Nové přírůstky do trampské expozice Národního muzea

Bedna krásných a dá se říci, že i ojedinělých camrátek a placek z pozůstalosti Sida a Moniky neskončila v popelnici, jak už to tak bývá, ale díky projektu Trampského muzea v Národním muzeu se dostala tam, kam patří - do jeho sbírek.
Východočeské trampy bude jistě zajímat, že velká část z nich je dílem šerifa osady Poslední příležitost Václava Pospíšila - Kiviho (viz foto vpravo), od jehož narození letos uplyne 100 let. Kivi byl nadaným trampským všeumělem, proslulé byly jeho čibuky z brieru s hlavou čejenského náčelníka, nebo malé indiánské hlavičky vyřezávané jako přívěsky z pecek. Stal se i jedním ze spoluzakladatelů Trampského klubu řezbářů.
Další z darovaných předmětů nalezených v této bedně jsou od kamarádů trampské unie Fortymile, jmenovitě od Windy Billa, na něhož jsem se i obrátil s prosbou, aby napsal, kdo Sid byl.

Kamarád Sid, občanským jménem Zdeněk Sajfert, byl především dobrý přítel a kamarád. Byl spolupořadatelem československého Pony expressu, průkopníkem západočeských bílých indiánů (u kterého ti méně zkušení našli vždy pomoc či zasvěcenou radu), měl kapitánské zkoušky na volné moře a by i zakládajícím členem karlovarského Yacht clubu. Stal se také jedním z prvních členů nadosadního trampského sdružení BISON TIE COMPANY, což byl takový spolek trampských všeumělů ovládající různá umělecká řemesla. Jeden čas se živil jako fotograf, později byl „panským kočím“ - šoférem ředitele jakéhosi podniku. Se svojí ženou Monikou, která byla Němka a též vyznavačka indiánského způsobu života (seznámili se v Magdeburku na slavných POW-WOW) tvořil nerozlučnou dvojici.

Poděkování patří Čikalovi, který bednu s trampskou pozůstalostí Sida a Moniky do Trampského muzea donesl.

Fotografie zachycující část zachráněného trampského "pokladu". Dokážete si představit, jak muselo být vyřezávaní kupy camrátek - takových, jakým je třeba camrátko na první fotografii - časově náročné a pracné? Já ne...

Sid společně s Windy Billem na výstavě Indiáni plání