STOLETÝ POTLACH OSADY ZTRACENKA

--------------

Osada stará je naše máma,
osada zlatá neumře s náma,
ta bude za sto let vyprávět
až my budem spát,
kterak jí měl každý rád.

Jarka Mottl

------------------------------------------------------------------------------------

Ačkoliv první průkopníci ze Ztracenky tábořili na romantickém osadním místě ve stínu vysokých okolních skal a za hukotu peřejí Svatojánských proudů již v roce 1914, stanovili osadníci rokem založení Ztracenky až rok 1918. Tedy rok, jímž začala žít osada pod svým jménem Ztracená naděje a pestrým osadním životem.

Díky velkému množství všelijakých oslav a připomínání tohoto stoletého výročí ví asi už každý tramp, že „Ztracenka má letos stovku“.
A jak si své výročí připomněla samotná osada?
Stoletým potlachem, který se na Ztracence uskutečnil o tomto víkendu, tedy ve dnech 22.-24. června. Přijeli na něj kamarádi a kamarádky jak z okolních starých osad, tak i velké množství různých trampských osad a part z Čech, Moravy i Slovenska. Až mě překvapilo, kolik jsem tady potkal kamarádů, které znám z vandrů a kolik se pod stromy porůznu válelo usáren, telat a alic. Prostě bylo vidět, že tradice mocně zavolala i ty, kteří by sem na vandr asi jinak nikdy nejeli.
Ztracenkáři nenechali nic náhodě, kromě nezbytného občerstvení byl připraven bohatý program. Pro ty nejmladší to byla divadelní hra Pejsko - Kočičí a Indiánské radovánky - těch se zúčastnilo i dost dospělých a pod Mravenčí skálou lítal z luku jeden šíp za druhým…
Příjemnou byla výstava starých osadních fotografií a promítání „němého“ filmu natočeného na osadě v roce 1935 a to o hrdinovi Buffalo Bilovi. Po něm následoval výborný filmový dokument zachycující potlach na Ztracence v roce 1963.
Na všechny čekala i dlouhá řada kapel a muzikantů: 20. míle, Kamarádi Staré řeky, Paběrky, KTO a Dana Hackerová, BPT Zlín, Šmidli Boys, Eldorado, Samotář Charlie, Modrá Kotva, Banjo band Ivana Mládka, Duo Blanice, Bandoleros, Tony Linhart, Nové struny, Radka a Stáňa, Apten - Hassa, Modrá kotva a Náplava. A kromě večerní přestávky u příležitosti zapálení slavnostního ohně se z pódia hrálo deset hodin a pak následoval sejšn až do ranních hodin.

Potlach prostě proběhl důstojně a vesele, bez zbytečných problémů způsobených těmi, kteří většinou nevědí o co tady jde a přijdou se jen alkoholicky upravit. Odhaduju, že se potlachu zúčastnilo kolem šesti set lidí z pestrého davu trampů, chatařů a osadníků…
Více z potlachu najdeš v popiscích fotek hned pod krátkou historií osady.

První stoletý slavnostní oheň...

A trocha osadní historie…

Počátkem dvacátých let měla osada 105 osadníků a 18 osadnic. Mezi nimi bylo také několik výrazných sportovců – cyklisté František Martínek, Láďa Brejla, Proda, krasobruslař Louskáček, ale také fotbalový internacionál Láďa Ženíšek. Ztracenkáři také byli členy pěveckých skupin, tehdy velmi populárních. Ať již to byla Mottlova parta nebo Song Club, účinkující jako sbory v Osvobozeném divadle V+W.
Již v roce 1921 začala osada vydávat první trampský časopis nazvaný PROUDNÍK, který vycházel v nákladu jednoho výtisku a byl na vysoké úrovni se spoustou výborných ilustrací. Svůj zpěvník osadních písní vydává Ztracenka již v roce 1925 a pravděpodobně šlo o první trampský zpěvník vůbec. Na stejný rok osada vydává i Trampský kalendář - taky první.
Asi nejznámějšími Ztracenkáři mimo trampské společenství byli kromě již zmiňovaného Jarky Mottla i bratři Víchové (Mirek byl sólistou opery národního divadla a společně s Tondou - Káčou vystupovali jako Káča sisters) a populární komik Jarda Štercl. A v dnešní době je to Franta Hacker, kapelník skupiny KTO a donedávna šerif Ztracenky, než předal hvězdu mladšímu nástupci.
Ztracenka toho zažila dost a dost. Ještě před výstavbou Štěchovické přehrady to byly dvě velké jarní ledové dřenice v letech 1929 a 1941, kdy plující led zničil chaty a samozřejmě největší ránou bylo napuštění Štěchovické přehrady, kdy se osada musela stěhovat nad zátopovou zónu, tedy tam, kde je dnes. Nad starým původním místem je 16 metrů vody.
Do toho všeho za války protější vltavský břeh zabraly až k Sedlčanům jednotky SS, které vystěhovali tisíce českých obyvatel z jejich domovů a zničily i trampské osady, které byly osadě nejbližší a zřídily zde koncentrační tábor.
Po válce osada prožívala i nadále svoje radosti i starosti, ale to nejhorší už měla za sebou.
V současné době každoročně osada pořádá Dětský den, střelecký víceboj o pohár Buffalo Billa, volejbalový i nohejbalový turnaje a další akce.

Přejme proto Ztracené naději i ve druhé stovce dobrý vítr do osadních plachet!

Vítání těch, kteří pro cestu na potlach zvolili parník...

Divadlo Dany Vackové a Věry Važanské: Pohádka Pejsko - Kočičí..

Promítání a výstava v osadní klubovně...

Od brzkého odpoledne až hluboko za půlnoc zněly z pódia písničky.
Paběrky...

Někteří dorazili ve svátečním...

KTO a Dana Hackerová...

Banjo band Ivana Mládka...

Slavnostní oheň byl vykřesán křesadlem...

Nejmladší generace osadníků Ztracenky mezitím přináší osadní vlajku ke stožáru, kde je za zpěvu Vlajky vztyčena.

Čekání na oheň...

...který je přinesen z týpí pod Mravenčí skálou...

...a předán nejstarším osadníkům.

Předávání darů osadě, které přebírá šerif Soptík a od osadnice Adély na oplátku dárci dostávají dar od Ztracenky...

Fronta s dary osadě...

Současní osadníci Ztracenky

Foto: Tony

A v roce 1922

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
415211814
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Sirda
Milý Romane,dost dobře nechápu proč tady podmiňuješ potlach na Ztracence trempem s usárnou???Pokud vím tak trmping je především o svobodě a ne o usárně a proto si myslím ,že každá osada si svůj výroční oheň může přispůsobit podle sebe. Evidentně potlachy na Ztracence neznáš, protože jinak by jsi věděl, že podium a mikrofony se používaly už minimálně v 63 roce. Pokud tady mluvíš o videoprojekci z fotky č.5, tak nechápu proč by jsme u 100 výročí nemohli v klubovně udělat výstavu a promítání z dob minulých?
Masovka to byla to ano, ale to už je posledních 50 let na Ztracence normální.Lidi prostě choděj a asi je to baví.Co mně naopak nebaví jsou lidi co si myslí , že z několika fotek vědí jaký to kde bylo. Jak píšeš svět se mění a dřív by nikdo takový koment jako ty nenapsal, protože to nešlo. Ahoj Sirda - Ztracená Naděje
Roman
Ahoj kamarádi,tak nevím,zda je to dobře či špatně,ale už mi to příjde takové moc komerční,vyumělkované.Hodně dlouho jsem nebyl na trempu,ale napravím to,ale to musela být,masová akce.Podium,mikrofony...videoprojekce...já chápu,doba jde dopředu,ale potom nechápu to,proč tremp nosí uzdu,usárnu v dnešní době,když jsou pohodlné bágly,vojenské,alice...ten svět je zvláštní.,řekl bych postavený na hlavu.Ale když to lidi chtěj...a takový tramp s tou uzdou vyrazí na takový to potlach,skoukne video...Pamatuji dobu,to už bylo po revoluci když se hrálo,to si nikdo nedovolil si škytnout,natož si prdnout.O mluvení nebudu ani psát.Jsem rád,že jsem tu dobu zažil,protože taková už nebude.
Vladimíra Urbanová
Tony, s KTO zpívá Dana Hackerová, jinak kásný.
Vl. Urbanová/Soptíková
Tony Avalon
Damned - procedil pisálek mezi zuby a hned jméno opravil... Děkuju za upozornění.