Pozapomenutý průkopník trampingu JOSEF RÖSSLER OŘOVSKÝ

V naší sportovní historii asi není významnější a všestrannější sportovní postava nežli Josef Rössler Ořovský, přezdívkou Comassagera. Ale svoji významnou a dnes trochu pozapomenutou stopu zanechal i v trampingu, hlavně v jeho počátcích. Své výpravy – k nerozeznání od trampských – prožíval již v době, kdy tramping ještě neexistoval. Každopádně zápis z 5. října 1917, ve kterém je vodní výprava Rösslera Ořovského popisována už jako trampská (tedy šest let před českým vydáním románu Jacka Londona Cesta, ve které se tehdejší „divocí skauti“ inspirovali názvem tramp a začali se tak oslovovat), pochází právě od něj a napsal ho do staniční knihy Libřice. Jedná se tak o dosud nejstarší nalezený zápis s tímto pojmenováním. Staniční knihy, které Rössler Ořovský zakládal v letech 1909 až 1931 se rovněž staly příležitostnými cancáky mnoha prvních trampských osad a jsou úžasným dokumentem počátků trampingu.

Narodil se 29. června 1869 do rodiny pražského měšťana Josefa L. Rösslera, majitele drogistického obchodu v Jindřišské ulici 7, tedy naproti budově dnešní hlavní pošty.
Když 17. ledna 1933 umírá, nechává za sebou neuvěřitelně bohatý sportovní, klubový a organizační odkaz. S trochou nadsázky by se dalo říci, že byl jakýmsi Cimrmanem českého sportu, ale na rozdíl od něj byl ve svých aktivitách zpravidla první a nikdo ho nepředběhl.
Posuďte sami.
Už ve dvanácti letech, tedy v roce 1881, založil se svými spolužáky Bruslařský klub. O šest let později – v roce 1887 – uspořádal jedny z prvních atletických závodů u nás. V té době musel přejít kvůli zhoršenému školnímu prospěchu z gymnázia na obchodní akademii, a protože jeho otec měl dojem, že je to kvůli sportovním aktivitám, přijal závodní pseudonym Ořovský, odkazující na jeho příjmení (Röss je v němčině kůň/oř). Ve stejném roce objednává v Norsku brusle a dodatečně i dva páry lyží. V žádosti o katalog totiž připsal pod své jméno i Bruslařský klub Praha. V Norské firmě Heude a Gustafsonn to přečetli jako „Bruslar ski klub“ (Bruslarův lyžařský klub) a k nabídce bruslí přiložili i nabídku lyží – ski. Nabídce se nedalo odolat, a tak se stalo, že v noci z 5. na 6. ledna 1887 Josef společně se svým bratrem sjel na lyžích Václavské náměstí, směrem od rozestavěné budovy Národního muzea až dolů na Můstek. Tímto sjezdem v místech, kde by to dnes nikdo nečekal, dali základ českému lyžování. Sice nebyli úplně prvními českými lyžaři; už v roce 1880 je zaznamenán lyžařský výstup k Petrově boudě v Krkonoších, ale nadšeni jízdou na sněhu zakládají ještě ten rok první lyžařský spolek v Evropě mimo Skandinávii. Spolek, který časem přerostl ve Ski club Praha.
V roce 1903 zakládá Rössler Ořovský společně s Janem Bucharem Svaz lyžařů v Království českém, první lyžařský svaz na světě. O dvacet let později spolupracuje na vzniku Mezinárodní lyžařské federace. Okouzlení zimními sporty spojené s jeho organizačním talentem a vizionářstvím vedlo až tak daleko, že jako první přišel s návrhem uspořádat zimní olympijské hry.
V roce 1893 zakládá na pražském ostrově Štvanice I. Český lawn-tennisový club. A ve stejném roce v pražském Podolí ještě Český Yacht Klub (Č.Y.K), který se rovněž stal jedním z nejstarších jachetních klubů ve střední Evropě.
V březnu 1896 je rozhodčím prvního derby dvou velkých fotbalových rivalů Sparty–Slavie. O rok později společně s Jiřím Guthem zakládá Českou amatérskou atletickou unii (ČAAU) a v roce 1899 dokonce Český olympijský výbor (ČOV). Právě díky existenci ČOV se podařilo zajistit účast samostatných českých výprav na olympiádách ještě v době Rakouska-Uherska.
Ale zpět k České amatérské atletické unii. Jejím prvním předsedou se stal Jiří Guth, následovaný Rösslerem Ořovským. ČAAU v průběhu následujících patnácti let zakládala pobočky věnované jednotlivým sportům – kupříkladu Českou lawn-tenisovou asociaci (1906), Český svaz hokejový (1908), Ústřední svaz těžké atletiky (1910) a Český svaz šermířský (1913).

Se svojí dcerou Marii na řece Malši, rok 1912

Průkopník vodáctví a trampské písně
Důležitou součástí sportovního života Josefa Rösslera Ořovského byly vodní sporty, především jachting a kanoistika. O založení Českého Yacht Klubu už zmínka byla, méně známá je skutečnost, že v roce 1910 objednává z Kanady šest kusů moderních kánoí potažených plátnem, se kterými členové Č.Y.K absolvují vodácké prvosjezdy Vltavy, Malše a dalších řek. Tyto prvosjezdy a celá řada pozdějších plaveb byly velmi romantické – tábořilo se pod stany a plachtami na březích řek, vařilo na ohni, zakládala se první vodácká tábořiště a vznikaly i písně ovlivněné touto romantikou. Ani už nepřekvapuje, že Rössler Ořovský je spoluautorem (společně s Karlem Kuthanem - Švecem, šerifem Ztracenky) jedné z prvních trampských písní nazvané Indián a říká se, že tábořiště Tábor řvavých, ze kterého až později vnikla první trampská osada Ztracená naděje, bylo založeno na jeho již existujícím tábořišti.
Pět z těchto šesti kanadských kánoí bylo po dvou letech prodáno různým majitelům, Rössler Ořovský si ponechal jen jednu, nazvanou Comassagera, což byla zároveň i jeho přezdívka. Tu zapůjčil loďaři Řepovi, který podle ní začal vyrábět už ryze české následovnice. Vzrůstající zájem o kánoe inspiroval další výrobce, a tak se během necelých dvaceti let kánoe stává běžným plavidlem na našich řekách a přichází vodácký rozkvět. Ten úplně největší samozřejmě na Vltavě a na Sázavě. Obě řeky oplývaly romantickými kaňony a místy k táboření a na březích postupně vzniklo množství trampských osad i sezónních kiosků. Pořídit si kánoi se proto přímo nabízelo. Například jen v Praze a blízkém okolí bylo v roce 1930 množství kánoí odhadováno na 2500. A kolik dalších kánoí plulo po vodách českých a moravských řek až do dnešní doby už nelze ani odhadovat.

Táboření na jednom z četných campů Č.Y.K. V tomto případě u řeky Sázavy, rok 1914.
Josef Rössler Ořovský stojí uprostřed.

Po vzoru vodních skautů, se kterými se Rössler Ořovský setkal v roce 1912 na olympiádě ve Stockholmu, založil ještě v tom roce společně s profesorem Ludvíkem Šimkem první český oddíl vodních skautů a inicioval tak vznik českého vodního skautingu. O rok později zakládá Svaz kanoistů království Českého. V nelehkém válečném roce 1917 byl zvolen starostou Junáka – Českého skauta, později vykonával funkci místostarosty Svazu skautů a reprezentoval český skauting v zahraničí. Například na mezinárodním skautském výboru prosadil posunutí termínů světových jamboree tak, aby nebyly ve stejném termínu s olympiádami.
V době vzniku republiky organizoval a řídil Skautskou poštu, která zajišťovala kurýrní službu mezi vznikajícími státními orgány. A jako vždy začal s předstihem, neboť Skautskou poštu realizoval už 20. října 1918 objednávkou tisku známek u firmy Kolmann na Vinohradech. Do řad služby se nakonec zapojilo několik stovek skautů, kteří roznášeli písemnosti, většinou pěšky nebo na kole, měli ale i volné jízdenky na tramvaj. Mezi zapojenými ve Skautské poště byly pozdější významné československé osobnosti, například Prokop Drtina, Ladislav Rašín nebo Josef Charvát.

Nejméně známým je Rössler Ořovský jako ilustrátor. V péči Českého Yacht Klubu se do dnešní doby dochovalo deset staničních knih. Jedná se o kroniky, které zanechal v letech 1909 až 1931 podél Vltavy na vybraných místech, kde se střetávali plavci, sportovci, vodáci a trampové - v Libřici, Štěchovicích, Davli, Žďákově, Orlíku a v Záhoří.
Do těchto staničních knih zapisoval událostí spjaté s plavbami a akcemi Č.Y.K. a své zápisy rovněž krásně ilustroval. A jelikož tyto staniční knihy jsme díky pochopení Českého Yacht Klubu mohli nechat skenovat v našem Projektu digitalizace kronik Regionálního muzea v Jílovém u Prahy, jsou v tomto článku některé z nich použity.

Michael Antony - Tony

Počátek zápisu popisující plavbu třemi kánoemi od Černé řeky - Švarcavy, Malši a Vltavě, rok 1910

Počátek zápisu popisující osmidenní plavbu kánoí po Malši a Vltavě, rok 1912

Táboření na Sázavě, v místě Na Babách, rok 1916.
V místě jejich táboření později vznikne osada Na Rafandě (cca 1926), u řeky pod tunelem osada Arroyo (1925) a na loukách za řekou osada Orang (1934) a slavná restaurace U Starce.

Jak už bylo na začátku uvedeno, Josef Rössler Ořovský zemřel 17. ledna 1933. Stalo se tak v sanatoriu Podolí (dnešní porodnice), na dohled od sídla Č.Y.K, ve které měl svoji kajutu s výhledem na řeku Vltavu. Kajuta je dodnes jediný dochovaný autentický prostor spojený s jeho nevšední osobností, která ovlivnila český sport a volnočasové rekreační aktivity jako nikdo jiný...

Foto: Tony

-------------------------------------------