Historky z vandrů: JAK JSEM ZASTAVILA VLAK / Hanka Hosnedlová

Vždycky, když dojde na hovory o trampském cestování vlakem, nenechá si kamarád Chiclets ujít příležitost, aby se nezmínil, nebo spíš nerozvyprávěl o tom, jak jsem kdysi (dávno!) zastavila vlak. A tak mne napadlo, že by možná bylo dobré tuhle story zvěčnit i v historkách s prošlou záruční lhůtou.
Jak bylo řečeno, stalo se to už hodně dávno, víc než před čtyřmi desítkami let. Tenkrát ještě na lokálkách jezdily vlaky s dřevěnými vagony, na konci s plošinami, kam se krásně naskakovalo a seskakovalo i za jízdy, a v zimě pak s kamny uprostřed vagonu, do nichž průběžně průvodčí přikládal z naplněného uhláku.
Tehdy, bylo to v zimě se spoustou sněhu, nás jela z vandru na Šumavě vlakem celá parta, takže jsme zabrali určitě půlku vozu. A na mne vybylo místo právě poblíž rozfajrovaných kamen, takže mi zákonitě začalo být horko. Sundala jsem si tedy těžký maskáč s podšívkou a po paměti, protože se zrovna něco zajímavého povídalo, takže moje pozornost byla soustředěná na rozhovor, jsem ho chtěla pověsit na věšáček nad svou hlavou. Jenže ouha – jen o kousíček dál bylo nade mnou kovové rukovítko záchranné brzdy, na kterou jsem maskáč zavěšovala právě ve chvíli, kdy vlak sebou nečekaně škubl. Samosebou jsem plnou vahou zůstala viset na brzdě, která zafungovala tak, jak má – prostě zabrzdila celý vlak.
Nastal zmatek, protože nikdo nevěděl, proč se tak prudce a uprostřed zasněžené krajiny zastavilo, přilítl průvodčí, celý vyděšený, co se děje... Měla jsem pochopitelně sevřeno, ale když kamarádům došlo, co se vlastně stalo, začali se smát. Průvodčí se sice zpočátku moc nesmál, ale když se všichni za mne přimlouvali, odpustil mi i pokutu za svévolné zastavení vlaku.
A víte, že u některých současných moderních vagonů ani nevím, kde záchranná brzda je? Ne, že bych si zrovna na ni chtěla věšet kabát...

Hanka Hosnedlová

Ilustrace: KOKEŠ

Všechny Historky z vandrů najdeš ve stejnojmenné rubrice a to ZDE!