GERONIMO - život a boj Válečného šamana

Apačský válečný šaman Geronimo se již za svého života stal legendou, která přetrvala dodnes. Ještě v roce 2011 jeho bývalý největší protivník - armáda Spojených států - nazve Geronimovým jménem operaci, při které speciální komando zabije Usámu ibn Ladina. Indiánům se to nelíbilo, brali to jako urážku, já si však myslím, že je to největší ocenění, jaké kdy Geronimo dostal – armáda největší světové velmoci si jeho jméno moc dobře pamatuje i po víc jak stovce let.

Měl menší, statnou postavu. Trhaně šel a poklusával, nadzvedával řetězy, které mu krátily krok. Byl bosý a želízka na nohou mu při chůzi sekala do vyčnívajících kotníkových kloubů. Na nohou měl krev. Byl špinavý. Na kalhotách měl ztvrdlé a zaschlé výkaly. Naiche věděl, že byl v jámě. Ruce měl svázané řetězy a vojáci ho vedli na laně, které měl smyčkou uvázané kolem krku.
Projeli kolem křoví. Naiche stál nehnutě. Nedíval se na vojáky, jenom na toho muže. Vězni padala kolem skloněné hlavy hříva vlasů, ale když procházel kolem, lehce pootočil tvář. Zpříma upřel zrak na Naicheho. Jeho oči vůbec nenaznačovaly, že byl pokořený a v železech. Temně a fanaticky se v nich zablýsklo. Neřekl nic.
Byl to Geronimo.

Geronimo stojí vpravo. Celá ojedinělá série fotografií Apačů na válečné stezce byla pořízena v roce 1886 u příležitosti jednání Geronima a generála Crooka

Geronimo se narodil kolem roku 1825 na pomezí Arizony a Nového Mexika. Jeho původní indiánské jméno znělo Gokhlayeh (Ten který zívá).
Jeho otcem byl bojovník Taklishim (Šedivý), který zemřel na jakousi nemoc ještě v době, kdy byl Geronimo dítě. O matce se ví pouze její španělské jméno Juana (ačkoliv byla rovněž Apačkou).
Geronimův dědeček Mahko byl největší vůdce bedonkohejských Apačů v jejich dějinách. Apačové byli totiž rozděleni do několika národností, například na Západní Apače, Navahy, Čirikávy, Meskalery, Jikarilly, Lipany a Apače z planin a Geronimo byl z národa Bedonkohejců.
Geronimovou první ženou se stala Alope, o kterou a jejich dvě děti přišel (zároveň i s matkou Juanou) u masakru poblíž mexické vesnice Kaskieh. Po její smrti měl dalších osm manželek, a to Chee-hash-kish, Nana-tha-thtith, Zi-yeh, She-gha, Shtsha-she, Ih-tedda, Taz-ayz-Slath (na fotografii) a Azul.

Geronimo byl údajně i inspirací pro Karla Maye k postavě Vinetoua (jiní badatelé prozměnu tvrdí, že inspirací byl Geronimův spolubojovník Vittorio - náčelník severní větvě Mimbreňů, který byl zabit v bitvě s Mexičany v roce 1880) a v roce 1905, kdy žil jako v pevnosti Fort Sillu se pravděpodobně jako jediný vězeň v dějinách USA zúčastnil inauguračního průvodu prezidenta Theodora Roosevelta ve Washingtonu (viz foto dole).
Ačkoliv se Geronimo účastnil všech významných bitev Apačů, známějším se stal až v 70. letech 19. století, kdy začal bojovat proti armádě Spojených států. Do té doby byl po neuvěřitelné desítky let jeho boj směřován pouze proti Mexičanům, což bylo logické, protože území Apačských národů se nacházelo v mexickém vnitrozemí a navíc tu svoji důležitou roli hrála i Geronimova pomsta za vyvražděnou rodinu. Změna nastala po Mexičany prohrané válce z USA, kdy ztratili celou severní část země (Kalifornie, Nové Mexiko a definitivně již odtržený Texas) a Apačové dostali nové sousedy. V prvních letech spolu vycházeli dobře, ale to se mělo změnit.

Scéna z Geronimova campu před kapitulací generálu Crookovi, 27. března 1886. Geronimo a Naiche na koních, Geronimův syn (Perico) stojí po jeho boku a drží dítě.

Geronimo se plně proslavil až v letech 1885-86, kdy s hrstkou bojovníků unikal několika tisícům amerických a mexických vojáků, a přesto spolu se 34 bojovníky a osmi chlapci zabil na 200 nepřátel (75 amerických občanů, 12 apačských zvědů, 10 amerických vojáků a kolem stovky Mexičanů) a za celé toto válečné tažení přišla Geronimova „armáda“ jen o šest mužů, dva chlapce a ženu a dítě. Každopádně v té době Apačové těžce dopláceli na svoji nejednotnost, kdy docházelo k situacím, že proti sobě válčili. Jedni za svobodu a druzí jako zvědi americké armády za větší příděly potravin pro svoje hladovějící rodiny v rezervacích, kde v době Geronimových závěrečných bojů již většina Apačů žila.

Na sklonku Geronimova života, a hlavně po jeho smrti, se objevovaly zprávy o jeho zbabělosti. Potomci některých Geronimových nejbližších spolubojovníků - Naicheho, Yahe¬chula, Stoupajícího kouře, nebo Chihuahuy tvrdí, že nejstatečnější Apač všech dob se v několika bitvách zachoval jako naprostý zbabělec a jako příklad uvádějí jeho chování v boji s mexickou pěchotou v dubnu 1882, kdy se měl Geronimo schovat v jeskyni.
Nejbližší Geronimův spolubojovník a spoluvelitel jeho tlupy Naiche, syn náčelníka Cochise, na svého staršího druha silně skrytě žárlil. Vadilo mu hlavně to, že Geronimo má na rozdíl od něj šamanské schopnosti. Geronimo totiž nikdy nebyl nantanem (apačský výraz pro náčelníka), ale válečným vůdcem (a šamanem) proměnlivé družiny válečníků. Skuteční dědiční nantanové mu však záviděli vliv, který měl na jejich mladé bojovníky, a štvalo je, že jim je odvádí a „kazí“.
Navíc, díky neustálému boji Geronima a jeho válečníků byli mnozí Apačové, hlavně ti smíření s porobou a toužící žít už konečně v míru a klidu, cílem odvetných nájezdů, kdy je vojáci zabíjeli, věznili, šikanovali a nakonec odvezli do vyhnanství na Floridu. Tito Apačové Geronima nenáviděli.
Meskaler Charlie Smith, jehož v roce 1885 jako malého chlapce zajali a unesli Geronimovi bojovníci, po letech vypověděl: „… vojáci zabíjeli ženy a děti (v odvetu za akce Geronimovy tlupy) … Byly časy, kdy jsem za to Geronima nenáviděl …, když jsem byl starší, poznal jsem, že neměl jinou volbu.“ Geronima neměli vůbec rádi Západní Apači. Jejich bojovníci sloužili ve velkém počtu jako zvědové v americké armádě a Geronimovi bojovníci jich poměrně dost zabili.

Jednání Geronima (sedící vlevo dole) s generálem Crookem (druhý zprava)

Odtud možná pramení pomluvy o Geronimově zbabělosti. Jde pravděpodobně o stejný druh pomluv, jako byly ty o Sedícím býku, kdy někteří z jeho bývalých spolubojovníků v době, kdy na ně tvrdě dopadla odveta za bitvu u Little Big Hornu, vojákům a novinářům říkali zkazky o zbabělosti Sedícího býka v průběhu této bitvy. Prostě to, co chtěli wašiču (běloši) slyšet. (Sedící býk se totiž samotné bitvy nezúčastnil, ale jako šaman v době útoku meditoval v osamění a žádal o pomoc nadpřirozené síly. Což podle indiánských zvyklostí a víry byla od Sedícího býka důležitější pomoc válečníkům, než ohánění se puškou a tomahavkem. Válečníků ostatně na Little Big Hornu bylo dost. Sedící býk prokázal svoji statečnost v desítkách jiných střetnutí, ale o tom v pozdějších pomluvách řeč již nebyla).

Rovněž v knihách panuje na Geronima nejednotný názor. Geronimo je někdy až nekriticky líčen jako neohrožený a statečný bojovník, ochraňující a mstící svůj lid (například v Odvedu vás do Sierry Madre od Forresta Cartera), jindy jako vyložený podlý zlosyn, vraždící bělochy na potkání (indiánky a kovbojky hlavně s první poloviny 20 století). Kupodivu v české rodokapsové literatuře v té době byly Apačové spíše kladní hrdinové. Asi zde fungovalo nepřímé ovlivnění knihami o šlechetném apačském náčelníkovi Vinetouovi, o kterém v USA nikdo nic nevěděl a dodnes toho moc neví.
Pravděpodobně nejblíže ke skutečnému stavu je film Geronimo, natočený v roce 1993. Ukázku z něho najdeš ve videu pod článkem. Ten se však zaobírá pouze jedním, a to závěrečným úsekem jeho života válečníka.

Inaugurační průvod prezidenta T. Roosevelta. Geronimo jede na koni druhý zprava

V roce 1886 - po dlouhé vojenské kampani vedenou generálem Crookem - skončil Geronimo v zajetí. Byl společně se svými spolubojovníky, a jejich rodinami převezen do Fort Sillu na Floridě, kde se zajetí postupně proměnilo v jakési vyhnanství, bez možnosti návratu zpět do rodných hor.
Ostudou armády US je fakt, že s nimi byli poslány do vyhnanství i apačtí zvědi, armádě oddaně sloužící.
Geronimovým zajetím však odpor Apačů neskončil. Málo známým je poslední incident z roku 1934 (!), kdy mexičtí farmáři a rančeři v průsmyku Cumpas dopadli a postříleli čtyři apačské ženy a jednoho bojovníka. U mrtvých Indiánů nalezli několik čerstvých skalpů.
Válečný šaman Geronimo zemřel 17. února 1909 na následky podchlazení, kdy spadl opilý z koně do ledové louže. Pokud to někomu bourá ideu, tak si dovolím upozornit, že jeho nehodu chápu, na jeho místě by většina chlapů pila "ohnivou vodu" jak urvaná od řetězu..

Apačská píseň umírajících sice uznává smrt a její nevyhnutelnost, Geronimova píseň však zněla jinak. Toto jsou poslední slova, která zpíval na smrtelném lóži:
O ha le
O ha le
Čekám, až přijde změna!
Někteří Apačové tvrdí, že Geronimo se nikdy nikomu nevzdal. Ani smrti.

Michael Antony - Tony

Ukázky vyznačené kurzívou na začátku a na konci článku jsou z knihy Odvedu vás do Sierry Madre od Forresta Cartera.

Geronimova kapitulace - záběr z filmu Geronimo (1993).
Geronima hraje Wes Studi

Několika minutový sestřih z filmu Geronimo: