110 let od narození JENDY KORDY - autora trampské hymny

Jak se Vlajka stala trampskou hymnou
„Vlajka“ vznikla na začátku roku 1929. To k mému bratru docházel výborný houslista Vašek Skoupý a často si onu melodii přehrávali. Mně se také moc líbila, doprovázel jsem je na kytaru a když v témže roce Lone Star na Kačáku uspořádala svůj první trampský večer, napsal jsem na zmíněnou melodii text a hned jsme ji s kamarády z Lone Staru nacvičili a poprvé na jejich večírku zazpívali. To, že se jí pak dostalo pocty nejvyšší, to jsem se dozvěděl až dlouho po druhé světové válce, kdy jsem byl svědkem, jak na jednom trampském večeru při jejím zpěvu celý sál povstal. Mně šel při tom mráz po zádech ... Bylo to veliké a radostné překvapení. Škoda, že se toho nedožil můj bratr Frantík. Děkuji všem kamarádům trampům za uznání. Nesmírně si toho vážím.
Jenda Korda


Jenda KordaAutor textu trampské hymny Jenda Korda se narodil před stodeseti lety – 22.1.1904 v Praze na Zlíchově. Začal skautovat jako šestnáctiletý u Sdružení zálesáků E. T. Setona. Poté jezdil s osadou Dakota do kolébky trampingu – Svatojánských proudů na Velké řece – Vltavě, ale když musel kvůli výstavbě Štěchovické přehrady chatu stěhovat, zůstal věrný Velké řece a zakotvil na osadě Stará Hiawatha k Mandátu mezi Davlí a Štěchovicemi. Zde se zrodil v roce 1929 jeho text pro píseň Vlajka, napsaný na melodii, kterou složil jeho bratr František s jeho kamarádem Vaškem Skoupým. Vlajku věnoval osadě Lone Star na Kačáku a teprve mnohem později, po druhé světové válce, se stala trampskou hymnou. V roce 1929 vznikla na chatě ve svatojánských proudech píseň Až ztichnou bílé skály, kterou Settlers Club nazpíval v roce 1932 do rozhlasu a vzápětí se v aranžmá Harry Hardena (N. Stoljarovič) objevila v doprovodu jeho orchestru na gramofonové desce. Celkem složil J. Korda přes tři sta textů, z toho asi patnáct – Až jednou, Parta tuláků, Pojď dívko s námi, Nezapomínejte kamarádi, Děvče jsem námořník, Recept na zdraví, Pluj obláčku, Píseň lovců ryb, Tulácká... i s vlastními melodiemi, které popularizoval především Settlers Club (později Setleři), který založil a v němž působil od založení 1930 až do 1944. J. Korda nejen zpíval, ale především psal písňové texty, jen příležitostně své texty zhudebňoval a tak hudbu k jeho písním složila řada trampských hudebníků:

* bratr František Korda: Vlajka, Až ztichnou bílé skály, Stará vzpomínka, Tulácká romance...
* Arnošt Mošna: Až zakrouží Albatros, Měsíční údolí, Vzpomínka na svatojánské proudy, Už nejsi Nevado, Osado zpívej, Zlaté dno, Osadní slib, Vím o údolí, Zelený kruh, Nezanikej písničko, Volá kapitán...
* Vašek Konvička: My máme v lese chajdu, Zpíváme si v lese, Věčné písně, Kluci do přírody, Kouzlo dálek, Chajda plná šerifů, Já a můj kůň, Zánik střelce Dannyho, Volání, Dohasly ohně, Kdo umí ten umí, Sejdem se zas děvčátko, Heja-heja-hip, Krokodil...
* Olda Vrtiška: My jsme kluci očkovaní satanem, Nechtěj děvče trampa ani kovboje...
* Tony Hořínek: Řeka nás volá, Až stříbro měsíce, Calamity Jeanne...
* Leopold Korbař: Osm bílých mustangů (kovbojská svatební), Můj člun tě čeká...
* Mirek Voborník: Tulákovo srdce, Pojď v přírody náruč...
* Gusta Špaček: Samotář (Tam, kde řeka zpívá)...

Nejznámější jeho písně Vlajka, Až ztichnou bílé skály, Vzpomínka na svatojánské proudy, Děvče jsem námořník, Recept na zdraví, Nezapomínejte kamarádi, Tulácká a řada dalších byly v 30. a 40. letech natočeny v Praze na gramofonové desky Ultraphon a v Berlíně na desky Esta, Homocord a Polydor. Většina jeho písniček vyšla také tiskem, hlavně v nakladatelství Ferry Kováříka, především v edici Osadní notes. Jeho celoživotní hudební orientaci určila láska ke sborovému zpěvu. S obdivem poslouchal Hlahol, Pěvecké sdružení moravských učitelů a Typografii. Nejprve hrál na brač v tamburašském souboru Dalibor, ale již v roce 1925, když byl povolán do armády, založil svůj první pěvecký sbor u dělostřelců v Praze-Motole. Po vojně se podílel na vzniku několika osadních sborů, v nichž zpíval a pro něž koncem 20. let začal komponovat. Brzy zaujal významné místo v první generaci trampských písničkářů, především jako textař, v menší míře i jako autor hudby. Nejprve vypomáhal kamarádům ve sboru osady Albatros, a v roce 1929 sestavil osadní sbor Lone Staru, který zpíval jeho první písně. V roce 1930 působil v Silver Staru, což byl osadní soubor LOK – Libřického osadního klubu. LOK uspořádal v listopadu 1930 I. všetrampský večer v pražské Lucerně, kde také účinkoval Silver Star rozšířený na 14 členů. Z tohoto souboru vybral a doplnil nový šestičlenný sbor (J. Korda, K. Brokenický, V. Konvička, R. Moš, V. Šavlík a P. Mrázek). Vzhledem k tomu, že byli z různých osad, shodli se na názvu „osadníci“, ale protože již tehdy byli v módě anglické názvy – použili překlad „settlers“ a tak sbor od 4. prosince 1930 nesl název Settlers Club, později Settleři. Tento sbor zpíval písně Karla Brokenického, Vladimíra „Eddy“ Fořta, Jendy Kordy, Jarky Mottla, Josefa „Pedra“ Muchy a Jaroslava Nováka a dalších trampských autorů. Původní jednoduché aranže se velmi zlepšily po proniknutí zahraniční gramofonové produkce na náš trh, když se Settlerům staly vzorem skupiny Comedian Harmonists, Mills Brothers a The Revellers, které pro ně zároveň byly modelem i pro pódiový a studiový tvar interpretace trampských písní. Vítězství v soutěži trampských souborů v hotelu Tichý na Žižkově vynesly souboru okamžitou spolupráci s rozhlasem (tehdejším Radiojournalem) a pozvání do Berlína, kde pro gramofonovou firmu Homocord nahráli 10 písní.

Jenda KordaV Settlers Clubu J. Korda působil patnáct let, kromě toho spolupracoval jako textař a libretista na mnoha scénářích operet, několika hrách a filmech (např. Kavárna na rozcestí, Bourali jsme bourali).
Písničky Settlerů byly aranžovány nejdříve výborným hudebníkem Karlem Brokenickým (bohužel zemřel v roce 1931) a také Frantou Kordou. V roce 1932 se ujal sboru populární Eman Fiala, který byl výborným učitelem a zároveň vystupoval se Settlery jako klavírista. V témž období se několikrát změnilo obsazení souboru, zvláště po roce 1933, kdy ze základů původního sexteta Karel Brokenický, Václav Konvička, Jenda Korda, Rudolf Moš, František Mrázek a Václav Šavlík vznikl kvartet Václav Konvička, Jenda Korda, Oldřich Kovář a Karel Zeman. Hudební tvář souboru se měnila i s příchodem hudebníků, kteří komponovali, aranžovali a doprovázeli Settlery na klavír (kromě Emana Fialy také dr. L. Vachulka - Smiling, poté krátce Bedřich „Niki“ Nikodem.
Settleři ve všech fázích své činnosti a ve všech žánrech, které obsáhli, vynikali kvalitními arranžemi, čistým a muzikálním projevem a profesionální pohotovostí. Tenoristé V. Konvička a O. Kovář (pozdější člen opery Národního divadla) a basista B. Kupšovský natáčeli také sólově. Sestava se během let několikrát změnila – přišli a zase odešli Bohumil Dudař, Emil Martínek, Oldřich Kovář, Oskar Vait, J. Valtr, O. Tesař, J. Vavřínek. K bleskovému nástupu Settlerů do povědomí veřejnosti přispěla tehdejší široká obliba trampské písně a módní tendence zařazovat trampské soubory do programů zábavných podniků a estrád. Sbor účinkoval na trampských akcích, v rozhlase, v celé řadě filmů a revuálních a operetních divadel. Tak došlo k uplatnění Settlerů na jevišti Divadla Vlasty Buriana (Hadrián z Římsů, 1932), Arény (Od srdce k srdci, 1935), Tylova divadla (Podej štěstí ruku, 1936). V roce 1936 byli Settleři angažováni ředitelem Hugo Krausem do Velké operety kde ve Weinbergerově operetě (Apropos, co dělá Andula?,1936), zpívali trampské písně. Na přelomu 30. a 40. let byli Settleři angažováni v pražském Švandově divadle na Smíchově, kde pak zněly trampské písně v úpravách L. V. Smilinga (prof. dr. L. Vachulka) ve hrách Děvče z přístavu, Petříček a Pavlíček, 1940, Doktor Fiakr, První valčík, 1941, Líbánky komtesy Lucky, 1942, Děti manéže, 1943, Settleři měli vždy s výrazný podíl na úspěchu nastudování, zvláště v případě operet Josefa Stelibského Děti manéže (400 repríz) aj. Houšteckého Doktor Fiakr (324 repríz).

Settlers Club ve Velké operetě.
Druhým zleva je Jenda Korda.
Rok 1935.

Neméně bohatá byla spolupráce Settlerů s Československým filmem, zvláště ve 30. a 40. letech. Po debutu 1932 ve Sňatkové kanceláři následovaly téhož roku Funebrák a Malostranští rytíři, poté např. Dobrý tramp Bernášek (1933), Kapitán Korkorán (1934), To byl český muzikant (1940), Artur a Leontýna, Přítelkyně pana ministra, Štěstí pro dva, Za tichých nocí (vše 1940), U pěti veverek (1943). Výrazné pomoci, zvláště v oblasti filmové činnosti, se souboru dostalo od Jarky Mottla. Settleři se podíleli na pěti desítkách dalších, filmů, dokonce na kresleném Stvoření světa, kde své hlasy propůjčili zvířátkům Jeana Effela.
Činnost Setlerů byla nesmírně rozsáhlá. Jen do 1944, tedy za 15 let působení, absolvovali na 2500 vystoupení a přes 150 relací v Československém rozhlase, získali 5 divadelních angažmá, natočili 48 filmů (částečně pouze zvukový synchron) a na 100 gramofonových snímků pro takřka všechny firmy, hlavně Estu a Ultraphon.

Po roce 1945 Jenda Korda pěvecké činnosti se Settlery zanechal a stal se finančním úředníkem, ale i nadále se věnoval tvůrčí práci – psaní písňových textů.
V té době došlo k úplné profesionalizaci Settlerů jako vokálního kvarteta – v roce 1945 se ustálila sestava pod vedením Oty Petránka – Vašek Konvička (tenor), Josef Maršík (tenor), Dr. Josef Žák (tenor), a Bohuslav Kupšovský (bas). V tomto obsazení zpívali celé poválečné období, jen místo Oty Petránka je později doprovázel na piano Jiří Baštář. Spolupráce s profesionálními hudebníky nastala v důsledku divadelního angažmá a s tím souvisejícího odklonu od výlučně trampského repertoáru a kytarového doprovodu. To už se Settleři neubránili jisté komercializaci a postupně splynuli s hlavním proudem zábavné hudby. Soubor Settleři prošel všemi pražskými kabarety, z nich nejdéle působil v Alhambře (pravidelně 1949 – 1956 v pásmech Lazebník Semilský, Pět neděl v talíři, Strach má velké oči, Tak to začíná, Tři mušketýři po 303 letech, Z Makotřas do vesmíru ad.).Od poloviny 50. let se činnost Setlerů rozšířila o účinkování v Československé televizi. Z větších programů to byly Až zmlknou tranzistory a S kytarou po Velké řece (1965), Hedvábné starosti (1977), Kam dnes večer a Kolaudace (1968), Setleři po čtyřiceti letech (1971), U pěti Voldánů (1970), Zpívající přístavy (1971).

V době, kdy Settleři šli svou vlastní cestou, nedala záliba ve sborovém zpívání Jendovi Kordovi spát a tak společně s Jirkou Chrástem – Kapustou, Josefem Braunem – Buřtem, Arnoštem Mošnou – Hamletem a později i s Oldou Vrtiškou dal v roce 1954 dohromady soubor jménem Dechnička a začal autorsky spolupracovat s A. Mošnou. Ke kolébce trampingu se vrátil Jenda Korda textem Vzpomínka na svatojánské proudy, který napsal v roce 1954 a věnoval ji k 35. výročí osadě Utah, z níž pocházel Jirka Chrást a která měla svůj původ ve Svatojánských proudech a poprvé byla veřejně Dechničkou zpívána na výročním potlachu Utahu. Dechnička na pódiích nesledovala vyšší umělecké cíle, její charakter v nelehkých 50. letech byl spíše zábavný a parodistický. Přesto patřila k oblíbeným hostům trampských pořadů a za 15 let existence zaznamenala dokonce i spolupráci se zájezdovou skupinou Československého státního filmu. Po úmrtí J. Chrásta vzniklo trio Dechničkáři (J. Korda, J. Braun, A. Mošna).

Jenda Korda patřil k těm trampským písničkářům, kteří se uplatnili i v oblasti „lidovky“ (počítaje v ni i využívané taneční typy a navazující operetní produkci). Populární byla i tanga Jasmíny a Chryzantémy na hudbu jeho bratra Františka Kordy. Ve spolupráci s Karlem Vackem vznikla také polka Ale ne a valčík Láska nehněvaná). S Karlem Vackem a Václavem Zemanem napsali i operetu Nade mlejnem, pode mlejnem), další opereta Hubička z lásky vznikla na hudbu K. Ballinga. Řadu valčíků (Vzpomínkový valčík, Okolo Rokytky) a polek (Veselý kraj, Ach ty lásko, Břevnovské mládí, Tˇuky t’uky t’uk, Košířská polka), napsal na hudbu svého trampského kamaráda Arnošta Mošny. Nejpopulárnější z nich byla polka Na Vlachovce padla facka, která se svými prvními dvaceti takty stala znělkou populárního televizního hudebního seriálu Bohuslava Nádvorníka „Sejdeme se na Vlachovce“.
Po roce 1965 vyšla tiskem znovu řada jeho trampských písniček, především ve sbornících Pantonu, nazvaných Písničky do kapsy, pod společným titulem „Trampská romance“ vyšlo v letech 1965 – 1988 celkem 17. sborníčků trampských písní. Poslední sborník Trampská romance č.17 je věnován právě písním s texty J. Kordy a samostatný sborník Supraphonu, vydaný v roce 1975 pod názvem „Zelený kruh“, je věnován písním J. Kordy a A. Mošny.

V 60. a 70. letech se trampské písně Jendy Kordy objevily v podobě reedice nahrávek z třicátých let na trojalbu (3 LP) „Trampské písně 1920 – 1960“ (Supraphon 1968). Na LP „Trampská romance“ (1 až 3) v letech 1969, 1970, 1975 a pak na LP „40 let s trampskou písničkou“ (Panton 1971) byly jeho písně nazpívané opět Settlery a také skupinami Rackové a Westmeni. Další nahrávky písní s texty J. Kordy (Já a můj kůň, Dohasly ohně) se objevily na dvojalbu (2 EP) které vydal Panton k 50. výročí založení Settlerů v roce 1980 a další pak v roce 1985 (2 LP) na dvojalbu Supraphonu „S kytarou po Velké řece“. V té době hráli Settleři v obsazení: Václav Konvička – tenor, kytara, narozen 28.9.1910, České Budějovice, Bohuslav Kupšovský – bas, leader, narozen 8. 1. 1910, České Budějovice, Josef Maršík – tenor, narozen 19.3.1914, Praha, Dr. Josef Žák – tenor, narozen 16.1.1920, Praha, Jiří Baštář – piano, narozen 22.1.1912, Praha, zemřel 2.10.1983, Praha. Na divadelním představení spolupracovali ještě v roce 1978 s Divadlem ABC (Paní Jenny Treiblová), po vydání 2 EP k 50. výročí založení sboru tj. od roku 1980 vystupovali Settleři pouze příležitostně a zřejmě poslední vystoupení Settlerů se uskutečnilo v televizi v rámci cyklu Kavárnička pro dříve narozené v roce1986.

Řada písní Jendy Kordy vyšla na LP i CD po roce 1989, jejich aranže a interpretace bohužel nedosahují kvality dřívějších nahrávek. Výjimkou je v roce 2002 Supraphonem znovu vydaná (tentokrát na CD) reedice nahrávek z třicátých let (vyšla poprvé v roce 1968 na trojalbu „Trampské písně 1920 – 1960“) pod názvem „Trampské písně 1920 – 1939“. Vyšlo i samostatné CD věnované jeho trampským písním, vydal jej Multisonic v ediční řadě Niagara Falls pod názvem „Až ztichnou bílé skály“.
Jenda Korda zemřel ve věku dvaaosmdesát let 30. 7. 1986.

Petr Náhlík - Vokoun
T. O. Suché studánky, T. S. Hledači, Plzeň

A na závěr článku si poslechněte Vlajku v podání Jendy Kordy a Settlerů z roku 1931!

D:Setleři – 50 let .2 Vols., 1980 (Panton).
L:ČSHS:Václav Konvička: Půl století s písničkou (Květy 1981, č. 2, s. 40), Jan Korda: Setleři po čtyřiceti letech (Nová Praha 1969, č. 22-23, s. 30), R. Machová: Jsou jedno tělo, jedna duše (Neděle s Lidovou demokracií, č. 16, 25. 4. 1970), L. Pacák: Opereta
(P 1946, s. 138), Josef Peterka (Bob Hurikán): Dějiny trampingu (P 1940, s. 319), dále viz heslo trampská píseň, Encyklopedie I, s. 351 + příslušná literatura.

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
22172035
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Tento článek zatím nikdo nekomentoval.