Písnička na víkend: RIKATADO (Bob Hurikán)

Tuhle velmi známou trampskou pistolnickou písničku napsal Bob Hurikán v roce 1936 u příležitosti soutěže o nejhezčí trampskou písničku, kterou pořádaly Spojené osady Rykatado - tedy osady Ryves, Kamarádi, Tabu a Dobromil, pod které se však hlásily i další místní osady, například Rackové, Severní záře, Taraco, Údolí karibů, Targo a další…
Soutěž se konala v hostinci u Potůčků v Horním Růžodole a Bobovi Hurikánovi, který zde vystoupil společně se svojí ženou Bó v tehdy velmi známém Duo Hurikán, se samozřejmě vyplatil „tah na branku“: věnovat písničku přímo pořadatelům. Pouze v názvu osady Ryves omylem zaměnil tvrdé y za měkké, a tak to zůstalo až dodnes.
Každopádně je to povedená písnička, Spojeným osadám Rykatado se natolik zalíbila, že se stala osadní hymnou.
S touto písničkou zároveň začalo přátelství Boba Hurikána a Rykatada, který v následujících dvou letech Spojené osady často navštěvoval na jejich chajdách v krásné přírodě Jizerských hor.

Bob Hurikán (s cedulí) - mezi kamarády z Rytakada v roce 1937.

Bohužel Rykatado na podzim 1938 při záboru pohraničí německými vojsky a následnému odsunu českého obyvatelstva zaniká.
Poslední zápis z kroniky je z počátku roku 1939:

Ztrácel jsem svoji domovinu, ztrácel jsem veškerý svůj majetek, ztrácel jsem svoji boudu a s ní vzpomínky… ztrácel jsem bývalý život. Jak mi bylo těžko a jak mi bylo zároveň i lehko, neboť to vše, co jsem tam zanechal i s těmi radostmi, bylo vlastně břemeno, kterého jsem se celkem rád zbavoval. A ta nejistota z budoucna? Co bude dál? Bylo mi jako dítěti, které nic nevnímá. Chvílemi taková prázdnota v hlavě a potom jen to jediné vědomí, že člověk musí jíst, aby nezemřel.

(Míla Václavík)

Po válce...

... se většina z osadníků vrátila zpět do svých domovů, ale k obnově Spojených osad již nedošlo. Teprve na jaře roku 1965, kdy se šerif Rykatada Ferda Otruba setkal s Kapitánem Kidem (viz foto vpravo s vlajkou Rytakada), došlo i na myšlenku obnovení Spojených osad. V tehdejším Průboji vyšlo několik článků o historii Rykatada, sepsaných Kapitánem Kidem a v září roku 1967 se uskutečnil potlach na připomínku slavné osady. Sjelo se na něj velké množství osad nejen z Jizerských hor a byla vztyčena vlajka Rykatada. Měsíc po tomto potlachu se osadníci Rykatada setkali se zástupci osad Island, Zlatý klíč, Mohykáni a Old Rowers. Byly dohodnuty podmínky členství ve Spojených osadách, novým šerifem (Ferda Otruba se bohužel obnovení nedočkal) byl zvolen Kapitán Kid a osadním čarodějem Wabi Ryvola, vešly v platnost osadní stanovy. Postupně se přidávaly i další osady: Černý orel, Key-Vey, Silver Fox, Synové severu…

Vše trvalo necelý rok - pořádání poradních ohňů, příprava na zářijový potlach a tak dále. Tahoun toho všeho, Kapitán Kid, se nečekaně odstěhoval za Portou do Ústí nad Labem, invaze v srpnu 1968 a následné emigrace tomu všemu taky moc nepomohly a navíc se obnovené Spojené osady ukázaly být poněkud nesourodým útvarem, ve kterém byli společně staří - již usedlí - osadníci a mladí bouřliváci. Nicméně svůj smysl a význam to tehdy mělo. Tehdejší mladí trampové se setkali s průkopníky trampingu jako rovní s rovným a o Rykatadu se zase začalo mluvit, ne jen v písničce Boba Hurikána.

Zleva: Miroslav Pazdera, Wabi Ryvola, Kapitán Kid, Eufr, Figu a Pedrák.
Foto: Joe

Chlapci z Rikatada, ženou svoje stáda,
přes mexickou hranici.
Zem se silně třese, stromy padaj v lese,
před pistolí mířící.
Každý má svou krásku v srdci nosí lásku,
pistol nízko u boku,
neznaj strachu z Estakáda,
zpívají si do kroku.

A konečně tedy povedený videoklip s touto pistolnickou písničkou:

---------------------------------------------

A úplně na závěr ještě komiks, který nakreslil Tom Zvědělík do trampského časopisu PUCHEJŘ.

Všech 121 předchozích Písniček na víkend najdeš ZDE!