HISTORIE ÚDOLÍ ODDECHU

V roce 1933, naplněni radostí a zpiti několikanásobným vítězstvím v přeborech lehké atletiky, zejména pak jednoznačným vítězstvím Rudly Dvořáka v chůzi, kdy se stal trampským přeborníkem, rozhodli se čtyři kamarádi, trampové a sportovci založit Osadní klub ÚDOLÍ ODDECHU – byli to Bogan Wolf, Miky Dlapa, Mirek Veselý a Rudla Dvořák.
Na konci roku má osada už 55 členů, několik chat a první osadní hřiště u Dobračky, chaty bratří Mrňáků.

Rudla Dvořák - Dandy

Na osadě záhy započal bohatý trampský život. Zpívalo se, hrálo se, pilo, pořádaly se různé maškarní, hrané sleziny... ale především se na Údolí oddechu sportovalo. Prim hrála vždy lehká atletika a různé vytrvalostní disciplíny, zejména chůze, ve které byli „oddecháři“ přeborníky a pravidelně se vraceli z přeborů a závodů ověnčeni vavříny vítězství.
V roce 1936 u příležitosti konání olympijských her v Berlíně se dostává osadě té cti, že je na jednom úseku v Praze nesena osadníkem ve jménu osady olympijská štafeta. V témže roce buduje osada nové osadní hřiště, které mnohem lépe vyhovuje sportovním potřebám – na osadě se krom lehké atletiky vzpírá, boxuje, vrhá a háže, velké oblibě se těší nohejbal a volejbal.
Osada také pořádá a účastní se různých meziosadních sportovních přeborů a klání. Nejčastějšími sportovními soupeři jsou dle dochovaných záznamů především osady Údolí děsu, Údolí raků a Spojené osady Králičího údolí.

Osadní team

V roce 1938, po pěti letech, čítá osada už přes 100 členů a stále se rozrůstá. Osada pořádá, krom každoročních výročních ohňů i velké trampské merendy, na které se sjíždějí trampové a kamarádi z celé republiky. Osada též organizuje a pořádá mnohé sportovní soutěže, přebory a závody na vysoké, skoro až profesionální úrovni. O tom svědčí i celostátní statistika z roku 1940, kdy osada Údolí oddechu obsadila třetí příčku v pořádání sportovních akcí, a to hned za Spartou a Slávií. Během jednoho roku například pořádá osm maratonských závodů, z toho tři jsou oficiálně vedeny jako mistrovství republiky – startovalo se vždy v Praze na Letné, u Sparty, a trať vedla přes Bílou horu až na osadu na Podkozí.

Maratonští vytrvalci z Údolí oddechu

V roce 1946 osada staví společnými silami osadní chatu, která dostává jméno na počest Gusty Zenkera, osadníka a kamaráda, který padl se zbraní v ruce při květnovém povstání.
V následujících letech a desetiletích se osada rozrůstá o desítky chat a stovky členů, dorůstají nové a nové generace. Žije se osadním životem, osada se baví, hraje, sportuje... a tak je tomu dodnes.

Osadou za ta dlouhá léta a desetiletí prošlo velké množství osadníků, kteří osadě věnovali své úsilí, čas a srdce... a nelze je jmenovat všechny. Jsou ale jména, která by u takovéto příležitosti, jako je slavné výročí, měla zaznít. Jsou to jména mužů, kteří stáli v čele osady a vedli ji tak dobře, že se doslova nesmazatelně vryli do její historie.

Především je to Rudla Dvořák – Dandy. Stál u zrodu osady a byl uznávanou osobností v trampském světě. Jak někde vzpomíná Marko Čermák, „byl ten klasický tramp, sršící energií, v kostkované košili, s typickou dýmkou a dívkami na kolenou“. V čele osady stál dlouhých 30 let a pro mnohé osadníky a generace osadníků byl jakýmsi ztělesněním staré trampské písničky „šerif náš je dobrej táta“.
Šerifskou hvězdu po něm převzal Petr Behenský a nutno říct, že se s nelehkým úkolem vyrovnal rozhodně se ctí. Osadu vedl celkem 12 let a vedl ji především ke sportu, čímž velmi dobře naplňoval původní záměr zakladatelů osady „trampovat a sportovat“.
Dalším jménem je pak Míla Štefan - Kuře. Tramp, muzikant, bavič, kreslíř a organizátor v podstatě všeho, z čeho koukala alespoň nějaká sranda. Na Údolí oddechu šerifoval 10 let a šířil slavné jméno osady po trampských ohních, slezinách, merendách a putykách po celé naší vlasti, i daleko za jejími hranicemi.
Posledním jménem, které by mělo zaznít, je Vašek Naxera. Na osadě se narodil, věnoval jí celý život a posledních šestnáct let ji vedl a udržoval v plné činnosti. Je tomu bohužel nyní dva roky, kdy odešel do věčných lovišť.

Díky těmto mužům... ale nejen jim, díky všem osadníkům, ať již těm, co odešli na velký vandr nebo těm současným, se osada Údolí oddechu dožívá devadesáti let když ne v plné síle, jako v dobách největší slávy, tak v dostatečné síle, aby mohla s hlavou hrdě vztyčenou kráčet ke kulaté stovce, dál žít a „oddechovat“.

A tak tedy osadě Údolí oddechu ...
Ahoj!

Pes

Osadní chata pojmenovaná na počest Gusty Zenkera