Legendární hospoda U Starce už není zavřená

Wabi Ryvola ve své písničce Pikovickej pacifik (písničku najdeš pod článkem) zpívá společně s Tonym Linhartem, že „Hospoda U Starce je zavřená“. Tak to už není pravda!
9. března se po 46 letech znovu otevřela legendární Starcova restaurace na Posázavské stezce, kousek za Pikovicemi.
Zavřela se na Silvestra 1972, a ještě tak do sedmdesátýho pátýho tady bylo okýnko. Šli jsme druhou březnovou neděli Posázavskou stezkou na vlak, a hle - otevřené dveře zvaly dovnitř! Za tu chvilku, co jsme U Starce pobyli, vešlo do výčepu několik starých pardů a všichni Mártyho - tak se jmenuje nový majitel, který do to se svou ženou šel - pochválili. Každý přidal nějakou svou vzpomínku a všichni měli radost, že Hospoda u Starce bude zase fungovat.

Hospoda U Starce dnes...

..a v roce 1930.

Márty, jak jsi přišel na to, že si pořídíš a znovu otevřeš Starcovu restauraci?
„To už je tak od osmnácti let, co po tom toužím. Boudu tady máme ve skalách už od dvacátých let, je to osada Orang. Já tady vyrost (ročník 70), jako malí parchanti jsme si sem ještě chodili na limonádu. Ona to teda možná tehdy byl jenom sifon s malinovkou. Tady sedával Baron Holinka, vedl můj děda Gusta Krejza, Hančl, Jirka Čech, Štáfovi, Šebek, Pešta starej, průkopníci, osadníci,“ ukazuje na stůl štamgastů a vzpomíná Márty. „A také Ota Mička, to byl hroznej kurevník a nám dětem zakazovali rodiče se s ním bavit, ale asi proto a přesto že byl mezi mnou a ním rozdíl tak jenom asi 70 let tak byl můj kamarád. Všechno osadní dění se tou dobou soustředilo kolem Starců. Chodily tam ale i osadníci z ostatních rezidencí,“ zavzpomínal Márty.
„Ona to byla Starcova hospoda, ale všimni si nápisu nade dveřma - je tam ještě trochu vidět nápis Osada Orang. Přes léto to byla restaurace, a přes zimu to naši dědové měli půjčený jako osadní chatu. Já majitele po celou dobu znal, tak jsem je nakonec oslovil a koupil to od nich. Byli to dva švagři z původní rodiny Starců.“

Otevřeli jste tedy 9. března?
„Jojo, je to takový zkušební provoz klubu, oficiálně zahájíme na Velký Pátek 30. března, kamarádi přijedou zahrát. Bude to oficiálně Klub Starcovy restaurace. Budeme určitě chtít mít pro členy Klubu otevřené víkendy, zvláště o prázdninách, od kolika do kolika přesně ještě nevím, ale po večerech doufám, že posedíme a vždy se najde někdo, kdo zahraje. Nahoře jsou tři velké pokoje, ty budeme po dohodě na přespání, nebo je budeme mít pro známý a členy klubu. Záleží, jak to budu zvládat a jestli mi ještě někdo pomůže. Já mám pořád ještě práci, dělám v Praze stavařinu.“
„Nechci tu uřvaný přivopilý vodáky, který vlastně žádný vodáci nejsou, cyklisti mi nesměj přes práh, jenom stezku ničej, a psi jenom někam a na vodítku, nechci, abychom tu měli od nich všechny kouty vochcaný,“ přidává trochu rázněji Márty. Promluvila z něj bohužel hořká zkušenost z let prožitých na stezce. „My taky jako mladý blbli, ale má to nějaký hranice a pravidla, myslím… Ale věřím, že dobrý kamarády poznáme a stejně tak slušný hosty, a ti všichni jsou tu srdečně vítáni.“

Musel jsi hodně opravovat?
„Bouda je ve výborným stavu; nic nepadá, nic se nepropadá … musíme samozřejmě všechno vypucovat, vydrbat, zabydlet, ale oni sem vlastně pořád jezdili, takže to nijak zásadně neschátralo. Je sem přivedená elektrika, máme svojí studnu… ona je to jako jedna z mála chat tady s červeným číslem popisným jako k trvalému bydlení. Není zase tak stará, myslím, že tu původní boudu z dvacátých let vzala velká voda, ještě je vidět betonové základy blíže k řece. Ještě nás čeká dost práce, venku třeba ještě vyklízíme přístřešek, aby bylo tradiční venkovní sezení. Kamarád Červ mi moc pomáhá s opravami i s obsluhou.“
Mártyho žena neměla na naše povídání čas, anóbrž šůrovala okna a věšela záclony. „Jójó, otevřeno, otevřeno … v deset usnul, to já tu s nima byla až do tří do rána,“ zahudrovala, ale i na ní bylo znát, že se do obnovení Starcovy restaurace pustila s nadšením.

Jak sem dostáváte materiál, Márty?
(Pro neznalé - po stezce musíte z Pikovic překonat celkem vysoký schody, takže žádná kárka se nekoná)
„Po staru, na lodi, jak jinak. Dojedu sice na kraj Pikovic, ale pak bidluju pěkně kilák proti proudu se sudama a tím vším materiálem. Je to fuška. A chci mít nejlepší pivo široko daleko, pořádně ošetřený, aby to tu lidi měli rádi. Už jsem zaslechl pár mručení pod vousy, že máme pivo drahý, ale je to fakt dřina a starost to sem všechno dostat a dělat to pořádně.“
Můžeme potvrdit, že jedenáctka byla správně vychlazená a výborná, stejně tak domácká polívka a s doma upečeným chlebem.
Sečteno a podtrženo: Márty navazuje na tradici, která zavazuje, Starcova restaurace je legenda a pojem. Soudě podle nadšení a chuti, se kterou se se ženou do obnovení Starcovy restaurace pustili, mají dobře našlápnuto. Přejeme hodně zdaru, a vy – stavte se!

Na fotkách na stěně visí vzpomínkové fotografie Bohouš Starec, a paní Starcová má fotografie dvě, jednu za mlada.
První trampové hned na památku ponechali Mártymu povedené camrátko (viz fotky vpravo nahoře).

Výhled od Starce na Zlatou řeku...

Jedna ve vzpomínek na dobu dávno minulou a nyní obnovenou...