Historky z vandrů: KAUBOJSKO / Jarda Štercl

Tak já myslím, že nejlepší je začít od začátku, že jo. Každej začátek je těžkej. Nám to ovšem tak těžký nepřipadalo. Bylo to asi tak ve dvaatřicátým roce, to jsem začal trempovat na Jarově, kde byla pod tunelem známá trempská hospoda U Petráků. Pamatuju si, že to snad byl můj první čundr přes noc. A mně bylo asi tak třináct let. Měl jsem akorát kudlu, zabalenou v dece přes rameno. Vyrazili jsme jen tak, jak se říká pod širák. To jsem ještě neměl ani stan. No to bylo boží dopuštění na celým Jarově. Stály tam stany a byly tam různý boudy postavený na takovým prostranství, kterýmu se říkalo Kaubojsko.
Jó, Kaubojsko. Byla tam spousta táboráků, spousta střílení a kraválu … a pak tam začaly jezdit vyparáděný slečny z Prahy, jak za Velkýho Runu na Aljašce – Když se v sobotu nemohli uživit v Praze, tak vyjely na tremp. No eroberunk velikej! No a já tam přijel s ňákým Jardou. Byli jsme mladí kluci, ale vo to se nikdo nestaral; když jsi přišel s dekou a s kudlou, to bylo jako vysvědčení dospělosti. S tímhle tím, a hotovo! Už byl večer, tma, z hospody U Petráků se ozýval hroznej kravál a my byli strašně zvědaví, co se to tam odbejvá. Pamatuju to jako dneska, že před tou hospodou stáli dva četníci s nasazenejma bodlama, který se tam jen tak vošmrdovali – zasahovat nemohli, dokavad se jako nic trestnýho nedělo, ale z tý hospody, která byla osvětlená, z tý to hučelo! A my byli kluci hrozně zvědaví, co se tam vlastně děje, tak holt sme se mýrnyx týrnyx do tý hospody – mimo ty četníky – protlačili!
No a to byl vobrázek za všechny prachy, poněvadž uvnitř bylo tak brachovi třicet zrychtovanejch trempířů, hrálo asi šest kytar a k tomu se zpívaly nějaký chorály! Nevěděli jsme, co to vlastně je. Na stole mezi půllitrama s pivem ležela úplně nahá cikánečka, mladá, no asi tak 18 let jí bylo, a pamatuju jenom to, že dva už starší kamarádi, takový obřadníci, ji drželi za nohy a třetí jí lil pivo do rozkroku! A dycky, když to pivo lil, tak ty vostatní začli zpívat ten chorál! No tam se nám samozřejmě tenkrát strašně líbilo. Mysleli jsme, bláhově, že to asi patří k trempování. Ale vážně, hezký bylo, že tam nebyly žádný, jak by se řeklo, třídní rozdíly. Nikdo si nás nevšímal, nikdo nás nevokřikoval, že sme ňák mladý nebo co, že bysme tam jako nepasovali do toho prostředí. Byli jsme tam zkrátka jako doma, samozřejmě poučení jsme tam hned nabyli, ale eště jsme se do věcí nemíchali, poněvadž voni měli svoje obřadní písně a ty jsme neznali. Takže jenom pamatuju, že to byl ten úvodní večer. Ale ještě než jsme se do tý hospody dostali, tak jsme jako ňák rychtovali, kde se položíme a kde si rozděláme vohníček… Jenže pak nám to při týhle družný zábavě uteklo, že najednou byly tři hodiny ráno, někdo upad pod stůl, někoho vynesli, někdo tohle to… a z těch četníků tam zbyl taky už jen jeden, ten druhej šel snad na inšpekci nebo co – a my jsme vylezli z tý hospody ven. A tak povídám, že nám ta noc hezky utekla. Udělali jsme samozřejmě nějaký to pivo, ale nechtěli jsme se jako začátečníci pouštět do ničeho tvrdýho. Rozednívalo se, tak jsme tam eště hodinku bloumali. Celej ten tábor usínal, jak to stojí v tom známých songu trempským. Asi tak od pěti hodin ráno, když už sluníčko začalo svítit, jsme se tak do osmi hodin hezky prochrápli. Potom už zase nebylo ze spaní nic, protože už tam zase bylo takovýho kraválu a zase to boží dopuštění, že už se člověk ke spaní nedostal.
Ne, že bysme se nějak byli zkazili nebo tak, to ne. Mravní úhony jsme neutrpěli, poněvadž to děvčátko, co tam leželo stole, vo sobě ani nevědělo. Jo, pardon, málem bych zapomněl – eště měla rozsvícenou svíčku přilepenou na břiše, takže to byla asi taková nějaká černá mše. Ale rozhodně to nebylo nic sexy nebo tak, nemělo to žádný erotický zaměření – byla to taková veselá družná zábava a ten večer, jak se říká, hezky plynul.
Tak to byla moje první trampská vzpomínka a zkušenost!

Jarda Štercl

Dle magnetofonového záznamu zveřejněného v trampském samizdatu Hospůdko, hospůdko, malá, vydaném v sedmdesátých letech Vaškem Fliegelem – Grizzlim z Utahu.

Ilustrace: KOKEŠ

Všechny předchozí historky z vandrů ZDE!