Český film AMERIKA - cesta za trampskou svobodou?

Na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech měl svoji premiéru film Amerika, a protože byl mimo jiné představován i jako film o trampingu, šli jsme se na něj podívat. Film je perfektní v tom, že po jeho zhlédnutí máte nutkavou potřebu se na všechno vykašlat, sbalit bágl a vypadnou ven do lesa a tam se toulat a toulat!
Jedná se tedy o českou filmovou vzácnost.
Pokud však na Ameriku půjdete jako na jakýsi dokument o trampingu - čeká vás zklamání.
Nicméně film o trampingu to opravdu je, ačkoliv část přímo použitých dokumentárních záběrů považuju spíše za odstrašující. Lehce přiopilí trampové, které nejvíc zajímá hrudník hlavní hrdinky filmu Báry, vyznání brdského bezdomovce Draka o tom, že je taky tramp - se záběrem na opilou trampku padající na zem i se židlí, za mohutného veselí už taky „upravených“ kamarádů, mě docela vyděsily. Ne, že by se tohle na vandrech nedělo, ale hned v úvodu filmu to bylo dost drsný. Pěkné okamžiky ze zapálení ohně na potlachu brněnských Sa-Jó a následovného hraní, kde se u ohně sešla opravdu výtečná muzikantská sestava, nebo z návštěvy u kamaráda Daniela Bernarda, který Báře a Honzovi pouští na staré kameře „osmičce“ černobílé filmy z vandrů jeho mládí, sice mnohé zachraňují, nicméně jistá pachuť z použití záběrů „vyhraněných postav“ (na což mě režisér Jan Foukal před zhlédnutím filmu raději upozornil) zůstala. Byl jsem v tu chvíli rád, že z celkové stopáže filmu tyto odstrašující záběry jsou jen jeho nepatrnou částí.
Doporučuju se proto raději oprostit od očekávání trampského dokumentu a jít na Ameriku jako na film, který je o touze po svobodě, hledání trampských tradic a Ameriky u nás, volném toulání, krásných záběrech naší přírody a výborné muzice.
Hlavními hrdiny příběhu jsou Čechokanaďanka Barbara Adler, která přijela zpět do vlasti svých rodičů a Jan Foukal, který je zároveň režisérem filmu a kapelníkem skupiny Johannes Benz, jejíž písně ve filmu několikrát zazní a opravdu se dobře poslouchají. Bára s Honzou společně putují krajinou, potkávají zajímavé lidi - no, někdy i hodně podivné „existence“ - navštěvují tradiční trampská místa, jako třeba Ztracenku nebo Roverky, vlastně jsou na velkém vandru.
Děj příjemně plyne, v jejich dialozích mnohdy uslyšíš přesně to, co bys i ty říkal o tom, jak „to vlastně vidíš“, nebo bys něco takového chtěl od svého kamaráda slyšet. Prostě pohoda, díky které přichází - jak jsem naznačil v úvodu - i touha se vykašlat na to, že zítra je všední den, jít domů, sbalit se a vypadnout ven nejbližším nočním vlakem…
Samotný závěr filmu nechci prozrazovat, protože ho doporučuju shlédnout (tak mi jeho prozrazení přijde hloupé), nicméně jsem si při něm vzpomněl na text písně Telegraph road:

Už nemůžu dělat, co kde bych kdy chtěl,
třeba v pralesích kácet, to bohužel,
můžu jen sklízet, co zasil jsem sám,
a zaplatit všechno, co komu kde mám.

V říjnu jde film Amerika do kin, tak uvidíte sami...

Film byl natočen pro HBO a od HBO je i tato videoupoutávka:

Barbara Adler a Jan Foukal
Foto: HBO