Skončí původní trampské boudy s námi aneb romantika na obtíž?

Westend - Údolí hadrůVáhal jsem dva roky, než jsem se rozhodl rozepsat o tomhle mém chmurném poznání. Než se místopisně dostanu k nám na Brdy, musím začít v kolébce trampingu na Sázavě. Čas od času, mimo sezónu, kdy až na výjimky jsou chajdy ve stržích nad Zlatou řekou opuštěny, jako staromilec šplhám stezičkami mezi původními sroubky, hltám scenérie, které nám na Brdech chybí, a vracím se pomyslně téměř o sto let zpátky. Ten skanzen není, zejména pokud mají stromy listí, z populární Posázavské stezky vidět.
To, co jsem na stráních objevil, bylo však žalostné. Během jednoho dvouhodinového šplhání od jedné původní stylové roubené chaty k další jsem zažil šok. Místo pietně udržovaných a opiplávaných stavbiček jsem nalezl na konci polosesutých a divoce zarostlých stezek několik ruin. Z povzdálí sroubky působily, jako že se nic neděje, jak vystřižené z filmu z Aljašky. Blížil jsem se k nim opatrně, abych náhodou nevyděsil nějakého tady dožívajícího důchodce. Rozčarování však bylo tvrdé: Několik chat mělo propadlou střechu, kolem plevel, popadané klacky, trní, rozpadlé zbytky sedaček, poházené nádobí… Některé sroubky měly vyvrácené okenice, na některých ležel dávno padlý strom. Podle skříněk na stěně měly ruiny i zavedený proud, k několika byla i od praménků v dnes už rozpadlých trubkách tažena voda.
Během jedné výpravy jsem jen nad věhlasnou osadou Ajax objevil sedm takových zchátralin. Byl jsem v takovém rozpoložení, že jsem zauvažoval, že některou z ruin koupím a zachráním alespoň jednu nádhernou boudu na skále s výhledem do kaňonu hučící Zlaté řeky. Svěřil jsem se ženě a ta logicky odpověděla: „A kdy bys tam jezdil?“
Při tom sápání po příkrých stezkách mezi chatami jsem se dohadoval, co se to vlastně stalo.
Když jsem pak vyfuněl až nahoru, tenkrát mi to došlo. Tady zůstaly tak nádherně přestavbami nezkažené původní boudy díky jejich špatné přístupnosti. Kdo by z dnešní, civilizací a konzumem zhýčkané generace lezl s taškami a batohy krkolomnými stráněmi? Dnes nezbytné auto tam musí zůstat vysoko nad chatami, až nad Posázavskou stezkou, pokud na něj někde zbývá místo mezi ploty nových chatových kolonií. Kdo by se z dnešních mladých při baterce po rozblácený stezičce škrábal do hospody? Kdo by tahal v rukou balíky briket, protože každá větev je ve stráni chatařů vysbírána. Skanzen se zachoval, protože každé prkénko se muselo vláčet ručně strání.
To není zdaleka všechno, co mladým uživatelům primitivních chat nevoní.

Staré trampské chaty podél Zlaté řeky - Sázavy.
Foto: Přebral

Už se v povídání blížím na Brdy, ale ještě k Sázavě:
Zcela nahoře mezi ploty stává ještě v listopadu jediné auto. Tchýně, která má chatu poblíž, říká: „No, to je toho výtvarníka z osady Rychlá řeka.“ Taky já jsem se s ním několikrát setkal. Je to „poslední mohykán“, bývalý šerif osady, osmaosmdesátiletý pán Jan Stibich. Studuje indiánskou kulturu, osadu vyzdobil mohutnými totemy a mne obdaroval pečlivě v kůži vypracovanými dekorativními relikviemi. Při poslední návštěvě u něho se mi svěřil: „V zimě tady táhla parta vandalů, totemy vyvrátili a shodili dolů k řece.“ Díval jsem se z jeho skalní terasy hluboko do propasti do peřejí Zlaté řeky a nedovedl si představit, jak tady několik generací trampů uhlídalo malé děti.
Poznamenal jsem: „Přes ten hukot vody tady ale moc neslyšíte ptáčky.“
Odpověděl důrazně:„ Řeka nehučí, řeka zpívá!“
Protože na tom není už zdravotně dobře, je odkázán na doprovod mladší manželky, která říká: „Museli jsme si pořídit tašku na kolečkách, abychom sem dotáhli jídlo.“

A konečně na Brdy:
Možná se někdo ze zbytků ortodoxních táborníků podiví, proč velebím ty staré boudy, když vyrážíme zatábořit do lesů jen s primitivním přístřeškem. Ony předválečné chajdy jsou odkazem prvních průkopnických let a už z Dějin trampingu Boba Hurikána vyplývá, že tenkrát (až na výjimky jako byli Packardovci) chatrče (jen o málo „honosnější“ než dnešní brdské boudy na kempech) trampové běžně stavěli. Ostatně, Packard zahynul dřív, než mohl, například jako jeho osadník Kunc, zbudovat srub a zahnízdit tam se svojí squaw.

...například jako jeho osadník Kunc, zbudovat srub a zahnízdit tam se svojí squaw...

To, co jsem zjistil u Sázavy, platí nejen v jiných nesnadno přístupných oblastech, ale i na Brdech. Často i tam, kde se dá k chatě zajet autem, byl zaveden i elektrický proud. Až na výjimky byly původní chaty třeba na Rovinách nebo na Westendu přestavěny anebo zlikvidovány a na jejich místě leckdy z tvárnic zbudovány moderní stavby. Stejně tak, když před léty vyhořela původní chata vedle El Tora, soused pak postavil bílou zděnou chatu s vytápěnou dlaždicovou podlahou.
Výjimku představuje osada El Paso. Ta měla „štěstí“, že až donedávna byla pro auta nepřístupná a i proto uchráněna od moderních přístaveb. Tam se zázračně podařilo starým trampům chajdy vykoupit. Ti si zakládají v původní podobě osady. Elektrický proud je na míle daleko, vysychající studánka půl kilometru, příjezd autem příšerný. Ale, a jsem u toho, napsal jsem „starých trampů!“ U nás v osadě Paběrky, na Westendu, na Rovinách, na El Pasu ani na jiných osadách až na vzácné výjimky nemáme pokračovatele.

Výjimku představuje osada El Paso.

Když jsem ke svému El Toru přikoupil blízkou původní chatu „Brotherhood“ z roku 1931, majitelka pozemku se mne ptala: „To strhnete a postavíte něco moderního, že?“
„Ale kdepak, dokud budu živ, ty chaty zůstanou jako tenkrát.“
Nedělám si iluze. Koho z mladých místo víkendového utrácení v supermarketech nebo špekování se před apartmány na plážích Jadranu dnes zajímá, jak zpívá řeka, jak zní říje na Sychrovských loukách, jak při úplňku svítí stříšky stařičkých chat v holém zimním lese?
A tahat z lesa dřevo, řezat, štípat, mýt se v lavóru a klopýtat v noci ke kadibudce? To ani náhodou!
Při nedělních návratech v brdské lokálce převažují šedé hlavy přesluhujících trampů.

Na brdském El Toru...
Foto: Tony

Až se všeho konzumní společnost přesytí, možná se v koutku některého srdce rozhoří skomírající oharek romantiky, možná pak třeba jako senzaci objeví náš svět. My jsme sice s naší romantikou pro dnešní společnost „out“, ale to trampové ostatně byli ve svém nádherném světě, ghettu, vždycky.

Marko Čermák

Psáno pro trampský časopis Brdská vločka

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
1976206
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
lao
Ahoj Marko,

Mas recht a u nas na vychode Slovenska uz trampov ani nenajdes az na par vynimiek. My sme si zalozili osadu par rokov dozadu. A beriem so sebou aj svojich synovcov.
Planujeme v lete vylet do Ciech po trampskych osadach. Tak na Tobe snad narazime na El pasu.

Ahoj
Martin Valášek
Dalo by se s vámi nějak spojit?Děkuji,Martin Valášek
Zdeněk
To co ve svém článku píšeš ti nebudu rozporovat. Ale nehledal bych problém jen v generaci nadcházející té vaší. Ona je vůbec otázka, jestli ty opuštěné boudy někdo chce další generaci předat i když se z nich stávají ruiny.

Já (jeden z té mladé generace) bych měl daleko radši boudu někde na skále, bez zavedené elektřiny a přístupu auta. Takových je nás víc. Jenže takovou boudu nebo dokonce osadu dnes nedovolí nikdo postavit. Zbývá tedy varianta boudu koupit, ale utratit za ni statisíce je neúměrné. Tak to můžeš brát i tak, že nám mladým a chudým zbývá chodit na vandry :-)
Bříza
Fňukáte tady, jako staré pošetilé squaw! To důležité nejsou lidmi postavené wigwamy. To důležité ucítíte ve větru, uvidíte ve slunci, které prosvítá mihotavým listím, zahlédnete v oku srny, nebo mlčenlivého poutníka, najdete v prvním listopadovém ledu na okraji kaluže ... Čeho se bojíte pošetilci? Vlastní pomíjivosti? Ztráty vnímavosti? To co předhazujete Vašim následovníkům jsou pouze Vaši vlastní démoni a projekce. Dobří lidé kráčí vyrovnaným krtokem a ostatní okolo tančí dobové tance...
Karel Březina
Jev, který Marko Čermák popisuje, je bohužel součástí daleko většího problému: Lidé přestali mít rádi přírodu. Chodím do přírody celý život a již před léty mě zarazilo, že dramaticky poznenáhlu ubylo lidí, co tráví volný čas v přírodě. Má to celou řadu příčin, které spolu souvisejí: počítače, technika, životní styl...
Pokud v přírodě dnes narazíte na mladší ročníky, jsou to takoví exoti jako šílenci na čtyřkolkách a jezdci na horských kolech. Že by někdo šlapal pěšky, o tom si můžeme jen zdát. Na druhé straně se staví za desítky miliónů korun pitomosti jako jsou například stezky v korunách stromů, likvidují široké pásy lesa na sjezdovky atd. Tyhle věci totiž přinášejí penize.
Cz
Ahoj vandráci,
neřekl bych že je to tak žalostné, jak se zde píše. Je mi 32, na Brdech jsem coby sakut prochodil v mádí nejedny boty a do teď se do nich s pár kamarády alespoň dvakrát ročně vracíme. Většinou na podzim a v zimě. Lidí jako já není málo, jen ono dřívější trampské sdružování se již není co bývalo. Já si jezdím do lesa odpočinout od lidí a popravdě, když se nocí blížím k nějaké osadě, kde vidím že už někdo je, tak se nepřidám, šlápnu do toho a zajdu na nejbližší další osadu. Ale to je zas na Brdech to krásný, osady jsou tam skoro na každem kroku.

Když jsme se v únoru díky Kazanovi náhodně dostali na potlach za Houlu, bylo to sice tak, že jsme tam byli s kamarádem suveréně o 20 let nejmladší, ale myslím, že to bylo spíš proto, že málokdo z mladších o potlachu vůbec věděl.

Brdům zdar
Šveska
Ahoj kamarádi,
jsem z Plzeňska. Ráda bych letos o prázdninách navštívila Brdské lesy. Nechystáte nějaký společný výšlap? Ráda bych se přidala. Zdraví Šveska:-)
Tony Avalon
Co mne se týče, budu upřímný - na brdské Hřebeny se snažím v létě na vandr moc nejezdit, protože to tam je jak na Václaváku - procesí kolistů, výletníků, čtyřkolkářů..., a čekám až na příchod podzimu a následné zimy a brzkého jara:)
Bodˇa
Marko, je to tak jak píšeš. Dnes už nikdo nehledá ticha prírody a zpívání řek. Kamarádi pomírají a mladí nějak nerozumí. I ja jsem se přistih, že jsem v tom euro zapoměl a ženu se jak ta ovce. Mrzí mě to, není tady východisko. Nikde nevidím na cestách trampy, už něklik let. Dnes je to samej vodák. Mám v hlavě tisíc vzpomínek na potlachy a jinná setkání s kamarádama na výšlapech. Tak jsem tady u vzpomínek a žloutnoucích fotek. Přeju všem trampům, at Vaše toulání nezastaví čas.

Boko
Je velka skoda, kdyz mizi stare sruby, ale stejne tak mizi voda co tekla pod nimi a pritom stale priteka nova. Tak to bude vzdy. Dulezita je samotna pamet trampskeho naroda o tom, ze na tom miste neco takove kdysi bylo a cas to vzal. Jen tak zustane odraz minulosti pro pritomnost.

Jednou treba budou chodit kolem starych kempu s detektorem kovu a laskyplne vykopavat a pridavat do sbirky lzicku, co by snad mohla byt v majetku nekoho z drivejsi trampske osady.
Shortak
Ahoj. Ještě něco k Sázavě. Dnes je mi 65 let. Jezdili jsme na Sázavu, když nám bylo 16-17 let. Z Čerčan trať do Světlé nad Sázavou vypadala jako na prvních snímcích. Sem tam na skále krásná bouda. Kolem roku 1976 jsme dělali s kamarády z Neratovic velký vandr - Jeseníky, Beskydy a že se vrátíme po Sázavě domů. Vystoupili jsme z vlaku na Stvořidlech, přešli lávku a ouvej:podnikové tábory, baráky s břízolitem, prostě hnus. Mazali jsme na vlak a jeli dál.Dál ještě větší hrůza. U Sázavy postavené chaty(to nejsou chaty, to jsou hrady. Garáže, ploty propojené, musíte hledat někde cestičku, abyste se dostali k vodě. Prominenti, protože obyčejnému člověku by to tam postavit nepovolili.To je konec. Hrůza, člověk by fakt brečel.Ahoj Shorty.
Fík
Ahoj kamarádi, nikdy jsem nebyl členem osady a nikdy jsem po tom netoužil. maximálně jsem se dostavil na potlachy nebo jinou kamarádskou sešlost.
Co bylo, je a vždy bude pro mne nejdůležitější je kamarádství, úcta nejen k přírodě ale i k ostatním a i k sobě samému.
Tohle vždy zůstane ve mně, v mé duši, v mém srdci ....
Ano, staré osady mají svou romantiku, mají duši a spoustu krásných vzpomínek.
Pokud toto v nás zůstane, a kdybychom to dokázali vštípit i třeba jen jednomu/né novému/vé kamarádovi/ce z tisíce, myslím, že po nás tady něco krásného a romantického zůstane.
Suchou stopu a paprsky slunce ve vlasech :-)
kamarád Fík
Čárlí
Článek jsem čet na mobilu v pondělí, a říkal jsem si, že se vůči němu musím ohradit hned jak se dostanu ke klávesnici ... a než se stalo, tak vidím, že už to za mě vlastně všecko napsal Kapsa!

Tak jen dvě poznámky - někteří z nás "divokých skautů" mají vcelku odpor k těm organizovaným. Ať už principiální právě kvůli té organizovanosti (nepotřebuju mít odznak na to, že spím v lese, a kdo ho potřebuje, je u mě trotl), anebo kvůli konkrétním špatným zkušenostem s nimi (asi nejvíc mě dostal jeden skautský vedoucí, který mi vykoupal kytaru, ale to by bylo na delší povídání, jak měl ty děcka vychovaný a tak ...) Takže si dovedu představit, že někteří by radši boudu sami podpálili než ji přenechat Junákům apod.

A druhá věc je k diskusi samotné - samozřejmě, že je obrovskej rozdíl mezi čuměním do televize nebo čuměním do kamen. Asi takovej, jako mezi rumem a pivem. Ale když mi nějakej expert bude vyřvávat vedle ležení do rána, když se potřebuju před túrou vyspat, a ve finále mi všecko pobleje, tak mi bude docela jedno, co z toho vypil. Takže občas by to možná chtělo zkusit se více soustředit na to, co se kdo snaží sdělit a v jakým kontextu co říká, nežli začít se hned čílit, že dle mého pohledu je to všecko úplně jinak. On ten pisatel třeba o takovým pohledu vůbec nemluvil, nerozebíral jestli pivo šmakuje tak a rum onak, ale to, že mu smrdí ten poblitej bágl ...

A zkuste to aplikovat i na to, co píšu teď já - je mi jasný, že si to schytám, aspoň u některých v duchu když ne v diskusi, za ty trotly a že stavbu chat dávám do analogie s obracením žaludku. Ale to je právě ten špatnej, vztahovačnej výklad. Kdo se cítí být uražen, buď je ta potrefená husa a zaslouží si to, ale tací sem snad ani nechodí, anebo spíše pro samou starost o formu a moji sprostotu zapomněl přemýšlet nad obsahem a měl by si to přečíst znovu a v klidu ;-)
Kid
Važeni,nedavno jsem se podival na soutok sazavy se želivkou.Jezdil jsem tam ještě před stavbou přehrady.Ani jsem to tam nepoznal.Chatova osada snad dopravnich podniku,hamba mluvit.Soutok kde jsme na svých zastávkách přespavali pod širákem,s povolenim pana hajneho Babaka,kterej měl také hezkou dceru,jsem ani nepoznal.Tejdě když mě to už nechodi a jsem v inv.duchodu tak bych jednu chatku bral.A přijezd autem mě určitě vadit nebude.Vadi mi nlhostejnost mladejch!Reděj k moři,do alp,na jachtu.Vždyt jsme se otevřeli světu.A krasa naši male zemičky nam unika.Za celej svůj život jsem jel k moři jen jednou.Do norska a už to určitě opakovat nebudu.Ale jizera,Želivka,a vůbec všechny naše řeky maj něco do sebe.
Ahoj Kid
Kubajs
Říkal jsem si,že by nebylo fér, nechat jen strohý komentář, a zaslouží si také důvod. Patřím do skupiny "mladých" a musím se přiznat,že nás mladých by bylo více, co by pokračovali v tradici trampingu,ale není to snadné. Někdy je z druhé strany cítit takové to - "cizáku", a z druhé strany už pak má člověk zase obavy,aby ho nehnali klackem od ohně. Možná jen člověk narazil na špatné lidi. Současná společnost je ve fázi,že nových lidí se bojí,jelikož v současné době nemůžeme vědět co od jiných lidí čekat. Z fajn lidí se po nějakém čase vyklubou lumpové, co vybrali boudu a zdevastovali okolí. Ale pořád nás tu je řada,kt.by jsme rádi táhli ten tramping dál,ale potřebujem dostat šanci, jinak budem pořád jezdit na divoko a boudy budou chátrat,jak budou jejich osadníci odcházet za horizont. Musím ale také souhlasit s názorem,že někde je chatek až moc, a poté celá ta scenérie ztrácí ducha a onu toužebnou romantiku. Boudu ano, ale ne "boudořadí", lesní sídliště. Každopádně si myslím,že tramping nikdy nezanikne, bude mít spoustu podob, ale stále se bude držet i onen "starý, ortodoxní" tramping, kterým bych chtěl být součástí,ale zatím nebyla možnost, a tak "nadivoko" asi zustane se mnou až do konce "courání"....Možná to má spousta mladých tak jako já- dokud to jde, člověk bude jezdit nadivoko, až budou síly ubývat, rád se jednou zakoření na nějaké boudě v hloučku kamarádů..
Jinak Marko Čermáka uznávám a obdivuji...a dokud budem žít pro tamping, i třeba v pěti lidech,tak ten tramping pořád táhnem dál...Tramping je a bude !!! Užijte krásný následující víkend nejlépe někde v přírodě, ahoj Kubajs
Kubajs
Naprostý souhlas s Kapsou a Chickeyem.
Michal Kupsa - Kapsa
Neodpustím si ještě jednu malou technickou a sice, že naprostý souhlas s Chickey. Kdyby někteří "staří trampové" byť jen maličko chtěli, tak ty nástupce dávno mají - není přece žádný problém někoho mladšího najít a prostě mu dát boudu k dispozici - podobně jako jsme to udělali my na Oslavce (viz můj první koment). Stačí místo naříkání nad zkaženou mládeží raději vyvinout aspoň malou snahu s tím něco dělat.
Mamut Praha
Ahoj Kamarádi,
jak tak koukám,tak se tu rozjela pěkná diskuze o věcech,na který má každý tramp od nepaměti jiný názor,ať spát ve srubu či pod širákem.No není to jedno,obojí má přeci své osobité kouzlo a přít se o tom,mi připadá jako debata kdo a čím je vlastně tramp,no né... Já osobně se plně ztotožňuji s kamarádem Chickey,který to podstatě plně vystihnul,víte mam podobnou zkušenost. Kamarádi,Marko Čermák pouze hodil na papír,jen to,co cítí poslední dobou lidičky dříve narozený a kteří už tak trochu zešedivěly,ač jim pořád v očích plápolá ohýnek mládí - AHOOOj a zalamuji palečky - Mamut Praha:-):-):-)
václav burle, Vene
Ono je to dnes už trochu jinak, o jiném. Už žijeme v jiné době, kapitalistické. Ale k té Sázavě. Problémem je, že mnohé svahy i se sruby sjíždějí do řeky. Není to tak dlouho co tam v jednom zahynul manželský pár.

Dalším roblémem je, že pozemek pod chatou, srubem, patří úplně někomu jinému. Potom je problém něco zvelebovat.

Nikdy se v Posázaví nekradlo tak jako po sametové revoluci. Pojišťovny už nic nechtějí pojišťovat.

Dalo by se hodně napsat tak na závěr jenom toto. Vše se tam proměňuje v domy. Lidé nechtějí platit předražené nájmy např. v Praze, nebo důchodci nechávají byty mladým a odstěhovali se do přírody. To jsou ty chaty, které již mají plechové střechy, místo dřeva tvárnice atd. atd. Pokrok již nikdo nezastatví. A nejhorší ze všeho jsou ty obrovské chatařské kolonice. Více na burle.blog.cz.
Chickey
Ve skutečnosti, to, že chatový osady vymíraj a zanikaj, není tak ani vinou zpovykané mládeže, která si neváží hodnot, který vyznávali staří trampové, ale spíš toho, že oni původní osaďáci neposunou svůj srub někomu dalšímu (když třeba jejich synové o tramping nemají zájem). Oni "mladí" trampové s podobnýma hodnotama totiž existujou a není jich málo. Skautské a jiné oddíly jich každoročně generujou desítky ze svých odrostlých členů, kteří dál jezdí v partách na vandry a mnozí by za vlastní srub na Sázavě nebo v Brdech dali nevím co. Ostatně i předat nebo za symbolickou částku prodat srub samotným Junákům nebo jiné organizaci by bylo užitečnější, než ho nechat zchátrat a spadnout.
Jakoubek OTR
Zajímavý článek a zajímavá diskuze. Když tady čtu, že je jedno,"jestli si tam svítí svíčkama nebo žárovkou, nebo jestli večer čumí do kamen nebo na TV", tak mi nezbývá než smutně nesouhlasit, protože v tom vidím zatracený rozdíl.

Postavit srub je jistě zábavná věc, stejně jako postavit kemp. Údržba je pak věc druhá, plná lítosti nad spálenou kempovkou a zničeným okolím - ale to ví jistě každý, kdo se někdy o nějaké místo staral.. takže ano, rozumím starým trampům, že chtějí jezdit na sruby s historií, kde je té romantiky více než doma u televize, ale táboření "na divoko" je mi v tuláckých sférách více košér.
Michal Kupsa - Kapsa
Ale jasně Tony, to mě fakt ani nenapadlo, že by se Marko něčeho takovýho zastával, to jsi mě blbě pochopil. Mě šlo spíš o to, že mě osobně není moc líto ani těch kdysi "pěkných", protože čím míň toho v lese je, tím líp. Ani nevidím důvod to nějak zachraňovat - když tam nikdo nejezdí, tak je to stejně k ničemu a je z toho (nebo brzy bude) akorát hromada bordelu.

Další věc je, že hranice mezi paďourskou chatou a trampským srubem nebo boudou, kempem či flekem je často tenší, než hranice mezi aktem a pornem (navíc to každý vnímá trochu jinak). Nemluvě o tom, že když je toho moc pohromadě, tak je to stejně o ničem - a je v podstatě jedno, jestli je to s elektrikou a satelitem nebo bez.

Třeba to v článku zmíněné a vyfocené El Paso - sorry, ale šest či kolik chat našvihaných jedna vedle druhé kolem jezírka menšího než tenisový kurt, tak na tom mi nepřijde nic hezkýho, trampskýho ani romantickýho a to, jestli si tam svítí svíčkama nebo žárovkou, nebo jestli večer čumí do kamen nebo na TV, tak to na tom nic nemění.

Pro mě osobně je z toho závěr ten, že se právě třeba tomu El Pasu raději vyhnu úplně stejně, jako se vyhnu satelitům na Sázavě. A upřímně řečeno, tak pokud ty chaty na El Pasu časem spadnou (protože jak bylo řečeno, pokračovatelé nejsou), tak z mýho pohledu jen dobře - protože to místo samotný je hezký a aspoň se tam bude dát jet na vandr, udělat oheň, vykoupat se a v klidu přechrápat, což se teď vlastně nedá.

To je ale jen můj osobní pohled a chápu i respektuju to, že to jiní vidí jinak.

P.S. - Pro sichr dodávám, že fakt nemám nic proti Markovi a ani proti chatařům z El Pasa, jen jsem chtěl ukázat trošku odlišný úhel pohledu na věc a taky to, že si myslím, že není nutný všechno zašlý hned oplakávat.
Tony
Myslím si Kapso, že se Marko v článku nezastával zděných velkochat se satelitem, anglickým trávníčkem a garáží hned vedle a smetištěm za humny - tedy moru, který zničil hodně krásných koutů naší přírody, ale zastával se těch malých původních trampských chatek... Z mnoha z nich se v minulosti staly právě tyhle velkochaty a je škoda, že se to děje dodnes - a i o tom je část Markova článku.
Michal Kupsa - Kapsa
Naprostý souhlas s Ježkovým komentářem, jsem sice členem osady, která vlastní srub (který by odpovídal i těm nejromantičtějším Markovým představám) ale za posledních 10 let jsem tam spal tolikrát, že bych to spočítal na prstech jedné ruky - a to ne proto, že bych nikam nejezdil ale prostě širák je širák. Pro zamezení jakékoli další výstavby náš srub nyní navíc půjčujeme kamarádům z několika dalších osad - mimo jiné i proto, aby to nedopadlo jako v některých oblastech, kde jsou nejen chaty, ale často i jinak celkem romantické fleky, kempy a boudy naflákané tak nahusto, že to tím ztrácí své kouzlo.

Celkem chápu Markovu nostalgii po starých časech ale na druhou stranu čím míň toho v lese bude, tím líp - i když třeba na té zmiňované Sázavě už je to asi stejně jedno - aneb jak je to v té známé písničce:

"Z města činžáků rovnou do města chat".
Ota
Marko, moc dík za tento článek. Plně s Tebou souhlasím.
Ota
Rychlon
..šel jsem takovými místy taky a řikal jsem si, jak by bylo pěkné mít takovou chatu. Ale copak to jde v dnešní době jentak v lese něco postavit anižby mě někdo vyhnal? Čr je už tak rozkouskovaná, že zatim už mužem bez poplatku ještě dejchat.. jsem ještě dost mladej, ale případ jinej, než se o mladých všude uvádí. Peníze na to to odkoupit mít asi nebudu, protože budem rádi, když budem splácet hypoteku na byt a mít to v pronajmu je fajn, ale do tý doby, než budou nějaký restituce zas a pak mě někdo vyžene.. A to si myslim, že je taky důvod. Tak asi budou chatky chátrat bohužel dál..
Ježek
Jak již napsalněkdo v dřívějším příspěvku. Časy se mění. Na vandry jezdím již téměř 40 let. Nikdy jsem nepatřil do osady, která měla někde srub či jinou chajdu. Spím na divoko pod širákem a i když se často vracím na stejná místa necítím potřebu někde budovat stálé přístřeší. Nikomu to neberu, ale k romantice nepotřebuji mít střechu nad hlavou. Autor článku píše, že budovatelé srubů neměli elektřinu, voda bsyla často daleko a vše museli tahat na zádech. Ať se na mne nezlobí, ale jistou formu komfortu si ti lidé přitáhli z měst do lesa. Nádobí, stoly, posezení, postele atd. Tohle jsem nikdy nevyznával. Ale jak říkám, je to na každém, co si do přírody donese. Rozhodně si nemyslím, že bgy se zánikem srubů zanikl tramping. Ahoj na cestě
Robin
Fakt je, že doba chatového osadního trampingu v masové podobě skončila nejpozději někdy na přelomu 50.tých a 60.tých let. Někde se osadní život udržel déle, někde rychle degradoval. V 70.tých a 80.tých už jezdila mládež převážně na divoko a jezdí tak s oblibou dodnes. I když je mladých trempů jako příslovečného šafránu.
Plně chápu Markovo nostalgii stran starých srubů na Sázavě. Ale věčně netrvá nic. Ashes to Ashes, dust to dust... A z popela vzejde opět něco nového. Věřím, že tramping nezhyne "Dokud tráva bude růst, řeky potečou a stoupat bude dým..." i když bude vypadat jinak, než bychom si třeba přáli, nebo i dovedli představit.
Mamut Praha
Ahoj Kamarádi,
Rád bych se také vyjádřil k tonuhle článku,plně mu dávám za pravdu a někdy by se mi chtělo brečet nad osudem mnoha sroubků a kempů mého mládí.Víte moje milovaná Sázava tohle bohužel asi zažila jako první a někdy,když mám tu odvahu a vracím se po letech na místa mého mládí,nebrečel bych ale řval vzteky a bezmocností,nad tou vší hrůzou,to mi teda věřte.Sám o sobě si myslím,že jsem přímo milovník starých trampských sroubků a romantice k ním patřící.Dodnes znám pár kamarádů,kde je elektrika a vodovod skoro sprosté slovo a přesto,nebo právě proto tam jezdím.Sice je také pravda že autem,protože jsem trop na nohy a páteř,ale pak hezky zatnu zuby a pěškobusem se tam doplazím.Víte proč,pro tu nezkaženou krásu a volnost starých časů.Je to neuvěřitelné a přitom to tak člověka mabije,že se starce je najednou zas kluk,co sice pořád pajdá ale přitom se směje.Kdo to nepoznal neuvěří.Není nic krásnějšího než hezký starý sroubek kdesi lese u řeky a taky není nic horšího než opuštěný srub či zničený kemp,to mi tedy věřte.Na závěr mého tlachání,vám řekmu jenom jedno,spustu těch mizejících sroubků,by se dalo určitě zachránit,pokud by je jejich majitelé včas někomu s přízněnou duší sami nedali či neprodaly,sám mám takovou zkušenost s jedním kamarádem,co mi ho pořád slyboval a pak odešel tam nahoru a rodina mi ho neprodala a radši ho nechala zchátrat a pak po čase i schořet - dodnes je mi ztoho smutno.Tak Ahoj a zalamuji palec Mamut Praha
Lukas
Ahoj,
souhlasim jen s pulkou clanku.

Prvni cast, nadavajici na dnesni mladez, ktera je udajne lina, me docela stve.
S kamarady chodime na cundry casto, vyrostli jsme v turistickem oddile. Nekteri treba nevidi smysl svych vyletu do prirody v prespani v ni, ale radi jezdi na kole, maji treba Brdske lesni cesty projezdene krizem krazem, nebo lezou po skalach kolem Berounky a Vltavy.
Od nikoho ze svych kamaradu jsem neslysel, ze by si touzil v lese postavit srub a chodit na jedno misto az do smrti se svou squaw. Naopak osobne nektera mista, kde si srub uz postavila minula generace, nemam rad. Napr. u jezirka nad Halouny (osada El Paso?) se citim jako nezvany host. Clovek se koukne zezhora, ale dolu se mu nechce, protoze si tam nejaky z tech puvodnich trampu pripravuje drevo na vecer a asi neni zvedavy, abych mu lezl pres zahradku.
Takze to, ze se nektere byvale sruby rozpadaji, je proste nejaky vyvoj. Urcite hromada lidi dnes jezdi do zahranici, ale druha hromada jich tu zustava, objevuje krasy Cech a nema potrebu si nekde kus lesa urvat pro sebe. Libi se nam divoka priroda, muzeme prespat pod sirakem a priste jit jinam..

Ale neberu nikomu to, ze chce mit svuj klid na osade u Zlate reky, nebo jinde. Urcite souhlasim s tim, ze zavadet na takova mista elektrinu a jezdit tam autem, neni pekny.

Chapu, ze kazdemu se styska po tom, co bylo driv. Ale na svete se proste lidi meni a ne vsichni chteji svet pouzivat tak, jako ti pred nami..
Tony
Myslím si, že Marko asi neměl na mysli velkochatové Toronto, když psal o ohrožených původních starých trampských boudách, to jste si na čůrací pauzu opravdu nevybrali dobrou osadu.:cool:
Aki
Asi před 10 lety jsme jeli Sázavu. Když se potřebovalo jedno z dětí vyčůrat,zastavili jsme u osady Toronto. Říkala jsem si,že tam nás snad nevyhodí,navíc na jiném místě se nedalo přistát. Na kraji anglického trávníku byl malý keřík,tak jsem myslela,že tam by to snad šlo. Ale jen jsme zakotvili,už se k nám přihnala nějaká paní,že je tam soukromý pozemek. Vůbec mě nepustila ke slovu,takže jsem jí ani nestačila vysvětlit,že dítko se jenom vyčůrá tady k tomu kreříku a hned zase odjedeme.
Prcek
Když čtu tenhle článek, chce se mi brečet. Je pravda, že jsem nikdy nebyl skutečný tramp s domovenkou, ale vždy jsem měl rád tu romantiku, vztah k přírodě a kamarádství.Mám tuhle zemičku rád a bolí mne to, jak si postupně necháváme ničit a sami si ničíme vztahy mezi sebou a k svému okolí.Díky za kamarády, kteří stále ještě jsou a snaží se, aby to všechno nezmizelo.