Historky z vandrů: HOSPODA U REJNOKA / Arnošt Mošna

V roce 1942 začal před naším údolím nějaký člověk stavět. Pomáhala mu celá rodina včetně babičky. Když jsme přicházeli na osadu, museli jsme kolem nich. Nikdy nás nezdravil, zdálo se nám, že se nám vyhýbá. Za nějaký čas měl postaven přízemní domek s verandou a umístil na průčelí nápis: Hospoda U Rejnoka. Onen nemluva stál před vchodem a osobně nás zval na večer, na zahájení provozu. Večer bylo u Rejnoka nabito. Bylo tam útulno, teplo, čisto a co hlavně - dostatek dobrého jídla a pití. Všichni si to pochvalovali, hlavně manželky, protože se tam jedlo bez potravinových lístků a lacino. Jídla se vařila stále stejná: skopové na česneku, pečený bok ze selete a králík na smetaně. A tak jsme tam chodili až do roku 1946.
Potom hostinský náhle zmizel.
O rok později, v roce 1947, byl u mne na návštěvě Čenda Kopáček. Chtěli jsme tenkrát udělat v klidu texty dvou písní. Večer jsme se šli projít - i se psem Kikinou.
V lese jsme potkali fousatého dědu. Říkal nám: „Dejte si pozor na toho psa, mladej tu čeká na srnce!“ Čenda měl tou dobou co dělat s družstvem Zverex, které obchodovalo se živou zvěří. Hned se pustil s dědou do zasvěcené debaty o zvířatech. Mluvil i o tom, že Zverex vykupuje domácí zvířata. Děda se zamyslí a říká: „A poslechnou, kolik vlastně platěj za psy a kočky?“ Mám dojem, že Čenda přestřelil a řekl cenu, která dědu šokovala. Odplivl si, zahrozil do neznáma a stále opakoval: „To byl zloděj ...“
Nevydržel jsem to a zeptal jsem se, o co jde. Děda se otočil k bývalé hospodě u Rejnoka a povídá: „Mladý pane, to vy nepamatujete, ale tam nahoře byla hospoda a chodili do ní všichni ti škauti z chat na jídlo. Bylo toho hodně a já jsem šenkýři sháněl psy a kočky. On to dělal na česneku a škauti nic nepoznali... Ale byl to lump, platil mi pakatel - ten zloděj!“

Arnošt Mošna (Tramp 1969)

Ilustrace: KOKEŠ

Všechny předchozí Historky z vandrů najdeš najdeš ve stejnojmenné rubrice a to ZDE!