Písnička na víkend: ROČNÍK 47 (Wabi Daněk)

Dnes Vám posílám netradičně jednu osobní, vzpomínkovou.
Když vyšlo Wabiho album Rosa na kolejích, byla jsem malé děvče. Ta kazeta s fousáčem v zelené košili byla mou oblíbenou a u nás doma hraná byla snad tisíckrát. Snad i proto, že i můj tatínek byl ročník 47, se mi tento stejnojmenný song časem vryl pod kůži. K odlehčení dodám, že Wabi možná může i za to, že mám dodneška slabost pro fousatý chlapy:).
Už méně veselý byl pohled soudružky učitelky, když malá holka v hodině hudební výchovy prozpěvovala „….. svý tělo sádlem obalený napasovat do maskáčů z mládí…“
Tak ahoj, Wabi!

Písnička je z Recitálu Wabiho Daňka ze záznamu České televize

Fousáč v zelené košili – Wabi Daněk s veleúspěšným albem Rosa na kolejích

Wabi Daněk v revolučním roce v Brně na Svoboďáku

Vzpomínkový koncert za Bůčka v Mohelně 2015
Foto: Vlastík Franta

------------------------

Ročník 47
Nás bylo sedm romantiků netušících, že se všechno mění,
a stačilo pár okamžiků, patnáct let, to vlastně tolik není,
však sotva pátek odhoukaj´, to pomyšlení každýho z nás svádí:
svý tělo sádlem obalený napasovat do maskáčů z mládí.

2. Léta kráse nepřidaj´ a nevyléčí naše ztuhlý klouby,
jen v uších pořád zvoní blues, co na mýtinách jazzman vítr troubí,
zas jdeme známým údolím, tak jako v čase naší zašlý slávy,
a slova městem neředěná snášejí se do vyrezlý trávy.

3. Pak čaj s příchutí jehličí a cigaretu zapalovat třískou,
a kytaru vzít do klína a zpívat si tu píseň, kdysi blízkou,
text není žádnej Kainar, dávno víme, že je vlastně hloupá,
tak proč nám slzí oči, není přece vítr a kouř vzhůru stoupá.

4. A je tu konec víkendu a všechno jako v obráceným filmu,
každej si schová do kapsy ten žhavej uhlík, kterej ještě zbyl mu,
[: ten uhlík, to je jistota, že všední dny člověka neumoří,
čas od času se podívá a řekne: je to dobrý, ještě hoří ... :]

Všech 114 předchozích Písniček na víkend najdeš ZDE!