Babické písničky 2017 – 48.ročník

čtvrtek 6. duben, 2017 | 0 komentářů | zobrazeno 10010×Linda

Nově zrekonstruovaný a do pucu uvedený sál Babické obecní hospody hostil první dubnovou sobotu 48.ročník festivalu Babické písničky. Každý rok se opakuji, že je to zavedený a skvěle fungující festival se spoustou dobrých kamarádů, zkrátka samé superlativy, tak ani letos tomu nebude jinak. Také je zde zvykem, že památeční placky pro účinkující jsou opravdu dobře vyvedené. Posuďte sami, vážně se povedly.

Placky pro kapely. Foto White Sally

Výběrem kapel letos organizátoři vsadili na správnou kartu. I když hned ta první byla vlastně falešná. Falešná karta je však navzdory svému jménu poctivě šlapající kapela čtyř mladých kluků původem z Nového Města na Moravě. Je na nich vidět, že je to baví, a tak to má šťávu a šmrnc. Zahráli průřez toho nejlepšího ze své tvorby a přidali i pěkný, nejnovější song Periférie. Klukům krásně ladily hlasy i kytary a tak jejich vystoupení bylo moc příjemné.

Falešňáci – zleva Čára, Milda, Vlasťák a Vráťa. A vyprodaný sál!

Falešná karta. Foto Plamienka

A to už byla na programu další kapela, v pořadí druhá. Ač to zní nepravděpodobně, tak T.O.Roza si teprve teď užila svůj prémiový debut na „velkém sále“. Tihle hoši ze stejnojmenné veselé osady ale všechny přesvědčili, že výborně zahrát umí nejen u ohňů a na slezinách. Hudebníci to jsou doslova místní, takže měli velkou podporu publika, které si ihned získali. Na basu jim tentokrát vypomohl Bimbo. Bravurně vystřihli několik oblíbených songů a závěrečnou Ztracenou Havaj už s nimi zpíval celý sál.

T.O.Roza – zleva Pepík, šerif Vlastík a Drobek

T.O.Roza

Jako další se představil letos jubilující, sedmdesátku slavící písničkář Vojta Kiďák Tomáško. Tento malý a nenápadný, až plaše působící chlapík s kytarou dokázal všechny v sále přibít k židlím a svým nezaměnitelným hlasem sázel jednu za druhou, a jednu lepší než druhou! Začal mou oblíbenou o zelených košilích a asi nejen já jsem si to náležitě užila.

Vojta Kiďák Tomáško. Foto Sancho

Druhou půlku večera odstartoval osadní soubor brněnských T.O.Rowers. Hráli a zpívali všem dobře známé songy ze svého nepřeberného repertoáru. Skotskou lidovkou Tymián vzpomněli na předčasný odchod kamaráda a člena osady Ervína, v jehož podání tahle píseň s krásným Jordánovým textem dokázala rozněžnit nejedno srdce trampa. Odlehčením byla vtipná vsuvka do skotských kiltů převlečených pánů Jordána a Merlina. A nostalgickým pohlazením bylo moc povedené Svítání…

T.O.Rowers

Skotské šprýmy

Pan Merlin. Foto Juzba

Jordán s památeční plackou. Foto Sancho

Večer uzavíral Přístav, který pohotově zaskočil za na marodce se nacházející T.E.Band. Tato kapela se na pódiích taky už nějaký ten pátek pohybuje, takže jejich vystoupení bylo profesionální. Skvělá souhra sólové kytary Víti Buriánka a doprovodná Aleše Hrbka doplněná jeho sametovým hlasem podtrhla Kamilova basa. Brněnská kapela představila něco ze své tvorby a přidala kameloťácký hit Nashville s bravurním zakončením hlasového mága Aleše Macků.

Přístav – zleva Víťa Buriánek, Jitka Buriánková, Aleš Macků, Martina Hrbková, Kamil Mazálek a Aleš Hrbek

Kamil a Aleš

Společně s ostatními muzikanty zazpívaná tradiční závěrečná Řeka hučí uzavřela oficiální část letošních Babic. V pekle i v lokále se ještě dlouho do noci plnily žejdlíky a pělo z plna hrdla. Nezbývá se tedy už jen těšit na ročník příští, co nám zajímavého přinese. Takže za rok AHOJ!

Řeka hučí