NAD HROBEM JACKA LONDONA

Vstupte do něj a zápaste s mořem; snažte se s dovedností a silou, které ve vás dřímají; zakousněte se do mořských vln, ovládněte je a jeďte na jejich hřbetech jako král.

Jack London

Jack London při spisovatelské práci v roce 1905, kdy koupil svůj ranč s pozemky poblíž města Sonoma v Kalifornii

Snad každý, kdo v sobě objevil touhu po dobrodružství a volání dálek, se nemohl nesetkat s některou z knih světoznámého amerického spisovatele a novináře Jacka Londona.
Narodil se 12. ledna 1876 v San Francisku Floře Wellmanové-Londonové a jeho otec byl zřejmě William Henry Chaney. Přestože měl Jack jeho rodné příjmení John Griffith Chaney, nikdy se s ním nepoznal. Později se s matkou, nevlastním otcem Johnem Londonem a jeho dvěma dcerami přestěhovali do blízkého Oaklandu.
Jeho následný bouřlivý, tvrdý a dobrodružný život (bohužel jen čtyřicetiletý!) by rozhodně vydal hned na několik životů. Jen považte, že ihned po dokončení školní docházky byl od třinácti let dělníkem v konzervárně a živil rodinu, pirátem ústřic a nato členem pobřežní hlídky, námořníkem a lovcem tuleňů, zlatokopem, žebrákem, tulákem, když procestoval s dalšími hobo celé Státy a Kanadu, topičem v elektrárně atd. Také navštěvoval střední školu a celý rok studoval na univerzitě v Berkeley, ze které musel kvůli financím odejít. V roce 1904 se stal během rusko-japonské války válečným zpravodajem, následně farmářem, cestovatelem do jižních moří na legendární jachtě The Snark, leč i celoživotním alkoholikem…
Tím, že na vlastní kůži poznal sociální rozdíly ve společnosti a další protiklady kapitalismu, vstoupil do Socialistické strany a měl vliv na americké dělnické hnutí. Za stranu dokonce dvakrát neúspěšně kandidoval na starostu Oaklandu. Na sklonku života ze strany odešel, kritizován byl zvláště pro svůj individualismus.
Ze všech těchto profesí a bohatých životních zkušeností pak ale načerpával látku a náměty pro své povídky, romány a eseje.
Pro literární dráhu se Jack London rozhodl v roce 1898. Přes počáteční nezájem novin, časopisů a knižních nakladatelů se přece jen dostavil úspěch a ve výsledku se stal představitelem moderní americké literatury. Svého času byl nejčtenějším spisovatelem, jeho knihy se překládaly do mnoha jazyků a četly je miliony lidí na celém světě.
Byl také urputně pracovitý, na každodenní psaní na stroji si stanovil normu tisíc slov, tvořil tedy neobvykle hodně a také velmi rychle. Během tvůrčích 18 let napsal téměř pět desítek titulů; 20 románů, 18 knih sebraných povídek, osm knih autobiografických a sociologických a tři divadelní hry. Psaním si uměl vydělat velké peníze, avšak stejně rychle je uměl utratit.

Z městečka Sonoma, tedy z jeho části Glen Ellen je to pouhá míle k „chatě“ Jacka Londona na potoce Sonoma creek, jak informuje tabule.

U velkého parkoviště je umístěna deska, která hlásá, že Jack London Ranch byl v roce 1963 prohlášen a registrován jako národní kulturní památka

Moje první setkání s Jackem Londonem bylo ve třinácti letech, jak jinak než přes dramatický příběh vlka Bílého tesáka (White Fang, 1905), brzy následovaly: Volání divočiny (The Call of The Wild, 1903), povídky z Aljašky, Tulák po hvězdách (The Star Rover, 1915), Bílý den (Burning Daylight, 1910) Měsíční údolí (The Valley Of The Moon, 1913), Démon alkohol (John Barleycorn, 1913), Martin Eden (1909)… A postupně jsem začal knížky Jacka Londona sbírat.
Nebývale mě v roce 1977 potěšila prémie Členské knižnice Nakladatelství svoboda nazvaná Láska k životu aneb kniha o podivuhodném životě, díle, láskách, bojích a smrti Jacka Londona, spisovatele, zlatokopa, námořníka, tuláka a snílka, v níž Eva Kotulová popsala Londonův život a přeložila několik jeho povídek. Když jsem si pak u maturity z literatury vytáhl otázku: Můj nejoblíbenější zahraniční spisovatel…, asi tušíte, kdo mi pomohl složit zkoušku dospělosti.
Deset let po vyjití Lásky k životu se chytalo opět v Nakladatelství svoboda vydání šesti velkoformátových svazků s literárním komentářem Ondřeje Neffa. Velký projekt odstartoval román Martin Eden (1987) a následovaly Mezi zlatokopy (1988), Mořský vlk a jiné příběhy z moře (1989), Volání divočiny (1990), kde obrazovou přílohu zahrnují fotografie Františka Heřmana (mj. z Jizerských hor a s portréty K. Kida a W. Ryvoly). Naplánovány byly ještě Rváči, snílci,odpadlíci (1991) a Démon alkohol. Tulák po hvězdách (1992), ale listopadová revoluce a s ní spojená transformace nakladatelství jejich vydání neumožnila.
Ještě na začátku osmdesátých let se mi podařilo v antikvariátu u Masarykova nádraží koupit za 15 Kčs vázanou knížečku Cesta (The Road, 1907, překlad Marie Mašková), kterou vydal v roce 1923 pražský nakladatel Bedřich Kočí, a já jsem se nad tímhle úlovkem tetelil blahem. Tento autobiografický román (1. české vydání vyšlo v r. 1922 v Nakl. B. Procházka, překlad Josef Vorel) se stal pro rodící se trampské hnutí zásadní, neboť právě v ní London popisuje své zážitky z putování po USA a Kanadě z let 1892–4 a v knížce se užívají slova tramp, hobo, tulák…, které první čeští trampové přijali za svá. V letech 1920–2 pak nastal boom, když vycházelo ročně až 20 Londonových titulů!
Jak se dozvíme z knihy Marka Waice a Jiřího Kössla Český tramping 1918–1945, London byl překládán již za Rakouska-Uherska, tedy za Londonova života. V roce 1911 vyšla kniha Na suchu a na moři, v roce 1917 Povídky jižních moří a Z doby preadamitů, rok 1918 nabídl Volání divočiny a rok po vzniku Československa se objevily Dcera sněhu a Jerry z ostrovů atd.
Ještě k doplnění, Londonovy životní osudy skvěle sepsal Irwing Stone v biografickém románu Námořník na koni (Sailor on Horseback, 1938), v němž vykreslil Jacka jako jedinečného dobrodruha, cestovatele, zaníceného spisovatele, farmáře…, ale také jako složitou osobnost. U nás vyšel poprvé v roce 1963 a v druhém vydání po deseti letech. Ještě dříve, v roce 1951 vydala rovněž Mladá fronta knihu Jack London – americký rebel, kterou napsal americký literární historik a socialista Philip Sheldon Foner. Podle Londonových předloh byla rovněž natočena řada filmů a dokumentů. Velmi zdařilý je půldruhé hodiny dlouhý dokument nazvaný Jack London An American Adventure (Jack London, americký dobrodruh), zpracovaný francouzskými filmaři s českým dabingem. Ke zhlédnutí je na YouTube a to ZDE.

Ukázka rukopisu slavného spisovatele

Mým záměrem zde není ovšem výčet bibliografie Jacka Londona, jako podělit se s vámi o zážitky z místa, kde prožil posledních 11 let svého života. Moje letošní vůbec první návštěva USA se bez tohoto cíle nemohla obejít. Jednalo se o nevšední velkej „autovandr“ ve dvou, kdy jsme během pěti neděl najezdili 11 000 km přes 11 států, z kalifornského Los Angeles zběžně přes Nevadu, Utah, Minnesotu, Washington a Oregon zpět do Kalifornie.
Ráno ve středu 19. července 2023 jsme vyjeli ze San Franciska, přejeli slavný červený Golden Gate Bridge z roku 1937, ovšem zcela zahalený v tajemné mlze, a směřovali na sever. Americké dálnice jsou vyhlášené svou kvalitou, takže ani Redwood Highway (slavná US 101) nás nezklamala. Ve městě Novato jsme sjeli a pokračovali dál po menších silnicích. S malým zakufrováním kvůli „zblblé“ navigaci a s nezbytnou zastávkou na pořádný kafe nám jízda (cca 100 km) trvala asi dvě a půl hodiny. Vjeli jsme do města Sonoma v poměrně otevřeném údolí, které se oficiálně nazývá Sonoma Valley of California, pro nás to však bylo romantické The Valley of the moon (Měsíční údolí). Ano, právě tady se odehrává děj stejnojmenné knihy. Podél silnice se rozkládaly zahrady, pole a různé farmy včetně vinic, až jsme přibrzdili u cihlové stavby z roku 1905 The Saloon at The Jack London Lodge v části města Glen Ellen. Tam nám navigace přikázala odbočit vlevo na stoupající silničku nazvanou London Ranch Road. U dřevěné budky jsme zaplatili vstupné, dostali plánek celého parku a zaparkovali na vyasfaltované ploše. A jsme tady!
Pozemky o výměře 19 ha, tedy rozsáhlý zalesněný i zemědělský náhorní prostor, koupil Jack London v roce 1905 a začal tady v Glen Ellen budovat svůj ranč a farmařit.
Před tím se v roce 1900 oženil s Elizabeth Mae Maddernovou a žili v Piedmontu, kde se jim narodily dcery Joan (1901) a Bessie – Becky (1902). V červenci 1903 se Jack zamiloval do Charmian Kittredgeové, odešel od rodiny, přestěhoval se do San Francisca a rok na to se rozvedl. S novou manželkou Charmian se pustili do plnohodnotného života spojeného s rozvíjením farmy, obchodováním ale i s dlouhými cestami do neznámých končin.

Charmian a Jack podnikali plavby na jachtě The Snark. Plánovali sedmiletou cestu kolem světa, ale řada tropických nemocí donutila Jacka a posádku náhle ukončit plavbu po necelých dvou letech na moři v Sydney v Austrálii

Kráčíme mezi borovicemi a akáty k velkému kamennému domu a hned u cesty je na balvanu první pamětní deska, která nás upozorňuje, kde se nacházíme: Jack London Ranch. Byl prohlášen a registrován jako národní kulturní památka podle ustanovení zákona o historických lokalitách z 21. srpna 1935. Toto místo má výjimečnou hodnotu tím, že připomíná a ilustruje historii Spojených států. Ministerstvo vnitra USA. Správa národního parku. 1963. Další bronzová deska, kterou zde zřídili „rodní synové zlatého západu“ 9. června 1940, sděluje, že tyto prostory obýval Jack London v letech 1905 až 1916.
Dostoupáme až ke kamennému domu, který nechala postavit manželka Chermian, jíž Jack v roce 1911 věnoval veškerý svůj majetek, a na desce u vchodu čteme: Státní historický park Jacka Londona (Jack London Historical State Park). Toto je „Dům šťastných zdí“, postavený v roce 1919 Charmian K. Londonovou na památku jejího manžela, proslulého autora Jacka Londona. Zde je umístěno mnoho z jeho děl a sbírka shromážděná na jejich cestách po celém světě. Charmianin dům, ruiny Jackova „Vlčího domu“ a jeho hrob byly v roce 1960 oficiálně předány státu Kalifornie jeho synovcem, Irvingem Shepardem. Kalifornská registrovaná historická památka č. 743. Věnováno California State Park Commission ve spolupráci s občany Sonoma County, 20. září 1960.

Budovu muzea Jacka Londona nechala postavit jeho žena Charmian tři roky po jeho smrti v roce 1919

Deska u vstupu informuje, že je zde umístěno mnoho z Londonových děl a sbírka shromážděná na jejich cestách po celém světě

Vstoupíme do patrového objektu na prohlídku expozice života Jacka a Charmian a výstava nás hned upoutá svým pojetím. V zasklených vitrínách nacházíme mnoho předmětů, které slavný spisovatel používal, např. psací stroj, osobní předměty, suvenýry, knihy či artefakty z různých cest, jež doplňují velkoformátové fotografie a také panely s rukopisy, dopisy, citáty a dobovými snímky… Na závěr prohlídky ještě nakoukneme do Pamětní knihovny Betty Hagemanové (Betty Hagemann Memorial Library), kde jsou v regálech snad všechny Londonovy knihy v prvních vydáních, ale i ty následující tituly včetně zahraničních překladů. Na jejich studium by člověk potřeboval minimálně měsíc.
Po dvou hodinách prohlídky muzea nás lesní pěšinky přesunou na návrší, kde stojíme u hrobu Jacka Londona. Ten dva týdny před svou smrtí při vyjížďce naznačil své nevlastní sestře Elise a ženě Charmian, že by si přál, aby uložily jeho popel na pahorek, kde jsou už pohřbeny Greenlawovy děti: David (+1859) a Lillie (+1860). A prý dodal: „A přese mě převalte červený balvan z trosek velkého domu.“
Jack zemřel 22. listopadu 1916 po sedmé večer. Jako příčina úmrtí se uvádí plazmatická urémie (hromadění dusíkatých zplodin v těle, neboť mu špatně fungovaly ledviny a játra), a otrava, předávkování morfiem, takže se spekuluje i o sebevraždě. Další den bylo tělo převezeno do Oaklandu a v noci zpopelněno. Následně 26. listopadu během tichého obřadu umístily Elisa a Charmian jeho popel na vybrané a vlastně už dohodnuté místo.
Po smrti Charmian v roce 1955 sem byl uložen i její popel. Místo je označené obřím, mechem porostlým kamenem z červeného pískovce a oplocené plaňkami. Nad hrobem stojím zadumán, větvemi proniká slabý svit slunce, vládne tu klid a zastavený čas.

Místo odpočinku Jacka Londona (1876–1916)

Plánek parku nás ještě přivede asi po kilometru k údajné Londonově pýše, tím se měl stát Wolf House (Vlčí dům) za 50 000 dolarů a kvůli němuž se spisovatel často zadlužoval. Právě sem, do moderně vybaveného domu s 26 pokoji, 9 krby, bazénem a rozvodem horké vody, chtěl slavný spisovatel zvát zajímavé literáty, umělce a hosty z celého světa, vést s nimi rozhovory a společenský život a samozřejmě pokračovat v psaní. Ruiny vyhořelého domu a celé ono místo nese v sobě jakýsi teskný až nostalgicky ponurý nádech. Obcházím dům, fotografuju a snažím si představit, jaký tady byl tehdy stavební ruch, jak zedníci každý kámen brali do rukou, opracovávali a kladli na určené místo podle projektu architekta Alberta Farra. Jenže 14 dnů před nastěhováním kdosi dům zapálil. A to byla poslední kapka do Jackova osudu.

Díky a sbohem, Jacku!
Pavel Vinklát – Déčko, foto autor

V prosklených vitrínách jsou nainstalovány osobní věci Jacka Londona, jeho psací stroj nevyjímaje

Expozice představuje také první vydání povídkových knih a románů Jacka Londona, vydal téměř padesát titulů

Chlouba Jacka Londona – Vlčí dům, který v roce 1916 vyhořel a již nikdy nebyl dostavěn

Ruiny Vlčího domu

Na jedné z tabulí je napsáno: Jack London jednou své ženě Charmian a své sestře Elise naznačil, že by si uměl představit, že by uložily jeho popel na pahorek, kde jsou pohřbeny Greenlawovy děti a dodal: „A přese mě převalte červený balvan z trosek Vlčího domu.“ Dne 26. listopadu 1916 během tichého obřadu umístila Charmian Londonová popel svého manžela pod balvan. Po její smrti v roce 1955 byl její popel také uložen na toto místo k odpočinku