TRAMPOVÉ VE VÁLCE A V ODBOJI

Druhá světová válka zamíchala s osudy i životy mnohých a trampové samozřejmě nebyli výjimkou. Následující článek je věnován těm statečným z řad trampů, kteří v této těžké době neváhali a na pomyslný „oltář vlasti“ položili to nejcennější - vlastní život.

Trampský soubor u čs. jednotky v Anglii.
Foto: Ota Neckář (Kronika trampské písničky)

-----------------------------

V prvním armádním sboru na východní frontě nás bylo dost a naše písničky nám moc pomáhaly když bylo nejhůř. Naši kluci patřili mezi nejlepší rozvědčíky. Moc se nám stýskalo po kytarách, ale zase byly garmošky. A to byste nevěřili, jak se nám při garmošce pěkně zpívalo třeba takové:
„Do ranní mlhy když stín tvůj se řítí, ó cariboo, ó cariboo…“

Jack Hobart

To byl s námi v Anglii nějakej Ferko, tramp odněkud od Brna; Němci ho potom sestřelili nad Kanálem. Byl to strašně fajn kluk, ale co je pravda - zpíval jak prase, takže se to zpěvem ani nedalo nazvat. A vidíte, když někde v baru při whisce začal zpívat tu starou:

Vždyť osada, heleho, heleho,
jen trampům náleží
rád každý dá, heleho, heleho,
co na tom záleží

Tak se to Angličanům moc líbilo…

Frank Hejl

V takovém koncentráku nebylo do zpěvu nikomu. Ale i tady, když se sešli dva trampové, jsi někdy mohl zaslechnout alespoň kousek písničky. Nemusíte mi věřit, ale já jsem dodneška přesvědčen, že ta stará písnička

„Osada stará zas
v klínu svém zahřeje nás…“

člověku pomáhala a utvrzovala v něm vůli žít, přežít a zase se vrátit tam, kde prožil nejkrásnější chvíle svého života. Pamatuji se jak jsme zalezli o vánocích roku čtyřiačtyřicet, když nám bylo opravdu moc zle, s Fredem Kolářem do kouta a tichounce, aby nás nikdo neslyšel, jsme brumlali: „Když osada se zahalí tmou / a řeka brouká na cestu / mysl má letí temnotou / daleko daleko ku městu…“

Otys

JERRY PACKARD
Narodil se 9. 4. 1909 pod jménem Jaroslav Krsek v Mostaru v Hercegovině, v rodině českého důstojníka Rakousko - uherské armády. Po skončení I. světové války žil Jerry Packard již v Čechách – u dědečka a babičky Krskových ve Vamberku. Teprve později celá rodina Krskova žila pohromadě v Praze.
Od roku 1925 začal jezdit na trampy na Okoř, do Svatojánských proudů i jiných campů u Vltavy nebo na Sázavě. Později tábořil U dvou bambitek naproti Jarovské pláni. Jen krátce osadničil v osadě Dakota, kde poznal i rub osadnického života. Když se seznámil s Vladimírem Střelcem – Old Jackem Hobartem, raději se spolu s ním vrátil k malým ohníčkům a skrytým campům na Brdech.
Zde po odchodu Jacka Hobarta na vojnu zakládá na podzim 1928 společně s Billy Brochesem a dalšími kamarády legendární Brdskou zimní armádu, která v době své největší slávy měla 147 členů a Packard v ní má jako její velitel hodnost generála. Smysl pro čest a spravedlnost zákonitě přivedl tyto trampy hned na začátku okupace do protinacistického odboje. Jejich důkladná znalost terénu včetně přilehlého brdského vojenského prostoru, který za války sloužil wehrmachtu a vojskům SS, umožňovala získávat cenné informace a předávat je dál. V červenci 1942 byl Packard zatčen gestapem a převezen do Prahy na Pankrác a odtud do koncentračního tábora v Osvětimi. Tam byl začátkem roku 1943 stižen prudkým zápalem plic a místo ošetření byl dozorci polit studenou vodou. Zemřel ve vysokých horečkách 20. února 1943.

Čirou náhodou jsme při příjezdu okupantů stáli vedle sebe na Příkopech. Packard byl potom mezi prvními, kteří šli do ilegální práce. Jakou důležitost přikládalo gestapo právě jemu, dokazuje, že si pro něho přijelo ven, do lesa, a nečekalo, až se v neděli večer vrátí. Generál Packard nezklamal. Mlčel. Svým mlčením zachránil desítky kamarádů, které by jinak čekal stejný osud.

Irčan

Text ze zadní strany fotky: Karpatští dobrodruzi. Vodka - trottér a Jerry Packard v Jasině 1931, na cestě od Rosenthalu ke Koruně.

BILLY BROCHES
Ladislav Brožek, mezi trampy známý pod přezdívkou Billy Broches, se narodil 5. 6. 1904. Ve svých trampských začátcích směřoval převážně do oblasti Libřice, Davle a Jílového.
Později si jeho trampská parta dává název Dickey Clubu a společně opouštějí již příliš živé oblasti u Vltavy i Sázavy a začínají jezdit převážně na Brdy. Zde společně s Jerrym Packardem spoluzakládá Brdskou zimní armádu.
Zpívá ve vokální skupině Dickey Club Trio (s podtitulem Voice Jazz), která neměla v tehdejší Evropě obdoby. Z hlediska hudebního pro ni byly vzorem americké soubory jako Mills Brothers, The Revellers a hlavně Comedian Harmonists.
V roce 1930 Dickey Club Trio nazpívalo patnáct písniček u firmy Odeon.
Billy Broches se nevěnoval jen trampingu a hudbě, ale holdoval také sportu – boxoval a hrál ragbyovou ligu za Slavii Praha.
Po vypuknutí války se zapojil do protifašistického odboje. V květnu 1940 zatklo Brochese gestapo za účast na přípravě protifašistických akcí a šíření protinacistických letáků.
Bill Broches byl vězněn a vyslýchán v Praze na Pankráci, v Drážďanech, ve Wuppertalu a Berlíně-Plötzensee. Nikdy nezradil.

Pozdravuj moje lesy, moje milá, a všechny kamarády trampy, všem posílám kus svého srdce, měl jsem je tak rád. Schází mi moje kytara a naše písně, Tvoje dlaň a můj malý... Buďte stateční a nikdy nezapomínejte na svoji cestu mužů, svoji čest, boj za vlast je to nejpřednější, nikdy ji nezraďte.

Bill Broches své ženě Pavle Brožkové - Saxoně několik hodin před svou popravou dne 11. 1. 1943 ve věznici Plötzensee u Berlína.

Dickey Club Trio
Zleva: K. Lavante, Eddy Fořt a Billy Broches

VILDA JAKŠ
V českém filmu Pěsti ve tmě, natočeném v roce 1985 režisérem Jaroslavem Soukupem se jeho hlavní hrdina jmenoval Vilda Jakub, a podoba jména s Vildou Jakšem nebyla náhodná.
Vilda Jakš se narodil 25. dubna 1910 v Bratčicích u Brna. V době dospívání odešel do Prahy ke svému strýci, vyučit se čalouníkem. Zde se seznamuje s trampingem a jeho osadou se stává Starý Kansas, nalézající se ve skalách vysoko nad řekou Sázavou.
Rovněž začíná boxovat. Na osadě i v klubu Český lev. Zprvu boxuje jako amatér, později se profesionalizuje. Stal se prvním československým boxerem, který bojoval o titul mistra světa, a to v Paříži proti Marcelu Thilovi. Bohužel neúspěšně, ale tehdejší český i francouzský tisk hodnotil jeho výkon velmi vysoko. Sám Marcel Thil Vildovi Jakšovi prorokuje velkou boxerskou budoucnost.
K té však již nedojde.
Po okupaci Československa opouští Vilda Jakš republiku a složitou cestou přes Itálii se dostává do Francie, kde je odvelen, a po porážce Francie pokračuje dál do Anglie. Zde se stává palubním střelcem u československé 311. bombardovací perutě. Byl nejméně jednou raněn a po roce válčení je odvelen do zázemí, jako instruktor střelců. Dlouho však v zázemí nevydrží a znovu se dobrovolně hlásí do bojových akcí ke své peruťi, která byla mezitím převelena k Pobřežní stráži - tedy k honům na ponorky.
21. srpna 1943 při operačním letu nad Biskajským zálivem objevila Jakšův Liberátor letka německých stíhačů a sestřelila ho do hlubin moře. Těla posádky nebyla nikdy nalezena. Sestřelen byl i jeden z německých útočníků, Vilda Jakš nedal svůj život zadarmo. Stal se držitelem Medaile za chrabrost a Československého válečného kříže. V roce 1991 byl in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka.

Milá maminko, když tento dopis dostanete, tak mě už doma nečekejte. Loučím se s Vámi a všechny doma zdravím.

Z dopisu uloženého v Jakšově vojenském kufru pro případ, že by padl

Vojenská přehlídka v Anglii v roce 1943, Vilda Jakš je druhý zleva.

----------------------------

Po skončení války se z brdského campu Zlaté dno, který byl v roce 1929 založen Brdskou zimní armádou, stalo pietní místo za padlé a popravené trampy, kterých bylo bohužel mnohem víc, než v tomto článku jmenovaných. Na okolních kmenech smrků byly desítky dřevěných vzpomínkových placek. Bohužel v roce 2014 byly smrky necitlivě pokáceny a nyní se Zlaté dno nachází na pasece.

Původní Zlaté dno ještě před pár lety...

... a dnes.

Pro Brochesovu rodinu je Zlaté dno i symbolickým hrobem Billyho Brochese, neboť jeho tělo bylo okupanty pohřbeno neznámo kde.