Historky z vandrů: ADMIRÁLSKÁ KRČMA / Jožka Slavík

To byla vlastně hospoda u Spurných, šenkýř se jmenoval Koreček. Cestou z Křižanovic na hráz křižanovické údolní přehrady, která zatopila hlavní část horního údolí Krhánky, se jede kolem bývalé hospody, ve starých zkazkách trampských osad Krhánky nazývané Admirálská krčma. Však o ní napsal písničkář zdejšího údolí Zdeša Mencl i pěknou písničku:

1. Když na kole to šrotím pomalu do lesa,
na Krhánce mám už toho dost.
Však jak hospodu zočím, mé srdce zaplesá
a v tu ránu přejde všechna zlost.

2. Pantáta pivo nosí až udělá si pruh,
ani s chlapcem ven nemá jít čas.
Však kroutěj se mu fousy, když pijeme na dluh,
to aby ty trampy pak vzal ďas.

Ref:
Jen jedna je na světě naše krčma admirálská,
ať v zimě nebo v létě, vždy tam řádí banda trampská.
Tam ještě můžeš se smát ať třeba venku straší,
a proto každý má rád admirálskou krčmu naši.

Bylo by mnoho těch, kdo by mohl vyprávět spoustu vzpomínek a příhod o této věhlasné hospodě. Všechny mimořádné události v údolí, tedy i slavnostní večery v krčmě, byly vybubnovány a oznamovány od chaty k chatě, takže večer se sešlo celé osazenstvo údolí.
V krčmě vládnul pivní šerif, tedy nikoliv šerif údolní, i když tento měl vyhrazené svoje místo, právě tak, jako doživotně volený sudí Budha z Mohany. Kromě míst u stolu na lavicích se sedělo i na prknech položených přes sudy, rozestavěných před stoly kolem volného prostoru uprostřed sálu. Mastňáci seděli zásadně vpředu na zemi a byli mezi nimi často i slečinky v bělostných šatečkách, ale šťastné, že se na tu slávu vůbec dostaly. Zahájení večera prováděl vždy pivní šerif a pak už následoval improvizovaný program. Během něho vládl v místnosti naprostý klid a kdo by jej porušil, musel ven. Každé číslo bylo však odměněno mohutnými ovacemi, které hřměly přes celé údolí.
Podobnou admirálskou krčmu měla osada Kamarád nedalo Chocně v Kosoříně. Zde vládl admirál Horák. Tak třeba měli jsme zkoušku osadního souboru na naší chatě Lup-ho na Chlumu a padl návrh navštívit Admirála. Jeden z nás se vypravil jako předvoj, aby hostinský nezavřel hospodu, protože ve 22 hodin byla tehdy přísná uzavírací doba. Vzalo se to zkratkou z chaty přes pole a náš admirál nás už očekával se svým vozembouchem. Jak nás uviděl, že neseme nástroje, očíčka se mu rozzářila a Eliška, jeho dcera, už počítala, kolik piv má točit, protože když se v hospodě hrálo a zpívalo, každý dostal jedno pivo zadarmo. Když byla dobrá nálada, bývalo těch piv zadarmo více, hlavně u těch, kdo na něj neměli. Scházívali jsme se tu někdy v sobotu i v neděli, a kromě hraní a zpěvu se tu holdovalo kulečníku. Kdo vyhrál, tak směl navštívit Andulku bydlící naproti hospodě. Občas tu sedával i starší, zádumčivý hospodář, kterému jsme nijak nevěnovali pozornost.
Do Andulky se zakoukal Míla Kovářů, pohledný to osadník, a různými úplatky se snažil získat výhru. I tentokrát odešel za Andulkou, ale vzápětí za ním se zvedl i hospodář a všimli jsme si, že měl za dveřmi uschovanou lajsnu šikovné délky i tloušťky. Hnal se k oknu, kterým Míla k Andulce lezl. Přiběhl právě v době, kdy první část těla parda Míly mizela v komůrce a už bylo slyšet silné pleskání, než Míla zmizel v okně. Otec Andulky se postavil jako stráž a vartoval u okna.
A zde se ukázalo naše kamarádství. Snažili jsme se ze všech sil pantátu odlákat od okna, a tím osvobodit Mílu. Ale nebylo to tak jednoduché. Když všechno selhalo, začali jsme rozebírat žebřiňák, který stál na dvoře, ale pantáta byl neoblomný, od okna se ani nepohnul. Teprve, když jsme chtěli povalit a rozebrat záchod, tak to zabralo. Míla byl už připraven a utíkal, co mu nohy stačily. Druhý den jsme však pochodovali celá parta za doprovodu četníků do Kosořína na dvůr před hospodu a pod dozorem hospodáře jsme museli dát vůz zase do pořádku. Že u toho bylo hodně legrace je samozřejmé. Pochodovalo se za zvuků kytar a mandolín a četníci nakonec zpívali s námi. Žebřiňák jsme dávali dohromady tak, že kola se nasazovala na místo voje a podobně, ale nakonec to všechno dobře dopadlo, strážci zákona, celá osada, šenkýř, a dokonce i Andulka, tentokrát se souhlasem pantáty, se v krčmě moc dobře bavili.

Jožka Slavík

Ilustrace: KOKEŠ

Všechny předchozí historky z vandrů najdeš ZDE!