Český film AMERIKA - cesta za trampskou svobodou?
úterý 8. září, 2015 | 16 komentářů | zobrazeno 13695×Michael Antony - TonyNa letošním filmovém festivalu v Karlových Varech měl svoji premiéru film Amerika, a protože byl mimo jiné představován i jako film o trampingu, šli jsme se na něj podívat. Film je perfektní v tom, že po jeho zhlédnutí máte nutkavou potřebu se na všechno vykašlat, sbalit bágl a vypadnou ven do lesa a tam se toulat a toulat!
Jedná se tedy o českou filmovou vzácnost.
Pokud však na Ameriku půjdete jako na jakýsi dokument o trampingu - čeká vás zklamání.
Nicméně film o trampingu to opravdu je, ačkoliv část přímo použitých dokumentárních záběrů považuju spíše za odstrašující. Lehce přiopilí trampové, které nejvíc zajímá hrudník hlavní hrdinky filmu Báry, vyznání brdského bezdomovce Draka o tom, že je taky tramp - se záběrem na opilou trampku padající na zem i se židlí, za mohutného veselí už taky „upravených“ kamarádů, mě docela vyděsily. Ne, že by se tohle na vandrech nedělo, ale hned v úvodu filmu to bylo dost drsný. Pěkné okamžiky ze zapálení ohně na potlachu brněnských Sa-Jó a následovného hraní, kde se u ohně sešla opravdu výtečná muzikantská sestava, nebo z návštěvy u kamaráda Daniela Bernarda, který Báře a Honzovi pouští na staré kameře „osmičce“ černobílé filmy z vandrů jeho mládí, sice mnohé zachraňují, nicméně jistá pachuť z použití záběrů „vyhraněných postav“ (na což mě režisér Jan Foukal před zhlédnutím filmu raději upozornil) zůstala. Byl jsem v tu chvíli rád, že z celkové stopáže filmu tyto odstrašující záběry jsou jen jeho nepatrnou částí.
Doporučuju se proto raději oprostit od očekávání trampského dokumentu a jít na Ameriku jako na film, který je o touze po svobodě, hledání trampských tradic a Ameriky u nás, volném toulání, krásných záběrech naší přírody a výborné muzice.
Hlavními hrdiny příběhu jsou Čechokanaďanka Barbara Adler, která přijela zpět do vlasti svých rodičů a Jan Foukal, který je zároveň režisérem filmu a kapelníkem skupiny Johannes Benz, jejíž písně ve filmu několikrát zazní a opravdu se dobře poslouchají. Bára s Honzou společně putují krajinou, potkávají zajímavé lidi - no, někdy i hodně podivné „existence“ - navštěvují tradiční trampská místa, jako třeba Ztracenku nebo Roverky, vlastně jsou na velkém vandru.
Děj příjemně plyne, v jejich dialozích mnohdy uslyšíš přesně to, co bys i ty říkal o tom, jak „to vlastně vidíš“, nebo bys něco takového chtěl od svého kamaráda slyšet. Prostě pohoda, díky které přichází - jak jsem naznačil v úvodu - i touha se vykašlat na to, že zítra je všední den, jít domů, sbalit se a vypadnout ven nejbližším nočním vlakem…
Samotný závěr filmu nechci prozrazovat, protože ho doporučuju shlédnout (tak mi jeho prozrazení přijde hloupé), nicméně jsem si při něm vzpomněl na text písně Telegraph road:
Už nemůžu dělat, co kde bych kdy chtěl,
třeba v pralesích kácet, to bohužel,
můžu jen sklízet, co zasil jsem sám,
a zaplatit všechno, co komu kde mám.
V říjnu jde film Amerika do kin, tak uvidíte sami...
Film byl natočen pro HBO a od HBO je i tato videoupoutávka:
Dá sa niekde tento film stiahnuť ?
Ďakujem
Písničky mohly být česky, ale na druhou stranu, ta angličtina je tak primitivní, že jsem rozuměl (většinou) i já, nepolíbený výukou tohoto jazyka.
Číča TO Oregon
Film Amerika je povedená koláž - fiktivního scénářem, ale ve své podstatě reálného formou - putování dvou lidí po "vlastech českých" vlastně trampských. Viděl jsem ho před dvěma lety na projekci v Městské knihovně v Praze na Mariánském náměstí, které se zúčastnil i režisér Jan Foukal. Bohužel tam nemohla být hlavní protagonistka Barbara Adler. Po projekci následovala moderovaná diskuse. Film mne zaujal, i když některé scény byly minimálně komické, spíše avantgardní. Třeba plavba na prámu z pet lahví nebo návštěva staré opuštěné trampky na sázavské (?) chatě, pro kterou jsou jedinou společností její kočky. Rovněž úmyslné schození Barbary do ledové Vltavy u Ztracenky mi nepřijde zrovna férové či galantní. Ale asi to bylo součástí scénáře. * Velice ocenuji výběr lokací filmu (nevím, zda na lokaci spolupracoval někdo z trampů), jakož i melodramatičnost putování krajinou ve stylu Jacka Kerouaca s romantikou naznačeného vztahu mezi hlavními protagonisty. Co se týče alkoholu na potlachu, málokdy jsem zažil potlach bez alkoholu. Tím nechci říct, že se jezdí na trampský vohně primárně kvůli alkoholu, ale vždy tam byl - i mezi Packardovou zimní armádou na Brdech let dvacátých a třicátých. Je rozdíl popít rum na sychravých podzimních a zimních ohních, který zahřeje a potěší, nebo "rudé kladivo" na ohni osady LTC, a tím opít se někde do němoty. Otázkou je, zda to dát do filmu. Ale ve své syrovosti a upřímnosti to tam patří a já jako hypotetický režisér bych to tam dal taky. Prohibiční ohně patří do minulosti 70. a 80. let, a to z důvodu nošení perkusáků a jiných kvérů. Prostě aby nebyl "průser" - zvlášt za komunismu. * Já jsem se do filmu dostal jako "slepý k houslím". Honza s Barbarou přišli do hospody "U Hulanů" (u nádraží v Srbsku). Barbora mne na první pohled okouzlila svým zjevem a oblečením àla Wild West. Začal jsem s ní kecat o trampingu a jeho historii, samozřejmě anglicky. Honza mne pak požádal, zda bych mu to neřekl na kameru a já souhlasil a podepsal jim papír. Nakonec tam dali, co tam dali a co se jim tam hodilo, škoda! Historie trampingu by byla poučnější než stupidní otázka, zda jsem tramp. Stejně nerelevantní je i hodnocení v recenzi, zda je někdo tramp či ne. Mrzí mne, že mým podpisem se zlegalizovalo celé natáčení v hospodě, což plno lidí naštvalo. To jsem trochu nedomyslel. Jinak za těch pár vět jsem vysloveně odmítl honorář, který by byl ve formě alkoholu. * Film se mi líbí, ale místy je pro mne dost naivní a úsměvný. Prostě hledání svobody a romantiky od dvojice, která má o Trampingu jen teoretické vědomosti.
David "Drak" Antoš