Šťastný greenhorn Z.M. KUDĚJ

Když jsem se před mnoha a mnoha lety v době svých trampských začátků dostal k sešitu tehdejší edice Karavana s názvem Šťastný greenhorn, nadchla mne. Sešit vyšel v roce 1970 a podle Kudějova románu „Sid“ ho přepsal Vladimír Thiele. Byl první částí čtyřsvazkové série a vyprávěl o zážitcích Zdeňka Matěje Kuděje při jeho toulání se Spojenými státy.
To mne tehdy podnítilo se o Kudějův život i o jeho tvorbu zajímat víc a teď po čase jsem si na něj zase vzpomněl.
Zdeněk Matěj Kuděj, původním jménem Zdeněk Marian Kuděj, se narodil roku 1881 v Hořicích. Nedokončil studium na gymnáziu v Příbrami a pracoval jako praktikant v lékárně v Pacově a Sadské. Poté byl odveden na vojnu, odkud byl propuštěn díky předstírání duševní choroby. Změnu v jeho životě přinesla v roce 1903 výhra lodního lístku v Hamburku, po které odjel do Ameriky.
Tam pracoval jako dělník, laborant, umývač nádobí, farmář, plavčík, kovboj, zlatokop, roku 1905 se v San Francisku podílel na záchranných pracích po zemětřesení. Stal se trampem v americkém slova smyslu, tedy tulákem, vyděděncem společnosti, černým pasažérem na nákladních vlacích, klientem Armády spásy, která ho zachránila před smrtí hlady.
Do vlasti se vrátil až roku 1909 na lodi převážející dobytek.
Z jeho amerického působení napsal celou řadu knih, a to jak beletristický, povídkových a románový, tak i psaných formou reportáže. Ty vycházely za jeho života i po jeho smrti. Jsou to: Bídné dny a jiné povídky (1913); Majitel zlatých dolů a jiné povídky (1914); sci-fi Ku-Klux-Klan (1916); Humoresky (1916); Dobrodružství Jendy Smolíka v Americe (1917); První cesta Dicka Dawieho (1917); Z Nového světa (1918); Mezi dvěma oceány (1918); Král tuláků 1, 2 (1923); Sid (4 sv., 1941–42, sv. 1 Šťastný greenhorn, sv. 2 Psancem v Chicagu, sv. 3 Dlouhá stopa, sv. 4 Čest hordy; obsahuje nová zpracování některých již publikovaných textů i dosud nepublikované povídky v úpravě a edici Kuzmy, tj. J. Ch. Novotného); Majitel zlatých polí (výbor PP, 1946); Šťastný greenhorn (1970, podle románu Sid převyprávěl Vladimír Thiele); Americké obrázky (1982, ed. J. M. Chlíbcová).
Po návratu se usadil v Praze, kde pracoval jako zednický podavač, a zpracovával literárně své zážitky. V té době sblížil s uměleckou bohémou kolem Jaroslava Haška, kam patřili v té době J. Lada, E. A. Longen, F. Sauer, F. Langer, J. Panuška a další.
V roce 1912 podnikl dobrodružnou výpravu do Ruska a na Ukrajinu, kde byl zatčen kvůli podobnosti s hledaným anarchistou, a po půl roce vazby vyhoštěn. Svůj zážitek zpracoval v knize „Hostem u báťušky cara“.
V letech 1913 a a1914 podnikl řadu tuláckých výprav s Jaroslavem Haškem a jeho kumpány, čehož výsledkem byly postupně knížky „Ve dvou se to lépe táhne“, „Ve dvou se to lépe táhne, ve třech hůře“, „Když táhne silná čtyrka“.
Do první světové války byl kvůli svému zdravotnímu stavu povolán až v roce 1917. Sloužil jako písař v Berouně, Rumburku a Vídni, ale po předstíraném epileptickém záchvatu byl z armády ještě před koncem války zase propuštěn.
Po válce se stal tajemníkem Klubu českých turistů a redaktorem Armádního bulletinu, ale vydržel jen několik měsíců a odešel na volnou nohu coby novinář, spisovatel a překladatel.
V té době žil převážně na Vysočině, ve dvacátých letech strávil několik let na Podkarpatské Rusi, kde získal námět na román „Horalská republika“, v němž popsal protimaďarskou vzpouru na Podkarpatské Rusi a vznik tzv. Huculské republiky od listopadu 1918 do března 1919.
Během německé okupace a po válce žil v Ledči nad Sázavou, v roce 1952 se přestěhoval do Litomyšle, kde roku 1955 zemřel.
Ač je pro nás z jeho života i literární tvorby nejzajímavější jeho americké dobrodružství popsané ve stěžejním „Sidovi“, jeho literární tvorby je neuvěřitelně bohatá a zahrnuje i sci-fi a fantazy romány, překlady, například Tarzana pro nakladatelství Toužimský a Moravec, ke kterému později dopsal mírně parodickou Tarzanovu babičku.
Přehled jeho rozsáhlé bibliografie najdete v přehledné tabulce ZDE - v záložce Díla. Jeho životu a dílu je věnována i obsáhlá
Je dokumentováno jeho přátelství s Bobem Hurikánem v době jeho práce na stavbě Slapské přehrady. Přes veškerou snahu se mi o tom, jak toto přátelství vzniklo, nepodařilo sehnat, jedinou dostupnou informací je fakt, že jejich korespondence je uložena v archivu Památníku národního písemnictví.
Dalším diskutovaným tématem je Kudějův podíl na převzetí slova „tramp“ pro pojmenování našeho hnutí. Většinou je uváděno, že slovo bylo převzato z románu Jacka Londona „CESTA“, která u nás v překladu poprvé vyšla roku 1922 a vzápětí ještě v druhém vydání roku 1923. To bylo právě vydání, které se výrazněji rozšířilo a dosáhlo popularity. Nicméně je faktem, že už roku 1917 vyšla Kudějova kniha „Mezi dvěma oceány“, v níž je slovo tramp pro označení tuláků používáno. Její druhé vydání vyšlo ještě roku 1922. Zdá se ale, že tato kniha se nedostala do pozornosti tehdejších divokých skautů a inspirací pro převzetí označení „tramp“ se stala až víc rozšířená Londonova „Cesta“.
Ať tak či onak, faktem zůstává, že Zdeněk Matěj Kuděj, mezi americkými trampy nazývaný Sidney (Sid) Goodday, byl prvním a možná jediným Čechem, který zakusil život amerických trampů před první světovou válkou a ve svých reportážích, povídkách a románech o tom podal písemné svědectví.

Prameny:
Velmi podrobně se životu a dílu Z. M. Kuděje věnuje diplomová práce Kateřiny Křenové, kterou najdete ZDE.

Stránky věnované Kudějovi:
http://zmkudej.wz.cz/uvod.htm

Odkaz na Wikipedii: ZDE

Z.M. Kuděj u Boba Hurikána před Hurikán Ranchem v Údolí Obrů