Písnička na víkend: Pro Wabiho (Béďa Šedifka)

Wabiho Ryvolu známe především jako trampského písničkáře. Jenže Wabi v šedesátých letech dvacátého století psal vedle písniček také zajímavé eseje, povídky i poesii. Potřeboval své čtenáře a posluchače, chtěl znát odezvu kamarádů na svoji tvorbu, a tak poetické i prozaické texty psal (až na výjimky) jen v době, kdy mohly vycházet v trampských časopisech – tedy v podstatě jen v letech 1968 - 69 a pak znovu na počátku devadesátých let….
Jeho písničky zná ale každý tramp, ač jich do roku 1989 na deskách vyšlo jen několik. Jejich nahrávky se šířily všemi možnými i nemožnými způsoby a obdobné to bylo i s texty, akordy či notami k Wabiho písničkám…
V sedmdesátých letech minulého století, poté co byly oficiální trampské časopisy v rámci „normalizace“ komunistickým režimem zakázány, přestal Wabi povídky psát a k vlastní literární tvorbě se v podstatě již nevrátil. Nedokázal psát do šuplíku, potřeboval psát pro živé lidi – pro své kamarády z trampských i muzikantských kruhů. A tak, kromě cca 25 povídek, další Wabiho příběhy už nečteme, ale zpíváme, či alespoň posloucháme – jako třeba Hrozny hněvu, Nebeskej camp, Šestačtycátej, Made in Pade, Všední den, Dům Usherů, Festival písní v městě N, Mrtvá sezóna, Poslední weekend, Hic sunt leones, Polední Jumbo Jet, Telegram na konci léta, Obyčejný pondělí, Prokletá vůně hor...
Wabi psal příběhy, jejichž základem je to, co prožil. V každém příběhu ale zůstává cosi nevysvětlitelného, iracionálního... Svým psaním, ať již povídek či písní, se vyznával z lásky k tomu, co lze získat jen za cenu vydání vlastních sil... Obdivoval krajinu, oheň, toulání... To vše mu přinášelo nečekaná setkání: s lidmi, s místy, s kdoví odkud vnuknutými myšlenkami, s hlasy znějícími v uších...
…a právě v podzimním větru, v tichu či v praskání hřejivého ohně, ke kterému člověk vztahuje své ruce, zaslechnul to, co Ti, kteří nepatří do „hejna divnejch ptáků“ nikdy neuslyší a tedy ani neprožijí…
***
Asi neznám pravého trampa, jehož život by neovlivnily Wabiho písničky. Z lásky k nim se vyznávalo a vyznává už několik trampských generací. I pro mne byly klíčovým vyzváním na cestu divných ptáků…
Když jsem ale hledal mezi současnými trampskými bardy někoho, jehož písničky mají hloubku i poetiku Wabiho písní, a berou je za své jak nejstarší žijící trampové, tak i trampští teenageři, našel jsem jen jednoho autora.
Je to tramp a písničkář, který dokázal dát svým trampským písním na počátku 21. století neotřelé slogany jako:

„…řekne Ti internet, že fernet léčí hned…“

či

„…se škaredým debilem jsme se srazili,
volal na nás mobilem, poldů posily…

Autor těchto rýmů (či veršů – chcete-li), se narodil jen o půl roku později než Wabi a vždy si spolu měli co říct – případně zahrát a zazpívat. Swing ovlivnil oba. Příští rok uplyne osmdesát let od narození obou trampských písničkářů. Wabimu by letos 4. dubna bylo devětasedmdesát, ale opustil nás ještě před svou šedesátkou, 28. února 1995.

Letošní výročí Wabiho narození si nepřipomeneme tradiční hobousárnou, ale vyznáním, které pro Wabiho napsal trampský písničkář Bohumil Röhrich zvaný Béďa Šedifka z Osady Komárů…

Petr Náhlík - Vokoun, T.O. Suché studánky