Proč jsou naše děvčata nejhezčí a nejkrásnější?

Mohl bych tuto stať odbýt jednou větou: „Protože tramp si s nesprávnou dívkou nic nezačne!“ Ale tato odpověď by byla do jisté míry povrchní. Za touto otázkou se skrývá daleko hlubší význam.
Tramp je sám o sobě milovníkem přírody, a proto není divu, že hledá dívku, která by měla tytéž zájmy jako on. Nejčastěji se s dívkou seznamuje na tanečním parketě, řídčeji v kavárně, a v posledních letech „láme“ ženská srdce i v přírodě.
Po prvních slovech ji pozve „ven“. Buď pod stan, na kánoi, nebo do chaty. Děvče buď přijede, nebo nepřijede. Je to jakási zatěžkávající zkouška charakteru - dívčího slova, protože tramp, přestože je v ženské otázce slabý a dostal by z ní ve škole pětku, ví, že co si žena umíní, to i dokáže. V tomto případě i kdyby proti sobě měla celý svět - když chce, tak se do přírody za chlapcem dostane.
Právě v přírodě tramp nejlépe pozná svoji dívku. Když se dotyčná točí bystře kolem kuchyně, je veselá, upřímná a pravdomluvná, nevynáší se nad druhé, je kamarádská a inteligentní, když je kromě toho pracovitá, čistotná, šetrná a věrná - tramp může být šťastný. Našel správné děvče. Ale naopak když vidí, že dívka je povrchní, stará se spíše o to, aby měla nalakované nehty a našminkovaný obličej a bojí se třeba vařit, aby se náhodou nezamazala od mouky - nuže - i kdyby byla jako Mona Lisa od Leonarda da Vinci, nemá pro trampa cenu.
Díky trampingu se zrodilo mnoho manželství. Naše děvčata - trampky jsou, alespoň pro nás, nejhezčí a nejsprávnější ze všech.
Osadní život klade na budoucí manželku téměř tytéž požadavky, jaké ji čekají v době, až povede domácnost. Naše děvčata si tohle uvědomují a toto vědomí jim dává sílu, mnohem větší než tu, kterou vládnou třeba různé slečny z kaváren, pro něž jsou pohyb v přírodě a sport „nemožnou záležitostí“.
Naše děvčata nejsou sice vždycky na první pohled nejkrásnější, ale pro své nádherné vlastnosti mají pro trampa mnohem větší význam, než deset kavárenských dam, hodících se spíše na garden-party, mezi studené a neupřímné úsměvy, tam, kde vládnou odtažené malíčky od šálků, rudé nehty, migrény, černá prázdnota.

Bob Hurikán
(napsáno v roce 1940 do Dějin trampingu)

Foto: Oldřich Straka