Náš milý Tony

.

Už se bohužel nepotkáme před Tvým domem a neřekneme si: „Tak a jsme komplet“. Tentokráte jsi na nás nepočkal a na cestu jsi vyrazil sám. Díky množství Tvých fantastických (a občas nepublikovatelných) historek a zážitků bychom se ale možná stejně nedostali k tomu, co Ti chceme říci dnes.
Tvoje nadšení a Tvé písničky měly od počátku kouzelnou moc oslovovat a spojovat – často i velmi rozdílné - lidi. Stejnou mocí postupně spojily i nás a udělaly z nás Pacifik. Každý jsme sice přišel odjinud a v jinou dobu, ale všichni jsme za ty báječné společné roky nesmírně vděční!
Děkujeme Ti za nádherné písničky. Děkujeme Ti, že jsi nám byl vždycky naprosto férovým a trpělivým kapelníkem. Děkujeme Ti za Tvůj nadhled a pohodu. Děkujeme Ti, že jsi to nevzdal, ani když už Ti nebylo nejllíp.
Mrzí nás, že jsi musel vyrazit tak narychlo. Ani jsme se Tě nestačili zeptat, jestli si přeješ, abychom pod kotel Pacifiku přikládali dál i bez Tebe nebo jestli ho už máme odstavit do železničního muzea. Až budete mít u ohně chvilku pauzu, dej nám, prosím, vědět!
Štastnou cestu do nebeského kempu Ti přejí

Helena, Martina a Andělín

PS: Kdybys náhodou hledal trsátko nebo kapodastr, tak jsi ho zapomněl u nás.

-----------------------

Rok 1962 a Tony Linhart hraje se svojí první kapelou Mantrapem na slezině u Kalendů.

Zahájení potlachu na Havranu.
Zleva: Olda Vrtiška, Tony Linhart, Fáfa

Natáčení Poslední klapky v hospodě U Taterů.
Foto: Stáni

Z loňské oslavy Tonyho 80tin na festivalu Třebsínské zvonění.
Foto: Jaroslav Bartoš

--------------------