Miki Ryvola & Orchestr a CD TUNEL JMÉNEM ČAS
úterý 31. květen, 2016 | 10 komentářů | zobrazeno 5909×Michael Antony - Tony
S velkým potěšením píšu, že CD, na které jsem nedočkavě čekal víc jak rok od náhodného poslechu demonahrávky, je konečně hotové. Obsahuje šest Mikiho písní: Tunel jménem Čas, Vrbový houštiny, Do ptačích ploutví a do rybích křídel, Předpověď počasí, Blues blikavý lampy, Září a jednu Wabiho písničku: To bude asi tím.
No, a teď ještě vysvětlím to nedočkavé čekání. Vždyť jde přece o známé písničky, každý tramp je dokáže zazpívat, mohl jsem si je klidně pouštět z jiných CD od rána do večera a od večera do rána…
Jenže! Miki Ryvola tohle CD nahrál s jazzovým orchestrem Marka Rejhona a Petra Pospíšila a je snad každému jasný, že by se nesnížil k tomu, aby své písničky (a bráchovu) nahrál a zazpíval jen tak na nějaké další desce „ztracených Ryvolovek“ v řadě a ještě aby to „vypadalo jako jazz, ať je změna…“
Což o to, o změnu samozřejmě jde. Když jsem nahrávky slyšel poprvé, byl jsem zpočátku trošku zaskočen, protože tyhle písničky jsou v šedé kůře mozkové vypálené velkým cejchem a najednou zněly jinak, než mi ta mrška paměť napovídala, že mají znít. Nikoliv špatně, ale jinak. A pak najednou, zničehonic, nastal zlom a nemohl jsem se od poslechu nahrávek odtrhnout a v uplynulých dnech i od samotného CD. Na rozdíl od spousty jiných změn dnešní doby jde tedy o změnu, která potěší a zaujme. Mikimu, muzikantům z jazzového orchestru i vydavatelství Good Day Records zaslouženě patří veliké poděkování.
CD Miki Ryvola & Orchestr - Tunel jménem čas stojí 149 Kč (plus poštovné doporučeně).
V případě zájmu si ho můžeš objednat přes náš obchůdek a to ZDE.
Nebo napsat přímo na mail: trampsky-magazin@centrum.cz
-----------------------------------------------------------------
Sleevnote z CD
Fialový poustevník od Bedřicha Nikodéma. Jak dlouho mě strašila tahle hrabalovsko - menzelovská mystifikace ze Slavností sněženek...
A bůhví proč se mi začala spojovat s písněmi Mikiho Ryvoly. Svět swingových smyčcových orchestrů - music for millions... se mi začal neodbytně propojovat v hlavě s písněmi, kvůli kterým jsem se začal (já, tehdy mladý zarputilý pianista) učit hrát na kytaru, aniž bych tušil, že autor bydlí nedaleko ode mě ve stejném městě.
Nevěřím moc na náhodu. Správní lidé se mají potkat. Přes staré gibsonky jsme se s Mikim nakonec potkali i zahráli si spolu...
Ve stejné době jsem potkal basistu a výjimečného aranžéra Petra Pospíšila a svěřil mu svoje neukotvené, nesourodé, bláznivé nápady. Ten je prohnal svým kadlubem, obohatil znalostí western swingu a napsal nádherné snové aranže. A pak šlo o to, co s tím... Mám zásadu, že když nevím, tak se zeptám. Tak jsem se Mikiho narovinu zeptal, jestli by si "to"; nechtěl zazpívat sám. Jako autor. A on že - "Jo".
Tak jsme se sešli s dalšími přáteli muzikanty a nahráli to. Není toho moc, ale je to opravdový... Svět barů, cigárek, kaváren se protnul s krajinou. Proč si na chvíli neudělat radost v alternativním vesmíru...
Marek Rejhon
A ještě přijmi krásné fotografie z CD Tunel jménem čas, jejichž autorem je Karel Pazderka z Kladna a myslím, že jde o nejlepší současné fotky Mikiho Ryvoly.
Dámy se mohou tiše zasnít a pánové uznale pokývat hlavou…
Tak já, na to že su taky ze Šalingradu, musím říct, že tohle je pecka a omluvte mne prosím moji velectění Brňané, ale nepřivlastňujte si prosím trampský swing. Ten totiž vznikl už za dob Vašich otců a dědů na zcela jiných místech než je Brno.Ale díky Rolfovi ( potažmo Svaťovi Kotasovi) se v Brně dostal do širšího podvědomí jak v podobě trampské, tak i té poloprofesionální s využitím spojení známých evergreenů, Rolfových melodií a kvalitních textů ( Jirka Fládr, Joe Jégr atd...).
Brno si bohužel neustále přivlastňuje prapor trampské swingové velmoci. Naštěstí projekt Miki Ryvola & Orchestr a CD TUNEL JMÉNEM ČAS jasně dokazuje, že swing je potřeba mít v krvi a je jedno kde se kdo se narodil. Kdo ví co je synkopa, nemusí znát cizí řeči.
Jsem velice rád, že tenhle počin spatřil světlo světa a obohatil naše hudební myšlení. Ony si ty písničky bří Ryvolů o to už dlouho říkaly.
Díky geniálním aranžím se možná dostanou do širšího podvědomí. Jen mne mrzí, že jich je tak málo. Dal bych si ještě dalších sedm,osm,devět.....
Takže až Michecu jednou budu naslouchat Tvým preludiím ze skrytu lesních stínů, doufám, že budeš hrát Tunel tak, jak je to tady
Nevím Kadýlku, co myslíš tím bohapustým byznysem? To, že se pár muzikantů rozhodne udělat ze známých a vynikajících písniček ještě lepší a známější? Že možná tímto navedou další mladé nadějné muzikanty na cestu, kterou by třeba jinak nenašli?
A klobouk? To je buřinka!!!
Tak jako buřinka patřila neodmyslitelně k Jiřímu Šlitrovi, kterej hrál a skládal swing a jazz.
Ten, co se hraje dodnes nad ránem u trampských ohňů.
Vím jenom jedno: Ke swingovo- jazzovému ladění se hodí rozhodně lépe než stetson.
Nevím co by na ten "klobouk" řek brácha Wabi. Viděl jsem ho se slamákem i tábornickým kotlíkem na hlavě...
Ale na to už Ti nikdo neodpoví.
Ahoj,
Slim.jun.
Carlos
Ahój
... jásal, jásal, jásal.
Paradoxně nejlépe vyšly "novější" Mikiho písně.
Po Hop Tropu se swingovým orchestrem došlo i na Ryvoly a ten swing v nich je hluboce zakódován. Škoda, že naživo to asi neuslyšíme.
Abych rekl pravdu, pripadaji mne i fotografie k albu od K. Pazderky velice povedene a az skoro mysticke. Nejspis to nebylo asi uplne fotografovym zamerem, ale kdyz si clovek uvedomi, ze ta Brauerka je asi jen o kapanek mladsi nez Miki a ze jak na nej, tak i na ni, se neuprosny cas pekne podepsal. Presto vsechno neztratili s vraskami svuj smrnc, ba spise naopak.
Trochu mi ta Mikiho fotografie s burinkou pripomina takove jeho symbolicke rozlouceni. Rozlouceni s necim co bylo a uz nikdy nebude. Privitat se totiz s Mikim nemusime, mame ho vsichni (co vedi o cem mluvim) cast v sobe. Ne jako vizi nekoho dokonaleho, ale jako cloveka, ktery nam (spolu se svym bratrem) pomaha pisnickami v dobrych i zlych casech a ktery je diky nim vzdy s nami "v nocich, v kterych muzi nespi". Neni v te chvili s nami ale sam, jsou tam vsichni ze Zlateho klice, bez nichz by pisne zvane RYVOLOVKY nikdy nebyly: Pedro, Jarka, Marcela, Bandita, Pade, Pete, Urquell a dalsi. Za to jsem vsem nesmirne vdecen a dekuji jim.