DLÁTA A KYTARY

Dláta a kytary je výstižný název pravidelné akce Klubu trampských řezbářů, jehož konání letos připadlo na předposlední listopadovou sobotu. Do místa konání - kulturního domu v Sezemicích u Pardubic se sjeli řezbáři z Čech i Moravy a jejich příznivci, ale také ti, které přilákaly písničky osmi na plakátku napsaných vystupujících skupin a sólistů. Garantem pořádaného setkání byl místní Jiří Puštík Junger se svými přáteli, a ten také doprovodný koncert moderoval.

Stopa

Jirka Puštík Junger

Dlouhý stůl napříč sálem poskytl zázemí řezbářům, kteří tady přímo před zraky návštěvníků předváděli své umění se dřevem, ale i hotové výrobky. Největší obdiv sklidil obsáhlý dřevěný betlém právě z rukou Jirky Jungera, který jej umístil přímo na pódium, takže si ho mohl každý prohlédnout i zblízka. Docela mne udivilo, že mezi řezbáři předvádělo své umění i pět žen, které mne zaujaly a kterých jsem se postupně vyptávala na délku jejich působení v tomto, pro ženy netypickém koníčku, a musím přiznat, že jsem před nimi smekla. Kromě řezbářů se v sále prezentovalo také Trampské muzeum v Doudlebech prostřednictvím Freda Jedličky, který využil příležitosti i k nabídce své životopisné knihy Muž se srdcem trampa, která se těší zájmu trampského světa.
Obávala jsem se, že se na řezbářském workshopu budu cítit osamocená, ale opak byl pravdou – v hledišti i mezi řezbáři byla celá řada tváří, známých i z jiných trampských setkání, což mne velice potěšilo. Z jihu nás sice bylo jen pět, ale v průběhu koncertu k nám přibyl i Žalman, i když jen v odkazu řady jeho písniček hraných na pódiu.
Hudební část zahájila řezbářská hymna v podání asi osmi kytaristů a pak již na pódium, které symbolicky zdobila hranice s hořícím ohněm, samozřejmě elektrickým, odstartoval avizovaný program. Kytara, basa a zvučný, dobře posazený podmanivý hlas charakterizoval první vystupující – dvojici Láďa a Saša. Lidi v sále se běžně přidávali ke zpívaným písničkám a trampské umí doplňovalo i zvukově výraznější tleskání. Po necelé hodině je vystřídala olomoucká formace Jindy, doplněná částí Vorvaňů, s poměrně pestrým nástrojovým parkem od kytar, mandolíny, basy a houslí až po foukačky. Nejvíc mne ale zaujaly jejich speciální hospodské písničky po skončení koncertu. Sestava současné Stopy, se skvělými vokály a tahací harmonikou se zaměřila mimo jiné také na písničky Wabiho Ryvoly a Břéti Huleše, což spolehlivě nalákalo publikum, aby se přidalo ke zpěvu. Ota Maňák z Nového Bohumína se zvučným hlasem a kytarou vsadil na poetičtější stránku a jeho šanson, jakož i vlastní písničky mu zajistily pozornost a ohlas v obecenstvu, stejně jako vystoupení s kamarádkou, kterou údajně potkal na stopu. Pětičlenná kapela Korzáři z Hradce Králové přinesla odpichovou muziku a zajímavé momenty s písničkami Reďáka Tížka, ale také Zdeny Urquela Rotta či Míry Navary, který patříval do sestavy Zlatého klíče. Některé Žalmanovy písně z jeho mladické tvorby přednesli také pardubičtí Vodáci, kteří slaví půl století své existence.
A pak již přišla s netrpělivostí očekávaná chvíle, kdy se na pódiu objevil Beďa Röhrich Šedifka, který právě v tento den slavil 89. narozeniny. Však také obdržel krásný dort a zřejmě i dobrý, což mohu tvrdit jen ze slov kamarádů, protože na mne při krájení už nevybylo. Šedifka měl připravený program složený z jeho vlastních písní, prostřídávaných trampskými evergreeny a doprovodným mluveným slovem. Vydržel na pódiu víc než půl druhé hodiny a jak se později přiznal, ani nestačil vyčerpat všechny naplánované písničky na jeho osobním playlistu. Ale měl příležitost následně některé z nich zahrát i s doprovodem řady kytar a zpívajících hlasů po oficiálním ukončení programu při sessionu, dole v sále. Jako by se zastavil čas, písnička stíhala písničku, nikomu se nechtělo domů. Ale všechno - i to nejkrásnější - jednou končí, a tak se poklidil sál, srovnaly židle a lidi se rozcházeli k domovům. Početnější křídlo k Jirkovi, který měl doma úplnou noclehárnu. I tady se ještě nějakou chvíli už v omezeném počtu pokračovalo v komorním duchu, ale po dlouhém rušném dni následoval zákonitě spánek a ranní rozjezd k domovům… Naštěstí sobotní sníh na silnicích už zmizel, i krajina většinou shodila svůj sněhový háv a jih nás přivítal sluníčkem a na listopad poměrně slušným stupněm Celsia.
A já si ještě dlouho v duchu přehrávala jednotlivá setkání, dojem z písniček a zajímavého příjemného zážitku…

Hanka Hosnedlová

Béďa Šedifka

Dort k Šedifkovým narozeninám...
Foto: Mirek Seidenglanz