Proč jsou naše děvčata nejhezčí a nejkrásnější?

Mohl bych tuto stať odbýt jednou větou: „Protože tramp si s nesprávnou dívkou nic nezačne!“ Ale tato odpověď by byla do jisté míry povrchní. Za touto otázkou se skrývá daleko hlubší význam.
Tramp je sám o sobě milovníkem přírody, a proto není divu, že hledá dívku, která by měla tytéž zájmy jako on. Nejčastěji se s dívkou seznamuje na tanečním parketě, řídčeji v kavárně, a v posledních letech „láme“ ženská srdce i v přírodě.
Po prvních slovech ji pozve „ven“. Buď pod stan, na kánoi, nebo do chaty. Děvče buď přijede, nebo nepřijede. Je to jakási zatěžkávající zkouška charakteru - dívčího slova, protože tramp, přestože je v ženské otázce slabý a dostal by z ní ve škole pětku, ví, že co si žena umíní, to i dokáže. V tomto případě i kdyby proti sobě měla celý svět - když chce, tak se do přírody za chlapcem dostane.
Právě v přírodě tramp nejlépe pozná svoji dívku. Když se dotyčná točí bystře kolem kuchyně, je veselá, upřímná a pravdomluvná, nevynáší se nad druhé, je kamarádská a inteligentní, když je kromě toho pracovitá, čistotná, šetrná a věrná - tramp může být šťastný. Našel správné děvče. Ale naopak když vidí, že dívka je povrchní, stará se spíše o to, aby měla nalakované nehty a našminkovaný obličej a bojí se třeba vařit, aby se náhodou nezamazala od mouky - nuže - i kdyby byla jako Mona Lisa od Leonarda da Vinci, nemá pro trampa cenu.
Díky trampingu se zrodilo mnoho manželství. Naše děvčata - trampky jsou, alespoň pro nás, nejhezčí a nejsprávnější ze všech.
Osadní život klade na budoucí manželku téměř tytéž požadavky, jaké ji čekají v době, až povede domácnost. Naše děvčata si tohle uvědomují a toto vědomí jim dává sílu, mnohem větší než tu, kterou vládnou třeba různé slečny z kaváren, pro něž jsou pohyb v přírodě a sport „nemožnou záležitostí“.
Naše děvčata nejsou sice vždycky na první pohled nejkrásnější, ale pro své nádherné vlastnosti mají pro trampa mnohem větší význam, než deset kavárenských dam, hodících se spíše na garden-party, mezi studené a neupřímné úsměvy, tam, kde vládnou odtažené malíčky od šálků, rudé nehty, migrény, černá prázdnota.

Bob Hurikán
(napsáno v roce 1940 do Dějin trampingu)

Foto: Oldřich Straka

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
162012413
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Čiksika
Podobné krásně napsané myšlenky najdeme i v Nevrlého Karpatských hrách.
korendor
Díky za smáznutí mého příspěvku ZDE.kde se to kádrově nehodilo. To mi připomíná prrrávě třeskutý socialismus. Holt syrová prrravda by probudila spáče.:-D:-D:-D
Juraj Kafka
https://www.youtube.com/watch?v=ygQVn52tRXc
Tony Bay
Ahoj Bob má sto procent pravdu.Já jsem si našel manželku v roce 72 u jednoho ohně na Táborsku.Jezdila semnou na čundr a později,když už jsem měl 3 děti tak jasně žeto vše jezdilo snáma.Bylo to krásné a je fakt,že takhle se moc pozná dobrá žena.Bohužel nyní již 8 let jsem vdovec,odešla spíš než já.Myslím na ni neustále i když jde život dál.Ano byla to nejkrásnější žena duchem a schopností takové jako se nerodí jen tak náhodou.Přeji aby si každý,kdo hledá našel taky takovou krásnou dívku.Ahoj.