K.T.O. - Kamarádi táborových ohňů slaví 60 let na scéně

neděle 2. červen, 2024 | 0 komentářů | zobrazeno 1895×D. Vacková & Franta Hacker

Mnohé písně hrané K.T.O. zlidověly a společná hraní s Waldemarem Maruškou se stala nezapomenutelnými. V rámci svého turné k výročí kapely zahraje K.T.O. i v Regionálním muzeu v Jílovém u Prahy(samozřejmě na jeho krásném nádvoří) a to v pátek 21. června od 19:00.
Tak přijďte na koncert kamarádi a kamarádky, jste tímto zváni.

-------------------------------------

Trampská a hudební skupina K.T.O. byla založena v roce 1963 jakožto muzikantské trio ve složení František Hacker (zpěv a kytara), Vladislav Morava (zpěv a kytara) a František Turek (zpěv a banjo).

Zakládající trio František Hacker, Vladislav Morava a František Turek

Franta o vzniku kapely K.T.O. říká:
My jsme se považovali za následovníky těch starých trampských zpěváků, které jsme osobně znali. Mezi ně patřil Jenda Korda nebo třeba Jarda Mottl. S těmi jsme se scházeli. K.T.O. byla skupina, kterou oni v 1963 zakládali. Původně to byla stolní společnost, do které docházeli členové všech možných osad. Také jsme se scházeli v Riegráku (v Riegrových sadech). Od začátku tam byl Vladislav Morava a já, protože můj strejda Ludva Hacker dělal šerifa. Takže jsme tam hráli a zpívali od samých začátků. Do té doby jsme vystupovali jako trio pod názvem „Hacker, Morava a Turek“, protože jsme se prostě na žádném názvu nemohli shodnout. Jednou, když jsme šli na nějaké vystoupení, nám řekl šerif, že by bylo dobré mít nějaký název. A kamarád tramp Jarda Krejčíř řekl: „Tak se jmenujte K.T.O., když jste naši.“ A najednou jsme měli název. To se psal rok 1963. Byla to rajská doba, byli jsme jen tři a do každého auta jsme se vešli. Tenkrát byly v kurzu kabarety a estrády, a tři zpěváci, kteří jsou zároveň muzikanty a zpívají na jeden „širokáč“, to bylo ono! Jednou na Silvestra jsme takto objeli 11 akcí. V roce 1969 od nás odešel František Turek.
Do roku 1970 s námi hrával jako častý host Petr Třebický, který hrál do té doby se skupinou „Mustangové“, nebo Fery (František) Friedrich, původně jazzman, též hrál u Kučerovců na havajskou kytaru, i v jiných jazzových kapelách.
Od téhož roku 1970 hraje skupina v pestřejším nástrojovém obsazení - sestavu doplnili příchozí hudebníci od Mustangů - Zdeněk Skarlandt - dvanáctistrunná kytara, zpěv, Petr Třebický - banjo a zpěv, Václav Vebr - basová kytara a Fery Friedrich - steelkytara. Na koncertech jsme zpívali Falladovy texty (Buráky, Nelly Bly, Riwer boat). Další texty pro nás psal Ronald Kraus (Plácek v údolí, Polka pro banjo). V tomto složení K.T.O. vznikly naše nejznámější trojhlasy Hacker - Třebický - Skarlandt. Natočili jsme tři LP – dlouhohrající desky (K.T.O.1 v roce 1971, K.T.O.2 v roce 1974 a o další dva roky později K.T.O. Dobrý recept). Za první desku – kterou Merina Krausová poslala kurýrní cestou přes americkou ambasádu – jsme později dostali pozvání na světový country festival do Nashvillu.
Od roku 1974 skupina úzce spolupracovala s Waldemarem Matuškou a jeho ženou Olgou Blechovou - Matuškovou. On sám nás oslovil a tím začalo naše spoluhraní. Měl, dle mého názoru, krásnou barvu hlasu a obrovské charizma. Uměl oslovit publikum od nejmladší generace až po tu nejstarší a písně, které zpíval, měly vždy smysluplný děj. Zažili jsme s ním chvíle veliké slávy. S Waldemarem a Olgou jsme se podívali čtyřikrát do Nashvillu. Bylo to v roce 1975, 1978, 1980 a 1983. Málokdo však ví, že pro výjezd do Nashvillu jsme museli udělat celkem 103 koncertů v tehdejším SSSR. Abychom do té Ameriky mohli vyjet, tak mne Waldemar vzal za ředitelem Pragokoncertu, to byl doktor František Hrabal, já jsem mu říkal o pozvání na světový country festival do Nashvillu. Hrabal řekl, já vás tam pustím, ale musíte napřed udělat hodně koncertů v Sovětským svazu. Já jsem se ho ptal, kolik je to hodně koncertů a on říkal sto. Šílené, že. No, a my je udělali. To by byl námět na román!

S Waldemarem Matuškou a Olinkou Blechovou – Matuškovou na zájezdu v USA v roce 1980

A v Nashvillu se stal zázrak. V zákulisí jsme si zpívali česky a s námi v šatně byl chlapík. A ten chlapík byl zakladatel bluegrassu Bill Monroe!!! Řekl, že musíme zpívat na jevišti česky a pak nás ještě pozval do americký přehlídky, tam bylo dvacet nejlepších amerických bluegrassových skupin amerických, které hrály k založení, k padesátýmu výročí the Grand Ole Opry, takže my jsme se prostě najednou dostali mezi dvacet nejslavnějších kapel, kde jsme vystupovali v rámci tohoto programu Billa Monroea, a to se opravdu asi v dějinách country, myslím, nestalo nikdy nikomu, aby byl pozván na takhle důležitou americkou akci k založení the Grand Ole Opry! To byla opravdu exkluzivní věc, takže tím jsme byli poctěni. A pak jsme tam byli znovu zváni ob rok znovu a znovu, až do emigrace Waldemara.
Walda neemigroval z našeho služebního zájezdu, ale ze své soukromé cesty. Ale tady se na to nehledělo, a následky? Neptejte se, následky pociťujeme ve výměrech důchodů dodnes!
V osmdesátých letech, po emigraci Waldemara Matušky, Olinky Matuškové a Vladislava Moravy, přišli do K.T.O. Dana Hackerová a Miloslav Totter. Naštěstí přišel rok 1989 a konec ruské okupace. Pro veřejnost ale už vlastně K.T.O. neexistovalo. Takže devadesátá léta byla jakýmsi zmrtvýchvstáním, ale s podivem velmi úspěšným! Waldemar s Olgou za námi přijížděli a uskutečněné společné koncerty byly vždy vyprodány. Waldemar Matuška zemřel 30. května 2009 a o tři roky později bylo k jeho nedožitým 80. narozeninám otevřeno Muzeum Waldemara Matušky v Jaroměři – Josefově, které vlastní jeho kamarád, pan Miroslav Frost.
V roce 2013 jsme slavili v Lucerně 50 let kapely ještě v obsazení Hacker, Friedrich, Třebický, Skarlandt, Vebr, Hackerová, Žižka, Valajanis. Protože nám během těch deseti let zemřeli naši kamarádi – spoluhráči Fery Friedrich, Zdeněk Skarlandt a Václav Vebr, a Mirek Žižka onemocněl, tak naši šedesátku slavíme ve složení: František Hacker, Petr Třebický, Dana Hackerová, Jean Valajanis, Tomáš Faruzel, Jan Zvonař, Jan Kopal, Jakub Jiroušek a Zdeněk Puchmeltr.

Vzpomínky Franty Hackera sepsala Dana Vacková