Písnička na víkend: BATTLEDRESS (Robert Křesťan, Honza Vyčítal)
čtvrtek 15. červen, 2017 | 3 komentáře | zobrazeno 7936×Michael Antony - TonyPísničkou na vandr je pro tento víkend píseň Battledress, kterou složil Honza Vyčítal a ve videoklipu se záběry použitými z filmu Atentát (natočen v roce 1964) ji zpívá Robert Křesťan. V neděli 18. června 2017 totiž uplyne 75 let ode dne, kdy v Resslově ulici v kryptě kostela Sv. Cyrila a Metoděje, podlehli v boji s německou přesilou osmi set příslušníků SS a Gestapa parašutisté Josef Gabčík, Jan Kubiš, Josef Valčík, Adolf Opálka, Josef Bublík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc.
Každý jistě ví, proč tam byli a proč bojovali a že mnoho dalších statečných lidí jim při jejich úkolu pomáhalo a zaplatilo za tu pomoc cenou nejvyšší. Proto bych chtěl dodat, že jejich vlastenectví a odvahu bojovat za svůj národ v době, kdy našemu národu šlo opravdu o všechno, je nutné stále připomínat, zvlášť v době, kdy slovo vlastenectví dostává od různých chytrolínů přílepek něčeho zpátečnického a přežitého…
Jan Kubiš a Josef Gabčík
Všech 111 předchozích Písniček na víkend najdeš ZDE!
https://www.youtube.com/watch?v=uThFNSluSww
Jo, vlastenectví ... vtipné, když češi dostávaj nálepku xenofobů, jeden z nejotevřenějších národů na světě. V emérice vedly sufražetky těžké boje o místo na slunci v dobách, kdy vznikalo Československo, od jehož počátku bylo jaksi samozřejmý, že ženský ten volební hlas mají, ale přesto maj tu drzost poučovat nás o právech žen. Rovněž tak s černochama, ne že by jich tu tolik bylo, ale těch pár hlasovat v klidu mohlo, zatímco za velkou louží trvalo ještě bezmála půl století, než se k tomu dopracovali.
Jsme na světě devátý v úmrtnosti dětí, třiatřicátý (to nezní tak hezky, ale koukněte na data) v délce dožití, asi šestá nejbezpečnější země, máme relativně málo bezdomovců, nezaměstnanejch a chudejch, se svobodou si (zatím) stojíme taky celkem dobře, naši kulturu (a zbraně
) zná půlka světa líp než my samotný ... ale pak přijde nějakej kokos a začne nám vyčítat, že jsme na naše pořádky hrdý (dle Wericha se musím opravit na "hrdi") a že to tady chceme zachovat. A nejlepší je, když ten kokos nepřijde zvenku, ale někdo z kotlinky utrpí pocit, jak jsme čecháčci malí a jak je potřeba tu malost léčit.
Ach jo ...
Jsem já duchem malej, když jsem zamlada bydlel s jedním musulmanem z Palestiny a říkám, že kdyby takoví byli všichni, tak jich tu chci co nejvíc, když jsme vybrali za kmotra holanďana z Jižní Afriky (sic!), když jsme navázali družbu s majitelem a šéfkuchařem oblíbený hospody originál Thajcem, když jako na nejslušnějšího a nejmilejšího nájemníka vzpomínám na Indiána z Dillí, atd. atd. ... a přesto říkám, že mi zrovna tenhle kousek země a národ na něm žijící, včetně všech cizáků, kteří se do něj asimilovali, přijde docela fajn, a zaslouží si nějaký ctění až obranu jeho tradic?
Tfuj, to jsem se zas rozkecal ... Vadí mi to, vadí mi to hodně, že je dneska vlastenec vpodstatě sprostý slovo. Přece to známe - to, že s radostí přivítáme někoho z jiný osady, ještě neznamená, že je špatně zdobit si vlastní totem.
Pro mě je důležitej ten jasnej rozdíl mezi jednotlivejma stylama. Když se to všecko přetaví na jednu UHO (kdo by ze školních jídelen univerzální hnědou omáčku neznal, že), tak je to o ničom.
A to samý ve všem ostatním.
Proto považuju za dobrý ty rozdíly udržovat, abychom se mohli navzájem porovnávat a do jistý míry soutěžit (v tom dobrým slova smyslu).