28. ročník nočního závodu ALJAŠSKÁ POŠTA

Na Aljašskou poštu jsme se těšili už od chvíle, kdy nám na rozloučenou zahoukal vlak, který nás odvezl z loňského ročníku. Srdce každého z nás zaplesalo, když jsme ještě před týdnem hleděli na sněhovou pohádku. Počasí nás ovšem převezlo a my přijeli do Blatné téměř letně vybaveni.
V pátek 29. ledna, v deset hodin večer, se na nádraží sešlo 125 nadějných pošťáků, obdrželi jsme mapy, poštu, kterou jsme museli doručit a nějaký ten dolar na drobná vydání cestou. Ozval se výstřel a masa pošťáků se hnula směrem k první kontrole.

Páteční spich na nádraží v Blatné.
Foto: převzato z http://bachar1.rajce.idnes.cz/Aljaska_2016

Naše skupina nabrala záhy takové tempo, že, přes hučení větru okolo uší, jsme se museli skoro domlouvat posunky. První kontrola byla tak blízko, že k ní proudil neustávající dav, který plně zaměstnával razítko potvrzující návštěvu kontroly. Až za touto kontrolou se dav roztrhal a my se mohli ponořit do tmy místních lesů. Cestou nám pod nohami tu chrastily kameny, tu čvachtalo bláto, nebo se ozývalo praskání lehce zmrzlých kaluží (a to bláto bylo taky namrzlý…). Cesta utíkala, do party jsme přibrali další tři pošťáky, aby se nám šlapalo lépe. Určitě to nebyla z naší strany vypočítavost. To že byli, na rozdíl od nás, ozbrojeni kolty byla samozřejmě jen náhoda. Přestřelky s desperáty, číhajícími okolo cest, a bažícími po pošťáckých dolarech jsou na nočním pořádku.

Stále na cestě
Foto: Mejla

Jedno z kontrolních stanovišť
Foto: Mejla

Na druhé kontrole jsme se konečně na chvíli zastavili, abychom doplnili tekutiny nejrůznějších kvalit a pojedli něco ze skromných zásob. Velice nás potěšila zpráva, že jsme v první dvacítce dobrodruhů a dobrodružek. To nás navnadilo a k přiblížení k další kontrole jsme si vybrali nejrychlejší cestu. Na té jsme viděli nevídané. Celtový válec se spacákem si našel malinkatou skulinu a odporoučel se na asfalt, aniž by si rozepl jediný popruh na usárně. Během balení jsme si odpočali a vyrazili na poslední kontrolu. Tam jsme se občerstvili a vyrazili do cíle, kterým byla hospůdka v Letech. Krásná cesta, uklouznutí spojené s náhodným výstřelem, trocha kufrování a už jsme viděli, jak se neuvěřitelnou rychlostí blíží světla restauračního zařízení v obci Lety.
Vychutnali jsme si vítězné nápoje, počkali na krásnější část naší pošťácké skupiny, poté na východ slunce a šli jsme spát.

Je ráno, kytary hrají...
Foto: Lucka

Vítězem závodu se stal Lišák, který cca třicetikilometrové putování noční krajinou dokončil v 03 : 11 ráno, následovaný Burákem. Jako třetí se umístil kamarád Michal. Po náhledu na výsledkovou listinu jsme zjistili, že se desperáti činili a obrali o dolary mnoho neohrožených pošťáků.
Odpolední soutěž se odehrála hned u sálu, tak se přišli podívat i ti lenivější, kteří vylezli ze sálu div ne ve spacáku. Přetahovali jsme se pomocí lana s urostlými pořadateli o dolary. Poznali jsme, jak vypadá nůž, nechtěně vytvarovaný do luku a fakt, že děvčata měla při přetahované s pořadateli často navrch.

Holky si dokážou chlapa přitáhnout...
Foto: Lucka

Havran gratuluje Lišákovi k nejrychlejšímu času
Foto: Lucka

To už se ale pomalu blížil večer, na pódiu si rozbalovala fidlátka tradiční kapela Knokaut a sobotní bál mohl začít. Hrály se nejrůznější trampské a country písně. Parket se zaplnil tanečníky a tanečnicemi, některé se převlékly do sukní a střevíčků, které si donesly s sebou. Hazardní koutek obíral zmožené pošťáky o dolary, Knokaut obíral o síly tanečníky a tekutiny nejrůznějšího původu o poslední zbytky sil všech zúčastněných.

Taneční parket se plní
Foto: Mejla

Proběhly tři soutěže. Odrážel se pingpongový míček do kelímku, o míček se také bojovalo rychlým postřehem a z šesti talířů rychle mizelo vepřo knedlo. U této soutěže bych se rád zastavil, protože se podařilo nevídané. Suverénní vítězkou se stala Monika, nejdrobnější trampka v celém širém okolí a sklidila zasloužený potlesk a gratulace udivených soutěžících. Získala jednu z několika nádherných kreslených placek, s tematikou Divokého západu.

Jedlíkovská soutěž
Foto: Mejla

Nádherné placky
Foto: Lucka

Když se čas nachýlil, zahrál Knokaut poslední tři písničky a mohlo se začít s dražbou nejrůznějších předmětů. Veliký boj se svedl o maskáčové dupačky, který nakonec vydražil jeden mladý nadějný trampský pár. Po nabitém večerním programu si většina pošťáků ustlala na sále, našli se ale i tací, kteří celou noc prodiskutovali nad pivem s kamarády. Hospoda jela nonstop.

Za Aljašské dolary dražíme dobroty a maskáčové dupačky
Foto: Lucka

V neděli od časných ranních hodin opouštěli pošťáci Lety, aby stihli své vlaky domů. Po rozloučení s velkou částí jsme se ještě jednou setkali ve vlaku do Zdic, do kterých jsme vjížděli za zpěvu rozličných písní. Největší úspěch sklidila píseň pro spolucestující malou holčičku s mámou - „Berany berany duc... a jede hovnocuc,“ v podání severočeských trampů. Na Aljašskou poštu každoročně dojíždějí kamarádi a kamarádky z blízkých i dalekých koutů České republiky.
Děkujeme Společnosti Aljašské pošty za organizaci dalšího, velmi povedeného, ročníku tohoto podniku pro drsné ženy a muže.

Pošťácké zátiší...
Foto: Lucka