LABSKÉ PÍSKOVCE - Kraj plchů a skalní samoty

Určitě nejsevernější a pro tuláky možná i nejkrásnější chráněná krajinná oblast! Leží jen nedaleko vlaku, autobusu, dokonce říční lodí tam můžeš připlout, a přesto se můžeš při hrách ztratit ve skalách a roklích tak, že tě kamarádi budou dlouho hledat, marně po lesích pískat. Možná, že je najdeš až večer po vůni kouře ohně, který tajně zapálí pod převisem, aby tam strávili noc z doby kamenné. Tomu kraji se již asi dvěstě let říká České Švýcarsko nebo Jetřichovické a (na levém labském břehu) Děčínské stěny.
Stěny, skály, věže, rokle, římsy, brány – všechno je z pískovce, z pradávného písku, který se před stamilióny let usadil na dně tehdejších moří do kamenné desky několik set metrů tlusté, a kterou už od druhohor pomalu a důkladně rozrývají sladké vody do nejpodivuhodnějšího skalního bludiště v naší zemi.
Není barvy, kterou by pískovec nemohl mít! Od zářivě bílé po zčernalou. Jetřichovická zeleň mechem pokrytých skal, skal žlutých, rudých, fialových. Čím hlouběji jdeš k severovýchodu, tím opuštěnější je ten kraj. Této části říkají trampové také Zadní země, snad proto, že údolí a rokle tam nevedou jako v jiných krajích k lidem a do světlých nížin, ale jejich vody odtékají od lidí pryč do cizí saské země neschůdnými a stále temnějšími hraničními kaňony.
Budeš-li chodit Zadní zemí tiše a opatrně, uvidíš v ní zvířata a ptáky, na které jinde sotva narazíš. Při usínání o časných velikonocích uslyšíš pod skalami Růžové zahrady vysoko nad Pryskyřičným dolem přivolávat jaro dvě sůvky, sovičky. Sýc rousný houká jarní tmou jako vláček pu pu pu. Obrátí-li se vítr, přinese k tvému spacímu pytli i hlásek titěrné, jako vrabec velké sovy kulíška nejmenšího. Nebýt velikonoc, nikdy by ses nedozvěděl, že tady žijí.
V Zadní zemi bydlí i obrovští ptáci, třeba výři nebo černí čápi. Za jitřní mlhy se před tebou černý čáp těžce zvedne z břehu Křinice a musí dlouho letět úzkým údolím, než stačí nabrat výšku. Nejkrásnější jsou ale čapí lávky na úzké skalní římse nad Malým Kozím dolem. Ptáci se odtud rozhlížejí po členitých roklích a zelených lesích a otiskují dlouhé prsty do jemného písku. Vyhnízdili nedaleko odtud na obrovském, nad roklí nachýleném buku. Jakmile tě spatří, vznese se čapí rodina nad lednatou hlubinu a šest čápů vážně a nehnutě krouží nad skalami. To jinde neuvidíš.

Krásná je i noční zábava s plchy sedmispáči. S plchem velkým, podobným šedé veverce, i s pestrým a vzácnějším plchem zahradním. Plši milují skály a v trampských převisech najdou občas něco k snědku, někdy jim tam čundráci schválně nechávají i kousek starého chleba. Polož tedy před usnutím pod skálu sušenku na nahnutou plechovku. Plch v noci přijde jako duch, uchopí sušenku, zvrhne plechovku. Lekne se a zmizí. Brzy se ale vrátí a záhy si i zvykne na světlo tvojí baterky. Panáčkuje půl metru od tvé hlavy, točí sušenkou v tlapkách, hlasitě uhryzuje, radost pohledět. Plši jsou duchové Zadní země, měli by být ve znaku té chráněné oblasti.
Za jitřního šera pochodují někdy kolem vychládajícího ohniště divoká prasata. Funí, ale nebojí se tě, jen tě ostražitě pozorují, jak ležíš ve spacím pytli, nohy se rychle kmitají. Černí kanci i pruhovaná prasátka. Ani ty se jich neboj, neublíží ti. Rádi se koupou v temných tůních na dnech roklí, v bažině na Ponově louce.
Spousty jelenů, koncem září se jejich řevem otřásají rokle i hrany skal při saské hranici. Tam můžeš narazit i na čerstvou stopu rysa, bystré šelmy, která taky miluje Zadní zemi.
Nezapomeň na mravkolvy! V suchém písku pod skalnatými převisy mají tisíce jamek, jakoby od dešťových kapek vyrytých. Málo vzhledné larvy, až po kusadla zahrabané do písku na dně jamky, číhají na neopatrné mravence, celé hodiny je můžeš pozorovat. Se špatným svědomím jim do smrtící nálevky přistrkuješ mravence. Vděku larev se nedočkáš, jen nenávisti mravenců.
Vody je v Zadní zemi málo, musíš se naučit pít se zvěří. Potoky v létě vysychají, jen dvě skalní řeky, Kamenice a Křinice, se prodírají kolmými skalami. Zbývají prasečí kaliště na dnech vlhkých roklí, často jich bývá několik za sebou, a také louže zarostlé rašeliníkem. Voda, kterou z mechu vytlačíš, je rudozelená, svíravé chuti, plná zvířátek, života. Nejčiřejší voda je u skalních vývěrů v rokli Jetřichovické Bělé. Tak průzračná, že ji ani nevidíš. Netryská, neproudí, jen panensky tiše vyvěrá zpod skal, prostě tu náhle je, chladná, nebesky čistá.
Vydej se do roklí jetřichovických stěn. Choď tiše a tajně a oheň raději nezažínej. Vody je v Zadní zemi opravdu málo, borové lesy jsou v létě suché a voní pryskyřicí. Lesní požáry jsou v tom kraji strašlivé a neuhasitelné.

Miloslav Nevrlý - Náčelník
Z knihy Nejkrásnější sbírka

Fotografie v článku: KAMEŇÁK

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
81717111
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Aki
Krásná slova. Přesně tak to cítím,jenom to tak nedovedu vyjádřit jako Náčelník.
Zadní země je moje srdeční záležitost. Ipřes nárůst turistického ruchu v poslední době,i přesto, že to Náčelník napsal už před mnoha lety Chvály zadní zěmě stále k lidem promlouvají.