Dokument POTLACH aneb ZATYKAČ NA PAVLA BREZINU

Ukázka s dokumentu POTLACH - stopem na potlach

Dokument POTLACH z roku 1964 (uveden na plátna v roce 1965) je stále – i přes mnohé následovníky - nejlepším filmovým dokumentem o trampingu. Čtyři roky po jeho natočení udělali s režisérem a scénáristou POTLACHU Pavlem Brezinou rozhovor Wabi a Miki Ryvola a to pod názvem ZATYKAČ NA PAVLA BREZINU. Byl otištěn v časopise Stezka, kterou Wabi redaktorsky řídil. Včerejší nalezení rozhovoru mi udělalo radost. Třeba i proto, že před lety se nám Kapitán Kid jen tak letmo zmínil, že tenkrát při natáčení POTLACHU filmaři málem dostali po hubě od trampů. Pozval totiž filmaře na potlach, jenže to zapomněl ostatním osadníkům a kamarádům včas říci a pak se ještě opozdil. A hle, řeč je v rozhovoru i o této události. Ale radost jsem měl i proto, že je to moc hezký rozhovor a po jeho přečtení snadno pochopíte, proč Pavel Brezina mohl tak citlivě natočit POTLACH a později i skoromuzikál DOBRODRUŽSTVÍ ŠESTI TRAMPŮ.

Tony

(Wabi a Miki Ryvola)
Co tě to proboha napadlo, točit film o trampech?
(Pavel Brezina)
Budete se divit, ale napadly mě už horší věci. Ostatně, byl to můj absolventský film a já chtěl sáhnout holou rukou do syrové současnosti. Trampská skutečnost byla v té době ještě velice tvrdá a já k tomu ke všemu měl velice blízko.

Co se za tím skrývá, hombre?
Tramping se aktivizoval, spousta věcí se dála kolem Mladého světe, Lucerny, Rokoka a já se dobře znám s Jirkou Tunklem*. Konečně, sám jezdím ven a mám spoustu známých ze stopu, z kempů, od táborových ohňů.

POTLACH je vlastně veliká mozaika. Jaks to všechno stihl?
Lehké to nebylo, ale měl jsem skvělé spolupracovníky. Točili jsme kupříkladu u Černé Nisy v Jizerkách a kdo to tam zná, pochopí, co to znamená, dostat se tam s veškerou technikou tím terénem a pak ještě pracovat, neřku-li tedy filmovat. Kameraman Eda Sigrot, ač již se počítá mezi Old Boy, byl prostě skvělý.

Tak nás ale napadá – co tomu říkali trampové?
Když jsem se prvně objevil s kamerami, mikrofony a tím ostatním, byla ve mne malá dušička, protože jsme jasně viděl, že se to do lesa prostě nehodí. Jenomže jak to jinak udělat? Nejhorší byla diluviální technika. Zpívala se Vlajka a do ní zaznívalo mohutné crrr naší kamery.

Nějaký drastický příběh z natáčení?
Když jsme se konečně dodokrcali vyčerpáni dozadu na kemp (bažiny, rozbili jsme vůz, no hrůza), nebyl tam ještě Kapitán Kid a kluci, kteří nás neznali, stáli v mlčícím kruhu kolem naší techniky. A v tom jeden tramp s rukama v kapsách ležérně nakopl Edovu kameru. To neměl dělat. Eda Sigrot mu povídá: „Kamaráde, nech dělníkovi jeho nástroj!“ - svlékl tričko a kluk dostal facara, jen to mlasklo. Byli jsme přijati. Za chvíli potom přišel Kid.

Asi dost drahá záležitost, takový film, ne?
To určitě, ale daleko nejdražší bylo natáčení v Hrusické hospodě. Potřeboval jsem nefalšovanou atmosféru a tak jsem provokoval. Stálo to sud piva a jedno okno a byli jsme rádi, že to tak dopadlo.

Jak se ti vůbec s trampama pracovalo?
Skvěle! Točili jsme s desítkami osad, byli jsme asi na šesti potlaších, poznali jsme zhruba 1500 trampů. A musím říci, že jsem byl jako mezi svými. Kluci byli obětaví, když poznali, o co jde, pomáhali nám, jak mohli. Byl jsem kolikrát dojatý z té důvěry, z té ostýchavosti, kterou by člověk v tak drsném prostředí ani nehledal. Chtěl bych jim všem ještě jednou poděkovat.

Máš tedy asi svůj vlastní pohled na trampy?
Líbilo se mi to tolik, že jsem chtěl dělat pokračování, ale dramaturgie nějak nechtěla. Pak udělala ten starší tramping, který jsem chtěl dělat, televize a nebylo to ono. Mockrát mi vyčítali, že je POTLACH příliš romantický film, ale to je hluboké nepochopení. Celou sezónu jsem mezi Vámi prožil a vím, co to je. Ať takoví lidé, kteří vidí trampy jenom hospodě, jedou do lesa, aby poznali party, kteří hledají svou Zemi tří sluncí. Zemi Svobody a Volnosti, kterou trampové tak bolestně hledají celý život.

A výsledný dojem z natáčení POTLACHU?
Kouzlo z neoficiálnosti. To, čemu se říká souručenství, hrdost k příslušnosti, naprostá svoboda. Chtěl jsem původně natočit dokument o jedné části naší mládeže. A nakonec jsem se přistihl, že fandím.

Nám se POTLACH velice líbil. Byla v něm totiž atmosféra, kterou jen tak někdo nepochopí. I když jsem při tom přišel o vousy. Ale Krisťáka to stálo s jeho piánem spoustu vrásek. Zkrátka – bylo to fajn.
Abych řekl pravdu, POTLACH je mé první dítě a štěstí pro mne bylo točit ho právě s vámi – trampy.

-----------------------

POTLACH

Za možnost sdílení videa patří dík Janu Vandrovcovi

* Jirka Tunkl, přezdívkou Tunkláč, redaktor Mladého světa a čestný osadník Zlatého klíče.

Pro zajímavost: na filmovém festivalu v Lipsku byl dokument uveden pod názvem ZELENÝ WEEKEND a na festivalu krátkého filmu v Tour po názvem VAGABUND.

Příběh o piánu a o tom, proč přišel Wabi Ryvola o své fousy při natáčení POTLACHU, najdeš ZDE!

Všechny díly skoromuzikálu DOBRODRUŽSTVÍ ŠESTI TRAMPŮ najdeš ZDE!

--------------------------------------------------