Barču opět ovládla trampská písnička

pondělí 10. leden, 2022 | 0 komentářů | zobrazeno 2999×Jakub Jiroušek

Kulturní dům Barikádníků v pražských Strašnicích se díky aktivitě uskupení Duo Červánek stal na počátku 90. let vedle Mekky big beatu také významnou scénou trampské hudby. Právě oni tu totiž založili tradici hudebního pořadu Setkání osad. Vůbec první takový večer na Barče proběhl 20. února 1989 a tentýž rok se opakoval ještě sedmkrát. Ze starých programů kulturního domu se dá zjistit, že trampové zpívali na barikádovně i 17. listopadu 1989. Na pódiu Barči od té doby vystoupily mnohé hudební legendy, ale i stovky méně známých souborů. Postupem času se vyprofilovalo pevné konání těchto přehlídek trampské písně. Hrálo se, a hraje se i dnes, od září do června vždy poslední pondělí v měsíci, vyjma prosince, kdy se koncert koná v sobotu před Vánoci.
Po Červáncích začala tyto večery postupně organizovat trampská skupina Úsvit, poté kamarádi z Údolí děsu, Kamarádi Staré řeky a přidala se i velká jména jako Standa Chmelík, Tony Linhart s Pacifikem či Franta Hacker s K.T.O. Právě Franta Hacker jako tehdejší šerif osady Ztracená naděje začal na Barče organizovat také memoriál jednoho z nejvýraznějších trampských skladatelů Jarky Mottla. Akce se koná vždy v únoru jako připomenutí výročí Mottlova narození v roce 1900. V březnu poté navazuje další memoriál, tentokrát věnovaný osobnosti Jendy Kordy, který pořádá Tramp Club Praha. Tyto dva vzpomínkové večery jsou naproti běžným koncertům na Barče odlišné vyšším množstvím vystupujících trampských souborů s kratšími časy na hraní. Všichni účinkující musí také zahrát alespoň jednu píseň od vzpomínaného autora.
Prosincové setkání osad neslo úctyhodné pořadové číslo 318 a přes všemožné chaotické zákazy, nemoci účinkujících a pořadatelskou nejistotu se nakonec konalo. Tentokrát měl program večera na starost autor článku, který vsadil na osvědčená jména. Cílem bylo pokrýt večer s časově bohatou dotací pěti hodin trampskými tělesy všech věkových kategorií a zároveň představit trampskou písničku v jejím stoletém vývoji od prvorepublikové trampské písně až po její moderní podobu.

Štěpán Rak - Brabouk

Odbitím páté hodiny nastoupil na jeviště moderátor, aby s pokorou přivítal kytarového virtuosa Štěpána Raka. Ten právě dorazil vlakem ze svého koncertu na Moravě plný nadšení, že namísto klasiky bude moci po delší době vypálit před publikem staré trampské fláky. Většina posluchačů si Štěpána Raka spojuje výhradně s klasickou hudbou, přesto je tento kytarový mág srdcem tramp. Na vandry podle svých slov už desetiletí nejezdí, ale pokud mu čas dovolí, rád zahraje na potlachu za praskotu ohně kamarádům. Tam podle svých slov hraje stejně rád jako v koncertních sálech. Na podobných akcích ho však lidé neoslovují pane profesore, nýbrž jeho přezdívkou Brabouk.

Večer zahájil instrumentálně pojatou Vlajkou a poté už následovaly skladby jako Nebeští jezdci, oblíbená skladba Tonyho Linharta Trampský pláč a nakonec se svým synem Janem-Matějem vypálili v operetním provedení skladbu Eduarda Ingriše Niagara. Kdo se dříve podivoval nad tím, že je Štěpán čestným členem osady Kamarádi Staré řeky, musel po jeho vystoupení pochopit.
Záhy po Braboukovi nastoupila na jeviště kladenská skupina Gladly SW. Tito mazáci představují jednu z nejlepších skupin žánru moderní trampské písně a svými skladbami Patrona z války, Kamenitý kemp, či Vítr nad Berounkou si získali značnou fanouškovskou základnu napříč republikou, přičemž skladba Vítr nad Berounkou byla dokonce vydána v rámci CD kompilace 30 největších hitů COUNTRY RADIA. Diváci si užívali syrový zvuk jejich skladeb, který po jejich vystoupení vystřídaly tklivé tóny prvorepublikových trampských a swingových písní v podání Jana-Matěje Raka a Franty Vlčka.

Gladly SW

Milan Procházka, Gladly SW

Následovala krátká pauza, během které se na jevišti začali připravovat legendární Zelenáči. Diváci v sále byli již rozezpívaní, a i díky zmiňované přestávce příjemně posilněni k tomu, aby se během vystoupení Zelenáčů začalo v sále hlasitě zpívat a tančit. Nechyběly slavné hity ze začátků Greenhorns ani pozdější písně z éry Zelenáčů Mirka Hoffmana. Zde je namístě zdůraznit, že Pavel Král je u Zelenáčů od roku 1974 a zpívá mu to pořád skvěle. Závěr koncertu poté obstarala skupina Nové struny, jež se svým osvědčeným autorským repertoárem doplněným o evergreeny trampské a swingové hudby vyzvala značnou část přítomných dam k energickému tanci. Kamarádi a kamarádky v sále si po koncertě ještě se všemi skupinově připili na lepší časy a po symbolickém zalomení palců spořádaně odešli před desátou hodinou večerní domů.
Prosincovým večerem však nic nekončí. Setkání osad se bude konat do té doby, dokud bude o trampskou písničku a setkávání kamarádů zájem. V lednu bude mít večer na starost skupina Pacifik, tentokrát poprvé bez Tonyho Linharta, i tak Helena Maršálková avizuje na program bohatý večer. V únoru se poté můžeme těšit na zmiňovaný Memoriál Jarky Mottla v dikci Franty Hackera a skupiny KTO. Na Barče se však tento rok chystá více trampských akcí, ale o tom třeba zase jindy.

Jakub Jiroušek

Franta Vlček a Jan-Matěj Rak