Koncert trampských kapel v Býčí skále

Portál jeskyně Býčí skálaSlunce rozpalovalo vápencové skály a rtuť teploměru se nenechala zastavit metou 30 °C a šplhala ještě kamsi dál. Pod žhavým sluncem, které ani v pozdním odpoledni neztrácelo sílu, se ploužil vyprahlý poutník. Kdyby jen mohl na chvíli paprskům uniknout! Možnost tu byla – kraj byl doslova protkán spletí jeskyní a podzemních chodeb. Několik takových děr se černalo i nedaleko od něj – táhl z nich příjemný chlad.
Zvědavě nakoukl do jedné z nich. Zdálo se mu, že z hlubin země slyší tichý zpěv a hudbu. Dodal si odvahu a vstoupil dovnitř. Po pár krocích stanul ve rozlehlém sále, osvětleném svícemi. Zahlédl velké shromáždění lidí, stojící v půlkruhu kolem podivného totemu. V jejich čele, pod oním totem či snad pohanskou modlou, stála menší skupinka s rozličnými hudebními nástroji. To oni tak hráli – jak zaslechl už u vchodu. Pod jeskynní klenbou se zpěv krásně rozléhal a vracel s ozvěnou.

Ne, nebyl svědkem žádného pravěkého rituálu, byť takové se kdysi v Býčí skále odehrávaly. Ne, jen sem zabloudil v neděli 8. června 2014, kdy se tu koná již tradiční vystoupení koncert brněnských trampských kapel.

Jako první nastoupila kapela Cesta, po ní si zahrál Přístav a nakonec celý koncert uzavřela skupina F.T. Prim.
Foto: Kawi

Po dlouhá léta ho pořádala Ozvěna, která tu však letos chyběla. Možná už navždy, ale jak říkal Žralok, který koncert uváděl (a hrál tu s Cestou), nikdy neříkej nikdy. I celá sestava vystupujích byla od jiných roků trochu odlišnější – ze stálic zůstala Cesta, naopak si tu nově zahrál PřístavF.T. Prim.

Hrálo se skoro potmě. Fotit se dalo jen bleskem, či na dlouhý čas ze stativu. Tato fotka vznikla kombinací obojího - ostatní fotografové mi několikrát blýskli, zatímco foťák exponoval…
Foto: Kawi

Vstupné bylo dobrovolné, vybíraly ho dvě slečny do klobouku u vchodu. Z většiny bylo příspěvkem pro místní jeskyňáře, kteří umožnili, že se tu koncert vůbec mohl konat.
V jeskynní prostoře asi nejvíce vynikly písně mnohohlasé, melodické, nejlépe bez doprovodu hudebních nástrojů – ty se nejlépe nesly a mohly plně využít akustiky jeskyně. Každá z kapel jich několik zařadila a byl to opravdu zážitek. Ale i obyčejné „trampárny“ hrané na několik kytar tu vyzněly jinak než obvykle. Jeskyně se topila v šeru, ozářena byla jen zbytky venkovního světla a hromadou svíček – takové osvětlení stačilo jen k tomu, aby publikum spatřilo temné siluety, v nichž mohlo tušit své oblíbené muzikanty. Možná právě proto, ochuzen o vizuální podněty, se posluchač mohl plněji ponořit do tónů hudby.

Předsíň Býčí skály (před 3000 tisíci lety obětiště lidu horákovské kultury) po skončení koncertu.
Foto: Kawi

Celý koncert trval hodinu a půl (tedy půl hodiny pro každou skupinu). Prý aby posluchači úplně nemrzli. Co můžu říci za sebe, klidně mohl být i delší. Více než hodinu mi trvalo, než ze mě vyprchal žár z venku a když jsem začínala cítil lehkou zimu – spíše příjemné mrazení – hraní už pomalu končilo. Svetr zůstal nevyužit v batohu.
Pěkný to bylo, doufám, že tahle tradice ještě nějakou dobu vydrží...

Iva Kapounová - Kawi

A na závěr od každého účinkujícího jedno video s písničkou, které přiblíží jeskynní koncertní atmosféru této skvělé akce. Hezký poslech přeji.

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
151151218
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Jan Vyleťal
Překrásný místo.Smekám.
Palec
Parádní prostředí i kapely a samozrejmě taky nahrávky. Plec
žralok
Dík, Kawi.
Moc hezký článek.