Historky z vandrů: A BYLO NA ORIGINÁLY! / Kuba

Bylo to někdy v počátku mého skutečného trampování. Sice jsem v té době už několik let statečně jezdil pod širák, ale nejprve to bylo po vzoru Jestřábových skautů a nějaký čas jsem si s kamarády v lesích hledal místa podobné vietnamské džungli. Proto trošku plavu v určení doby a místa, kde k této události tenkrát došlo. Každopádně jsme se tenkrát v sobotu potkali s jinou partou trampů a jak to tak bývá, zapálili jsme oheň společně a společně jsme i konzumovali zásoby, jak jídla, tak alkoholu. A jelikož byl slušnej mráz, alkohol chutnal nějak víc, tak, jak to asi všichni, mimo Carmena, znáte.
A jak tak šla hodina k hodině a alkohol lezl do hlav, došla řeč na nedaleký zamrzlý rybník. Jen málo stačilo k potvrzení hypotézy, že pokud se do ledu vyseká díra, ryby půjdou pro vzduch a dají se z díry tahat rukama. Nevím, co je na tom pravdy, ale skutečně dva kamarádi asi za hodinu přišli s kaprem. Jeden z kamarádů obsedl obkročmo lavičku a mezi stehny, pomáhajíc si oběma rukama, podržel kapra tak, aby čouhala jen hlava. A to už byl úkol pro mne. Vzít ten největší bowiák a setnout mu hlavu. Bowiák zůstal zaseklý v půlce kapra za hlavou, co se ovšem skutálelo do sněhu pod lavičkou, byl palec zmíněného držáka. Okamžitě poté jsem klečel na kolenou a pokoušely se o mne mdloby, zatímco Bezpalec, zřejmě v šoku, si to docela užíval.
Naštěstí se duchapřítomní kamarádi ujali první pomoci, ruku zafačovali, čím se dalo, palec šel na led do ešusu a už jsme cupitali do nejbližší civilisace, kde se nás ujal hodný pán s Avií, či vejtřaskou, fakt už nevím, a na její korbě nás pod rouškou noci odvezl kamsi do zdravotnického zařízení. Bezpalec tenkrát na korbě vozu kalkuloval, kolik asi dostane od pojišťovny a co si za to koupí za originály, já kalkuloval kolik dostanu.
Doktoři nás tenkrát pochválili za vzornou první pomoc, ujistili nás, že kamarád by měl mít palec zase brzy na svém místě a za pár let ani nebude vědět, že ho tam neměl.
Vzal to na sebe, že si to udělal sám a ještě doktory požádal, aby mi píchli něco na uklidnění, že mi z toho není dobře.
Pán s náklaďákem nás mimo Bezpalce hodil zpátky k lesu a v neděli jsme se rozjeli k domovům.
Chtěl bych touto cestou oslovit Bezpalce, či snad jeho kamarády, co u toho tenkrát byli, aby mu vyřídili, že bych ho rád zase někde potkal. Poněvadž jsme se tenkrát viděli poprvý i naposled a nestačili jsme si na rozloučenou ani zalomit palec.

Kuba T.O. Brdský dobráci

Ilustrace: KOKEŠ

Všechny Historky z vandrů najdeš ve stejnojmenné rubrice a to ZDE!

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
496714
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
mik
jak se praví v písničce od Paběrků:......"a prsty lítaj vzduchem když machřii zasáhnou"...:-D