KUBÁTŮV protitrampský ZÁKON

Málokteré protitrampské opatření mělo takový ohlas jako nechvalně známý „Kubátův zákon - Lex Kubát“ nazvaný podle tehdejšího zemského prezidenta Hugo Kubáta (1. 12. 1873 - 12. 2. 1932), který tuto vyhlášku (nejednalo se tedy o zákon v pravém slova smyslu, odsouhlasený parlamentem) uvedl v platnost v roce 1931. Tedy v době, kdy se trampské hnutí stávalo opravdovou sílou a „na tramp“, jak se říkalo, jezdil už kdekdo, mnohdy právě ke škodě samotného trampingu.

Hugo KubátVyhláška zemského presidenta v Praze ze dne 9. dubna 1931 č. 180236 ia 1931, 16-7500/16 ai 1930, kterou se vyhlašují opatření proti výstřelkům campingu a trampingu.
Na základě ustanovení článků 2 a 3 odst. 1., zákona ze dne 14. července 1927 č. 125 Sb.z. a n. o organisaci politické správy zakazují při campingu a trampingu: Všeliké nepřístojné jednání nebo chování na místech veřejných, nebo veřejně přístupných, kterým se ruší neb ohrožuje veřejný pořádek, klid, bezpečnost, dobrý mrav nebo slušnost nebo se vzbuzuje veřejné pohoršení zejména:
společné táboření osob různého pohlaví v přírodě i ve stanech, chatách a srubech – vyjímaje táboření rodinné - pobíhání v nedostatečném úboru koupacím mimo obvod vykázaných koupališť, zpívání popěvků obsahu nemravného, dále nošení zbraní, zvláště zbraní zakázaných bez platného zbrojního pasu a koupání na místech zakázaných.
Přestupky této vyhlášky, jejíž účinnost počíná dnem vyhlášení, trestati budou – bez újmy soudního stíhání – politické úřady I. stolice tresty na penězích od 10 Kč do 5000 Kč nebo na svobodě od 12 hodin do 14 dnů.

Zemský president Kubát v.r.

V reakci na vyhlášení Kubátova zákona vyšlo zvláštní číslo Trampa. Na fotce je již titulka cenzurovaného vydání, bylo by zajímavé si přečíst, jak vypadalo to necenzurované...

Přijde vám ta vyhláška jako z jiného světa? Nesmíme však zapomenout, že tehdejší doba byla opravdu jiná a trampové se ve své bezprostřednosti a odlišnými zvyky opravdu odlišovali od většinové společnosti a to mnohem víc, než se v této době odlišujeme my.
Jeden z kubátovských vtipů zveřejněných v dobovém tiskuDnes se to může zdát opravdu neuvěřitelné, ale tehdy neexistovalo, aby trampové přišli na nějaké hezké místo a začali na něm načerno stavět srub, či kemp. Na to muselo být povolení (ne, že by to dnes bylo povoleno, ale není to tak přísný) a obecní četník měl přehled nejen v obci, ale i v okolních lesích, o hajných, majitelích lesů a sedlácích ani nemluvě. Dokonce do některých velkých soukromých lesů byly vyžadovány propustky.
Samozřejmě, že existovala trampská tábořiště, která byla utajená, podobně jako dnes jsou utajené trampské campy uprostřed lesů, ale byly to výjimky. Možná právě proto mnozí čeští trampové jezdili tak rádi na Slovensko a na Podkarpatskou Rus, kde mohli trampovat bez těchto omezení.
S trampským boomem samozřejmě rostl i počet trampských chat a začalo jít o dobrý kšeft. Objevily se firmy vyrábějící trampské chaty na zakázku a dokonce i vesničané začali v lesích stavět chaty, které trampům pronajímali.
Samozřejmě se lze jen dohadovat, kolik těchto trampů bylo trampy a ne astrachány, což byl opovržlivý výraz tehdejších trampů pro výletníky z lepších rodin, na trampy si hrající a jedoucí v trampské módní vlně profipísniček (ano, již tehdy), kabaretů a chatiček s gramofonem. Každopádně docházelo již ve třicátých letech k tomu, že se party trampů stěhovaly pryč do klidnějších míst, neboť na tradičních trampských místech podél velkých řek se již nedalo příliš trampovat pro všechny ty „trampské“ chaty , sportoviště i piknikové loučky. Mnohé tehdejší osady, které jsou dnes dávány za přiklad, již v té době byly považovány za paďourské, ale čas je, jak se zdá, milosrdný. Situace mezi trampy na Moravě a na Slovensku byla samozřejmě jiná. Tam takovéto problémy na některých místech vznikly až mnohem později.
Pružná reakce tehdejších podnikatelů:)Ale zpět ke Kubátovi.
Trampské hnutí - a jedno jestli jen z trampů, či astrachánů - bylo na svou dobu opravdu masovým hnutím a bylo tedy otázkou času, než začne někomu vadit, protože život chtěly tehdejší mládeži organizovat i jiné organizace, pozdější poválečný socialistický Pionýr a SSM nebyly prvními.
Jednou z těchto „konkurencí“ byl Sokol. Kdo dnes ví, že po vzniku Československa prosazovala Sokolská obec povinný tělocvik pro muže do 24 let a u žen do 21 let a nejlepším časem pro cvičení by byla neděle? Jenže v neděli se trampovalo…
Druhou významnou „konkurencí“ byla skautská organizace, jejíž činovníci nelibě nesli fakt, že skautské řady opouští čím dál tím víc mladých lidí, kterým vadí polovojenská výchova a hledají v přírodě volnost a dobrodružství mezi tzv. „divokými skauty“, tedy trampy.
Prvním významným výstřelem proti trampům byl 17. května 1924 článek v Lidových listech z pera zakladatele československého skautingu Antonína B. Svojsíka:

Bílé otrokyně v centru Evropy
„Bílé otrokyně? Nemožno! Kde?“ ptá se zvědavý čtenář.
„Zde u nás v Čechách, hlavně v okolí Prahy,“ odpovídám vážně a povím o tom, co snad mělo býti veřejně řečeno již dávno.
S prvními jarními dny objevily se na pražských nádražích a parnících znovu maškarády „cowboyů“ a divokých „skautů“ s noži v holínkách, revolvery za pasem s nerozlučnými svými průvodkyněmi. Současně počaly docházeti zprávy o jejich řádění na venkově, koncem dubna vloupali se za noci do hradu v Kokoříně atd. Bylo zřejmo, že jest nutno informovati veřejnost, což učinily v těchto dnech Klub čsl.turistů, Svaz okrašl. Spolků a Svaz skautů republiky československé. Ale provolání se rychle zapomínají a věc je tak vážná, že nelze více otáleti s nápravou. Obecenstvo, které trpí bezohledností „také skautů“ ve vlacích a parnících, zahubuje si a ustoupí, jejich počty rostou, jsou dnes již hanbou našeho hlavního města a postrachem venkova i výletníků, zvláště mládeže. Proto odhalujeme roušku z jejich života.
Veřejnost má pro ně opovržlivý název cowboyové nebo Indiáni. Byl jsem několikráte mezi opravdovými Indiány, poznal jsem zblízka i život cowboyů a mohu ubezpečiti naše obecenstvo, že těžce křivdí oběma, když je srovnává s našimi divochy. Dříve byl dobrý Indián jen mrtvý Indián, dnes jsou již neškodní všichni. Cowboyové jsou sice výstřední, rádi někoho poškádlí, ale základním rysem jejich povahy je bodrost, smysl pro čest, poctivost. Život divochů u nás nejlépe ilustrují jejich vlastní stanovy. Postrádají úplně suchopárnost stanov jiných spolků a čtenář přečetl by je jistě celé se zájmem, ale v krátkém článku nutno se omeziti jen na některé výňatky. Zde ukázky z řádu, jež zovou hrdě „Ústava osady Býčího oka.“
Z paragrafu 1 a 2. ¨“Hlavou osady je šerif. Má právo navrhnouti svého zástupce. Volí se 2/3 hlasů celé osady. Odznakem šerifa je pěticípá hvězda. Je-li někdo nespokojen se šerifem, musí vésti stížnost na šerifa na schůzi a podle odhlasování může býti svržen polovinou hlasů přítomných.“
Je zajímavo, že v čele nestanoví si předsedu nebo vůdce ale šerifa, soudce, vykonavatele rozsudků. Pro pěticípou hvězdu mohl býti šerif řádným člověkem, ale to se tu nevyžaduje a odstraňování nepohodlných šerifů je přímo školou demagogie.
Z paragrafu 6. a 8. „Vznikne-li v osadě spor, je povinností šerifa jakožto soudce rozhodnout, kdo je vinen. Osadník musí trest odpykati a teprve, má-li trest odbytý, může vésti stížnost“
Jak tato justice se provádí, mohou vypravovati ti, kdo zacházejí v přírodě dále od vyšlapaných cest. Mladíci svázaní v kozelec a zavěšeni do větví, nazí přivázáni ke kmeni stromu s rozpjatýma pažema a nohama několik metrů nad zemí, nejsou zvláštností.
Paragraf 11. „Používání zbraní v osadě a mimo osadu. Každý návštěvník může míti jakoukoli zbraň, ať střelnou či jinou, musí však ji používati pouze v případech nejnutnějších. Chce-li stříleti pro zábavu, musí jíti od osady nebo tábořiště dále a musí upozorniti na sebe, aby žádný osadník nebo squaw nepřišli k úrazu. Před pitkou musí každý zbraň schovati, aby v případě nepříčetnosti nedošlo k zranění.“
Paragraf 12. „ Oslavy (pitky). Alkohol není z osady vyloučen. Může býti používán mezi dobou, avšak střídmě. Kdo by byl v osadě mezi dobou nalezen ve stavu nepříčetném a činí výtržnosti, stihne ho trest distancováním na jeden neb více výletů. Oslavuje-li se ovšem něco (s vědomím osady a šerifa) může každý osadník požíti libovolné množství alkoholu, dříve musí se odložiti veškeré zbraně do pytlíku na vrbu.“
Jak zřejmo, znají stanovy jen jeden druh oslav, totiž pitkami a proto bývají účastníci často ještě při návratu ve vlacích opilí. Opatrnost se zbraní vyžadují stanovy jen vůči osadníkům a nikoli k obecenstvu, jemuž proto také fičívají v blízkosti osad koule nad hlavou.
Holky, které se účastní jejich výletů, zovou se po indiánsku „Squaw“. Ustanovení o nich oprávnilo mne k titulu tohoto článku. Uvádím je doslovně:
Paragraf 10. „Squaw“. Dle odhlasování smějí býti squaw účastníky výletu. Majitel squaw nesmí být dotčen, pak-li se jiný osadník baví s jeho squaw (bavení toto musí býti do určité formy slušnosti). Pak-li vidí osadník, že S, naklání se na stranu jiného, může vésti ihned stížnost šerifovi, který podle potřeby zakročí. Squaw může býti přepuštěna. Majitel squaw musí však prohlásiti předání na schůzi. Pak-li S. je v osadě, nesmí zasahovati ani rozhodovati ve věcech osady se týkajících. Tudíž je hlas kterékoli S. neplatným, i kdyby byl příznivý. S. nesmí býti dána přednost v ničem před žádným osadníkem, pouze s vědomím dotyčného. V případě nedostatku místa (vzpoury mezi S. a osadníky – viz Vzpoury v osadě) Squaw musí platiti veškeré své útraty a ne, aby za ni platil osadník. Pak-li S. nějakým způsobem vystoupí proti osadě, je povinností šerifa, aby na svolané schůzi dotyčnou squaw zapověděl a tím ji vyloučil z osady.“ Tedy žena je těmto divochům jen zbožím, které nemá práv, může býti dána jinému, koná veškeré hrubé práce v osadě a slouží jim jako otrokyně. Ovzduší Šmukýřky a pověstných mastných rohů z periférie Prahy vane z paragrafů této ústavy.
Jak si počínají divoši v přírodě, o tom mohly by lesy v okolí Prahy mnoho povídati. Pro ně neplatí zákazy. Strážce pořádku hledí získat napřed alkoholem a tabákem, a když to nejde po dobrém, hrozí zbraní. Došlo již i ke střelbě. Spořádané oddíly skautské, které dbají pokynů hajných, nemají v okolí Prahy pomalu kde tábořiti a uchylují se na vyprahlé stráně, o něž výletník nezavadí, mezi tím, co navázaná čeládka ničí kultury, zapaluje porost, poráží stromy, hubí vzácné druhy české flory, poškozuje turistické značky a stezky a svou nestydatostí a surovostí znemožňuje slušným lidem pobyt v přírodě. Nezastaví se před ničím. Mám doklad, že ani hřbitovy a mrtví nejsou před nimi jisti. Líčiti podrobně jejich orgie při ohních a za noci, až po chvíle vzájemného zhnusení a odporu, vymyká se možnosti slušného listu, stejně jako reprodukovati ukázky písemné a obrázkové z jejich deníků. Tu a tam ve světě bývají lokály k takovým výstřednostem, ale nikde na světě na místech přístupným i mládeži.
Nejpřednější znalci výchovy obdivovali, jak mistrně skauting dovedl využíti přirozenému sklonu mládeže k romantice, k vážným výchovným účelům. Toho u těchto divochů není. Léta interesu pro Indiány mají dávno za sebou. Jsou to většinou lidé dospělí, kteří mají dost peněz na tabák, alkohol i střelivo, rekrutují se z různých vrstev a jsou dokladem poválečné zpustlosti u nás.

Kde Svojsík bral své údaje o osadě Býčí oko se už nikdo nedoví, nejpravděpodobnější je, že částečně přebral zákony některých trampských osad, zapomínaje na jejich nadsázku a humor v nich obsažený a zbytek článku dofabuloval k zamyšlenému obrazu „trampských otrokářů“.
Ano, šlo o nesmyslný článek, jenže Svojsík jako náčelník Svazu Junáků - Skautů nebyl ve své době jen tak někdo a jeho výstřel se ukázal být výstřelem pořádným, po kterém následovala celá řada dalších, dokud nebylo po několika letech dosaženo cíle - Kubátova zákona.
Pro pořádek se samozřejmě musí uvést, že ani trampové nebyli žádní svatouškové z „ústavu pro mladé šlechtičny“, ale povětšinou šlo o normální kluky z továren, kteří se venku chtěli zároveň i vyřádit a zapomenout na celou řadu omezujících příkazů tehdejšího měšťáckého života a jejichž „průsery“ byly vodou na mlýn snahám o potlačení trampingu.
Na straně paďourů byly noviny jako Národní politika, Národní listy, které pilně zásobovaly své čtenáře informacemi o hrůzách dějících se v lesích kousek za Prahou, dále činovníci různých organizací a četnictvo, které muselo pravidelně podávat zprávy o činnosti trampů v jejich okrscích.
Ani trampové nelenili a kromě svých časopisů Tramp a Naše osady měli na své straně čím dál tím populárnější trampské písničky (bohužel za cenu jejich postupné devalvace v komerční zboží) a celou řadu významných osobností tehdejšího uměleckého světa. Důležitou pomoc dostali i od různých levicových politických stran, které v povětšinou proletářských trampech viděli dobrou cílovou skupinu a jejich politici dostali tramping a pokusy o jeho potlačení i na jednání parlamentu a vlády.

Kubátův zákon samozřejmě nespadl z čistého nebe, Úžasným dokumentem doby je tento policejní protokol popisující "divoké skauty" - tedy trampy - v lesích kolem Mníšku pod Brdy a to dva roky před těmito událostmi.

Bohužel angažovanost těchto politických stran sice trampům na veřejnosti i před zákonem částečně pomohla, ale mezi nimi samotnými nastal z tohoto důvodu rozkol a trampové se začali dělit na „politické“ a „nepolitické“. Nepolitičtí byli sdruženi kolem Unie trampských osad a časopisu Naše osady (Bob Hurikán) a „političtí“ kolem časopisu Tramp.
Samozřejmě, že byli i trampové, kterým jakékoliv organizované sdružování bylo cizí a kteří dál jezdili na divoko do lesů, nestarajíc se o dění „politických i nepolitických“ trampů, ale o těch se toho moc nedochovalo, což je velká škoda.
Ale přichází 9. duben 1931 a ním „Kubátův zákon - Lex Kubát“, jako dočasné vítězství paďourů a na čas je zapomenutý rozkol mezi trampy, neboť společný nepřítel spojuje.

Boj proti Kubátovu zákonu

Obzvlášť pikantní je fakt, že pouhých deset dní po vyhlášení Kubátova protitrampského zákona, tedy 19. dubna 1931, byla proti tomuto vznesena interpelace na půdě parlamentu, a to od německých(!) sociálních demokratů. V interpelaci bylo poukazováno na to, že zákaz nošení zbraní a koupání na zakázaných místech je předmětem starších ustanovení a jeho opakování je tedy zbytečné. Zákaz společného táboření poslanci okomentovali: ...domněnka, že společné táboření osob různého pohlaví mohlo by býti nějak nebezpečným mravnosti, vyšla asi z nějakého chorobně nemravného mozku a bije všechnu moderní hygienu v tvář. Nemůžeme věřiti, že skutečně vyšel tak reakcionářský a demokratickému státu nedůstojný výnos a vyšel-li, že může zůstat v platnosti.
Četnictvo však nezahálelo a popoháněno množstvím interních oběžníků začalo kontrolovat dodržování Kubátovy vyhlášky.
V tehdejším časopise Tramp byla zveřejněna reportáž z policejního zátahu, který se uskutečnil v noci z 9. na 10. května 1931 pod názvem:

Ze soboty na neděli

Noc. Osadníci probuzeni ze spánku silným a vytrvalým bušením na dveře.
„Kdo je?“
„Četnická kontrola, otevřte!“
Nic. Ticho.
„Jménem zákona, otevřte!“
Petrolejová lampa zamžourala a světlo se rozlilo po chatě. Dveře jsou otevírány. V jich rámci objevili se tři četníci s nasazenými bajonety na puškách. Bez váhání vpadli dovnitř, zavírajíce za sebou dveře.
Hodinky ukazují půldvanáctou.
Stalo se něco? Vražda? Honička na zloděje?
„Pánové si přejí?“
„Kontrola chat na základě vyhlášky zemského presidenta.“
Každý byl probuzen a musel vstát. Četníci prohledáváním lůžek se přesvědčili, zda jsou všichni vzhůru.
A teď to začlo.
„Tak nám ukažte doklady!“
Zjišťováno jméno, bydliště, stáří (datum a rok narození), místo narození, zaměstnání, výše platu, zda máte majetek, zda trestán, zachovalý, stav, náboženství; prostě výslech. Všechny údaje byly zapisovány do silných, za tímto účelem zvlášť vyfasovaných notesů.
Byl zjištěn první tramp.
Pak přišlo na řadu děvče.
„A tadyhle máme slečnu. Tak, vaše jméno, bydliště a doklad nějaký, slečno, máte?“
„Nemám.“
„Jakže, vy nemáte žádného dokladu? No to přeci není možné. Alespoň nějakou obálku od dopisu. Přeci každý řádný člověk musí mít něco u sebe, na základě čeho je možné zjistit jeho totožnost. A s kým jste tady, slečno?“
„Tuhle s mým hochem.“
Vyšetřující vrchní strážmistr obrátil se k jejímu chlapci.
„Můžete se za ni zaručit? Ne-li, musí s námi.“
„Dovolte, pane strážmistře, ale to je…“
„Nepleťte se do úředního výkonu,“ přerušuje mluvícího četník.
„Nuže slečno, vaše jméno, bydliště,“
Celá procedura se opakuje, počínajíc jménem a končíc otázkou: „A proč vy sem vlastně, slečno, jezdíte, za jakým účelem?“
„Kdybych sem jezdila za tím účelem, který vy si myslíte, jezdila bych věru jinam. Buďto jste, pane naivní, nebo mne chcete urážet?“
Zjišťován poslední, čtvrtý osadník. Při něm stala se panu vrchnímu strážmistru nemilá věc. Byla mu předložena vojenská knížka a pan četník ne a ne se v ní vyznat.
„Kdy jste se narodil?
„Najděte si to v knížce,“ zní odpověď.
„Ale v knížce to není, je tam pouze rok narození a datum nikoliv.“
„Musí tam být obojí. Na druhé straně, pane strážmistře.“ pomáhá tramp četníkovi.
Jeden ze „spodních“ strážmistrů si dovoluje namítnout: „To je vojenská knížka, pane vrchní.“
„Aha, jo, já zapomněl. Tak tedy dále. Bydlíte?“
„I to je v knížce,“ odpovídá kluk, „račte jen hledat!“
Po delším studování přece se podařilo vrchnímu strážmistrovi vniknout do tajů vojenské knížky.
„Svobodný, ženat?“
„Ženat.“
„Máte děti?“
„Zatím ne.“
„A kde máte manželku?“
„Přijede zítra.“
„Byl jste trestán?“
„Zdá se mi, že ne. Ostatně, to se dozvíte na policejním ředitelství.“
„Nechte si poznámek. Jste zachovalý?“
Tramp, pilně se rozhlížeje: „Nevím, ale zeptejte se zítra mé manželky, ona tvrdí, že ano.“
„Máte majetek?“
„Divná otázka. Nu, když to chcete vědět, mám.“
„Kolik?“
„Tyhle dvě ruce, podívejte se.“
Celá chata se směje. Pánům v uniformě je horko.
„Máte tu ale vedro!“
„Jó, když jste se báli, že vám někdo uteče a zavřeli jste dveře, tak se nedivte.“
Notesy ohromných rozměrů se zavřely a v této chatě byla šťára u konce.
Tak to šlo po celou noc v Posázaví, ve všech chatách, ve všech stanech, ze dne 9. na 10. května. Bez ohledu na noční hodinu. A nestačila jen noc. Do jedné chaty přišli v noci poprvé a ráno ve čtyři hodiny znovu. Jejich horlivost neznala mezí.
Stalo se něco? Ne, docela ne, ale už je to tady. Šestnáct četníků plus několik civilních agentů, rozděleno na tři čety, zatáhlo sázavskou oblast a provedlo mezi trampy šťáru jako proti zlodějům a nevěstkám.

Největší trampský protest proti Kubátovu zákonu se uskutečnil 19. května 1931 v zahradě Měšťanského pivovaru na pražských Vinohradech. Připravili ho zástupci časopisů Naše osady, Tramp a Unie trampských osad i Pražského obranného výboru.
Sešlo se 15 000 trampů!
S projevy vystoupili trampové z obou „frakcí“, tedy tzv. nepolitičtí i tzv. političtí, a to byla asi chyba, neboť zde došlo k dalšímu rozkolu v dočasně semknutých trampských řadách. Ten byl sice urovnán o půl roku později, přesto dozvuky tohoto rozkolu můžete najít ještě o deset let později v knize Dějiny trampingu (1941 a znovu - vydána v poněkud zkrácené verzi - v roce 1990), kde se Bob Hurikán z Našich osad opírá do trampů kolem Trampa.
Každopádně policie šikovně využila situace - zástupce Našich osad Bočan byl částí přítomných trampů vypískán - a nařídila slezinu rozpustit. Trampy, kteří neposlechli, rozehnala násilím a několik jich zranila a zatkla.

Titulek z časopisu Tramp

Slezina přesto splnila svůj účel - lidově řečeno dokázat, že trampů je hodně a že se jim Lex Kubát nelíbí - a po celém území Čech jsou zakládány T.O.V - Trampské Obrané Výbory. Vznikají i na Moravě a ve Slezsku, kde Kubátův zákon zatím nebyl uveden v platnost, týkal se zatím pouze Čech, ale trampská solidarita se nedá zastavit.
Údajně bylo v T.O.V. sdruženo kolem 100 000 trampů, ale i kdyby tohle číslo nebylo pravdivé, i nižší počet by byl stále úctyhodný.
Trampská solidarita se kamarádům a kamarádkám na Moravě a Slezsku vyplatila, neboť v létě pod dojmem zprávy, že Kubátův zákon začne být praktikován i u nich, mohly místní T.O.V. svolat slezinu Moravských a Slezských trampů.
Viz následující provolání z této sleziny:

Moraváci do boje!
Morava je ve znamení práce na semknutí všech trampů ze země Moravskoslezské. Jestli již před Kubátovým zákazem v Čechách utvořily se na Moravě T.O.Vy, pak zpráva o chystaném zákazu na Moravě našla kluky připraveny.
Resoluce
My, trampové shromáždění na II. celomoravské slezině, konané dne 16. srpna 1931 na hradě Helfštýně u Lipníka nad Bečvou, usnesli jsme se na následující resoluci.
Protestujeme proti jakýmkoliv snahám, omezovati volný pobyt v přírodě a žádáme o zrovnoprávnění se stávajícími sportovními a tělovýchovnými organizacemi!
Stavíme se co nejostřeji proti dalším útokům na naši svobodu zavedením povinné tělesné výchovy, která není ničím jiným, než výchovou předvojenskou.
Odmítáme co nejrozhodněji všechny útoky proti trampskému hnutí, které se vyskytují ve všech paďourských plátcích, a stavíme se proti všem paďourům, kteří pod firmou trampingu páchají různé činy, které odsuzujeme, ale které jsou, bohužel, připočítávány na náš vrub. Stavíme se plně za časopis Tramp, který jedině hájí naše zájmy, a prohlašujeme, že nemáme nic společného s různými tramp-paďourskými plátky. Chceme volnost táboření a trampského života a protestujeme proti jakémukoliv omezování ze strany správních úřadů!
Kamarádi, ustavte všude T.O.V., který jest jedinou naší zbraní proti útokům mastňáků na nás!
Ať žije volný tramping! Do mastňáků a paďourů - hej rup!

Pražský T.O.V. vydává taktéž provolání v podobě desatera, které krásně ilustruje tehdejší atmosféru doby a kromě historicky prvního požadavku na anglickou sobotu (výraz pro volnou sobotu, po vzoru Anglie), stojí za pozornost bod č. 5. Ten je natolik diskutabilní, že byl vynechán v pozdějších letech v článcích věnovaných historii Kubátova zákona. No, posuďte sami - jestli bod číslo 5 nebyl jen jakousi trampskou „kanadou“.

1. Pryč se zákazem volného trampingu.
2. Pryč s předvojenskou výchovou mládeže.
3. Právo volného táboření a stavění chat.
4. Obecní a státní lesy i pozemky k bezplatnému používání trampům.
5. Stát a obec nechť postaví na svůj účet chaty pro trampy.
6. Slevu na drahách a státních autobusech.
7. Šest hodin práce pro mládež do 18 let při nezkrácených mzdách.
8. Odstranění všeho, co béře mládeži volný čas (přeložení vyučování na pokračovacích školách do doby pracovní, zavedení anglické soboty pro mládež z obchodů a kanceláří apod.).
9. Zaopatření práce a slušného výdělku pracující mládeži.
10. Poskytnutí týchž výhrad trampským osadám provozujících sport, jichž používají sportovní a tělovýchovné organizace.

Tato provolání a protestní sleziny v Plzni, Brně, Českých Budějovicích a dalších městech, stovky vzniklých T.O.V a velký nárůst nových trampských osad byl odpovědí na tlak a plně podporoval přísloví, že na každou akci je reakce. Nebýt Kubátova zákona, asi by nedošlo k tak velké popularizaci trampingu a k vlně vzájemné trampské solidarity.

Z dobového tisku...

Konec Kubátova zákona

Po několika měsících praktikování Kubátova zákona bylo jasné, že je nadále neudržitelný. Nejen pro velký odpor trampů z Čech, Moravy i Slezska (na Slovensku nebyl Kubátův zákon praktikován, i když předpokládám, že slovenští trampové určitě své kamarády podpořili), ale i dalších občanů a některých politických partají, které správně zavětřily, že podporou trampů mohou rozšířit své řady, případně získat ve volbách jejich hlasy. Šlo hlavně o tehdejší KSČ.
Nezákonností Kubátova zákona argumentoval i tramp, který byl na jeho základě odsouzen k pokutě 30 Kč. Nenechal si to líbit a obrátil se na soud. Jeho argumentace o tom, proč se nemohl dopustit porušení zákona je velmi srozumitelně vypsaná a stojí za to ji zde zveřejnit:

...tím, že jsem přespal ve své chatě s osobou cizí ženského pohlaví, nedopustil jsem se a nemohl jsem se dopustiti žádného trestného činu, poněvadž žádný zákon nic podobného nezakazuje a při tomto směru rozhodující jest zákon ústavní, na nějž se odvolávám, a který zaručuje osobní svobodu občana také v tom směru, aby ve své chatě spal s kým chce. Žádná vyhláška, žádný zákaz zemského presidenta nemůže porušovati a měniti zákon a proto také vyhláška policejního presidenta Kubáta nemůže zasahovati jakýmkoliv způsobem do ústav zaručujících práva jednotlivce. Rovněž v odvolání se jak zákazu zemského presidenta, tak i výměru o tom, že byl porušen dobrý mrav a slušnost na ustanovení článku druhého a třetího odst. 1 zákona125/27 jest nesprávné, neboť tento zákon nemusí být tak extensivně vykládán, aby dával četníkům a správním úřadům právo kontrolovati, kdo s kým ve své chatě spí a bdíti nad veřejnou mravností takovým způsobem, že se vniká do soukromých obydlí. Pokud se týče slušnosti, nemluví citovaný zákon vůbec o nějaké slušnosti a jest proto v tomto směru naprosto v rozporu se zákonem, Přespáním s cizí osobou ženského pohlaví v mé soukromé chatě nemůže býti veřejná mravnost nijak narušena a zákon č. 125/27 mluví pouze o veřejné mravnosti. Veřejná mravnost tím spaním vůbec narušena nebyla a nebýti zákonem neoprávněného vniknutí četnictva do mé chaty, nebyl by o tom vůbec nikdo se dověděl. Kromě toho je zde i vadnost v řízení pokud se týče tvrzení o cizí osobě (ženského pohlaví), poněvadž tato osoba mně cizí vůbec nebyla a nebyla-li to moje manželka, pak jest i podle zákona naprosto nerozhodno, poněvadž i mimo manželku osobu svobodnou jest zákon respektován a podle zákona má družka stejná práva jako moje manželka…

Jeho dovolání bylo úspěšné a sloužilo jako příklad pro ostatní trampy a v další argumentaci proti Kubátovu zákonu. Přesto se pro některé úřady tramping stával synonymem pro jakékoliv prohřešky, potulku i žebrání, ba dokonce pro podezření z výzvědné činnosti, jako pro úředníky prezidia zemského úřadu v Brně, kde v jednom jejich interním oběžníku bylo uvedeno následovné:

Říšští Němci - tramping a žebrota v zemi Moravskoslezské
V poslední době byli opět zatčeni v zemi Moravskoslezské 3 říšskoněmečtí státní příslušníci, kteří se vydávali za cestovatele kolem světa. Tyto osoby vylákaly řemeslnou žebrotou tolik peněz, že mohli dosti slušně žíti…
Pobyt na zdejším státním území jest nevítaný také z důvodu státní bezpečnosti, neboť v mnohých případech nelze se zhostiti důvodného podezření, že jde o osoby, které jsou členy různých našemu státu nepřátelských zahraničních organizací, nebo které jsou v určitých vztazích k cizí zpravodajské službě…

Masové protesty, soudní žaloby, odvolání a celkový rozruch kolem této vyhlášky nejprve donutil tehdejší četnictvo „zvolnit krok“ a přestat ji v praxi vyžadovat. Vyhláška sloužila ještě několik let jako „bubák“ na trampy a legalizovala občasné zátahy na trampské osady, ale s divokým rokem 1931 se to už nedalo srovnávat.
Nakonec byla tato vyhláška, trampy nazvaná Kubátův zákon, v roce 1935 zrušena Nejvyšším soudem, jemuž tehdy předsedal dr. Emil Hácha. Trampové proto mohli oslavit velké vítězství, netušíc, co je v následujících letech čeká. Že přijdou dlouhá desetiletí, kdy na pana Kubáta a jeho zákon budou vzpomínat s lehkou nostalgií, jako na zlaté dobré časy.

Pak pan Kubát vydal zákaz: Trampi nesměj do lesů!

Koho v lese chytil četník zapsal ho do notesu.

Manitou to nemoh vidět Kubáta si povolal,

dal mu pořádně do těla a trampovalo se dál.

(Jenda Korda)

Podle zdrojů z dobového tisku, prvorepublikových časopisů Tramp a Naše osady, archívu časopisu Puchejř a knih Český tramping 1918-1945 (Marek Waic & Jiří Kössl), Dějiny Trampingu (Bob Hurikán), Odlesky táborových ohňů (Rudan Noha).

Michael Antony - Tony

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
71118321
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Mikin, Dawson City
Velice zajimave. Me jako byvalyho skauta znacne zklamal Svojsik.....
Nechapu ty Petrovy narazky na !. republiku. Pochopitelne ze v dobe krize nebyl zadny blahobyt. Ale byla to slusna, vsemi respektovana a demokraticka zeme, kde si i trampi nakonec vymohli sva prava. To za nacku a komousu to bylo horsi.
Petr
Jak se žilo za první republiky? Filmová noblesa neplatí! Za Masaryka BYLA I BÍDA! Rozdíl příjmů bohatých a chudých
- Dr. J.Preiss, ředitel Živnobanky, měl oficiální příjem 14.000 Kč/hod, tj. asi jako 8.000 lidí, kteří na jeho zisky vydělávali.V některých početných rodinách- na člověka a den 1.72 Kč ; V r. 1931 bylo v ČSR 909 milionářů s ročním příjmem 1 mil Kč.
Textilačka měla roční příjem 4000-5000 Kč. Nezaměstnanost v tisících - úředně zaregistrovaní v době krize- na dlažbě každý třetí námezdně pracující, podpora pro rodinu 15,- Kč /týden – Průměrná denní mzda dělníka (1919-19.11 Kč/den)Na 1. Republiku dolehl krach na newyorské burze po 24.říjen 1929 černý čtvrtek. Zajímavost: http://jdem.cz/sgqx9
Jordán,Rowers
Díky Tony,myslím,že je to velmi poučný kus trampské historie,kterou mnozí znají pouze jako okřídlené rčení,či legrační součást Trampské trilogie.Záslužný počin,protože je třeba připomínat, že ta první republika měla taky nějaký nedostatky i když ji následující léta, svými protitrampskými represemi, téměř nasadila svatozář.