30. VÝROČÍ DĚTSKÉHO TRAMPSKÉHO ODDÍLU THOMPSONOVI VLCI

Dostalo se mi pozvání na slavnostní výročí kamarádů, které znám více než 20 let. Kdysi jsem sem do Kostelce nad Orlicí na Ranč přátelství jezdila i se svými dětmi. Se šerifem Drobkem jsem celou tu dobu ve spojení. Tentokrát jedu s přítelem a s radostí, že mu mohu ukázat lidi a místa, o kterých jsem mu už tolikrát vyprávěla. Je 15. října 2021, pátek večer, vítají nás kluci z dětského trampského oddílu i se svým dětským náčelníkem Vlčkem, a Drobek nám ukazuje, kde si můžeme rozložit věci na spaní. Vlci se připravují na slavnost, kterou si s mým údivem organizují úplně sami, jen s dozorem dospělých, a my se vítáme s dalšími kamarády. Po letech nacházím ve srubu, kde je nádherná klubovna, také pár mnou namalovaných placek, mám z toho radost, že si jich považují natolik, že je tu stále mají. Samozřejmě jich tu je mnohem víc, a nejenom malovaných placek, kluci z oddílu za roky své činnosti vyhráli na různých trampských akcích skutečně hodně zajímavých cen, a některé z nich teď zdobí jejich dětskou klubovnu. V ní budou spát kamarádi v teple krbu. Někteří raději dají přednost svým stanům a ani chladnější počasí je neodradí. V bývalé konírně je nyní klubovna Trampů Orlických hor a zde už je živo, až do noci se zde o zábavu stará Stáni, Jarek Houslička, Samotář a další kamarádi, kteří hrají na kytary, housle a basu. V sobotu dopoledne už se na dvorku chystají ohně na pečení masa, jak vepřového, tak i kuřecích stehen. Pohoštění je pro všechny zdarma, a tak si pochutnáváme a plníme svoje bříška.

Přijela spousta lidí, které jsem dlouho neviděla, a máme si o sobě navzájem co povídat. Celkem nás tu je kolem 150 ze všech koutů republiky a samozřejmě i ze Slovenska. Jdeme se podívat i ke koním a projít se po blízkém okolí. Brzy ale začínají soutěže a jsou zajímavé. Chodím od soutěže k soutěži a sleduji ostatní. Jsou tak šikovní! Hod nožem, lukostřelba a chůze na chůdách je klasika, která nikdy nezklame. Předpokládala jsem, že ve hře práčata se bude střílet z praku, ale jaké překvapení, místo střílení z novodobého praku všichni hází kamínky na terč pomocí praku vrhacího, známého již z pravěku, později od indiánů a poté i ze středověku. Můj přítel Lišák vyhrává první místo, takže velká spokojenost. Hra fazolovačka je také obdobou lovecké techniky pravěkých lovců a indiánů, jedná se vlastně o jednoduchou foukačku, kamarádi ale svým foukáním nestřílejí šípy, nýbrž obyčejné kuchyňské fazole. Úplným překvapením pro mne je hra hřebíková, kde úlohou soutěžícího je na stole z jakési zajímavé konstrukce co nejrychleji odebrat co nejvíce hřebíků tak, aby tato konstrukce nespadla. Hodně zajímavé. Před setměním vlci svolávají k malému Ohni přátelství kamarády, kteří vlkům pomáhali v posledních pěti letech. 13letý Johnny křesáním pazourku rozdělává oheň v kruhu přátel a daří se mu to skvěle, asi za minutu oheň hoří. Malý slavnostní obřad podle indiánských tradic, sloužící k ukotvení přátelství, zakončují vlci předáváním malých dárků svým přátelům. Se soumrakem nejmladší člen oddílu, 10letý Tříska, opět pomocí pazourku a troudu rozdělává malý oheň a přináší ho k připravené úžasné hranici v podobě šesticípé hvězdy.

Členové oddílu si tento oheň předávají jeden druhému, vyslovují přitom zákony lesní moudrosti, až nakonec, po dokončení celého kruhu, zapaluje Johnny tímto malým ohněm oheň velký, zmíněnou šesticípou hvězdu, a to shora! Nikdy jsem neviděla hořet hranici shora dolů, ale Thompsonovi vlci to umí, a umí to perfektně! Koneckonců, hranici shora zapalovali už při svém 25. výročí, tehdy ale měli hvězdu pro změnu čtyřcípou a oheň zapalovali třením třecími dřívky. Tenkrát jsem u toho nebyla, ale teď jsem vše viděla na vlastní oči, a malí vlci mají můj neskutečný obdiv! A to ještě z jejich historie vím, že byli i spoluorganizátory dvou Československých potlachů a jsou také pravidelnými spoluorganizátory Festivalu trampských písní v Horním Jelení, ale to je jiná kapitola. Oheň se rozhořívá, zní Vlajka, pak minuta ticha za kamarády, kteří už nejsou mezi námi, poté náčelník oddílu obřadně uzavírá slavnostní kruh s ohněm, a pak už nastává zábava, rozeznívají se trampské písně, mezi nimi se vyhlašují výherci odpoledních soutěží, předávají se ceny, zní i pěkná recitace, oheň nás k tomu pěkně hřeje, prostě pohoda. Několik kamarádů u ohně setrvává až do svítání, včetně obou ohniváků Zajdy a Seveřana. Ještě se trochu zmíním o vyhlašování výsledků odpoledních soutěží. Jejich výsledky vyhlašoval náčelník Vlček, osobně předával nádherné placky, a to nejenom vítězům, ale všem, kteří se umístili až do 7. místa. Hodně z těchto placek namaloval kamarád Fery, který začal malovat stejným stylem jako kdysi náš společný přítel Plzeňák. V neděli dopoledne ještě probíhá společné ukončení oslav, ale u toho už bohužel nejsem, musela jsem odjet hodně brzy, sotva jsem si stihla vypít ranní kávu, něco sníst a rozloučit se. Doufám, že tentokrát už to nebude na tak dlouho, že se vrátím dříve než za dalších 20 let.

Rosnička z Brd a od Staré Řeky

------------------------------

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
102211519
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Tento článek zatím nikdo nekomentoval.