O trampských sbírkách v Národním muzeu – otázky a odpovědi
pondělí 13. listopad, 2017 | 0 komentářů | zobrazeno 8079×Jan Pohunek - PřebralV roce 2009 začalo Národní muzeum spolupracovat s trampským spolkem Naše muzeum na budování sbírkového fondu TRAMPSKÉ MUZEUM, který má reprezentovat československý tramping. Spolupráce pokračuje i v současnosti a sbírkový fond se úspěšně rozrůstá. Protože se na nás často obracíte s různými dotazy, říkali jsme si, že připravíme přehled nejčastějších otázek a odpovědí na ně. Tady jsou:
Má vůbec trampské muzeum smysl? Tramping je lepší prožít v přírodě, než mezi muzejními vitrínami.
Samozřejmě si myslíme, že má, jinak bychom se tomu nevěnovali. Důvodů je hned několik. Zaprvé, tramping existuje už sto let a stal se mezitím důležitou součástí československé historie. To, že existuje i v současnosti, je skvělé, ale není to důvod, proč se nezabývat také jeho minulostí. Je to podobné, jako třeba s muzeem historických automobilů – i když se auty jezdí i dnes, byla by škoda nechat historické veterány beze zbytku sešrotovat. Zadruhé, prohlídka výstavy v muzeu samozřejmě nezprostředkuje běžným návštěvníkům tramping tak, jako kdyby se sami vydali na vandr. Může jim ale ukázat, že je to něco víc, než stereotypní paďourská představa o nějakém vymírajícím posedávání u ohníčku s kytarou a flaškou piva. V minulém století sice často trampům vadilo, když o ně byl příliš velký zájem, zároveň se ale mnohdy snažili představit se v dobrém světle a bránit se proti nespravedlivým odsudkům. Dobře udělaná výstava v tom může napomoci. A zatřetí – jednotliví trampové mají často zájem nějak zachovat památky na činnost své osady, například když by hrozilo, že budou po jejich smrti vyhozeny do kontejneru. Muzeum je nejbezpečnějším místem, kde je lze uchovat, pokud o ně třeba rodina nestojí.
Kolik je ve sbírce v současnosti předmětů?
V muzejní evidenci je jich aktuálně 5024. Další budou přibývat s tím, jak budeme zpracovávat nově přicházející dary – každý předmět je totiž potřeba zdokumentovat, vyfotografovat, popsat, přidělit mu přírůstkové a inventární číslo a vyplnit všechny dostupné údaje o něm do evidenční karty. To se týká nejen velkých darů, například kronik nebo totemů, ale i různých drobností, jako jsou camrátka nebo jednotlivé fotografie, zvadla a novoročenky, tiskoviny, vlajky a domovenky, odznaky a jiné artefakty.
Jaké jsou nejvzácnější předměty ve sbírce?
To se obtížně určuje, protože historickou hodnotu nelze snadno vyjádřit penězi. Někdy například může mít soubor na první pohled bezcenných drobností velký význam díky tomu, že podrobně mapuje desítky let něčího života. Hodně důležité jsou v tomhle ohledu třeba staré kroniky, pozoruhodné příběhy se zase pojí s některými hudebními nástroji – máme třeba kytaru, která patřila Jendovi Kordovi, autorovi Vlajky. Také platí, že vzácnější bývají starší předměty, zejména z první republiky a doposud málo probádané doby 2. světové války.
Kytara Jendy Kordy, kterou daroval na konci života Jirkovi Veřtatovi – Gibsonovi z osady Červánek. Po jeho smrti dostal kytaru Pavel Lohonka – Žalman, který ji daroval do muzea.
Kde se sbírka nachází? Slyšel jsem, že Národní muzeum má depozitáře v Terezíně a ten prý může být ohrožen povodněmi...
Terezínské depozitáře jsou bezpečné a existují plány na to, co se sbírkami udělat v případě ohrožení. Etnografické oddělení, které sbírkový fond Trampské muzeum spravuje, je má ve druhém patře, kam by nedosáhla ani tisíciletá voda. Protože se ale fond trampingu stále zpracovává, nachází se zatím část v Praze v budovách Národopisného muzea v Kinského sadech. Tam je rychleji k dispozici, když je něco například potřeba vyfotografovat nebo připravit na výstavu.
Zajímá mne historie trampingu v našem městě. Můžu se na předměty přijít podívat, zda tam k ní něco nenajdu?
Ano, je jen potřeba domluvit si badatelskou návštěvu s kurátorem sbírky (jan_pohunek@nm.cz). Návštěva je bezplatná, jen je obvykle nutné dohodnout se na termínu alespoň 14 dní dopředu.
Rád něco daruji, ale bojím se, že to zůstane někde v depozitáři a nikdo to neuvidí...
Tomu, že se část předmětů vždy nachází v depozitářích se nejde vyhnout – ani na velké výstavě není možné vystavit všech několik tisíc předmětů najednou. Nevešly by se tam a návštěvníci by se v nich ztratili. Snažíme se ale na každou výstavu dávat trochu jiné věci, aby se postupně vystřídaly. Jednotlivé přírůstky také zveřejňujeme na internetu, i když s jistým časovým odstupem, protože příprava takové prezentace chvíli trvá. Prohlédnout si je můžete ZDE
Můžu si předmět, který daruji do muzea, pak zase vzít zpátky, kdybych si to rozmyslel? Nebo alespoň půjčit na výročák?
Bohužel ne, jakmile je uveden v centrální evidenci sbírek České republiky, nelze jej snadno vyškrtnout. Stává se totiž oficiálně součástí českého kulturního dědictví a i pro jeho půjčování platí přísná pravidla. Půjčit jej většinou jde jen jiné instituci, která je navíc dostatečně pojištěna. Když ale předmět muzeu nabídnete, musí jeho přijetí schválit odborná komise. Ta obvykle zasedá jednou za rok. Než rozhodne, je ještě možné nabídku stáhnout. Opravdu je ale lepší rozmyslet se napevno předem.
Ani odkoupit?
Ne, muzea zřízená státem, kraji a obcemi předměty neprodávají. Někdy může být předmět nanejvýš bezúplatně převeden do jiného muzea, ale takové případy jsou vzácné a trampské sbírky se netýkají – děje se to třeba v případě, kdy by mělo být nějaké muzeum zrušeno. Národní muzeum takto například před časem přijalo předměty ze sbírky bývalého Muzea dělnického hnutí.
Trochu složitější je to u soukromých muzeí - pokud si nějaký sběratel otevře vlastní soukromé muzeum a neregistruje si sbírky v centrální evidenci, záleží to na něm a na smlouvách, které uzavřel s dárci. I on může ale svou sbírku registrovat a pak se na něj budou vztahovat přísnější pravidla, podobně jako na "veřejná" muzea.
A co stálá expozice? Pokud si dobře pamatuji, byla v plánu, ale kde nic, tu nic.
Vytvoření stálé expozice stále v plánu je, ale nepodařilo se její vybudování zahrnout do projektu rekonstrukce hlavní budovy Národního muzea. Výhledově počítáme s jejím otevřením, buď v Kinského sadech, pokud se povede opravit druhou zdejší muzejní budovu zvanou Švýcárna, nebo v jiném vhodném objektu. Prozatím alespoň chystáme otevření větší výstavy o trampingu, která bude v Letohrádku Kinských od začátku prázdnin 2018 a potrvá alespoň dva roky. Také často půjčujeme předměty ze sbírky k vystavení ostatním muzeím – letos to bylo třeba na výstavy v Prachaticích a v Lánech.
V současnosti existuje víc různých spolků a muzeí, které se o tramping zajímají. Některé mají i svou expozici. Jak vnímáte tuhle konkurenci a proč zvolit zrovna Národní muzeum?
Pro začátek bychom rádi řekli, že muzea mezi sebou nevedou nějaký lítý konkurenční boj. Všem nám jde o zachování historického dědictví – takže pokud jste třeba z okolí Jílového nebo Českých Budějovic a rádi byste něco darovali tamním regionálním muzeím, které se trampskou historií také zabývají, vadit nám to nebude. Trochu problematičtější je to (nejen u trampingu) se soukromými sbírkami a sbírkami, které mají různé nadšenecké spolky. Tam je zejména potřeba ujistit se, zda mají plán, jak sbírky zabezpečit, pokud by se třeba spolek rozpadl – ať už kvůli vnitřním neshodám nebo třeba úmrtí některého z organizátorů. Občas se také bohužel stává, že staré lidi obcházejí různí sběratelé-podvodníci a překupníci. Mezi trampy to naštěstí není časté, i tak je ale lepší si zájemce o vaše trampské věci prověřit.
Výhodou Národního muzea je hlavně to, že si můžete být jisti, že předmět bude trvale uložen v bezpečí jako součást reprezentativní sbírky československého trampingu, bude pravidelně vystavován, odborně udržován v co nejlepším stavu, zabezpečen proti zcizení.
Hučka, se kterou jezdili členové osady Úslaváci v letech 1935-1936 ke Kornatickému rybníku. Vypalovali na ni ornamenty a sloužila jako osadní talisman. Do muzea ji daroval Béďa Šedifka.
Vyřezávaný totem vlastní výroby muzeu daroval Dušan Lahula – Bakala z T. O. Prameň.
Pamětní list z potlachu Svazu brněnských osad v září 1946 je součástí rozsáhlého fondu předmětů poskytnutých Jurou Cancákem.
Jedna ze tří kronik brdských trampů Ježka a Jenky ze 70. let. Prý jich bylo mnohem více, ale jejich současný osud je neznámý. Ty dochované se do muzea dostaly díky Medvědovi z T. O. Bandoleros.
Camrátka věnované Jurou Cancákem
Jedna z fotografií ze života Ladislava Brožka – Brochese od rodiny Brožkových.