Kdo byl Billy Broches?

Při těžbě dřeva byl 17. února 2014 poničen brdský camp Zlaté dno. Na stránkách Dějin trampingu od Boba Hurikána se dočtete, že camp Zlaté dno byl založen na jaře roku 1929. Jeho zakladateli bylo několik kamarádů z legendární Brdské zimní brigády. Tento nádherný camp byl opravdu dobře ukryt v tehdejší brdské divočině. Co ale dnes víme o jeho zakladatelích?
Camp Zlaté dno, památník trampů, kteří bojovali v protifašistickém odboji, nebyl v únoru 2014 zničen poprvé. Tento osud jej potkal již v polovině šedesátých let minulého století. Ke Zlatému dnu, které bylo ve dvacátých letech domovským campem party zvané Dickey club, se vážou především dvě trampská jména – Generál Jerry Packard a Billy Broches. Památku Jerryho Packarda jsem připomněl v článku pro Trampský magazín již letos v únoru po skácení památných stromů na campu Zlaté dno.
Po publikování článku o Jerry Packardovi mi – k mému radostnému překvapení – kamarád Lachout napsal, že zná (!) syna Billa Brochese – z vodáckého oddílu Kotva Braník. Získal jsem tak konečně kontakt na Brochesova syna Jiřího Brožka, který mne poté seznámil i se svou dcerou, vnučkou Billyho Brochese, Danou Vaněčkovou. Ta, na základě mé prosby, zaznamenala hned v předjaří (16. 3. 2014) nejen své vzpomínky, ale především vzpomínky svého otce. Díky nim jsem mohl s pomocí vlastního archivu poskládat z mnoha střípků mozaiky obraz trampské legendy - Billa Brochese, od jehož narození uplynulo 5. června letošního roku 110 let.

Zlaté dno (květen 2014)

» Na pokraji lesa řežaví dřevo, a když někdo přihodí do pohasínajícího ohně chrastí, vyšlehnou plameny a ozáří skupinku rozloženou kolem. Dnes se mlčí, kytary oněměly. Nikomu není do řeči, snad později.
Památníček na Zlatém dnu, který trampové před lety vybudovali na paměť padlým a umučeným kamarádům-trampům, byl vandalsky zničen. Mít tu tak po ruce toho, kdo zhanobil pomníček a ukradl vlastnoručně vyrobené „placičky“ se znaky z osad, které sem dávali chlapci ze všech konců republiky, když se přišli poklonit památce těch, kteří předčasně odešli do věčných lovišť! Jsou příliš mladí, ti chlapci kolem ohně, než aby mohli osobně znát legendárního Packarda, Láďu Brochese, Pepíka Honzla a mnoho dalších kamarádů, na jejichž počest byl památníček vybudován. «

Bohuslav Čepelák - Irčan: ŘEČI KOLEM TÁBORÁKU
(Literární časopis Plamen č. 8 / 1966)

Ladislav Brožek, mezi trampy známý pod přezdívkou Billy Broches, se narodil 5. 6. 1904. Od roku 1919 do roku 1924 byl spolu se svým kamarádem a budoucím trampským písničkářem Vladimírem Fořtem, zvaným Eddy, členem pražského 6. oddílu skautů. Po zániku oddílu, který vedl Ota Vaněček, několik jeho členů dál společně jezdilo do přírody. Zpočátku jezdili převážně do oblasti Libřice, Davle a Jílového.
V druhé polovině dvacátých let trampské party či celé trampské osady, tábořící do té doby v povodí Velké řeky (Vltavy), Zlaté řeky (Sázavy) a Staré řeky (Berounky), začínají opouštět chatové trampské osady a začínají při svých vandrech objevovat Brdy. Chatových trampů, kteří nedokážou strávit pár dnů pod stanem bez komfortního vybavení, v té době na místech původních trampských campů přibývalo víc, než těch, jimž je romantika drsné přírody a parta kamarádů nade vše.
V letech 1926 - 27 začali trampové z budoucího Dickey Clubu jezdit do oblasti brdských Hřebenů nad Řevnicemi a Halouny - na kempy El Passo, Eldorado i mnohé další. Postupně poznali i jihovýchodní část kolem Stříbrné Lhoty. Parta trampů, vedená Billy Brochesem, si 30. 10. 1927 zvolila název Dickey Club, podle názvu klubu na Harvardské univerzitě. Od roku 1928 už Dickey Club jezdil převážně na Brdy. Trampské party se znaly a potkávaly se jak na trampských slezinách, tak na vandrech. Billy Broches proto někdy jezdil i s partou Generála Jerry Packarda a jeho Brdskou zimní armádou.

Dickey Club (1930)

» Mnoho výstřelů doznělo navždy při odchodu řady trampů na vojnu, mnoho ji zrezivělo v hlavních devítek na stěnách srubů na Kytíně a Westendu. Roku 1928 založil kamarád Krsek zvaný generál Packard početnou „Brdskou zimní, jinak též Pivní armádu“ se znakem skautské lilie s půlitrem. Desítky mužů ve stetsonech se rozcházely různými směry a v neděli pak cestou od „osmičky“ se Smíchova v celém proudu šlapali při muzice společně až k Andělu.
Když sníh stekl ze skal, slunce zatlačilo zbytky ledu do stínů v korytech potoků, překonala armáda o Velikonočních svátcích údolí Litavky a dorazila na zříceninu Valdeku. Cílem pochodu byl horní Padrťský rybník na Velkých Brdech. Ze skupin, které překonaly kamenité a zarostlé strmáky, vznikli „skalní trampové“: V roce 1927 to byl „Dickey club“ a roku 1929 „Brdští supové“. Ústředními postavami té doby byli Hobart, Packard a Broches.«

Marko Čermák: Po stopách Packardovy brdský armády
(trampský časopis Camp č. 1 /1967)

V civilním životě byl Ladislav Brožek vedoucím obchodu u firmy Wellemin Praha. Jeho budoucí žena - Anna Pavla Pencová (*17. 1. 1907) vystudovala obchodní školu a pracovala jako administrativní pracovnice v puškařství svého nevlastního otce Oty Vaněčka. Stejně jako Billy Broches se hlásila ke skautskému hnutí - chodila do 9. dívčího skautského oddílu a od roku 1924 používala přezdívku Saxona. Její nevlastní bratr Ota Vaněček vedl 6. skautský oddíl, do kterého chodil Billy Broches. Po rozpuštění oddílu začala Saxona jezdit do přírody s partou svého bratra, kterou v té době již vedl Billy Broches – tedy s Dickey Clubem. Saxona se provdala za Billyho Brochese 20. 10. 1928. Od svatby začala používat jméno Pavla Brochesová.
Trampové jezdili na různé campy po celých Brdech od Jíloviště až po Plešivec a nepsaným pravidlem bylo táboření na jednom campu nejvíce tři víkendy po sobě. Nejtvrdší jádro Brdské zimní armády, tedy ti trampové, kteří jezdili na vandry pravidelně téměř každý víkend, a i v zimě spávali pod širákem, si říkalo Brdští supové. V roce 1929 byl založen Dice camp, později přejmenovaný na Zlaté dno.

Vznik Brdské zimní armády popisuje v knize Dějiny trampingu (1940) Josef Peterka - Bob Hurikán takto: » …na palouku, nedaleko Bílé skály neboli El Passa táboříval Bill Broches se svou partou Dickey clubem... Zde se o velikonocích roku 1928 setkala slavná tlupa trampů; Rudla Brandejs (Rudý Brandy - Zlaté údolí), Slimák, Pavínuc (Song Club), Malý Lash, Packard a parta skautů táborníků, aby u ohňů prožili drsnou, ale krásnou měsíční noc; takovou, jakých je málo... V Packardově hlavě uzrával nápad, který uskutečnil na podzim roku 1928, po odchodu Hobartovy tlupy na vojnu. Založil Brdskou zimní armádu.«

Packard, Broches a Wodka

Jak napsal Bob Hurikán, na Brdy v té době přišel i Ladislav Brožek - Billy Broches z Dickey Clubu ve společnosti Karla Lavanta zvaného Bič nebo Lash, Joeho a Laddy Ramsea. Později Billy Broches založil v návaznosti na svou partu Dickey Club Trio, kde s ním zpíval i Karel Lavante - Lash a písničkář, kytarista a zpěvák Vladimír Fořt zvaný Eddy.

Vladimír Fořt - Eddy tuto dobu připomněl v článku Znali jste Dickey Club Trio? v časopise Pacific Expres č. 1/1969 takto: » Vzpomeňme nejdřív na interprety Dickey Club Tria. V první řadě to byl Broches, který zpíval první tenor. Hlas měl honosný, velmi těžko zvládnutelný do modulace, ale nakonec, když jsem vystihl jeho barvu, seděl. Lash nebyl žádný bas. Byl baryton jako já, ale připomínal v nízkých polohách našeho milovaného Ted Lewise, podbarvoval dobře melodii i rytmus a byl použitelný pro všecky zpěvní „fóry“. Sám jsem zpíval druhý tenor a nikdy jsem neuměl svůj part. «
Vokální skupina Dickey Club Trio (s podtitulem Voice Jazz) neměla v tehdejší Evropě obdoby. Z hlediska hudebního pro ni byly vzorem americké soubory jako Mills Brothers, The Revellers, Waring´s Pensylvanians a hlavně Comedian Harmonists. Její členové obdivovali také české jazzové muzikanty jako byli R. A. Dvorský a jeho Melody Boys nebo Jaroslav Ježek, autorskou a hereckou dvojici Jiřího Voskovce a Jana Wericha či E. F. Buriana. Z těchto zdrojů vznikla jejich představa sboru přirozených hlasů skloubených do rytmického jazzu v podobě trampského voice jazzu. Dickey Club Trio tak vstoupilo mezi trampské sbory s trošku jinou tváří, než bylo v té době obvyklé.

Voice Jazz Dickey Club Trio na scéně (L.Broches, K. Lavante a Eddy Fořt s kytarou.

Velký úspěch měl zejména Eddyho text k písni Ice Cream od Waring´s Pensylvanians s názvem Rum (a také dvojice postav Massa Boba a Jůly). Dickey Club Trio do repertoáru převzalo i česky otextovaný šlágr Hallo Montreal. Snad proto, že se Dickey Club Trio snažilo o něco jiného, než o běžnou interpretaci trampských písní, neproslulo tak, jako jiné tehdejší klasické trampské sbory.

Protože v Praze nebylo, kromě Ultraphonu, žádné nahrávací studio, jezdily trampské sbory nahrávat do Berlína. U firmy Odeon, v Lindstromu v Berlíně Dickey Club Trio nazpívalo (to už k nim přibyl sólový kytarista František Macháček - Machajzl) roku 1930 cca patnáct písniček (z trampských to byly především písně V. Fořta - Eddyho: Kanoe, Slepice a U řeky Zambezi), dále pak písně Canoe, Cariboo, Hallo Montreal, Hvězdičko bílá, Jimy Lackland, Lulka, Kvá-Kvá, Naposledy líbám, Panenka v podpalubí, Rum, Slepice, Směj se jen směj, Trampskou baladu v národních písničkácha Trampský pochod. Zůstal tak zachován jeden z nejpozoruhodnějších počinů na poli české populární hudby. Eddyho “hity“ Hej šup námořníci, Indiánská láska (Jezero dřímá), Já přijdu za tebou a Ve strážním koši vznikly až po rozpuštění Dickey Club Tria a byly interpretovány většinou Song Clubem, se kterým Eddy od roku 1931 úzce spolupracoval. K výjimečnosti nahrávek Dickey Club Tria je nutné připočítat i to, že krátce po jejich natočení, v roce 1931, se skupina rozpadla.

Nejen v údolích řek Vltavy, Berounky a Sázavy, ale i na Brdech začala řada trampů, na místech, kde se jim líbilo, a bylo možné získat souhlas, postupně stavět chaty (1928 na Kytínské louce - 1934 T. O. Kytín, 1930 T. C. Westend, T. O. Delaware). V roce 1933 si řada trampů z Dickey Clubu postavila chaty také na říčce Kocábě pod Plechhamrem.
Manželům Brožkovým se 5. 8. 1932 narodil syn Jiří, který žije v Praze a je dodnes členem vodáckého oddílu Kotva Braník. Chata, kterou si postavili v roce 1933, na konci války vyhořela. Pavla s přáteli a synem postavila chatu novou, o několik kilometrů dál proti proudu Kocáby, na místě, které se jejímu muži kdysi zalíbilo. Billy Broches se nevěnoval jen trampingu a hudbě, ale stejně jako řada jeho trampských vrstevníků holdoval také sportu – boxoval a hrál ragbyovou ligu za Slavii Praha.
Po vypuknutí II. světové války se – jako svobodu milující tramp – zapojil i do protifašistického odboje. V květnu 1940 zatklo Billa Brochese gestapo za účast na přípravě protifašistických akcí a šíření protinacistických letáků.

»Kolik takových trampů - odbojářů bylo, to už se asi nikdy nedozvíme. I když zřejmě existuje vojenská evidence i evidence z 50. let, kdy bylo množství vojáků zahraničních armád pronásledováno v rámci boje proti »vnějším i vnitřním nepřátelům socialismu«. V žádné listině se však neobjevuje záznam, zda dotyčný byl, či nebyl tramp. Takže, k představě o podílu trampů na boji za naši národní svobodu zbývají jen ojedinělé vzpomínky. Myslím, že by přece jen měly a ještě mohly být soustředěny.
Tramping byl za nacistické okupace značně omezen. Mnoho mladých lidí bylo nasazeno na práci v Německu a Rakousku. Ke konci války bylo v podnicích přesouváno volno z neděle na některý ze všedních dnů, takže mnohé party se ani nemohly ve stejný den sejít. Táboření sice zakázáno nebylo, zato rozdělávání ohňů za tmy ano. V některých obdobích se smělo do lesa jen s úředním povolením ke sběru lesních plodin. Pochopitelně při stanném právu se nesmělo večer z domu ani na ulici, natož do přírody. Veliké území mezi Velkou a Zlatou řekou bylo zabráno pro cvičiště SS a koncentrační tábor na Hradišťku. Podobných území bylo časem více.
S jistou dávkou opatrnosti se i tak mohlo tábořit. Český pětník, hajný, starosta teď v lese „nikoho neviděl“.
Campy, a zejména chaty měly určitý význam i v hnutí odporu. V Lukách pod Medníkem se scházelo po jistou dobu vedení organizace Předvoj, v několika chatách byly rozmnožovány ilegální letáky a časopisy. V posledních fázích okupace hráli někteří trampové roli i v partyzánském hnutí, byť se jejich akce vyčerpala třeba jen tím, že odzbrojili skupiny německých běženců umístěných ve vesnických školách.
Někteří trampové se sešli i v nezvyklých táborech - koncentračních.

Broches
Celé naše odbojové hnutí se v historických pracích dělí dosud na komunistické a nekomunistické. Zda to byl vedle příslušnosti k odbojové skupině tramp, sportovec, muzikant, či co, to už se dozvíme skutečně jen málokdy.
Jeden příklad za mnohé. Kdysi velmi populární, na mnoha osadách i z vystupování písničkářů na pódiích známý Broches, patřil k pražské ilegální organizaci. V květnu 1940 byl zatčen gestapem, v lednu 1943 jej nacisté popravili. Někdy počátkem 60. let jsem byl s další generací trampů kdesi na Brdech. Viděl jsem tam malý pomníček z navršeného kamení. Na památku Brochese. Hoši znali mnoho příběhů z jeho trempování, věděli, i o jeho popravě. Proč byl zatčen a popraven, netušili. Ani jeho občanské jméno - Ladislav Brožek - neznali. Nicméně prostý pomníček mu vlastními silami postavili. Na domě, kde v Praze bydlel, však jsem nenašel sebemenší pamětní desku. A Broches nebyl jediný... «

Bohumil Pekárek
(Trampové proti bezpráví - 5. kapitola ze seriálu z historie trampingu publikovaného v devadesátých letech v deníku Právo)

Bill Broches byl vězněn a vyslýchán v Praze na Pankráci, v Drážďanech, ve Wuppertalu a Berlíně-Plötzensee. Nikdy nezradil. V srpnu 1942 byl odsouzen k smrti a 11. ledna 1943 byl popraven.
Camp Zlaté dno se po II. světové válce, koncem padesátých let, stal vzpomínkovým místem na trampy umučené nebo popravené nacisty, zejména místem vzpomínky na dvě vůdčí osobnosti trampského hnutí na Brdech Jaroslava Krska – Generála Jerryho Packarda a Ladislava Brožka – Billy Brochese. Dokud jí to zdraví dovolilo, patřila k jejich organizátorům Pavla Brochesová spolu s Rudolfem Dvořákem zvaným Dandy, šerifem T. O. Údolí oddechu. Smutečky za Brochese se od padesátých let konaly na Zlatém dnu vždy o víkendu, který byl nejblíž datu jeho narození tj. kolem 5. června. Poté řadu smuteček na Zlatém dnu pořádaly trampské osady Triglav, Tampiko, Lumbermen a mnozí další kamarádi – zejména Šlajf, Dawson a Unkas.
Pavla Brochesová se od šedesátých let věnovala publicistické činnosti a uveřejnila v různých trampských časopisech a trampských rubrikách v novinách, dříve než je v sedmdesátých letech zlikvidovala bolševická „normalizace“, řadu článků zaznamenávajících vzpomínky a dění v trampském životě. Díky redaktorovi Bohuslavu Čepelákovi - Irčanovi publikovala zejména rubrice Z údolí a osad v týdeníku Obrana lidu. Její články vycházely v trampských časopisech Tramp, Tulák a Pacifik Expres; a také v novinách Rozvoj, Svobodné Slovo, slovenském Ludu a v rubrice Táborový oheň v týdeníku Mladý svět. Výbor z těchto textů a básní z let 1965 - 1979 vydala Pavla Brochesová v roce 1981 vlastním nákladem pod názvem Ozvěny z cest, táborů, osad a trampských večerů.
V této publikaci Pavla Brochesová je publikována i její vzpomínka Chlapci čistého srdce na trampy, kteří bojovali proti okupantům za II. světové války: » Zde na Brdech, jako v jiných osadách, zareagovali přehlížení trampové okamžitě a s elánem jím vlastním na hrozbu fašismu. Romantiku pověsili na hřebík a šli, jak oni říkali, „do toho“. Bojovali se zbraní v ruce na všech frontách, u partyzánů i v ilegalitě doma. Nezradili. Umírali za svoji vlasteneckou činnost ve vězeních, koncentrácích, na popravištích i barikádách. – Na to vše myslíme, když vzpomínáme na fašisty umučené kamarády ze Zlatého dna, na Packarda – Krska, Brochese – Brožka, Feřteka a další z jiných osad. «

O historii trampské písně a hudby vydala Saxona v roce 1979 vlastním nákladem publikaci Trampská srdce v písni a také sbírku básní Dnem i nocí – ze vzpomínek. Báseň z této sbírky Trampský otčenáš vyšla v roce 1968 těsně po okupaci Československa Sovětskou armádou a měla velký ohlas. Její slova se mohou zdát příliš patetická, ale trampové ji v rozjitřené okupační atmosféře, kdy opět umírali lidé zabití okupanty, vnímali jinak než dnes. V roce 2011 Jolana Čuprová v bakalářské práci Současný tramping a jeho environmentální aspekty napsala: Zmínky o duchovním rozměru přírody v trampingu optikou křesťanství lze však najít jen velmi vzácně…reflexi přírody v Trampském Otčenáši, který napsala a vydala Brožková-Brochesová: „Věříme v Tebe, všemocná přírodo! Zlé i dobré přichází a odchází…. Jen ty zůstáváš naší stálou jistotou ve všech ročních obdobích….“. Přírodu oslavuje jako pozitivní hodnotu, u které lidé, respektive trampové, nacházejí útěchu a reflektuje ji jako důvod pro překonávání útrap civilního i trampského života. «
Pavla Brochesová napsala také několik pohádek, které odvysílal Československý rozhlas. Přes dvacet let se starala o kroniku KTO (Kamarádi táborových ohňů). Téměř do konce života, dokud jí to zdraví dovolilo, navštěvovala své přátele v trampských osadách po celé republice. Zemřela 25. 12. 1991.
Všechny Brochesovy dopisy z nacistických věznic (od prvního, napsaného 1. 6.1941, až poslední list z 11. 1. 1943) měla jeho žena pečlivě uschovány na památku. Brochesův syn Jiří a vnučka Dana je pečlivě schraňují dodnes. Na závěr si dovolím ocitovat z Brochesova dopisu psaného před popravou 11. ledna. 1943: » Milujte pravdu, a třeba byla někdy i těžká, nikdy žádnou lež a přetvářku. «

Petr Náhlík – Vokoun
T. O. Suché Studánky, Plzeň

ČÍM JE NÁM ZLATÉ DNO?
Nejmilejším campem na Brdech, na který si zajdeme tábořit během roku několikrát. A pak ještě něčím víc. Každoročně, začátkem měsíce růží, stává se putovním místem, kam chodíme uctít památku kamarádů, kteří v minulé válce bojovali proti fašismu za svobodu své vlasti. Zde pod stromem a upomínkami, kterých jsou už celé desítky, se sejdeme s kamarády z celé republiky, s nimiž se mnohdy nevidíme celý rok. Mladí, starší i nejstarší, všechno se promísí do kamarádské pohody. Po pietní vzpomínce se táboří, jeden druhému poví, co je u nich na osadě nebo v partě nového. A hlavně se hodně zpívá a hraje. Různé soubory kamarádů se předvedou s písněmi, které nacvičily, přejde se na staré písně. Se známou melodií se vrací i dny mládí. Stane se i to, že vás popadne do náručí kamarád, kterého jste neviděli bezmála třicet let, a rysy zprvu vzdálené, se rozjasní a vyvstane podoba milé tváře z dávných let. Nikde není duch kamarádství tak markantní jako zde, pod lesními velikány na tradičním campu ZLATÉ DNO. Všem je najednou tak nějak pěkně, uvědomují si, jaká je to vzácnost mít dobré a milé kamarády, se kterými je dobře být. To krásné vědomí nám dává setkání v lesích a vracíme se odtud vždy s hezkou vzpomínkou na jeden z výjimečných dnů, na které se nezapomíná.

Pavla Brožková – Saxona
(v trampské rubrice Z údolí a osad v týdeníku Obrana lidu cca v roce 1969)

Další články týkající se ZLATÉHO DNA:

Legendární brdský camp ZLATÉ DNO byl zničen

Kdo byl Generál Jerry Packard

Skácené dějiny českých trampů (vyšlo na Mf Dnes)

Trampské setkání a úklid na Zlatém dnu

Dohoda o budoucnosti Zlatého dna

Zlaté dno bylo obnoveno!