrála ze Skalky na Husu a dále ke zbytkům hrádku na Čapu. Přetíná tak celé Roverky v jejich delší ose od severu na jih. Ale v době, kdy po ní ještě kodrcaly povozy sedláků a trhovců, měla Husí cesta přímější průběh a od Husy pokračovala přímo na východ do Dřevčic. Spojovala Litoměřicko s Dubou a otvírala cestu dál na Boleslav. Většina původních úvozů kolem Dřevčic byla ale rozorána a ještě před pár lety tak byl průběh Staré Husí cesty patrný jen v lesních úsecích. Na kraji pole u Dřevčic označoval její pozici mohutný dub. Když se ukázalo, že průběh staré cesty má stále odraz v dnešních katastrálních mapách, přišli Miki a Pegi s nápadem na obnovení cesty. Pro svůj plán získali úřady v Dubé, tedy majitele pozemku, stejně jako řadu lidí ochotných přiložit ruku k dílu. Po geodetickém zaměření byl průběh zafixován zatlučením desítky kůlů do širého lánu. Zprůchodnění cesty se stalo jedním z cílů pravidelných trampských brigád na Roverkách. Na délce stovek metrů bylo potřeba vykácet nálety a vykopat pařezy, zarovnat povrch cesty a vyčistit ji od lesní hrabanky tam, kde byla zasekaná přímo do skály. A hlavně cestu „vychodit“, t.j. chodit po ní sem a tam, aby byla v terénu dobře viditelná. To podpořily i informační cedulky na obou koncích obnovené cesty.

Po dosažení tohoto cíle se ukázalo jako žádoucí usadit cestu do krajiny ještě jiným způsobem: jejím zvýrazněním pomocí stromořadí – tak, jak tomu snad bylo i kdysi. Miki zpracoval projekt na vytvoření aleje a dal dohromady „výsadbovou partu“. Na podzim 2014 vysadil čtveřici páteřních dubů jako základ aleje a na jaře 2015 prvních 14 ovocných stromů – jabloní. A bylo potřeba hnojit, zalívat a celou cestu dál prošlapávat. Podél cesty vyrostlo několik laviček pro ty, kdo by se chtěli na chvíli posadit a pokochat luxusním výhledem na kopce v okolí Dubé. Na podzim téhož roku pak proběhla velká akce, kde se to příjemně zelenalo desítkami sazečů – trampů zblízka i (hodně) zdaleka, většinou s celými rodinami. Šlo o to vysadit zbývajících 47 ovocných stromů přesně podle plánu – ve vzdálenosti 10 m od sebe, s prostřídáním různých odrůd, které byly v této oblasti původní. Z jabloní například Boikovo, Cronselské nebo Sudetská reneta, z hrušní Boscova lahvice, Clappova máslovka a Williamsova, z třešní Napoleonka, Karešova a Kaštanka, a dále i různé odrůdy slivoní a višní. Přidělený stromek si každý sám zaplatil a sám zasadil na předem určené místo a oplotil. Za to obdržel certifikát vlastníka stromku a dřevěnou cedulku s vyznačeným číslem stromu a se svým jménem. Vznik aleje završila instalace strašáků a pachových odpuzovačů. Ti z kamarádů, kteří aktivovali pachové odpuzovače, pak nebyli – ze zcela zjevných důvodů a k velkému obveselení ostatních – vpuštěni ani do restauračního zařízení, ani do prostředků hromadné dopravy.

Péče o novou alej není zdaleka u konce. Pozitivní je, že se na každou výzvu sejde dostatek lidí, kteří přiloží ruku k dílu. A někteří i bez vyzvání nanosí od nejbližší silnice hektolitry vody, jen aby v době sucha všechny vysazené stromky zavlažili. Takže vítězství v anketě není náhodné a jen dokresluje začátek dlouhého života stromořadí, prostřednictvím kterého tolik vandráckých rodin vyjádřilo svůj vztah ke krajině pod Vlhoštěm.