Historky z vandrů: SHERWOOD A CHEB ... / Tony

Počátkem devadesátých let jsme s Indym vyrazili na vandr do Slavkovského lesa a v Praze na Hlavním nádraží nám ujel rychlík. Zabít volný čas jsme se proto vydali do parku před nádražní halou. Ano, do tehdy proslaveného Sherwoodu, plného bezdomovců, narkomanů, propuštěných muklů, somráků, rumunských kočovníků a dalších podobných existencí. Usoudili jsme, že s naší vizáží nám stejně nic nehrozí, a tak jsme se hrdě vydali do parku plného divných povalujících se skupinek a mezi stromy napnutých šňůr s prádlem, až k místu, odkud na nás mával jediný volný travnatý plácek, kupodivu hned před hlavním vchodem. Po příchodu k plácku nám došlo, proč je volný. Tak velkej rozpláclej průjmovej koláč bejvá k vidění fakt málokdy. Někdo byl opravdu ve velký nouzi, že musel vykonat akutní potřebu před očima celého nádraží...
Otočili jsme se a šli čekat do haly.
O pár hodin později dřímáme v kupé rychlíku, když vtom Indy sebou trhne a zařve: „Kynžvart!“ Pozdě, vlak se začal rozjíždět, a tak jsme mohli nádraží, na kterém měl začít náš vandr, jen zamávat.
V nejbližší další stanici - v Chebu - nám cedule odjezdů vlaků hlásila, že máme hodinku čas na zpáteční krátkou jízdu. Vyšli jsme proto před nádražní budovu a zamířili k nedalekému trávníku. Se vzpomínkou na nedávný zážitek v Sherwoodu jsme si ho pořádně prohlédli, ale byl ok. Natáhli jsme se a jako správní trampští cowboyové začali pást koníčky. Najednou koukáme, že se k nám blíží přes trávník hezká holka, upřeně na nás zírající. Když přišla blíž, už tak hezká nebyla, vypadala dost použitě a decentní vliv alkoholu se taky nedal přehlédnout, nicméně upřeně zírala pořád. K naší úlevě měla jen zájem o cigáro a když jedno dostala, spokojeně zapředla řeč na téma, odkud jsme přijeli.
Odpověděli jsme jí, že rychlíkem z Prahy a rozhovor rázem dostal švih...
Zasmála se a hned nám sdělovala, že dnes odtud přijela taky, ale už dopoledne. Pak se znova zasmála a začala nám líčit, jak ji v Praze na nádraží chytla sračka jak bič a jen tak tak že doběhla na ten trávník před budovou.
S Indym jsme na sebe jen tupě zírali a bylo nám jasný, že nějakej čásek nemusíme podávat Sportku, neb štěstí na náhodu bylo na dlouho vyčerpáno...

Tony

Ilustrace: KOKEŠ

Všechny předchozí Historky z vandrů najdeš ZDE!

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
7141083
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Mikin
Drsna historka, ale takove k trampingu patri...