Odešel HONZA VYČÍTAL / Song o rakoluský knajpě nad řekou

V neděli 1. března odešel ve věku nedožitých 78 let Honza Vyčítal - tramp, kreslíř, zakládající člen T.O. Hejkalové a posléze i kapely Greenhorns a bez přehánění i geniální textař písničkových příběhů. Věčně mladej kluk, který si stál za svým a těžko se smiřoval se svým stářím.
Ve svých pětadvaceti letech napsal báseň, do které se vešel celý jeho tehdejší a i budoucí trampský život.
Ne každý má takové štěstí...

Song o rakoluský knajpě nad řekou

Chtěl bych sedět ve vlacích co jedou bůhvíkam
kde jsem jakživ nikdy nebyl nebo kde to znám
poslouchat jak duní tam-tam pražců pod koly
mít v koutku cigáro a v očích obzory
na který se vylil modrej ingoust dálavy
zčundrat kožich kopců když jsou v říjnu zrzavý…

Chtěl bych ještě aspoň jednou projít Zbirožák
na rtech Vačkáře mít a na zádech vak
vidět znovu kopec Vlastec v bílí parádě
na Zlatým dně vzdát holt Packardový brigádě
v Holoubkovský taverně pít horkej rum a grog
pak se plížit po silnici krok-vsun krok-vsun krok …

Chtěl bych vyjet v listopadu na řeku Střelu
kde jsem přišel k reumatismu hostci ústřelu
čekat dole pod Liblínem na psí štěk a kvil
kterej hafne v sypavištích dog of Baskerwill
zamést zase vršek Třemšín svýma tlapama
někde v Míšově řvát s vožralejma chlapama …

Chtěl bych zase přelézt plot klíčavský obory
rozbít tam svou kytáru a svoje tábory
vidět ještě starej seník old Muří nohu
u kozojedský silnice chrápat ve stohu
sednout si pod brdským hřebenem na „Winter camp“
v kublovských jezírkách ještě udělat pát temp …

Chtěl bych sedět v rakoluský knajpě na sudu
říkat „když jsem pobuda tak tady pobudu“
vylejvat plnej půlitr ze skály
za ty co tu s náma nejsou a dřív bývali
vůbec by toho bylo moc co bych ještě chtěl
kdyby nebylo to svinský slovo „bohužel“ …

Až tam jednou vyleju to pivo za sebe
nedej dobrej bože ať jak Mavrud je nebe
to bych musel asi zase zase asi jít
do rigolu pod smrčkama spacák rozložit
zpívat smutný trampský písně tak triviální
u vohně a u piva bejt sentimentální …

Dej můj bože dobrej ať je nebe nijaký
na jehlice stromů ať nabodnou se mraky
ať leje jak z konve ať je vůbec šedivo
nebo tam nikdy nevyleju za sebe pivo …

-------------------------------


-------------------------------

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
41414218
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Jirka
Ano, Korendore. Zato u ruských radarů je permanentně den otevřených dveří a kohokoliv tam pozvou na bezplatnou prohlídku a k občerstvení podají pirohy,uchu a vodku. Sancta simplictas
korendor
V unoru 2019 jsem se provětral kolem toho místa,kde měl stát ten uporně sprrrávně pravicující americký radar.Kdyby tam byl,tak od teslínské silnice by si pravicující trampík ani neprdl,bratři AMIS,by ho sejmuli,jako perrrnatou. https://www.youtube.com/watch?v=ax1IDNHSgC4&t=424s
Čiksika
K Honzovi jsem pocítil velké sympatie před 12 lety, kdy se u nás rozšířil (zřejmě z Ruska živený) odpor vůči americkému radaru. Honza se stejně jako já domníval, že ten radar by tu měl být (protože „my jsme ti druhý, co mají k hvězdám rádi pruhy“ …). I když jeho podpora radaru vyzněla u mnoha lidí nakonec trochu směšně, já jsem ji ocenil.
korendor
Johannes Ben Vychlípil měl skvělé pero,maloval slušné figury,zejména do CAMPU.Pak si osvojil figury.které známe z Dikobrazu.Bylo to vtipné a inteligentní,ale nějak mně to odpuzovalo,ty ostré hrany.Vrchol bylo to ohavné satanské GRAFFITI,které tady propagoval v polovíně 90let potrhlý neomarxistický americký profesurek.Když koukám při západu slunce na zaoblené kopce,naplnuje to duši něčím zcela jiným,než hranaté Benovy figury a ohavné graffiti,u kterého mám nevolnost u žaludku.Holt harmonie a disharmonie bytí.
Miro Karela
Ach jak ten čas utíká a s ním všechno co jsme kdy měli rádi. Někdy v padesátém jsme já a můj tehdejší háček Kódl při sjíždění spodního toku Lužnice náhodou zabočili do místa soutoku s Židovou strouhou. Vůbec jsme neměli zdání jaký krásný kus přírody se tam skrývá a tak jsme se rozhodnuli tam přes noc utábořit. Pozdě večer když jsme seděli u našeho ohýnku se ze šera vynořili dvě postavy. Jeden kluk o něco mladší než já s Kódlem a ten druhý na opak starší, zřejmně už po vojně. Oba řekli ahoj a ten starší se zeptal: kluci můžeme si přisednout? Dohromady s sebou nic neměli až na pěknou Gibsonku. Ten mladší řeknul já jsem Honza a culil se přes celý obličej. Ten starší zamumlal také nějaké jméno ale sotva jsme rozuměli co říká. Nabídli jsme jim trochu čaje a potom se ten starší kluk plně věnoval své kytaře. Od té doby mně v paměti utkvěla píseň:
Já bych si rád najal dům....Ten mladší jménem Honza toho ale napovídal víc než dost za oba dva a pořád se u toho uchechtával. Snad aby vyrovnal věkový rozdíl ke svému staršímu kamarádovi tak svou mluvu neustále prošperkovával šťavnatými výrazy. Až daleko později nám došlo, že to byla jeho celoživotní image drsňáka. Kluci asi za hodinku odešli a nám až za několik roků došlo, že to bylo naše první setkání s pozdějšími největšími legendami Country, Folku a trampské písně. KAMI
Adámek Mirek
Vážím si Greenhornů a Honzy Vyčítala. Četl jsem jeho vtipy kdysi v Dikobrazu. dobrý.
Aki
Tato smutná zpráva mě zaskočila i když jsem věděla,že Honza má zdravotní problémy. Jeho písničky jsem měla ráda a jeho kreslené vtipy mě dokázaly spolehlivě rozesmát. Snad bude teď rozdávat smích tam nahoře.