DEN, KDY BYLA VZATA TRAMPSKÁ PÍSEŇ „NA MILOST“

Po roce 1948 byl s trampskou písničkou na víc jak deset let utrum. Samozřejmě, že na osadách, slezinách a vandrech se hrála nadále, nicméně z pódií, rozhlasu, z edičních plánů hudebních vydavatelství a nahrávajících studií zmizela úplně. A nepomohlo by jí, ani kdyby trampští autoři opěvovali úspěchy pětiletek dosažené u nich na osadě. Na rozdíl od jiných hudebních žánrů by jim stejně nikdo nevěřil, že to po těch kovbojích a pirátech myslí vážně.
Nastala dlouhá tma...

První paprsky blížícího se svítání prosvětlily tmu v roce 1957, kdy se podařilo uspořádat trampský večer v Národním domě na Žižkově. Zahráli zde Smolaři z Českých Budějovic, Luftíci, Červánek (tehdy ještě kapela a ne duo), manželé Koukalovi a Jenda Korda s Dechničkou. Byl to malý zázrak. Další směle nesmělé - většinou skromné - trampské večery s minimální publicitou postupně následovaly po celé republice, nicméně tolik očekávaný zlom nepřicházel.

Na ten velký zázrak se muselo čekat až do podzimu roku 1963. Přesněji na 1. listopad.

Lucerna 1963 - Osadní sbor Zlatého klíče

Skromné zvadlo do Lucerny, tištěné na ormigu

Soutěž trampských sborů a jednotlivců nazvaná Potlach na parketách se totiž konala přímo v pražské Lucerně! Významnější sál se v tehdejším Československu už najít nemohl (nebylo to sice poprvé, co zde zněly trampské písničky, ale vždy to bylo ještě v časech předválečných).
Pořádající osadě Údolí raků ve spolupráci se závodním výborem ROH ČKD Přístroje, který risknul celou akci posvětit razítkem, se podařil husarský kousek a velkou zásluhu na tom všem měla Jitka Krátká, matka Jarky Krátké - Vrbové z pozdějších Hoboes. Potlach na parketách podpořila i redakce Mladého světa, tehdy v hodně silném obsazení: Jaroslav Weigel, Ladislav Smoljak, Miroslav Hucek, Josef Holler a Jiří Tunkl.
V sále Lucerny seděl mezi nadšenými posluchači i mladý osadník Mantrapu - Tony Linhart, který později do své Historie trampské písně napsal i tuto větu: Byl to obrovský počin vidět, jak tehdy příslušníci při úvodní Vlajce salutovali. Celá nabitá Lucerna stála v pozoru a v dojetí. Snad to ani není pravda, si šeptal kdekdo.
A šeptat si to mohli celé čtyři a půl hodiny, tak dlouho celý Potlach na parketách trval. Však taky účast byla převeliká a soutěžně i nesoutěžně účinkovali: Dechnička, osadní sbor Zlatého klíče, Peklo, Haluzáci, Bum-Bej, Luftíci, Mantrap, Spirituál Kvintet, manželé Koukalovi, Standa Profant, osadní sbor Údolí raků a další.

Haluzáci z České Třebové

Uskutečnila se zde i soutěž v trampské dovednosti, a to v řezání dřeva, kterou uváděl cestovatel F. A. Elstner, zakladatel skautské lesní školy a autor publikací o táboření, lasování, uzlech i vaření v přírodě.
Porota, ve které zasedl Jarka Mottl, Jenda Korda, Jiří Voldán, Eddy Fořt, Pedro Mucha, PhDr. Lubomír Dorůžka (hudební publicista a pedagog), PhDr. Emil Ludvík a Ing Zbyněk Mácha (autor pozdější publikace Kronika trampské písničky) nakonec rozhodla takto:

Sbory:
1. Osadní soubor Zlatého klíče
2. Peklo z Pardubic
3. Haluzáci z České Třebové a Bum-Bej z Plzně

Jednotlivci:
1. Jarka Krátká (později Vrbová) z Údolí raků za píseň Stromy tančí v lese
2. Standa Profant z Údolí raků za píseň Rybičky a Majka Čech z Bechyně za Píseň o stole
3. Wabi Ryvola ze Zlatého klíče za píseň Mám lesy rád, známější pod pozdějším názvem Kamarád les

Dua:
1. Luftíci za píseň Sázavský vláček
2. Hana Homolková - Bandita a Míra Navara ze Zlatého klíče za píseň Tramp a dítě
3. Manželé Anděla a Tony Koukalovi za Píseň o chatě

Zvláštní uznání poroty: Kocábští filharmonici za Píseň o Mozartovi
Cena Mladého světa: Wabi Ryvola za původní trampskou píseň Mám lesy rád / Kamarád les

Mladý svět věnoval trampskému večeru v Lucerně velmi kladně napsaný článek nazvaný Trampové na pódiu. Sice začínal ještě povinnou citací sovětského autora Maxima Gorkého, ale světlo z Lucerny, ozařující cestu desítkám a stovkám následovníků od Aše až po Košice, už nešlo zastavit. Bohužel jen na necelých dalších deset let.
Pro tzv „moderní trampskou píseň“, která je dnes již klasikou, byl tento večer přelomový v tom, že patnáctičlenný osadní sbor Zlatého klíče během následujícího měsíce zeštíhlel do čtyřčlenné sestavy ve složení: Wabi Ryvola, Miki Ryvola, Pedro Pitra a Míra Navara, pro kterou redaktor Mladého světa a čestný osadník Zlatého klíče Jiří Tunkl – Tunkláč vymyslel název Hoboes.

Michael Antony - Tony

Zdroje: archiv Tonyho Linharta, kronika Údolí raků, Mladý svět 1963 / Jiří Černý, Historie trampské písně na Trampském magazínu.cz, kronika Zlatého klíče

Soubor Údolí raků
Zleva: Karel Veselý, Jarka Krátká (Vrbová), Jarda Salivar

Spirituál Kvintet

Hana Homolková – Bandita a Míra Navara za Zlatého klíče

Pravděpodobně poprvé a naposledy se v Lucerně na pódiu řezalo kaprovkou dřevo...

Dechnička
Zleva: Pepa Braun – Buřt, Arnošt Mošna, Jenda Korda

Standa Profant

A reportáž v tehdejším Mladém světě

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
25171815
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
fotkaman
Bezvadna reportaz, Tony, opravdu!!:-)
Jan Mrskoš
Popis obrázku Dechničky v Luzerně: uprostřed je Arnošt Moišna, vpravo s kytarou je Jenda Korda.
Michael Antony
Máš pravdu, díky za upozornění, opraveno.